Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Stopem do Avignonu a zpět (No. 3)

Divadlo je kapka

Romeo Castellucci: FOUR  SEASONS RESTAURANT, Gymnase Aubanel

Temnota, nebo spíše stín, je příležitost k vytvoření další souvislosti obrazu.

FOTO CHRISTOPHE RAYNAUD DE LAGE

Four Seasons Restaurant je třetí částí trilogie uvedené loni na festivalu v Avignonu inscenací Sul concetto di volto nel figlio di Di /Na námět tváře Syna Božího/ a pokračující kreací Voile noir du pasteur /Pastorova černá rouška/ podle románu Nathaniela Hawthorna. Tematický okruh inscenací označuje autor „progresivní destrukcí obrazu“.

Námětem pro Four Seasons byla událost z roku 1956, kdy John Rothko maloval cyklus fresek na zakázku pro newyorkský hotel Four Season restaurant. Práci v určité chvíli zastavil, protože měl obavu z prodejnosti svého díla. Nakonec sice ustoupil tlaku objednavatele, ale zakázku dokončil tak, že obrazy umístil oproti domluvě vysoko. Hosté restaurace museli vstát, když si chtěli obrazy prohlédnout a nemohli se na ně dívat při jídle.

Dívky přehrávají bukolické výjevy z vítání jara, mají na sobě antické řízy a pod nimi ukryté malé reproduktory. FOTO CHRISTOPHE RAYNAUD DE LAGE

Představení začíná promítáním titulků a reprodukovaným hlasem, který vysvětluje principy čené díry, zatímco zní dunivý zvuk o vlnové délce světla Černé díry. Inscenace je označovaná jako dodekafonická kompozici na téma Černá díra. Pro mě jsou všechna divadla černými dírami, jeskyněmi, kde se ztratíte, temné propasti, do kterých je možné spadnout, tvrdí Romeo Castellucci.

Opona se rozhrne a odhalí bílou scénu, chladné světlo, prázdno, šest žebřin v pozadí. Vystupuje dvanáct žen, které postupně přicházejí, vyříznou si jazyky a odcházejí. Přiběhne dvojice velkých psů a jazyky sežere.

Pomalu se začíná odvíjet tragédie Smrt Empédokla podle Hörderlina. FOTO CHRISTOPHE RAYNAUD DE LAGE

Ženy stojí v kruhu u žebřin a drží se za ruce. Pomalu se začíná odvíjet tragédie Smrt Empédokla podle Hörderlina. Ženy přehrávají v barokních gestech a celá scéna je tichá, nezní hudba, jenom zvuky lesních zvířat z přineseného tranzistoru. Castellucci uvádí: Hölderlinova slova jsou maskou, za kterou se skrývá radikální realismus lidského těla.

Dívky přehrávají bukolické výjevy z vítání jara, mají na sobě antické řízy a pod nimi ukryté malé reproduktory, takže některé repliky zní jakoby z playbacku, někdy dívky mlčí, a přesto je z nich slyšet jejich vlastní hlas. Na závěr poměrně dlouhého výstupu vezme jedna z dívek pistoli, nastříká si jí zlatým sprejem a střelí do ostatních dívek. Dívky strnou v chumlu a začínají kolektivně „rodit“. Po jedné vylézají dívky z pletence těl, další je svléknou do naha, rozloučí se s a dívky po jedné odcházejí. V průběhu odstrojování se přidávají reprodukované vzlyky a vzdechy, pohyby dvou posledních dívek jsou smyslné.

Divadlo je kapka jedu. FOTO CHRISTOPHE RAYNAUD DE LAGE

Poslední dívka odchází a zatáhne se opona, která se pak rozjede do hloubky scény a odkryje mrtvého koně. Zatáhne se zpátky a odhalí seskupení černých koulí. Pak se začne zvedat bílé vykrytí scény, stěn a podlahy.  Následuje sekvence realistických výbuchů. Segmenty prostoru jsou ve zlomku vteřiny rozsvíceny bílým světlem přes určité množství kouře, se silným zvukovým doprovodem, který trvá jen o kousek déle než záblesk světla. Opona se znovu zatahuje, dál zní výbuchy, přidává se klavír a hlas Marie Callas. Na zataženou oponu se promítá text písně Jacquesa Brella Ne me quitte pas, což vyvolává veselé reakce v publiku, pod zataženou oponou se dál rozsvěcují bílá světla výbuchů.

Někdy dívky mlčí, a přesto je z nich slyšet jejich vlastní hlas. FOTO CHRISTOPHE RAYNAUD DE LAGE

Opona se otevírá a za průhlednou stěnou víří mračna černého sněhu, hukot vánice doprovází elektronická hudbou. Ve vírech sněhu se objeví silueta mávající praporem. Vánice se postupně prosvěcuje a odkrývá tvář z renesančního obrazu přes celou stěnu zadního plánu.

Vichřice slábne a na scénu přichází nahé dívky z bukolické Smrti Epmédokla a dotýkají se rtů ženy /Podobná scéna s mužem, který se dotýká rtů Ježíšovy tváře podle Antonella di Messina v Sul concetto , v první části trilogie/.

