Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Švankmajer na psychoanalytické seanci

Na filmy Jana Švankmajera se nepíšou recenze snadno. Samotný autor je legendou, která silně ovlivnila jeden proud introspektivního i animovaného filmu. Navíc za jeho posledními díly už cítíte autoritativního režiséra, který mystifikuje i káže, hraje si s divákem spiklenecké hry, ale zároveň se mu posmívá. V jeho novém filmu Přežít svůj život vystupuje český surrealista osobně v sebeironickém prologu, aby uvedl pozadí vzniku této psychoanalytické komedie.

Po převážně hraném filmu Šílených sáhl Švankmajer z „finančních i úsporných důvodů“ po papírkové technice českých večerníčků. Nenatáčel s herci, ale převážně animoval jejich fotografie, obrazy prostředí i svých psychoanalytických fetišů, které prostřihával dialogy a klasickými obsedantními záběry na zduřelé rty a obnažené ruce. Obživlý šustící papír a hra vystřihovánek připomíná pimprlátka, jimiž se režisér naoko ironicky zaštiťuje, aby v uvozovkách bavil a přilákal dnešní na zábavě závislé publikum.

Nic z takového prohlášení nemusíme Švankmajerovi věřit, nakonec i sama krátkometrážní metoda zůstává pro běžného diváka největším problémem tohoto celovečeráku. Za chvíli mu hodina čtyřicet pět minut přijde dlouhá, zatímco papírové grotesce by slušel příběh s nějakou tou zkratkou. Jenže celý film tvoří popisnou a klikatou cestu do hlubin lidské duše, ale i štítivý komentář k současné době ovládané penězi, „utlačující opět (třebaže zase jinak) lidského jedince v jeho svobodě“. Vidíme tu lidi chodící místo do kina sázet loterii, zatímco po ulicích jezdí nedostižná auta s kufry peněz, které občas někdo vyhraje.

Největší údiv zažívá divák nad tím, jak řeznické jazyky či slepičí hlavy ztělesňují morbidní sexuální pudy, stejně jako postavičky jakéhosi naivistického Betlému. Neboť v této rozporuplnosti se nenásilně blížíme nějakému tajemství člověka.

Přežít svůj život nabízí trochu odlišný recept, který úsměvně převrací i dobrodružné filmové žánry. Jen tady nám exemplárně unavený i otrávený český hrdina Evžen (Václav Helšus) předvádí vlastní „smrtonosná“ dobrodružství, která se mu dějí a zdají ve snech. Před soužitím s úzkostnou manželkou (Zuzana Krónerová), před nesmyslnou kancelářskou kariérou dává přednost odvrácené imaginativní skutečnosti snů. Scéna, v níž uléhá s někdejší kabelkou své matky v zubech, aby přivolal další díl své skryté touhy, je ve filmu jedna z nejlepších.

Podstata obyčejného hrdinství v labyrintu snových rozkoší spočívá v tom, že se Evžen jal zkrotit své podvědomí a zároveň pronásledovat tajemnou i věčně unikající dívku v červených šatech (Klára Issová). Na pomoc si bere magické knihy, ale i stárnoucí psychoanalytičku bez záruky, která vědecky komentuje tento křehký sestup do nitra ušlápnutého i stydlivého českého „inženýra“ s dvojím životem. Na tomto cyklickém honu za ukojením touhy zůstává naším nejlepším průvodcem humor, který si přitom láme zuby na zcela vážném a těžkopádném tématu. Komedie si utahuje ze všech psychoanalytických postupů a klišé, zatímco nabízí průhledný neurotický případ stříknutý Oidipovým komplexem a sexuální impotencí. Mysteriózní dívka v červených šatech zastupuje Evženovu matku a zároveň jeho animu. Ve snu postupně zabije svého otce i sám sebe, zatímco jej pronásleduje superego v podobě staré babky od popelnic, která se prohlašuje tu za Ježíše, Napoleona, Papeže či Marxe. Mezi tím se vine had s lidskou hlavou, chodí plyšoví medvídci se ztopořeným penisem a tancují zvířecí kreatury s lidskými torzy. S trochou fantazie si divák za chvíli připadá jako na trochu rozvláčnější seanci, během níž sedí na psychoanalytickém křesle.

