Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Stopem do Avignonu a zpět (No. 3)

Divadlo je kapka

Romeo Castellucci: FOUR  SEASONS RESTAURANT, Gymnase Aubanel

Temnota, nebo spíše stín, je příležitost k vytvoření další souvislosti obrazu.

FOTO CHRISTOPHE RAYNAUD DE LAGE

Four Seasons Restaurant je třetí částí trilogie uvedené loni na festivalu v Avignonu inscenací Sul concetto di volto nel figlio di Di /Na námět tváře Syna Božího/ a pokračující kreací Voile noir du pasteur /Pastorova černá rouška/ podle románu Nathaniela Hawthorna. Tematický okruh inscenací označuje autor „progresivní destrukcí obrazu“.

Námětem pro Four Seasons byla událost z roku 1956, kdy John Rothko maloval cyklus fresek na zakázku pro newyorkský hotel Four Season restaurant. Práci v určité chvíli zastavil, protože měl obavu z prodejnosti svého díla. Nakonec sice ustoupil tlaku objednavatele, ale zakázku dokončil tak, že obrazy umístil oproti domluvě vysoko. Hosté restaurace museli vstát, když si chtěli obrazy prohlédnout a nemohli se na ně dívat při jídle.

Dívky přehrávají bukolické výjevy z vítání jara, mají na sobě antické řízy a pod nimi ukryté malé reproduktory. FOTO CHRISTOPHE RAYNAUD DE LAGE

Představení začíná promítáním titulků a reprodukovaným hlasem, který vysvětluje principy čené díry, zatímco zní dunivý zvuk o vlnové délce světla Černé díry. Inscenace je označovaná jako dodekafonická kompozici na téma Černá díra. Pro mě jsou všechna divadla černými dírami, jeskyněmi, kde se ztratíte, temné propasti, do kterých je možné spadnout, tvrdí Romeo Castellucci.

Opona se rozhrne a odhalí bílou scénu, chladné světlo, prázdno, šest žebřin v pozadí. Vystupuje dvanáct žen, které postupně přicházejí, vyříznou si jazyky a odcházejí. Přiběhne dvojice velkých psů a jazyky sežere.

Pomalu se začíná odvíjet tragédie Smrt Empédokla podle Hörderlina. FOTO CHRISTOPHE RAYNAUD DE LAGE

Ženy stojí v kruhu u žebřin a drží se za ruce. Pomalu se začíná odvíjet tragédie Smrt Empédokla podle Hörderlina. Ženy přehrávají v barokních gestech a celá scéna je tichá, nezní hudba, jenom zvuky lesních zvířat z přineseného tranzistoru. Castellucci uvádí: Hölderlinova slova jsou maskou, za kterou se skrývá radikální realismus lidského těla.

Dívky přehrávají bukolické výjevy z vítání jara, mají na sobě antické řízy a pod nimi ukryté malé reproduktory, takže některé repliky zní jakoby z playbacku, někdy dívky mlčí, a přesto je z nich slyšet jejich vlastní hlas. Na závěr poměrně dlouhého výstupu vezme jedna z dívek pistoli, nastříká si jí zlatým sprejem a střelí do ostatních dívek. Dívky strnou v chumlu a začínají kolektivně „rodit“. Po jedné vylézají dívky z pletence těl, další je svléknou do naha, rozloučí se s a dívky po jedné odcházejí. V průběhu odstrojování se přidávají reprodukované vzlyky a vzdechy, pohyby dvou posledních dívek jsou smyslné.

Divadlo je kapka jedu. FOTO CHRISTOPHE RAYNAUD DE LAGE

Poslední dívka odchází a zatáhne se opona, která se pak rozjede do hloubky scény a odkryje mrtvého koně. Zatáhne se zpátky a odhalí seskupení černých koulí. Pak se začne zvedat bílé vykrytí scény, stěn a podlahy.  Následuje sekvence realistických výbuchů. Segmenty prostoru jsou ve zlomku vteřiny rozsvíceny bílým světlem přes určité množství kouře, se silným zvukovým doprovodem, který trvá jen o kousek déle než záblesk světla. Opona se znovu zatahuje, dál zní výbuchy, přidává se klavír a hlas Marie Callas. Na zataženou oponu se promítá text písně Jacquesa Brella Ne me quitte pas, což vyvolává veselé reakce v publiku, pod zataženou oponou se dál rozsvěcují bílá světla výbuchů.

Někdy dívky mlčí, a přesto je z nich slyšet jejich vlastní hlas. FOTO CHRISTOPHE RAYNAUD DE LAGE

Opona se otevírá a za průhlednou stěnou víří mračna černého sněhu, hukot vánice doprovází elektronická hudbou. Ve vírech sněhu se objeví silueta mávající praporem. Vánice se postupně prosvěcuje a odkrývá tvář z renesančního obrazu přes celou stěnu zadního plánu.

Vichřice slábne a na scénu přichází nahé dívky z bukolické Smrti Epmédokla a dotýkají se rtů ženy /Podobná scéna s mužem, který se dotýká rtů Ježíšovy tváře podle Antonella di Messina v Sul concetto , v první části trilogie/.

Divadlo je kapka jedu, píše Castellucci z pozice, která je na hraně mezi nekompromisní svobodou tvorby a vypsaností režijního stylu. Opakování některých motivů /mrtvý kůň, hafani na scéně/ a lehkost, s jakou používá funkční postupy, nasvědčuje tomu, že autor pomalu vstupuje fáze etablovaného umělce.

Dívky strnou v chumlu a začínají kolektivně „rodit“. FOTO CHRISTOPHE RAYNAUD DE LAGE

Romeo Castellucci: Four Season Restaurant. Mise en scène, décor et costumes Romeo Castellucci, musique Scott Gibbons. Production Socìetas Raffaello Sanzio.

Coproduction Festival d’Avignon, National Theater of Brittany (Rennes), Theater der Welt 2010 (Essen), deSingel international arts campus (Antwerpen), The National Theatre (Oslo), Barbican London and SPILL Festival of Performance (London), Chekhov International Theatre Festival (Moscow), Holland Festival (Amsterdam), Athens Festival, GREC 2011 Festival of Barcelone, International Theatre Festival DIALOG Wroclaw (Poland), Belgrade International Theatre Festival, Spielzeit’europa 2011 I Berliner Festspiele, Théâtre de la Ville-Paris, RomaEuropa Festival 2011, Theatre festival SPIELART München, Le Maillon Théâtre de Strasbourg Scène européenne, Théâtre Auditorium de Poitiers Scène nationale, Peak Performances @ Montclair State (United States)

Festival d’Avignon / Gymnase Aubanel, 17. – 18. 7. + 20. – 25. 7. 2012.

  • Autor: David Pizinger
  • Publikováno: 03. srpna 2012

Komentáře k článku: Stopem do Avignonu a zpět (No. 3)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,