Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Švankmajer na psychoanalytické seanci

Na filmy Jana Švankmajera se nepíšou recenze snadno. Samotný autor je legendou, která silně ovlivnila jeden proud introspektivního i animovaného filmu. Navíc za jeho posledními díly už cítíte autoritativního režiséra, který mystifikuje i káže, hraje si s divákem spiklenecké hry, ale zároveň se mu posmívá. V jeho novém filmu Přežít svůj život vystupuje český surrealista osobně v sebeironickém prologu, aby uvedl pozadí vzniku této psychoanalytické komedie.

Po převážně hraném filmu Šílených sáhl Švankmajer z „finančních i úsporných důvodů“ po papírkové technice českých večerníčků. Nenatáčel s herci, ale převážně animoval jejich fotografie, obrazy prostředí i svých psychoanalytických fetišů, které prostřihával dialogy a klasickými obsedantními záběry na zduřelé rty a obnažené ruce. Obživlý šustící papír a hra vystřihovánek připomíná pimprlátka, jimiž se režisér naoko ironicky zaštiťuje, aby v uvozovkách bavil a přilákal dnešní na zábavě závislé publikum.

Nic z takového prohlášení nemusíme Švankmajerovi věřit, nakonec i sama krátkometrážní metoda zůstává pro běžného diváka největším problémem tohoto celovečeráku. Za chvíli mu hodina čtyřicet pět minut přijde dlouhá, zatímco papírové grotesce by slušel příběh s nějakou tou zkratkou. Jenže celý film tvoří popisnou a klikatou cestu do hlubin lidské duše, ale i štítivý komentář k současné době ovládané penězi, „utlačující opět (třebaže zase jinak) lidského jedince v jeho svobodě“. Vidíme tu lidi chodící místo do kina sázet loterii, zatímco po ulicích jezdí nedostižná auta s kufry peněz, které občas někdo vyhraje.

Největší údiv zažívá divák nad tím, jak řeznické jazyky či slepičí hlavy ztělesňují morbidní sexuální pudy, stejně jako postavičky jakéhosi naivistického Betlému. Neboť v této rozporuplnosti se nenásilně blížíme nějakému tajemství člověka.

Přežít svůj život nabízí trochu odlišný recept, který úsměvně převrací i dobrodružné filmové žánry. Jen tady nám exemplárně unavený i otrávený český hrdina Evžen (Václav Helšus) předvádí vlastní „smrtonosná“ dobrodružství, která se mu dějí a zdají ve snech. Před soužitím s úzkostnou manželkou (Zuzana Krónerová), před nesmyslnou kancelářskou kariérou dává přednost odvrácené imaginativní skutečnosti snů. Scéna, v níž uléhá s někdejší kabelkou své matky v zubech, aby přivolal další díl své skryté touhy, je ve filmu jedna z nejlepších.

Podstata obyčejného hrdinství v labyrintu snových rozkoší spočívá v tom, že se Evžen jal zkrotit své podvědomí a zároveň pronásledovat tajemnou i věčně unikající dívku v červených šatech (Klára Issová). Na pomoc si bere magické knihy, ale i stárnoucí psychoanalytičku bez záruky, která vědecky komentuje tento křehký sestup do nitra ušlápnutého i stydlivého českého „inženýra“ s dvojím životem. Na tomto cyklickém honu za ukojením touhy zůstává naším nejlepším průvodcem humor, který si přitom láme zuby na zcela vážném a těžkopádném tématu. Komedie si utahuje ze všech psychoanalytických postupů a klišé, zatímco nabízí průhledný neurotický případ stříknutý Oidipovým komplexem a sexuální impotencí. Mysteriózní dívka v červených šatech zastupuje Evženovu matku a zároveň jeho animu. Ve snu postupně zabije svého otce i sám sebe, zatímco jej pronásleduje superego v podobě staré babky od popelnic, která se prohlašuje tu za Ježíše, Napoleona, Papeže či Marxe. Mezi tím se vine had s lidskou hlavou, chodí plyšoví medvídci se ztopořeným penisem a tancují zvířecí kreatury s lidskými torzy. S trochou fantazie si divák za chvíli připadá jako na trochu rozvláčnější seanci, během níž sedí na psychoanalytickém křesle.

