Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Štěpán Kubišta: Pražské divadelní prostředí je přehnaně konkurenční

Se Štěpánem Kubištou jsme si povídali o divadle, divadelním podnikání a jiných zájmových činnostech. Je ředitelem vzkvétajícího prostoru Jatka78, kde divadelní sezona končí dnes večer. A také s přáteli pečuje o karlínský Přístav 18600. Tato kulturní oáza na Rohanském ostrově je samozřejmě nejnavštěvovanější právě v letních dnech.

Štěpán Kubišta

Štěpán Kubišta FOTO ARCHIV

Proč nekončí sezona v Jatkách78 posledního června, jak bývá v kamenných divadlech obvyklé?

Naše divadlo nechce mít divadelní prázdniny od 1. července do 31. srpna. Žijeme totiž především ze vstupného, kdybychom neplánovali drobné rekonstrukční práce, které jsou podmínkou dalšího provozu, hráli bychom nejraději celé léto.

Ale letošní sezonu uzavíráme ve dnech 19. až 21. července opravdu velkolepě – novocirkusovou show, která se jmenuje Analog/Finale a vystupuje v ní osm zahraničních umělců.

Vzniká Analog/Finále speciálně pro váš prostor v Pražské tržnici?

Ano, vzniká pro náš prostor. Cirk La Putyka a Jatka78 jsou producenty tohoto projektu. Nyní je to již třetí pokračování, poprvé se hrál pouze u nás, podruhé se hrál i v zahraničí a letos tomu bude podobně – z Jatek pojede Finale na festival do Švédska. Navíc zde vystupují umělci z různých evropských scén, je tedy snazší je dát dohromady o prázdninách.

Na začátek příští sezony máte naplánováno uvedení Black Black Woods, závěrečného dílu trilogie Family Roots in Black Black Woods (předcházely části Family a Roots, které budou také reprízovány). Na co se mohou diváci těšit?

Black Black Woods bude mít premiéru 22. září, v listopadu uvedeme českou premiéru Roots, která se z Berlína přesune do Prahy i s atmosférou tamějšího divadla Chameleon, a v prosinci se bude opět hrát Family. Ačkoli jsme původně Family chtěli hrát jen v jedné jediné sérii, tak zájem diváků, ale také účinkujících, nás přesvědčil, že Family Cirk La Putyka uvede ještě jednou v sérii 16 představení.

Black Black Woods by měl být zároveň výtvarnou performancí, divákům umožníme, aby sledovali vizuálně zajímavou stavbu a přípravu před představením. Projekt Roots se zatím hrál pouze v berlínském kabaretním prostoru Chameleon, na Jatkách78 pro něj budeme přestavovat hlediště, aby i v Praze mohli diváci sedět u stolečků a během produkce popíjet…

Family

Snímek z projektu Family souboru Cirk La Putyka FOTO JAKUB JELEN

Vaše divadlo má velkou kapacitu hlediště, přesto jsem téměř vždy měla pocit, že je plno. Je tomu tak pravidelně?

Návštěvnost je celkově opravdu dobrá, ale samozřejmě se různí podle představení. Je menší u projektů mladých souborů, Cirk La Putyka má naopak téměř vždy plno. Tanečním představením návštěvnost po nabitých premiérách poměrně rychle klesá. Ale my jsme počítali s tím, že divadlo pro 360 diváků nenaplníme vždy. Úměrně snižujeme kapacitu černým horizontem vzadu.

Přednost mají inscenace, které vznikají u nás. Nejčastěji v našem rezidenčním programu. Ačkoli máme nabídky na uvádění úspěšných inscenací, které chtějí některé soubory přenést k nám, naší prioritou je tvorba, a ne reprízování inscenací původně určených pro jiná divadla.

Měli jsme s pražským magistrátem jednání o rekolaudaci prostor, chtěli po nás, abychom kapacitu snížili na 200 míst, ale to by pro nás bylo neúnosné. Nedokázali bychom si na sebe vydělat. Jediné, co nejsme pro návštěvnost ochotní udělat, je snižování úrovně představení.

Otvíráte brány Jatek78 i nedivadelním projektům, v červnu jste třeba pořádali Velkou holešovickou.

