Budulínek, toho bych se nenadál ani v nejdivočejších recenzentských snech. Stalo se v Naivním divadle Liberec, pohádku patřičně poťouchle přepsal Vítek Peřina, nastudovala ji Michaela Homolová, která ji se svým manželem Filipem a spoustou nápaditých loutek (výtvarník Robert Smolík) publiku předvádí.">

Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Staří rockeři, mámivé lesy

Že mě po šedesátce na jevišti okouzlí zprofanovaná výchovná pohádka Budulínek, toho bych se nenadál ani v nejdivočejších recenzentských snech. Stalo se v Naivním divadle Liberec, pohádku patřičně poťouchle přepsal Vítek Peřina, nastudovala ji Michaela Homolová, která ji se svým manželem Filipem a spoustou nápaditých loutek (výtvarník Robert Smolík) publiku předvádí.

Babička, dědeček, papoušek a Budulínek FOTO JOSEF PTÁČEK

Pověstné Budulínku, dej mi hrášku, povozím tě na ocásku v inscenaci sice několikrát zazní, jinak je ale optika příběhu poněkud pootočena. Podtitul Pohádka o poslouchání zahrnuje totiž nejen výchovný aspekt, ale také ten lékařský, „ušařský“. Babička s dědečkem jsou totiž zestárlými rockery (jeho loutka má na tričku logo Rolling Stones, vyplazený jazyk) a v zastoupení svými živými vodiči po stranách malého vyvýšeného jevišťátka také muzicírují (ona na elektrifikované housle, on na bicí). Kvůli tomu mají problémy se sluchem, neslyší například pokroky ve verbálním mistrovství domácího papouška a denně (sic!) navštěvují – autem – ušní lékařku. Při svých odchodech kladou vnoučkovi na srdce, aby nikoho nepouštěl dovnitř. Ten hned poprvé vpustí do chaloupky neuvěřitelné množství figurek: hajného, který přinesl do domácnosti lišky (rozuměj houby) i opraváře automobilů (ajajaj, chtěli překontrolovat brzdy). Také pošťačku, která přichází s objednaným časopisem Moderní hudba „na dobírku“, i početnou skrumáž malých dětí (třídní sraz z jeslí). Při dalších odchodech prarodičů je sice Budulínek opatrnější, ale liška se svým mámivým sloganem přece jenom proklouzne a unese zprvu papouška, pak i Budulínka. V noře nejprve obmyslná šelma chce, aby oba zajatci bavili její mláďata, jinak jim hrozí fyzickou likvidací – ke kulinárním účelům. Budulínkovi se podaří vypustit papouška z klece, ten zaletí domů, bědující babička s dědečkem však jeho informaci neslyší. Naštěstí dorazí hajný a odehraje se známá záchranná akce. Liška je pak spoutána elektrickou šňůrou, pokouší se ji přehryznout, dostane ránu a stává se po ní milým domácím zvířátkem. Budulínek si vezme pokyn, že nemá nikoho vpouštět domů, k srdci natolik, že při následném příjezdu prarodičů od lékařky… A dědeček s babičkou? Ti stojí za dveřmi své chaloupky a klepají a klepají a klepají, a pokud jim Budulínek neotevřel, tak tam klepou dodnes. – dodávají herci coby vypravěči.

Během tři čtvrtě hodiny, kdy se pohádka realizuje, mají Michaela a Filip Homolovi plné ruce práce. Vodí loutky, mění hlasy, zpívají i hudou. Úpravou hlavy (pokrývky) se stávají živými „dvojníky“ prarodičů. Hlasy a hlásky jednotlivých postav používají s charakterizační jistotou, nepřehrávají. Výtvarná koncepce pracuje na malé ploše i s iluzí perspektivy (auto prarodičů se objevuje ve dvou verzích, menší a větší), loutky se vyznačují výrazným „rukopisem“ výtvarníka: děda je v podstatě typ vyžilého rockera, na hajného rozeznělou vábničku se jen na okamžik mihne podivně tajemný jelen, „sraz z jeslí“ se objevuje coby dovádivý chumel, druhou podobu lišky (po „proměně“ elektrickým proudem) by jistě ocenil i Jorge Luis Borges, autor Fantastické zoologie. Kontaktnost protagonistů je suverénní, ne však podbízivá. Také libreto Vítka Peřiny zná ve své rozpustilosti míru.

Inscenace je určena dětem od 4 let. Jelikož pobaví i dospělého, ba otrlého, nemusejí mít liberečtí o divácký ohlas obavy.

Naivní divadlo Liberec – Vít Peřina: Budulínek. Režie Michaela Homolová, výprava Robert Smolík, hudba Filip Homola. Premiéra 12. května 2012.

  • Autor: Jan Kerbr
  • Publikováno: 13. Červen, 2012

Komentáře k článku: Staří rockeři, mámivé lesy

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 2/2015

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


21. 1.-3. 2. 2015

Číslo 2/2015 (21. 1.-3. 2. 2015)

Obsah čísla 2/2015

Komentář

Mají smysl ceny kritiků?

Hned na začátku říkám, že...

Sukces měsíce

Národní divadlo – William...

(režie Daniel Špinar, premiéra 18....

Jak já to vidím

Michal Dalecký, herec

Dotazník aneb Hledání divadelního...

Kronika

Bylo & bude 2/2015

Bylo Od Nového roku mají brněnská...

Reportáž

Kritika

Dvakrát do téže řeky?

Jiří Hubač napsal před lety pro...

Mozaika bezvýznamných...

Přicházel s návrhy. My jsme je...

V oparu chlastu

Brněnské Divadlo Feste, které se ve...

Tichý křik Simone Weilové

Režisér Jan Nebeský kabaret bytostně...

Ďáblice z Tyrolských Alp

Přední rakouský dramatik Karl...

Tíha papírové koruny

Uvedení Krále Oidipa v Mahenově...

Nízké vášně klamaného...

Daniel Špinar tragédiím Williama...

Tak co třeba Mrożek?

Z letmého pohledu na repertoár...

Opera jako trestný čin

S žalobou na uvedení opery Aloise...

Kritický žebříček 2/2015...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Rozhovor

HaDivadlo je přátelské...

…říká Ivan Buraj, který se 1....

Jiří Rajniš: Člověk se...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kauza

Kontext

Mnoho burácení pro nic

Debutanti zpravidla slibují něco...

Oscar i Plyšák pro Marka...

Úvahy posttelevizní

Štěpán Pácl: Hledáme...

Od 20. prosince zná činoherní soubor...

Daniel Špinar: Vždycky budu ...

Od 20. prosince zná činoherní soubor...

Burza

Fagi a divadlo

Podoby

Pokus o arcimboldovský portrét mého...

Blesková rychlost minulosti

Orchestr BERG se pod taktovkou Petera...

3LO3

Proč většinou nejsou současné...

Návštěva předsedy ČMKOS

Herecká asociace informuje

Just píše Rejžkovi

Milý Honzo, šumavský Pánbu mě letos...

Za operou do Karlína?

K věci

Zahraničí

Eric Davis alias Red Bastard:...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Mosty přes česko-německé...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

PhDr. Zdeněk Stříbrný, DrSc. (1. 10....

Paměti, záznamy, deníky

Bylo nás pět a půl –...

Přechod z Prostějova do Brna je v mé...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 2/2015



Obsah,