Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Švankmajer na psychoanalytické seanci

Na filmy Jana Švankmajera se nepíšou recenze snadno. Samotný autor je legendou, která silně ovlivnila jeden proud introspektivního i animovaného filmu. Navíc za jeho posledními díly už cítíte autoritativního režiséra, který mystifikuje i káže, hraje si s divákem spiklenecké hry, ale zároveň se mu posmívá. V jeho novém filmu Přežít svůj život vystupuje český surrealista osobně v sebeironickém prologu, aby uvedl pozadí vzniku této psychoanalytické komedie.

Po převážně hraném filmu Šílených sáhl Švankmajer z „finančních i úsporných důvodů“ po papírkové technice českých večerníčků. Nenatáčel s herci, ale převážně animoval jejich fotografie, obrazy prostředí i svých psychoanalytických fetišů, které prostřihával dialogy a klasickými obsedantními záběry na zduřelé rty a obnažené ruce. Obživlý šustící papír a hra vystřihovánek připomíná pimprlátka, jimiž se režisér naoko ironicky zaštiťuje, aby v uvozovkách bavil a přilákal dnešní na zábavě závislé publikum.

Nic z takového prohlášení nemusíme Švankmajerovi věřit, nakonec i sama krátkometrážní metoda zůstává pro běžného diváka největším problémem tohoto celovečeráku. Za chvíli mu hodina čtyřicet pět minut přijde dlouhá, zatímco papírové grotesce by slušel příběh s nějakou tou zkratkou. Jenže celý film tvoří popisnou a klikatou cestu do hlubin lidské duše, ale i štítivý komentář k současné době ovládané penězi, „utlačující opět (třebaže zase jinak) lidského jedince v jeho svobodě“. Vidíme tu lidi chodící místo do kina sázet loterii, zatímco po ulicích jezdí nedostižná auta s kufry peněz, které občas někdo vyhraje.

Největší údiv zažívá divák nad tím, jak řeznické jazyky či slepičí hlavy ztělesňují morbidní sexuální pudy, stejně jako postavičky jakéhosi naivistického Betlému. Neboť v této rozporuplnosti se nenásilně blížíme nějakému tajemství člověka.

Přežít svůj život nabízí trochu odlišný recept, který úsměvně převrací i dobrodružné filmové žánry. Jen tady nám exemplárně unavený i otrávený český hrdina Evžen (Václav Helšus) předvádí vlastní „smrtonosná“ dobrodružství, která se mu dějí a zdají ve snech. Před soužitím s úzkostnou manželkou (Zuzana Krónerová), před nesmyslnou kancelářskou kariérou dává přednost odvrácené imaginativní skutečnosti snů. Scéna, v níž uléhá s někdejší kabelkou své matky v zubech, aby přivolal další díl své skryté touhy, je ve filmu jedna z nejlepších.

Podstata obyčejného hrdinství v labyrintu snových rozkoší spočívá v tom, že se Evžen jal zkrotit své podvědomí a zároveň pronásledovat tajemnou i věčně unikající dívku v červených šatech (Klára Issová). Na pomoc si bere magické knihy, ale i stárnoucí psychoanalytičku bez záruky, která vědecky komentuje tento křehký sestup do nitra ušlápnutého i stydlivého českého „inženýra“ s dvojím životem. Na tomto cyklickém honu za ukojením touhy zůstává naším nejlepším průvodcem humor, který si přitom láme zuby na zcela vážném a těžkopádném tématu. Komedie si utahuje ze všech psychoanalytických postupů a klišé, zatímco nabízí průhledný neurotický případ stříknutý Oidipovým komplexem a sexuální impotencí. Mysteriózní dívka v červených šatech zastupuje Evženovu matku a zároveň jeho animu. Ve snu postupně zabije svého otce i sám sebe, zatímco jej pronásleduje superego v podobě staré babky od popelnic, která se prohlašuje tu za Ježíše, Napoleona, Papeže či Marxe. Mezi tím se vine had s lidskou hlavou, chodí plyšoví medvídci se ztopořeným penisem a tancují zvířecí kreatury s lidskými torzy. S trochou fantazie si divák za chvíli připadá jako na trochu rozvláčnější seanci, během níž sedí na psychoanalytickém křesle.