Někdo tomu říká audience development, někdo tomu říká budování komunity, někdo marketing. A pro mě je nejdůležitější, že nás to baví, když už nemůže být premiéra každý den, tak je dobré občas vymyslet něco jiného pro potěšení. Nejhorší je spadnout do stereotypu. Takže jsme například vymysleli noční běh tržnicí. Navíc mi pražské divadelní prostředí připadá dost konkurenční – na rozdíl od hudebního světa. Divadelníci mají potřebu se neustále vymezovat.  To prostředí je někdy až nezdravé, tak nás napadlo nabídnout jim tuto divadelní štafetu.

Kdo vyhrál?

Vyhrála Laterna magika, druzí byli Dekkadancers. Prostě se ukázalo, že tanečníci jsou v mnohem lepší kondici než činoherci, kteří hulí jako fabriky. Příště jim snad budeme muset zřídit samostatnou kategorii. Na druhou stranu třetí skončila Činohra Národního divadla! A to byl taky jediný tým, který měl běžkyni – Pavlínu Štorkovou.

To se dostáváme k Přístavu 18600, což je komunitní prostor, který provozujete s partou nadšenců.

Bydlíme v Karlíně a neměli jsme kam chodit s dětmi si hrát a večer s přáteli na pivo nebo za kulturou. Vymysleli jsme tedy s karlínskými kamarády Přístav 18600. A měli jsme obrovské štěstí, protože v době, kdy jsme ho chtěli otevírat, sháněl japonský tanečník Min Tanaka v Praze venkovní prostor, kde by mohl odehrát své představení. Ondřej Hrab z Archy, která představení zaštitovala, o nás věděl. A když mu poslali fotky různých míst, kde by se dalo hrát, tak si vybral Přístav a náš staletý topol. A my otevřeli velkolepě představením Tanaky, přišlo asi osm set lidí…

Nyní fungujeme třetí rok a uvádíme nejen divadelní představení a koncerty, ale organizujeme například také dětské dny a přednášky o architektuře a botanice. A teď zde postavila parta novocirkusáků šapitó, které bude fungovat tři neděle.

Je to živý park nebo spíš džungle ve městě, protože to je ještě dost zarostlé, někdy až neutěšené. Dáváme to dohromady pomalu, protože nemáme velké prostředky. Ale baví nás to a hlavně to musí bavit lidi, kteří bydlí okolo. Nechceme, abychom je v noci rušili, proto teď omezujeme hlučné večerní koncerty.

Dají se vaše potíže – ať už technické nebo finanční na Jatkách a v Přístavu nějak porovnat?

Pro mě je to neporovnatelné, protože práci na Jatkách beru jako profesi, Přístav je volnočasová aktivita. Ale má to jeden společný jmenovatel. A pro mě silný. Oba projekty děláme pro lidi, je to opravdu veřejně prospěšná činnost, která negeneruje vůbec žádný zisk. A je velice obtížné přesvědčit veřejnou správu, aby nám neházela klacky pod nohy. A to mě mrzí. Když přijedou do Jatek78 umělci ze zahraničí, tak jsou nadšení a diví se tomu, že můžeme mít nějaké starosti, když jim říkáme, kolik diváků sem chodí a kolik děláme ročně projektů. Téměř všude v Evropě a Americe bychom byli podporováni výrazněji.

Je pravda, že máme prostor Jatek78 půjčený a neplatíme nájem, ale kdybychom měli spočítat, kolik financí jsme do té budovy investovali, aby byla vůbec obyvatelná, tak by nájem nějaké opravené a třeba i vybavené budovy byl nakonec levnější. Takže to mě štve, ačkoli je poměrně často slyšet z úst různých politiků: peníze jsou… Já je však nevidím v projektech, které nejsou vymyšlené někde na úřadě, někde v kancelářích, ale které vznikají z potřeby lidí.

V jatkách78 se docela často konají reklamní akce – naposledy se třeba rozlévaly panáky nejmenovaných bylinných likérů… Sponzory a donátory se vám daří oslovovat lépe?