Divadlo je kapka jedu, píše Castellucci z pozice, která je na hraně mezi nekompromisní svobodou tvorby a vypsaností režijního stylu. Opakování některých motivů /mrtvý kůň, hafani na scéně/ a lehkost, s jakou používá funkční postupy, nasvědčuje tomu, že autor pomalu vstupuje fáze etablovaného umělce.

Dívky strnou v chumlu a začínají kolektivně „rodit“. FOTO CHRISTOPHE RAYNAUD DE LAGE

Romeo Castellucci: Four Season Restaurant. Mise en scène, décor et costumes Romeo Castellucci, musique Scott Gibbons. Production Socìetas Raffaello Sanzio.

Coproduction Festival d’Avignon, National Theater of Brittany (Rennes), Theater der Welt 2010 (Essen), deSingel international arts campus (Antwerpen), The National Theatre (Oslo), Barbican London and SPILL Festival of Performance (London), Chekhov International Theatre Festival (Moscow), Holland Festival (Amsterdam), Athens Festival, GREC 2011 Festival of Barcelone, International Theatre Festival DIALOG Wroclaw (Poland), Belgrade International Theatre Festival, Spielzeit’europa 2011 I Berliner Festspiele, Théâtre de la Ville-Paris, RomaEuropa Festival 2011, Theatre festival SPIELART München, Le Maillon Théâtre de Strasbourg Scène européenne, Théâtre Auditorium de Poitiers Scène nationale, Peak Performances @ Montclair State (United States)

Festival d’Avignon / Gymnase Aubanel, 17. – 18. 7. + 20. – 25. 7. 2012.

  • Autor: David Pizinger
  • Publikováno: 3. Srpen, 2012

Komentáře k článku: Stopem do Avignonu a zpět (No. 3)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 19/2014

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


11. 11.-24. 11. 2014

Číslo 19/2014 (11. 11.-24. 11. 2014)

Obsah čísla 19/2014

Komentář

Pomozme najít šéfa činohry...

Ředitel Národního divadla Jan Burian...

Osobnost měsíce

Miloslav Oswald

za nastudování opery Viktora Ullmanna...

Jak já to vidím

Lucie Juřičková, herečka

Dotazník aneb Hledání divadelního...

Inspirace divadlem

Kouzlo nechtěného

Jsme příliš zatíženi vnějším...

Kronika

Bylo & bude

Bylo Vedení Českého rozhlasu rozhodlo...

Kritika

Tělo zuřivě toužící...

Dvakrát jsme se nyní setkali s tvorbou...

Chaos v chaosu

Projekt Divadla VOSTO5, VerTeDance a...

Tajemství Václaváku

Druhé město – společný projekt...

Odvrácená strana konzumu

Klicperovo divadlo v Hradci Králové...

Historky z kanclu

Sklepní prostor Márnice v Divadle...

Semafor, kritika a pan...

Po premiéře svého Prstenu pana...

Příběh z předměstí s...

Většina z nás patrně netušila, že...

Tabori v zajetí jevištní...

Komorní scéna Aréna uvedla jako...

Hřebec s nejistým jezdcem

Inscenace Othella v režii Michala Langa...

Oněgin v ornamentech...

Není divu, že Puškinův veršovaný...

Šosák kvete v každém věku

S operou Výlety páně Broučkovy byly...

Nesnesitelná lehkost smrti

Chápu postřeh tvůrců inscenace...

Výkřik týrané dívčí...

Kdyby někdo změřil ty veletoky krve...

Učebnice loutkářství aneb...

Naivní divadlo letos slaví 65....

Kritický žebříček 19/2014...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Naháči, skákači a mluvič

Festival 4+4 dny je hodně speciální...

Tělo zuřivě toužící...

Dvakrát jsme se nyní setkali s tvorbou...

Chaos v chaosu

Projekt Divadla VOSTO5, VerTeDance a...

Tajemství Václaváku

Druhé město – společný projekt...

Rozhovor

Daniel Špinar: Nemám rád...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kauza

Kontext

Než čas pohádky přebere

Když sáhnou dnešní děti po...

Vivat Homeland, Lundová a...

Úvahy posttelevizní

Zemřel Lanďák! Hrál ve...

Pavel Landovský (11. září 1936...

Ve Vídni šly hodiny jinak

To, že zemřel Pavel Landovský, jsem...

De Paulus Landyus nil nisi...

Pavel Landovský (dál jen PL)...

Burza

Fagi a divadlo

Vy jste skladatel?

Dva skladatelé, dva Magoři

Došlo do redakce

Gabriel Chevallier: Zvonokosy (3CD,...

3LO3

V říjnu se konaly volby, listopad je...

Členství v HA

Herecká asociace informuje

Východočeské divadlo...

Divadla regionů

Rejžek píše Justovi

Střihnu jinam. Po Petru Skoumalovi...

Zahraničí

Ljubimov? Ljubimov!

Stručný obsah příspěvku zde není...

Paralelní otázky aneb...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Brookův koberec v Turecku

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Výročí

Výročí 16.–30. listopadu

Malík Jan, sólista opery (16. 11....

Paměti, záznamy, deníky

Bylo nás pět a půl –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 19/2014



Obsah,