Nakonec film Přežít svůj život můžeme stejně tak vnímat jako obraz kocoviny z naší vnější svobody, která přišla darem s listopadem osmadevadesátého. Teprve z odstupu vidíme, jak je skutečně těžká, jak se za ni musí bojovat. Lidé zápasí s malomyslností, jestli to má vůbec cenu. V době zkorumpované politiky, zkomercializovaného umění a krize západního kapitalismu nám Švankmajer připomíná, že bychom neměli zapomínat to největší bohatství, jež si i v technizované a praktické době neseme uvnitř. Že si lze lehnout, aby se nám něco hezkého zdálo. Nakonec vnitřní svoboda je jednou z posledních hodnot, pro kterou stojí na světě žít.

  • Autor: Michal Procházka
  • Publikováno: 9. Prosinec, 2010

Komentáře k článku: Švankmajer na psychoanalytické seanci

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 21/2014

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


9. 12.-22. 12. 2014

Číslo 21/2014 (9. 12.-22. 12. 2014)

Obsah čísla 21/2014

Komentář

Egomaniaci

Egomanie se šíří republikou jako...

Osobnost měsíce

David Radok

David Radok

Jak já to vidím

Radka Fidlerová, herečka

Dotazník aneb Hledání divadelního...

Inspirace divadlem

Zabiju tě a budu tě mít...

Něco zcela jiného se začalo odvíjet...

Kronika

Bylo & bude 21/2014

Bylo V Brně a v Ostravě se sešla...

Kritika

Bouře a vzdor aneb Kulturní...

Představte si to: přijeli jste do...

Vypni mě a miluj

Doprovodné materiály hledají ve...

Ušlechtilé, solidní muzeum...

Tvůrci vinohradského Rodu Glem­bayů,...

Půlrok na vsi

Vzpomínky na některé inscenace si...

Nezničitelná Leni

Odpovědnosti za své dílo se umělec...

Generační vášnivý útok

V Činoherním klubu uvedli více než...

Play Shaw

Když jsem před více než šedesáti...

Do dětství a do pravěku

Výrazná autorská osobnost...

Dluh Animě

Choreograf Michal Záhora přichází po...

Bohem milovaný živočich

Amadeus Petera Shaffera znamená pro...

Kritický žebříček 21/2014...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Na Janáčka se chodí,...

Proč se u nás nechodí na Janáčka?...

Neobhájený Beckett

Historicky první ostravské Čekání...

Hrabal není ležák

Uvádět dílo Bohumila Hrabala na...

Otřepal se OST-RA-VAR z...

Po loňském hodně rozpačitém...

Rozhovor

Marek Němec: Vyhoření...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kauza

Kontext

Došlo do redakce

Alena Fialová: Poučení z krizového...

Jiřina Jirásková očima...

Když loni začátkem ledna zemřela...

Je třeba zabít Pohádkáře

Jména Macháček a Geislerová...

Burza

Fagi a divadlo

Diskutujme!

Dva skladatelé, dva Magoři

Sametové vzpomínání

Ve své funkci považuji mimo jiné za...

3LO3

Nuda na divadle. Je to problém diváka,...

Malíř jeviště aneb Anděl...

Anděl blažené smrti se dotkl 21....

Rejžek píše Justovi

Milý Vladimíre, úvodem dopisu, který...

Ohlasy

Polemiky

Zemřeli

Zemřeli

WANDA SPINKA (29. 3. 1937 Cieszyn,...

Výročí

Výročí 15.–31. prosince

Dostálová Irena, herečka (15. 12....

Paměti, záznamy, deníky

Bylo nás pět a půl –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 21/2014



Obsah,