Máme na to docela štěstí, v tom je zase soukromý sektor pro sponzory zajímavější. Mám poměrně dobré srovnání, protože jsem byl dva roky zodpovědný za sponzoring Národního divadla. Za celou tu dobu mi nikdo sám nezavolal, že by chtěl Národní divadlo sponzorovat. Za dva roky, kdy jsem ředitelem Jatek78, se to stalo opakovaně. Dokonce je v této sezoně jeden sponzor generálním partnerem Cirku La Putyka a doufám, že se to rozšíří v příštím roce i na Jatka78.

A mám tady jeden příklad z dnešních dní – usilujeme o další rekonstrukci prostoru. A jelikož je objekt magistrátu, tak ho žádáme, aby rekonstrukci realizoval. Aby ji udělal, tak potřebují mít nějakou vizi, tedy architektonickou studii. Architektonická studie, ať se ji snažíme udělat za co nejmíň peněz, nás ovšem nevyjde na míň než 200 tisíc korun. My máme grant od magistrátu, který nám pokrývá tak výši nákladů na topení. Nemůžeme si tedy jen tak z kapsy vytáhnout 200 tisíc. Ale jelikož rekonstrukci potřebujeme, tak jsme řekli architektům, udělejte návrhy a my peníze někde seženeme. A začínáme obesílat a obtelefonovávat nějaké lidi a říkat jim, potřebujeme udělat architektonickou studii, aby Jatka78 možná někdy v budoucnu prošly částečnou rekonstrukcí… A vyjde to, protože jiná možnost prostě není.

  • Autor: Lenka Dombrovská
  • Publikováno: 21. července 2016

Komentáře k článku: Štěpán Kubišta: Pražské divadelní prostředí je přehnaně konkurenční

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 20/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


28. 11.–11. 12. 2017

Číslo 20/2017 (28. 11.–11. 12. 2017)

Obsah čísla 20/2017

Slovo ...

Senioři jsou top!

Napsat úvodník pro Divadelní noviny...

Sukces měsíce

Husa na provázku – Dobru,...

Husa na provázku – Dokumentární...

Dotazník

Bohdana Pavlíková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Katalog uměleckých prací

Nový Katalog prací začne platit od 1....

Fejeton

Když hrají PH pro PP

Když hrají perfektní herci pro...

Názor

Operou obchází strašidlo

Strašidlo režisérismu. Píše Rudolf...

Glosa

Pamětní Rusalka v Národním

Večerní představení Dvořákovy...

Anketa

Video: Ceny Divadelních novin...

Podívejte se na celý záznam z...

Ceny DN 2016/2017: Ve znamení...

Divadelní noviny udělily včera ve...

Kronika

Jednou větou

Tým učitelů Jazykového gymnázia...

Kritika

Slepý výstřel

Divadlo LETÍ představilo v české...

Podnikatelka na dně

Před pár lety Petr Zelenka napsal hru...

Nejde o život, ale o...

Národní divadlo představilo na...

Břit bez ostří

Inscenace Tajný deník Adriana Molea ve...

Ministerstvo máklých kroků

Přední pražská skupina současného...

Tváří v tvář teroru

Terorista unese dopravní letadlo se 164...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 20/2017...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Opera 2017 – hudební...

Letošní 13. ročník festivalu...

Rozhovor

Rostislav Novák ml.: Chci v...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Katharina Schmitt: Přízraky...

Rozhovor s libretistkou a režisérkou...

Kontext

Kulturní populismus Hradu

ÚVAHY VÝTVARNÉ

Sněhulák, čtverec a...

Ve filmovém přepisu románové krimi...

Moderní operní režie jako...

Hlavní sdělení této knihy je...

Burza

OPERA 2017 – ceny Libušky

Cena kritiků za nejlepší inscenaci...

Nominace na Ceny Thálie v...

Herecká asociace informuje

Podoby – Návrat

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

Londýnské doteky

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vilmos Vajdai: Útlak divadlu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Karin Dor (22. 2. 1938 Wiesbaden,...

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Boudová Nela, herečka (1. 12. 1967)...

Paměti, záznamy, deníky

Divadlo v kostce

Myslíte si, že lze za jeden den a...

Knihovnička

Došlo do redakce

Iva Němcová: Osobnosti české...

Obrazem

Fagi a divadlo

Iva Němcová

V Galerii Českých center v Rytířské...

Pan Papírek… (VI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 20/2017



Obsah,