Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Stopem do Avignonu a zpět (No. 4)

 

Joseph Nadj v Avignonu 2012. FOTO CHRISTOPHE RAYNAUD DE LAGE

Divadlo je prostředím transformace

ATEM le souffle

/rozhovor z programu/

 

 

Mohl byste přiblížit svou cestu k inscenaci Atem, kterou jste vytvořil pro Avignonský festival?

První impuls vyšel z nabídky, s kterou přišlo loňské Pražské quadriennale. Tématem byl intimní kontakt v divadle. Bylo to poprvé, kdy výstava formulovala takový požadavek: naplnit něčím prostor o velikosti 4×4 metry a vytvořit formát performance přístupné publiku osm hodin denně. Představil jsem si možnou vlastní přítomnost v tak omezeném prostoru. Vyrobili jsme samostatný „box“, v němž nás diváci mohli zvenku sledovat skleněnou vitrínou. Oslovil jsem tanečnici Anne-Sophie Lancelin, která interpretovala mou předešlou choreografii Cherry-Brandy, aby prostor sdílela se mnou.

Hůl mohla působit jako zbytek ze stromu poznání a současně symbolizovala osu světa. FOTO Flickr.com

Jak vznikl prostor uvnitř toho boxu?

 

Nejprv jsem hledal konkrétní, přesnou situaci. Nechtěl jsem začít bez ničeho. Potřeboval jsem najít určující objekty, které by spojovaly mne a Anne-Sophii, hledal jsem jevištní znak, který nám bude oběma společný. Zvolili jsme hůl. Ta naznačila téma i prostorové řešení inscenace. Umístil jsem ji mezi sebe a Anne-Sophii jako vertikálu. Mohla působit jako zbytek ze stromu poznání a současně symbolizovala osu světa. Tato interpretace nám umožnila, abychom situovali sebe jak v konkrétním tak i v absolutním-symbolickém čase a prostoru. Pokračovali jsme při vytváření inscenace dál, jako by vedeni právě tímto objektem. Z toho se mezi námi postupně vyvinula gestická konverzace. Situace, kterou jsme takto našli, se stala jádrem našeho představení.

Albrecht Dürer: Melancholie I. (24,1 x 19,2 cm, 1514, British Museum Londýn). Repro archiv

V programu se také zmiňujete o významu malíře Albrechta Dürera pro tuto vaši práci.

Postupně jsem si ujasňoval, že prostor, který konstruujeme, by měl připomínat rytiny Albrechta Dürera, umělce, který je pro mě velmi důležitý. Bylo mi čtrnáct, když jsem objevil v nějaké knize jeho grafický obraz Melancholie I. Od té doby se ptám sám sebe, proč mě to dílo tolik fascinuje. Na obraze je vidět anděl, nebo spíše žena v róbě, obdařená křídly, která sedí po boku malého muže. Oba dva jsou uvnitř domu.

V našem představení je to jako bychom se rozhodli udělat průnik těmi dvěma postavami. Soustředili jsme se na množství detailů v Dürerově obraze (hřebíky, řetězy, váha), stejně jako u dvou dalších obrazů, které tvoří s Melancholií I trilogii: Jeroným ve skříňce a Rytíř, smrt a ďábel. Tato díla obsahují množství významů, jež jsou jakousi „sbírkou“ hádanek a náznaků, které jsou obrazem či vizí světa. Právě ty překračují svého tvůrce a nabízejí možnost pootevřít, odhalit naznačené prostory, které nejsou součástí obrazu.

Jsme dvě bytosti hledající harmonii, která ruší čas „tady a teď“. FOTO archiv

Anne-Sophie Lancelin a vy jste tedy postavy z těch rytin. Představujete onen pár?

Ne doslova. Jsme dvě bytosti hledající harmonii, která ruší čas „tady a teď“. Dvě bytosti vytvářející absolutní čas, ve kterém mizí rozdělení na mužské a ženské. Je to spirituální prostor, ve kterém spolu komunikujeme. Naše těla jsou spálená a ztracená v intenzitě té komunkace. Vycházeli jsme ze série improvizací, abychom si dovedli představit, kde například byla ona žena, za jakých okolností se tam objevil malý muž a jak se odehrálo jejich setkání. Vytvořili jsme určitý soubor  her připomínajích náladu a kompozici obrazu.

Čtení oblíbených básní vytváří poetický stav, který je nezbytný pro mé výzkumy. FOTO CHRISTOPHE RAYNAUD DE LAGE

V představení je také velmi důležitý zvuk…

Už od prvního okamžiku práce v Praze jsem cítil nutnost používat konkrétní tóny a zvuky. Měl jsem taky chuť spolupracovat se skladatelem Alainem Mahé. Poskládali jsme zvukový prostor především ze zvuků přírody, moře, větru, ohně, železa a vosku, za kterými se plíží zvuk kontrabasu Pascala Seixase. Všechny použité zvukové prvky jsme sesbírali ještě před začátkem zkoušení.

Mohl byste vysvětlit název Atem?

Během příprtav celého projektu jsem četl texty od Paula Celana. Čtení oblíbených básní vytváří poetický stav, který je nezbytný pro mé výzkumy. Je v nich potrava spirituální a existenciální, která mi pomáhá při hledání mě samotného. Během čtení jeho básní jsem měl zvláštní pocit. Jako by to Celan napsal při sledování představení. Jeho řeč je proto od nás tak bezprostředně přijímána. Slovo Atem je z jedné jeho básně. V němčině to znamená „dech“. Rychle se prosadilo jako název inscenace.

