Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2018

ročník 25
18. 9.–1. 10. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Kde divadlo chutná po jablkách

    Po úspěchu inscenace Hodina Komenského přizvalo ostravské Divadlo loutek ke spolupráci osvědčený tandem libereckého Naivního divadla – režiséra Martina Tichého a scenáristu a dramaturga Víta Peřinu. Ti se tentokrát zdárně utkali s dramatizací osobitého příběhu spisovatelky Ivy Procházkové, která za poněkud tajuplný název Středa nám chutná skryla všední i nevšední příběhy dětí z jednoho netradičního dětského domova. V něm vládne milý zmatek a laskavé paní ředitelce Pralince nevadí ani trocha nepořádku. A tak není divu, že zde najde pochopení, nové kamarády a hlavně kus chybějící lásky i poněkud zvláštní holčička Cilka, které na hlavě vyrůstají jablíčka. Jenže tato idyla trvá jen do doby, než vážně nemocnou paní ředitelku vystřídá nevrlý zástupce Šeda, s jehož neláskou k jablkům do domova vstupuje i přísný režim.

    Kostýmy Markéty Sládečkové i scéna a loutky Jana Brejchy jsou funkční a hravé FOTO ROMAN POLÁŠEK

    Příběh o jinakosti a lidském porozumění rozvíjí dětskou fantazii a především nenásilnou cestou učí toleranci k odlišnostem, což se podařilo adekvátně vyjádřit i tvůrcům ostravské inscenace. Ta je sice určena dětem ve věku od šesti let, ale díky chytrému humoru i hravému autorskému rukopisu promlouvá k divákům napříč generacemi. Tichý s Peřinou také zdařile vystihli poetiku Ivy Procházkové a podobně jako ona citlivě zprostředkovali také krutosti lidského života.

    Inscenátoři vyváženě pracují se všemi složkami. Nejvíce ovšem asi zaujme bohaté výtvarné řešení. Barevně zářivé kostýmy obyvatel domova Slunečnice kontrastují s šedě uniformním oblekem zastupujícího ředitele, tvůrci hravě a funkčně využívají také scénu Jana Brejchy. Ten je zároveň autorem půvabných loutek všech dětských hrdinů, do výrazů jejichž tváří důmyslně vtiskl i podobu herců-vodičů. Svět dospělých je pak kontrastně ztvárněn hrou herců bez loutek a pro objasnění určitých situací nebo magických okamžiků (např. toho, jak Cilce rostou na hlavě jablíčka) tvůrci vhodně využívají také animované projekce. Vše doplňuje hravá hudba Pavla Helebranda. Melodie jeho písniček se mají šanci na dlouho vrýt do paměti diváků.

    Režisér Martin Tichý dokáže přesně pracovat s navozováním rozmanitých nálad a atmosfér. Dětský smutek střídá napětí, nechybí tu samozřejmě humor (např. vtipným odkazem na divadlo na divadle, kdy děti v podobě kruté rakvičkárny hrají pohádku O Sněhurce a sedmi trpaslících, konkrétně kapesnících).

    Jediným slabším místem je pasáž, kdy do domova vstoupí kabonivý pan Šeda. Zde se poněkud rozvolní tempo a převažující činoherní herectví do pozadí zbytečně zatlačuje jinde pečlivě budovanou iluzivnost scén s vedenými loutkami, což svými netrpělivými reakcemi identifikují zejména nejmladší diváci. Tempo pak nepomůže vybudovat ani téměř hororová scéna, ve které se dětem ve snu zjeví obří model zlého robota, pořízeného panem Šedou pro sběr nežádoucích jablek. Snad nápaditější řešení této části, případně i krácení by určitě prospěly celkové dynamičnosti a v závěru by titul důsledněji vygradoval k šťastnému závěru.

    Divadlo loutek Ostrava – Iva Procházková: Středa nám chutná. Režie Martin Tichý, dramatizace Vít Peřina, scéna a výtvarník loutek Jan Brejcha, kostýmy Markéta Sládečková, hudba Pavel Helebrand, dramaturgie Daniela Jirmanová. Premiéra 7. dubna 2017.


    Komentáře k článku: Kde divadlo chutná po jablkách

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,