Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Stanislav Zindulka

Četba a paměť

Prokousal jsem se prvním dílem vzpomínek Pavla Kohouta Můj život s Hitlerem, Stalinem a Havlem a četl jsem i dva díly vzpomínek Ivana Klímy Moje šílené století. Také se mi dostala do rukou kniha Jiřího Hejdy Žil jsem zbytečně. Autor, národohospodář a básník, byl mimořádně zajímavá osobnost. Všichni tři reflektují „socialistické“ období naší novodobé historie. Kohout se ze svých iluzí takříkajíc vystonal. V padesátých letech věru nepatřil k mým favoritům, ale jeho zpověď je upřímná. A těžká, myslím i na váhu. Mám teď větší bicepsy, co jsem svazek otvíral a občas i nesl. Taky jsem mu říkal, že píše těžkou četbu. Dal jsem si pauzu a teď se teprve chystám na druhý díl. Kohout i Klíma napsali své vzpomínání chytře a jako kvalitní literaturu, ale nejvíc mě zasáhl přece jenom Jiří Hejda. Byl to pro mě objev. On v kriminále vymyslel knihu sonetů, bez tužky a bez papíru. I v souvislosti s četbou těchto knih si uvědomuji, jak je důležitá paměť. Paměť generační i individuální. Často si zoufám nad tím, jak ji lidé ztrácejí. Člověk má právo rozčilovat se nad současnou politickou situací, ale když slyším někoho vykřikovat, že to za komunistů bylo tisíckrát lepší, jdu „do vývrtky“. Takový člověk buď nemá paměť nebo svědomí, nebo je zlý… anebo blbý. Začal jsem si teď znovu číst Hérodota. Při kontaktu s dávnými autory zjišťuji, že se mezi lidmi vlastně neděje nic nového. Řekové ovšem některé problémy řešili kultivovaněji než my. V lecčem jsme je ještě nedohnali. Vzrušuje mě to a vlastně i naplňuje určitým optimismem.

Hudba

Mám rád velká symfonická díla a poslech Dvořáka, Janáčka, Beethovena či Brahmse naživo mi činí velké potěšení. Spolupracuji s charitativními organizacemi, byl jsem proto nedávno na koncertě Múzy dětem v sále Bohuslava Martinů na HAMU, kde jsem dostal – asi jako čerstvý osmdesátník – vyznamenání Univerzální dědeček opuštěných dětí z dětských domovů (To máš lepší než Thálii, podotkla má manželka). Hrála cimbálovka od Vsetína a zpíval ženský sbor, v takových situacích bývá hudba ve spojení s emocemi velmi účinná. Jedním z mých největších hudebních zážitků byla před dvaceti lety aktivní spoluúčast na provedení Honeggerovy Jany z Arku. S Marcelou Peňázovou jsme interpretovali mluvené pasáže, dirigoval Serge Baudo. Když si sám se sebou nevím rady nebo potřebuji „nakopnout“, beru si na pomoc symfonickou hudbu. Smetanova Vltava nebo Z českých luhů a hájů jsou sice takzvaně profláknuté, ale na mě zabírají spolehlivě.

Výtvarné umění

K modernímu výtvarnému umění se prokousávám, provokuje mě k myšlení a probouzí ve mně fantazii, leč nezasahuje citově. Ale takový Vincent van Gogh, ten se mnou zacvičí. Ta odvaha, ten „křik“ barev! Impresionisté mě rozechvívají taky. Z českých malířů mám rád Františka Tichého, Jana Zrzavého, Františka Kavana, ten mě ovšem přitahuje regionálně, je ze stejných končin jako já. Taky nacházím potěšení v obrazech Josefa Jíry. Z klasiků obdivuji Franciska Goyu, o němž napsal skvělý román Lion Feuchtwanger, ostatně další z mých velkých literárních oblíbenců.

Film

Málo se k němu dostanu, současnou světovou kinematografii prakticky neznám, domácí ovšem ano, je to moje povinnost, protože jako „akademik“ (Český lev za vedlejší roli v Michálkově filmu Babí léto) se účastním hlasování o „Lvy“. Rok od roku mi domácí produkce připadá slabší. V poslední době mě zaujaly pouze snímky Lidice a Alois Nebel. Jinak se mi všechno zdá podobné a stále se stejnými herci. Světová klasika, která se teď bohudíky začala objevovat ve vysílání ČT 2, takový Fellini či Pasolini a další, to je ovšem „jiná káva“. Dnešní diváci už ovšem na jejich způsob filmového vyprávění vůbec nejsou zvyklí a často ho nepřijímají. Na některá velká díla si stačí jen vzpomenout, třeba Tarkovského Andreje Rubleva, a už mi naskakuje husí kůže. Vážím si také tvorby Miloše Formana, včetně kritikou rozcupovaných Goyových přízraků.