Na dech reagují také svíčky, jež jsou mezi vámi a diváky.

Svíčky jsou jediným osvětlením prostoru. Umožňují vznik intimního a přirozeného vztahu s publikem. Představují zároveň ozvuk ohně na rytině Melancholia I . Jedná se o alchymistický oheň, kterým se ohřívá látka, dokud dojde k transformaci. Toto osvětlení posiluje pocit samotného bytí před živým obrazem, vzniká vysoce „obrazivý“ výjev…

Joseph Nadj na piazzetě pražského Národního divadla před svým „boxem“, Pražské quadriennale 2011. FOTO archiv PQ

Po Paso Doble, Les Corbeaux a nyní Atem se zdá, že zmenšujete prostor pro hledání co nejvyšší možné intimity.

 

Tyto tři projekty jsou obrazy okruhů mého života a práce. Tento rok je pětadvacáté výročí existence mé skupiny. Přemýšlým, čím vším jsem prošel, a uvažuji o způsobech a formách, které mohu promítnout do nového, velkého cyklu. Jako bych byl v půli cesty hledání. Intuitivně si zmenšuji prostor, co nejblíž k sobě, abych pocítil dech svých tužeb. Potřebuji k tomu malé prostory a být sám nebo v dialogu s jediným partnerem. Pracuju hodně na zpřesnění, na prostředcích a rukopisu, na intenzitě vybraných okamžiků, od kterých chci, aby byly co nejvíc vidět. Pátrám jednoduše po přesnosti svého divadelního jazyka.

Posláním divadla je testovat naše psychické a fyzické možnosti. FOTO Whizz

Nejedná se tak trochu o mystický výzkum?

 

Řekl bych spíš o výzkum posvátného. Globální reflexi naší existence, našich mezilidských vztahů a jejich prostřednictvím vesmíru. V našem rozhovoru jsem se bavili o alchymii: divadlo je prostředím transformace. Jeho posláním je testovat naše psychické a fyzické možnosti. Během představení se extrahuje látka, která vychází z energie jevištního dění a umožňuje vzniku nové formy, nového způsobu bytí. Představení není vyústěním nějakého konceptu nebo činnosti mozku, ale zřetězením tělesných a spirituálních zážitků. S každým uvedením inscenovaného díla se znovu vyvolává stav získaný touto formou zážitku. Magie přítomná v každém divadelním představení nikdy neprodukuje úplně stejný výsledek: naše těla si vždy odnášejí novou zkušenost.

/autorem rozhovoru, který byl otištěn v programu k Nadjově inscenaci Atem, je Renan Benyamina/

Pro i-DN vybral, upravil a z francouzštiny přeložil

 

  • Autor: David Pizinger
  • Publikováno: 16. Srpen, 2012

Komentáře k článku: Stopem do Avignonu a zpět (No. 4)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2014

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


14. 10.-27. 10. 2014

Číslo 17/2014 (14. 10.-27. 10. 2014)

Obsah čísla 17/2014

Komentář

Divadlo podle politiků

Čtete následující řádky po...

Osobnost měsíce

Pavel Zajíček

autor básní a ústřední performer...

Jak já to vidím

Alena Štréblová, Herečka

Dotazník aneb Hledání divadelního...

Inspirace divadlem

Od divadla zpátky k rituálu

Podle antropologické teorie vzniklo...

Kronika

Bylo & bude 17/2014

Bylo Až do dna ponížení Televizní...

Kritika

Mukl A03915

V Brně rostou nezávislé produkce jako...

Upíří rej podle Glazarové

Titul Vlčí jáma je v povědomí...

Fyzika mořských vln

Tanečník Jiří Bartovanec, bývalý...

Voňavý svět snů

Ivo Dimchev, současný oblíbenec...

Zeměměřič K. jako produkt...

Uvidět a přečíst román Zámek v...

Orlando z knihovny nikam...

Když na podzim roku 1928 vyšla nová...

Návrat chlebíčkové kultury

Na rovinu – v Kalichu jsem byl poprvé...

Fantom opery je v Praze!

Producent František Janeček si k...

Divnej, vtipnej, poetickej...

Nebudu psát, že se zrodila hvězda....

Kritický žebříček 17/2014

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Rozhovor

Martin Františák: Soubor má...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kauza

Kontext

Blahodárné doušky ...

Fragmenty rozhlasu

Zdeněk, můj oblíbený…

Zdeněk Hořínek byl můj oblíbený...

O kritikovi, jenž miloval...

Poprvé jsem jméno Zdeněk Hořínek...

Panu Hořínkovi s láskou…

Ve středu se Zdeněk Hořínek, jak...

Burza

Fagi a divadlo

Chvála solidarity

Dva skladatelé, dva Magoři

3LO3

V Plzni postavili za velké peníze...

Městské divadlo Mladá...

Divadla regionů

Zpráva o setkání herců v...

Podpora Prezident HA požádal správní...

Rejžek píše Justovi

Málem bych se nedostal k tomu, abych...

Zahraničí

V Salcburku historicky i...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Utrpení, vztek a zoufalství;...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Martin Marek (28. 8. 1956 Praha – 13....

Výročí

Výročí 21.–31. října

Sedláčková Jarmila, sólistka opery...

Paměti, záznamy, deníky

Bylo nás pět a půl...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2014



Obsah,