Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Švankmajer na psychoanalytické seanci

Na filmy Jana Švankmajera se nepíšou recenze snadno. Samotný autor je legendou, která silně ovlivnila jeden proud introspektivního i animovaného filmu. Navíc za jeho posledními díly už cítíte autoritativního režiséra, který mystifikuje i káže, hraje si s divákem spiklenecké hry, ale zároveň se mu posmívá. V jeho novém filmu Přežít svůj život vystupuje český surrealista osobně v sebeironickém prologu, aby uvedl pozadí vzniku této psychoanalytické komedie.

Po převážně hraném filmu Šílených sáhl Švankmajer z „finančních i úsporných důvodů“ po papírkové technice českých večerníčků. Nenatáčel s herci, ale převážně animoval jejich fotografie, obrazy prostředí i svých psychoanalytických fetišů, které prostřihával dialogy a klasickými obsedantními záběry na zduřelé rty a obnažené ruce. Obživlý šustící papír a hra vystřihovánek připomíná pimprlátka, jimiž se režisér naoko ironicky zaštiťuje, aby v uvozovkách bavil a přilákal dnešní na zábavě závislé publikum.

Nic z takového prohlášení nemusíme Švankmajerovi věřit, nakonec i sama krátkometrážní metoda zůstává pro běžného diváka největším problémem tohoto celovečeráku. Za chvíli mu hodina čtyřicet pět minut přijde dlouhá, zatímco papírové grotesce by slušel příběh s nějakou tou zkratkou. Jenže celý film tvoří popisnou a klikatou cestu do hlubin lidské duše, ale i štítivý komentář k současné době ovládané penězi, „utlačující opět (třebaže zase jinak) lidského jedince v jeho svobodě“. Vidíme tu lidi chodící místo do kina sázet loterii, zatímco po ulicích jezdí nedostižná auta s kufry peněz, které občas někdo vyhraje.

Největší údiv zažívá divák nad tím, jak řeznické jazyky či slepičí hlavy ztělesňují morbidní sexuální pudy, stejně jako postavičky jakéhosi naivistického Betlému. Neboť v této rozporuplnosti se nenásilně blížíme nějakému tajemství člověka.

Přežít svůj život nabízí trochu odlišný recept, který úsměvně převrací i dobrodružné filmové žánry. Jen tady nám exemplárně unavený i otrávený český hrdina Evžen (Václav Helšus) předvádí vlastní „smrtonosná“ dobrodružství, která se mu dějí a zdají ve snech. Před soužitím s úzkostnou manželkou (Zuzana Krónerová), před nesmyslnou kancelářskou kariérou dává přednost odvrácené imaginativní skutečnosti snů. Scéna, v níž uléhá s někdejší kabelkou své matky v zubech, aby přivolal další díl své skryté touhy, je ve filmu jedna z nejlepších.

Podstata obyčejného hrdinství v labyrintu snových rozkoší spočívá v tom, že se Evžen jal zkrotit své podvědomí a zároveň pronásledovat tajemnou i věčně unikající dívku v červených šatech (Klára Issová). Na pomoc si bere magické knihy, ale i stárnoucí psychoanalytičku bez záruky, která vědecky komentuje tento křehký sestup do nitra ušlápnutého i stydlivého českého „inženýra“ s dvojím životem. Na tomto cyklickém honu za ukojením touhy zůstává naším nejlepším průvodcem humor, který si přitom láme zuby na zcela vážném a těžkopádném tématu. Komedie si utahuje ze všech psychoanalytických postupů a klišé, zatímco nabízí průhledný neurotický případ stříknutý Oidipovým komplexem a sexuální impotencí. Mysteriózní dívka v červených šatech zastupuje Evženovu matku a zároveň jeho animu. Ve snu postupně zabije svého otce i sám sebe, zatímco jej pronásleduje superego v podobě staré babky od popelnic, která se prohlašuje tu za Ježíše, Napoleona, Papeže či Marxe. Mezi tím se vine had s lidskou hlavou, chodí plyšoví medvídci se ztopořeným penisem a tancují zvířecí kreatury s lidskými torzy. S trochou fantazie si divák za chvíli připadá jako na trochu rozvláčnější seanci, během níž sedí na psychoanalytickém křesle.

Nakonec film Přežít svůj život můžeme stejně tak vnímat jako obraz kocoviny z naší vnější svobody, která přišla darem s listopadem osmadevadesátého. Teprve z odstupu vidíme, jak je skutečně těžká, jak se za ni musí bojovat. Lidé zápasí s malomyslností, jestli to má vůbec cenu. V době zkorumpované politiky, zkomercializovaného umění a krize západního kapitalismu nám Švankmajer připomíná, že bychom neměli zapomínat to největší bohatství, jež si i v technizované a praktické době neseme uvnitř. Že si lze lehnout, aby se nám něco hezkého zdálo. Nakonec vnitřní svoboda je jednou z posledních hodnot, pro kterou stojí na světě žít.

  • Autor: Michal Procházka
  • Publikováno: 9. Prosinec, 2010

Komentáře k článku: Švankmajer na psychoanalytické seanci

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 11/2015

Vychází za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literáního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


26. 5.-8. 6. 2015

Číslo 11/2015 (26. 5.-8. 6. 2015)

Obsah čísla 11/2015

Komentář

Více divadelních festivalů...

Festivalová sezona roku 2015 byla pro...

Osobnost měsíce

Ivana Veberová

Ivana Veberová debutující v titulní...

Dotazník

Pavel Göbl (1967)

Filmový režisér, dramatik,...

K věci

Kdo zasedne v pražské...

Pražský radní Jan Wolf představil v...

Kronika

Bylo & bude

Bylo BÝT ZMLÁCEN STB JE SEXY V...

Kritika

Vraz do toho, co tě napadne

Cílevědomá dramaturgie Městského...

Jan Amos superstar!

Co má dělat (m)učitel, aby to...

Hipster stavitel

Poslední inscenaci sezony, kterou v...

Větrné a boží mlýny

Situaci současného ústeckého...

Soudce Adam jako ubuovský...

Rozbitý džbán Heinricha von Kleista...

Když se promítne celý...

Příběh o ženě dlouhodobě...

V taxíku, v blázinci

Přiznám se, že ke španělskému...

Krásné holčičky v domečku

Text německo-švýcarské dramatičky...

Zmrhaný božský talent

V letošním nabitém premiérovém...

Nekorektní operní inscenace

Začátek května přinesl operní...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 11/2015

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Rozhovor

Ondřej Brousek: Zlaté...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kontext

Kateřina Štefková: Jen se...

Petr by vůbec nechtěl, aby mu bylo...

Olga Sommerová: Smrt...

Olga Sommerová začala točit dokument...

Lébl, Lébl, Lébl…?...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Fagi a divadlo

Došlo do redakce

František Laurin: Divadlo mého života...

3LO3

Politika se často jeví jako to...

Unavené múzy?

Herecká asociace informuje

Divadlo Bolka Polívky

Divadla české Broadwaye

Rejžek píše Justovi

Dvě odseknutí úvodem, ať to máme za...

Zahraničí

Potkali se u Berlína…

Stručný obsah příspěvku zde není...

DDP v cizích službách (III)...

Hannoverská zastávka seriálu „cesty...

Paměti, záznamy, deníky

Život osmý aneb Hradecký...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 11/2015



Obsah,