Nakonec film Přežít svůj život můžeme stejně tak vnímat jako obraz kocoviny z naší vnější svobody, která přišla darem s listopadem osmadevadesátého. Teprve z odstupu vidíme, jak je skutečně těžká, jak se za ni musí bojovat. Lidé zápasí s malomyslností, jestli to má vůbec cenu. V době zkorumpované politiky, zkomercializovaného umění a krize západního kapitalismu nám Švankmajer připomíná, že bychom neměli zapomínat to největší bohatství, jež si i v technizované a praktické době neseme uvnitř. Že si lze lehnout, aby se nám něco hezkého zdálo. Nakonec vnitřní svoboda je jednou z posledních hodnot, pro kterou stojí na světě žít.

  • Autor: Michal Procházka
  • Publikováno: 9. Prosinec, 2010

Komentáře k článku: Švankmajer na psychoanalytické seanci

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 8/2015

Vychází za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a Nadace Českého literáního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


15. 4.-27. 4. 2015

Číslo 8/2015 (15. 4.-27. 4. 2015)

Obsah čísla 8/2015

Komentář

Garáže a Janáček


Také brněnskou radnici od základu...

Sukces měsíce

Labyrint světa a ráj srdce

Jan Amos Komenský, Dominika Špalková,...

Dotazník

Ondřej Brett

Absolvent JAMU, herec, dříve působil...

K věci

Opera s ručením omezeným

Němci až do násilného vyhnání v...

Kronika

Bylo & bude 8/2015

Bylo SMYSL ŠÉFA Série blokových...

Kritika

Pozor, pohádka!

Mami, už tam budem? – tahle věta by...

Z jiného úhlu pohledu

V plzeňské Alfě si občas rádi...

Nevzrušující audience

Osudy britské královské rodiny jsou...

Muč mě jemně

Nejpozoruhodnější na Mučedníkovi v...

Ladislav Klíma to odbrzdil?

Kolem Lidské tragikomedie se na adrese...

Odjinud i od nás

Divadlo v Dlouhé má renomé solidní...

Samá řepa…

Tedy pokud to, co se kutálí po...

Hippie Švejk

Dalším dílem z cyklu projektů...

Švejk úplně jiný a zcela...

Na inscenaci ohlášenou jako Mein...

Adolf Eichmann u výslechu v...

Den předtím, než jsem navštívil v...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 8/2015...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Rozhovor

Sylvie Krupanská: Chtěla...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kontext

Maroš dvojdomý

Zemřel prof. Martin Porubjak (18. 5....

Byl dvojdomý…

Stručný obsah příspěvku zde není...

Volali sme ho Maroš

Stručný obsah příspěvku zde není...

Eliščina ztráta aneb...

Ohlášené zavření Divadla na...

Burza

Fagi a divadlo

Podoby

Erik-Mohawk Indian

Došlo do redakce

Arnošt Goldflam: O nepotřebných...

3LO3

Ceny Divadelních novin, Ceny kritiky...

Mezinárodní den divadla

Herecká asociace informuje

Unavené múzy

V Národním divadle byly 28. března...

Milý Honzo,

Just píše Rejžkovi

Zahraničí

Všechno je jinak aneb Pieter...

V Pálení knih vystupoval na scéně...

Hlodavci na kolotoči podle...

Šestnáctiletý Karel Rossmann,...

Pieter de Buysser: Jsem...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Martin Porubjak

Martin Porubjak (18. 5. 1944 Bratislava...

Výročí

Výročí 16.– 30. dubna

Novotná Vlasta, herečka (16. 4. 1930)...

Paměti, záznamy, deníky

Život pátý aneb Revoluce

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 8/2015



Obsah,