Budulínek, toho bych se nenadál ani v nejdivočejších recenzentských snech. Stalo se v Naivním divadle Liberec, pohádku patřičně poťouchle přepsal Vítek Peřina, nastudovala ji Michaela Homolová, která ji se svým manželem Filipem a spoustou nápaditých loutek (výtvarník Robert Smolík) publiku předvádí.">

Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Staří rockeři, mámivé lesy

Že mě po šedesátce na jevišti okouzlí zprofanovaná výchovná pohádka Budulínek, toho bych se nenadál ani v nejdivočejších recenzentských snech. Stalo se v Naivním divadle Liberec, pohádku patřičně poťouchle přepsal Vítek Peřina, nastudovala ji Michaela Homolová, která ji se svým manželem Filipem a spoustou nápaditých loutek (výtvarník Robert Smolík) publiku předvádí.

Babička, dědeček, papoušek a Budulínek FOTO JOSEF PTÁČEK

Pověstné Budulínku, dej mi hrášku, povozím tě na ocásku v inscenaci sice několikrát zazní, jinak je ale optika příběhu poněkud pootočena. Podtitul Pohádka o poslouchání zahrnuje totiž nejen výchovný aspekt, ale také ten lékařský, „ušařský“. Babička s dědečkem jsou totiž zestárlými rockery (jeho loutka má na tričku logo Rolling Stones, vyplazený jazyk) a v zastoupení svými živými vodiči po stranách malého vyvýšeného jevišťátka také muzicírují (ona na elektrifikované housle, on na bicí). Kvůli tomu mají problémy se sluchem, neslyší například pokroky ve verbálním mistrovství domácího papouška a denně (sic!) navštěvují – autem – ušní lékařku. Při svých odchodech kladou vnoučkovi na srdce, aby nikoho nepouštěl dovnitř. Ten hned poprvé vpustí do chaloupky neuvěřitelné množství figurek: hajného, který přinesl do domácnosti lišky (rozuměj houby) i opraváře automobilů (ajajaj, chtěli překontrolovat brzdy). Také pošťačku, která přichází s objednaným časopisem Moderní hudba „na dobírku“, i početnou skrumáž malých dětí (třídní sraz z jeslí). Při dalších odchodech prarodičů je sice Budulínek opatrnější, ale liška se svým mámivým sloganem přece jenom proklouzne a unese zprvu papouška, pak i Budulínka. V noře nejprve obmyslná šelma chce, aby oba zajatci bavili její mláďata, jinak jim hrozí fyzickou likvidací – ke kulinárním účelům. Budulínkovi se podaří vypustit papouška z klece, ten zaletí domů, bědující babička s dědečkem však jeho informaci neslyší. Naštěstí dorazí hajný a odehraje se známá záchranná akce. Liška je pak spoutána elektrickou šňůrou, pokouší se ji přehryznout, dostane ránu a stává se po ní milým domácím zvířátkem. Budulínek si vezme pokyn, že nemá nikoho vpouštět domů, k srdci natolik, že při následném příjezdu prarodičů od lékařky… A dědeček s babičkou? Ti stojí za dveřmi své chaloupky a klepají a klepají a klepají, a pokud jim Budulínek neotevřel, tak tam klepou dodnes. – dodávají herci coby vypravěči.

Během tři čtvrtě hodiny, kdy se pohádka realizuje, mají Michaela a Filip Homolovi plné ruce práce. Vodí loutky, mění hlasy, zpívají i hudou. Úpravou hlavy (pokrývky) se stávají živými „dvojníky“ prarodičů. Hlasy a hlásky jednotlivých postav používají s charakterizační jistotou, nepřehrávají. Výtvarná koncepce pracuje na malé ploše i s iluzí perspektivy (auto prarodičů se objevuje ve dvou verzích, menší a větší), loutky se vyznačují výrazným „rukopisem“ výtvarníka: děda je v podstatě typ vyžilého rockera, na hajného rozeznělou vábničku se jen na okamžik mihne podivně tajemný jelen, „sraz z jeslí“ se objevuje coby dovádivý chumel, druhou podobu lišky (po „proměně“ elektrickým proudem) by jistě ocenil i Jorge Luis Borges, autor Fantastické zoologie. Kontaktnost protagonistů je suverénní, ne však podbízivá. Také libreto Vítka Peřiny zná ve své rozpustilosti míru.