Divadlo

Viděl jsem Kohoutova „Augusta“ na Palmovce, kdysi jsem to hrál v Brně v režii Pavla Rímského, nejsem tedy objektivní. Ve své době to neobyčejně rezonovalo, dnes už zjevně méně. Text nabízí víc humoru, než v Libni vytěžili, inscenace je ale dobře vystavěná a pochvalu zaslouží Radek Valenta v titulní roli. Navštívil jsem i v Praze hostující hradecké Jedlíky čokolády od Davida Drábka, to se mi velice líbilo, chytrý humor, výborní herci. Zhlédl jsem i Spílání publiku od Pražského komorního divadla, což také stálo za vidění, trochu jsem se toho bál, ale byl jsem v podstatě spokojený. Chci ještě před jejich koncem zhlédnout další tituly, rozhodně mě zajímají. A rád navštěvuji Semafor kvůli Jiřímu Suchému a Jitce Molavcové, je pořád obdivuhodné, co dělají.

zaznamenal br

  • Autor: Stanislav Zindulka
  • Publikováno: 24. Červen, 2012

Komentáře k článku: Stanislav Zindulka

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 9/2015

Vychází za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a Nadace Českého literáního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


28. 4.-11. 5. 2015

Číslo 9/2015 (28. 4.-11. 5. 2015)

Obsah čísla 9/2015

Komentář

Výběrové pasti

Rozhodnutí o změně na postu ředitele...

Sukces měsíce

Bohuslav Martinů: Hry o Marii

Národní divadlo v Brně, hudební...

Dotazník

Lucia Kašiarová

Slovenská umělkyně pohybující se v...

K věci

Neradostné hledání...

Brněnská radnice, v čele s novým...

Kronika

Bylo & bude 9/2015

Bylo PUCCINI V RYTMU AFRIKY Mezi filmy,...

Kritika

Někdy ani Čubka nepomůže

Při četbě Příběhů nečekaných...

Osm žen za omšelými dveřmi

Francouzský dramatik Robert Thomas se...

Na onkologickém oddělení

Prezentovat jako hlavní téma...

Principálovo divadlo

Divadelní hit Ronalda Harwooda...

Banalita o mrkvi

Na vizuálu k inscenaci Penis pravdy z...

Pláč na špatném hrobě

Během Camusova Caliguly v Divadle J. K....

Mýdlový princ dodá radost a...

Mýdlový princ je z mnoha hledisek...

O tlustých, blbých, ...

Nejnovější inscenace Divadla Letí 8...

Martinů z kůrů andělských

Opera Bohuslava Martinů Hry o Marii se...

Lehkonohá apokalypsa

Bartlettova Zemětřesení v Londýně...

Těla ve smrtelném ohrožení

Jedna z nejvýraznějších skupin...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 9/2015

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Rozhovor

Ladislav Hampl: Neumím hned...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kontext

Když odcházejí svědci...

V jistém věku vás stále častěji...

Sotva držím se na nohou aneb...

Firma Supraphon má obrovské archivy,...

Hra na smích a vzpomínání

Režisér Petr Nikolaev (Příběh...

Muzikál už není, když…

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Fagi a divadlo

Podoby

Stručný obsah příspěvku zde není...

Odpověď Jiřímu Hanákovi

Vysvětlujete, proč odbory nemohou...

Herecká asociace informuje

Zastupuji Hereckou asociaci v evropské...

3LO3

Pomalu odcházejí na Jiný břeh...

Došlo do redakce

Josef Topol: Jitřní flétna (Torst...

Divadlo Kalich

Divadla české Broadwaye

Rejžek píše Justovi

Nakladatelství Mladá fronta totiž...

Zahraničí

Žádné kulisy, ale je to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

DDP v cizích službách (I)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Bedřich Šetena (9. 4. 1939 Praha –...

Výročí

Výročí 1.–15. května

Vodička Vladimír, ředitel (1. 5....

Paměti, záznamy, deníky

Život šestý aneb Hledali...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 9/2015



Obsah,