Nakonec film Přežít svůj život můžeme stejně tak vnímat jako obraz kocoviny z naší vnější svobody, která přišla darem s listopadem osmadevadesátého. Teprve z odstupu vidíme, jak je skutečně těžká, jak se za ni musí bojovat. Lidé zápasí s malomyslností, jestli to má vůbec cenu. V době zkorumpované politiky, zkomercializovaného umění a krize západního kapitalismu nám Švankmajer připomíná, že bychom neměli zapomínat to největší bohatství, jež si i v technizované a praktické době neseme uvnitř. Že si lze lehnout, aby se nám něco hezkého zdálo. Nakonec vnitřní svoboda je jednou z posledních hodnot, pro kterou stojí na světě žít.

  • Autor: Michal Procházka
  • Publikováno: 09. prosince 2010

Komentáře k článku: Švankmajer na psychoanalytické seanci

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 3/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


6. 2.–19. 2. 2018

Číslo 3/2018 (6. 2.–19. 2. 2018)

Obsah čísla 3/2018

Slovo ...

O pitomcích

Prezidentem České republiky se na...

Sukces měsíce

Benjamin Britten: Billy Budd

Státní opera v Národním divadle,...

Dotazník

Martina Kinská

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Trilobit

Vyhynulý mořský živočich jako by...

Fejeton

Povídka z Říma:...

Třetí Řím čeká, až se probudím,...

Glosa

Postarat se o nejmladší!

Kdykoli narazím na aktivity Nadačního...

Kronika

Jednou větou

Pražské Studio Alta oslaví v roce...

Kritika

Jak slunce stvořilo svět

Naivní divadlo uzavřelo svůj volný...

Zachraň strom!

Románová prvotina Timothée de...

Když vdovy hrají tenis

Operu Dvě vdovy napsal Bedřich Smetana...

Sestry na cestě od iluzí k...

Komorní scéna Aréna opět obrátila...

Cirkusový klaun Ernani

Po téměř sto sedmdesáti letech se...

A slova stékají jako med

Činoherní klub se otevírá...

Taškařice ze škamen

Komedie Úča musí pryč! dramatika...

Masky revolučního divadla

Bez roku čtyřicet let stará hra...

Billy Budd jako Špinarův...

I am an old man who has experienced...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 3/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Vladimír Kratina: Jsem kluk z...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kateřina Bohadlová:...

Rozhovor s ŘEDITELKOU souboru Geisslers...

Kontext

Stopy Zorky Ságlové

Úvahy výtvarné

Od všeho něco

Po dvou pražských a jednom brněnském...

To snad ČT nemyslí...

Úvahy TELEVIZNÍ

Burza

Užší nominace Cen Thálie...

Činohra Tereza Dočkalová – Nora,...

Divadlo 1918–2018

Divadelní zákon 1948 Za počátek...

Podoby – U Růže

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

V domě plném vlasů a...

V Semperově opeře v Drážďanech se...

Lázně jako magický prostor...

Sdílení zážitku je důležité pro...

Skutečnost může být jen...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Oldřich Veselý (13. 11. 1948 Brno –...

Výročí

Výročí 1.−15. února

Haken Petr, herec (1. 2. 1963) △...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Ivan Martin Jirous: Ochranný dohled...

Nad největším melodramem

Věra Šustíková je velkým znalcem...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tylovo divadlo Kutná Hora

Do divadla zadním vchodem

Vlasta Fialová (1928–1998)

Moravské zemské muzeum v Brně...

Pan Papírek… (XII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 3/2018



Obsah,