Inscenace je určena dětem od 4 let. Jelikož pobaví i dospělého, ba otrlého, nemusejí mít liberečtí o divácký ohlas obavy.

Naivní divadlo Liberec – Vít Peřina: Budulínek. Režie Michaela Homolová, výprava Robert Smolík, hudba Filip Homola. Premiéra 12. května 2012.

  • Autor: Jan Kerbr
  • Publikováno: 13. června 2012

Komentáře k článku: Staří rockeři, mámivé lesy

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 6/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


21. 3.–3. 4. 2017

Číslo 6/2017 (21. 3.–3. 4. 2017)

Obsah čísla 6/2017

Slovo ...

Téma?

Jako čtenář českých divadelních...

Sukces měsíce

M. Kunze, S. Levay: Rebecca

Národní divadlo moravskoslezské...

Dotazník

Marka Míková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Komedie aneb Zpět do vlídné...

Rada hlavního města Prahy rozhodla,...

Fejeton

Homo ludens aneb Člověk bez...

Po nějaké době se vracím na stránky...

Názor

Manipulace a neznalost Jana...

V úvodním textu DN č. 5 nazvaném O...

Anketa

Kronika

Jednou větou

Muzikál Srdcový král pražského...

Kritika

Faustovo prokletí

Faustovo prokletí Hectora Berlioze je v...

Ideál ženy v zrcadle

Letošní sezona v Městském divadle v...

Činohra v cizí kůži

Mají-li návštěvníci HaDivadla před...

Podzemní proces

V legendárním pražském kině v...

Klasika pro mládež?

Jako třetí díl volné trilogie...

Tam, kde včera znamená...

Bolek Polívka (dále pro přehlednost...

Nečitelná láska paní...

Jen několik měsíců po vydání...

Lidové divadlo podle Martinů

Měl jsem v poslední době štěstí...

Smějící se bestie Tomáš...

Tomáš Dianiška je bůh. Tedy podle...

Modernismus a avantgardismus ...

Když jsem vstoupil do provázkovského...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 6/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Šimon Dominik: Nezačínám...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Je čas uvést věci do pohybu

Rozhovor s novými šéfy činohry a...

Kontext

Akademie v mantinelech...

Poslední únorovou neděli se v Los...

Kulatý stůl Divadelních...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Výstavy – výstavy –...

Národní muzeum informuje

Nejlepší herec nemusí...

Herecká asociace informuje

Podoby: Nevyžádaný dopis...

Píšu ti milá, jaks správně poznala,...

Divadlo Antonína Dvořáka...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Maxim Didenko: Divadlo je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Vladimíre, děkuju

Vladimír Vašut byl taneční kritik a...

Zemřeli

Vladimír Vašut (26. 3. 1931 Dolní...

Výročí

Výročí 1.−15. dubna

Riedlbauch Václav, skladatel (1. 4....

Paměti, záznamy, deníky

Jan Skopeček: Má poslední...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Fagi a divadlo

Prokletí

Osmnáctého února měla ve...

Expert – manifest

Příloha

Události z historie školy

1945 d dekretem prezidenta republiky...

Doctores honoris causa JAMU

Janáčkova akademie múzických umění...

Devět „nej“ brněnské...

Janáčkova akademie múzických umění...

Anketa s výraznými...

1. Jak vzpomínáte na studia, co jste...

Kalendář akcí k oslavám /...

24. března / Divadlo na Orlí...

Moderní vysoká škola s...

Vládním zákonem z 12. září 1947...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 6/2017



Obsah,