Kategorie článků:
Ludvík Kavín: Dramolet číslo 2
Scéna je tmavá, ne-li černá: jevištní prkna, zadní stěna, boční scény i nepříliš přesahující závěsy z boků a seshora nad forbínou. Všechno je černé. Když vcházejí diváci do sálu, vidí na scéně jen úsporně nasvícenou velkou, až nadměrnou suchou haluz a zbytky...
Milan Kňažko: Divadlo a smrť
Písal sa rok 1970. Mal som 24 rokov, žil som v Paríži a mal som predstavu, že toto mesto bude nadlho mojim domovom.
Jiří Bilbo Reidinger: Kodrcání s Nikolajem
Mrzne. Funí alpský průvan, který se jistě zastavil v norských fjordech. Od ošlehaných úst stoupá pára. Vyzkouším zdravotní kouření.
Výběrové řízení na ředitele/ředitelku Činoherního studia
Statutární město Ústí nad Labem vyhlašuje výběrové řízení na obsazení vedoucího pracovního místa ředitele/ředitelky Činoherního studia města Ústí nad Labem, příspěvkové organizace.
Poslední komentáře
- on Ředitelem CEDu bude Jan Búrik Panu Búrikovi blahopřeju a jsem zvědav, jak si s C…
- on Kdo a s čím se uchází o vedení brněnského CEDu Koncepce naleznete zde: Jan Búrik: https://www.brn…
- on Ostrava se Smetanou (VII) Omlouvám se, opraveno. To je tak, když doháníte te…
- on Ostrava se Smetanou (VII) Michálkova dcera Katuška, prosím - ne Hedvika...
- on Zemřel Vlastimil Marek Knižku pána Vlastimila Nová doba porodni som prečí…
- on Výběrové řízení na ředitele CEDu Výběrové řízení na ředitele vypisuje ten, kdo je k…
- on Autorka mezi realitou a divadlem Opravdu skvělé divadlo. Nenechá diváka vydechnout,…
Alena Zemančíková: Na Kalvárii
Je ráno, silvestr, a nemůžu vstát z postele, pekelně mě bolí v kříži. S naší vandrovní společností máme v plánu výroční výstup na horu, tentokrát to má být Sedlo u Úštěku. Nechci a nemůžu zůstat doma, polykám ibalgin a vyrážím na nádraží.
Jiří Havelka a spol.: Vykouření
Všichni sedí za stolem, prostřední stůl je prázdný, na něm bílý ubrus/vlajka (umělecké dílo) a rekvizity, vzadu jsou rozhrnuté šály a sedí zde Ježíš. Postupně říkají své monology.
Arnošt Goldflam: Tatínek a divadlo
Dobrý večer, moje milé děti! Tak si představte, co se zase jednou přihodilo! Vy jste byly úplně malé, v postýlce jste ležely a maminka s vámi byla pořád doma a napájela vás mlíčkem a vy jste cucaly a cucaly, no a pak jste zas spaly nebo někdy taky řvaly.
Jiří Bilbo Reidinger: Molekuly světlonošky
Sedíme v sauně. Potíme se. Teče z nás. Těla se filtrují, čistí od nánosů, usazenin. Tu Štěpán T. prohodí, že má v Americe bratra Martina, který vymýšlí molekuly, které by pročistily i zanesený mozek a tím by zahnaly jeho jistojistou degradaci, tedy Alzheimera a stařeckou...
Alena Zemančíková: Blázen ve své vsi
Blázen jsem ve své vsi, píše Bohuslav Reynek v jedné své básni o bezvýchodném smutku. Blázen ve své vsi byl také Jonáš, kamarád mého vnuka. Našemu Viktorovi bylo tehdy osm a Jonášovi třicet. Jonáš nebyl hloupý, jen měl mentalitu dítěte; hráli spolu auta na počítači a...
Alena Zemančíková: Malíř krve a půdy
jednoaktová hra Ocitli jsme se v nejzápadnějším západním Německu, v kraji Eiffel poznamenaném úpadkem, jaký by člověk v západním Německu nečekal. Na každém vyvřelém sopečném vrcholku tu stojí hrad, někde i dva hrady nad sebou, a každý má něco společného s historií...
Robert Lepage: 887
Jednou z hlavních osobností letošního festivalu Divadlo v Plzni byl režisér, herec a dramatik, Kanaďan Robert Lepage, jedna z nejvýznamnějších osobností moderního světového divadla přelomu tisíciletí. V Plzni představil sólový projekt 887, ve kterém se ve vzpomínkách vrací...
François Rabelais: Gargantua a Pantagruel
François Rabelais napsal svůj román Gargantua a Pantagruel v první polovině 16. století jako satiru na středověké společenské a politické poměry.
Jan Lepšík: Symbolická interakce
Tato performance je určena účastníkům teatrologických konferencí. Je povinná. Jde o formu provokativní, interaktivní a konfrontační.
Jiří Bilbo Reidinger: O hudbě, křehkosti…
Je jaro. Navzdory všemu, co se kolem nás děje, příroda rozkvétá. I já se snažím o očistu věcí svých. Zbavuji knihy nasátého prachu. Jejich žebroví je ho plné.
Michal Šanda: Zubák
Robert si vytrhal všechny zuby sám! Dovedete si to představit? Začalo to opatrným kroužením špičky jazyka kolem špičky zubu.
Skleněnka aneb Jablonec volá
Oko. Boží. Svými paprsky shlíží do každé štěrbinky. Pohybuje se lehce sem tam. Vidí vše. My musíme zapojit všemožné svaly, šlachy, klouby, aby se tělo do daného směru pootočilo. Za každým šelestem… Jaká by byla výhoda moci ho nechat božsky poletovat a jen sbírat...
Jiří Suchý: Jak se Ferry díval na slunce
Já tomu sice moc nerozumím, ale toho večera byl západ slunce opravdu nádherný. To nebyly přeslazené červánky z laciných pohlednic. Byla to majestátní oranžová koule, pozvolna mizící v olověné mlze. Stál jsem nehnutě a vyčkával, až celá záležitost skončí. Najednou –...