Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Stanislav Zindulka

Četba a paměť

Prokousal jsem se prvním dílem vzpomínek Pavla Kohouta Můj život s Hitlerem, Stalinem a Havlem a četl jsem i dva díly vzpomínek Ivana Klímy Moje šílené století. Také se mi dostala do rukou kniha Jiřího Hejdy Žil jsem zbytečně. Autor, národohospodář a básník, byl mimořádně zajímavá osobnost. Všichni tři reflektují „socialistické“ období naší novodobé historie. Kohout se ze svých iluzí takříkajíc vystonal. V padesátých letech věru nepatřil k mým favoritům, ale jeho zpověď je upřímná. A těžká, myslím i na váhu. Mám teď větší bicepsy, co jsem svazek otvíral a občas i nesl. Taky jsem mu říkal, že píše těžkou četbu. Dal jsem si pauzu a teď se teprve chystám na druhý díl. Kohout i Klíma napsali své vzpomínání chytře a jako kvalitní literaturu, ale nejvíc mě zasáhl přece jenom Jiří Hejda. Byl to pro mě objev. On v kriminále vymyslel knihu sonetů, bez tužky a bez papíru. I v souvislosti s četbou těchto knih si uvědomuji, jak je důležitá paměť. Paměť generační i individuální. Často si zoufám nad tím, jak ji lidé ztrácejí. Člověk má právo rozčilovat se nad současnou politickou situací, ale když slyším někoho vykřikovat, že to za komunistů bylo tisíckrát lepší, jdu „do vývrtky“. Takový člověk buď nemá paměť nebo svědomí, nebo je zlý… anebo blbý. Začal jsem si teď znovu číst Hérodota. Při kontaktu s dávnými autory zjišťuji, že se mezi lidmi vlastně neděje nic nového. Řekové ovšem některé problémy řešili kultivovaněji než my. V lecčem jsme je ještě nedohnali. Vzrušuje mě to a vlastně i naplňuje určitým optimismem.

Hudba

Mám rád velká symfonická díla a poslech Dvořáka, Janáčka, Beethovena či Brahmse naživo mi činí velké potěšení. Spolupracuji s charitativními organizacemi, byl jsem proto nedávno na koncertě Múzy dětem v sále Bohuslava Martinů na HAMU, kde jsem dostal – asi jako čerstvý osmdesátník – vyznamenání Univerzální dědeček opuštěných dětí z dětských domovů (To máš lepší než Thálii, podotkla má manželka). Hrála cimbálovka od Vsetína a zpíval ženský sbor, v takových situacích bývá hudba ve spojení s emocemi velmi účinná. Jedním z mých největších hudebních zážitků byla před dvaceti lety aktivní spoluúčast na provedení Honeggerovy Jany z Arku. S Marcelou Peňázovou jsme interpretovali mluvené pasáže, dirigoval Serge Baudo. Když si sám se sebou nevím rady nebo potřebuji „nakopnout“, beru si na pomoc symfonickou hudbu. Smetanova Vltava nebo Z českých luhů a hájů jsou sice takzvaně profláknuté, ale na mě zabírají spolehlivě.

Výtvarné umění

K modernímu výtvarnému umění se prokousávám, provokuje mě k myšlení a probouzí ve mně fantazii, leč nezasahuje citově. Ale takový Vincent van Gogh, ten se mnou zacvičí. Ta odvaha, ten „křik“ barev! Impresionisté mě rozechvívají taky. Z českých malířů mám rád Františka Tichého, Jana Zrzavého, Františka Kavana, ten mě ovšem přitahuje regionálně, je ze stejných končin jako já. Taky nacházím potěšení v obrazech Josefa Jíry. Z klasiků obdivuji Franciska Goyu, o němž napsal skvělý román Lion Feuchtwanger, ostatně další z mých velkých literárních oblíbenců.

Film

Málo se k němu dostanu, současnou světovou kinematografii prakticky neznám, domácí ovšem ano, je to moje povinnost, protože jako „akademik“ (Český lev za vedlejší roli v Michálkově filmu Babí léto) se účastním hlasování o „Lvy“. Rok od roku mi domácí produkce připadá slabší. V poslední době mě zaujaly pouze snímky Lidice a Alois Nebel. Jinak se mi všechno zdá podobné a stále se stejnými herci. Světová klasika, která se teď bohudíky začala objevovat ve vysílání ČT 2, takový Fellini či Pasolini a další, to je ovšem „jiná káva“. Dnešní diváci už ovšem na jejich způsob filmového vyprávění vůbec nejsou zvyklí a často ho nepřijímají. Na některá velká díla si stačí jen vzpomenout, třeba Tarkovského Andreje Rubleva, a už mi naskakuje husí kůže. Vážím si také tvorby Miloše Formana, včetně kritikou rozcupovaných Goyových přízraků.

Divadlo

Viděl jsem Kohoutova „Augusta“ na Palmovce, kdysi jsem to hrál v Brně v režii Pavla Rímského, nejsem tedy objektivní. Ve své době to neobyčejně rezonovalo, dnes už zjevně méně. Text nabízí víc humoru, než v Libni vytěžili, inscenace je ale dobře vystavěná a pochvalu zaslouží Radek Valenta v titulní roli. Navštívil jsem i v Praze hostující hradecké Jedlíky čokolády od Davida Drábka, to se mi velice líbilo, chytrý humor, výborní herci. Zhlédl jsem i Spílání publiku od Pražského komorního divadla, což také stálo za vidění, trochu jsem se toho bál, ale byl jsem v podstatě spokojený. Chci ještě před jejich koncem zhlédnout další tituly, rozhodně mě zajímají. A rád navštěvuji Semafor kvůli Jiřímu Suchému a Jitce Molavcové, je pořád obdivuhodné, co dělají.

zaznamenal br

  • Autor: Stanislav Zindulka
  • Publikováno: 24. června, 2012

Komentáře k článku: Stanislav Zindulka

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 09/2016

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


26. 4.-9. 5. 2016

Číslo 09/2016 (26. 4.-9. 5. 2016)

Obsah čísla 09/2016

Sloupek

Očekávání

Když je na nějaký divadelní prostor...

Komentář

Už víme, jak jim bylo

Čapkům, Peroutkům, Langerům,...

Sukces měsíce

Divadlo v pohybu X: Smějící...

Divadlo Husa na provázku v Divadle...

Glosa

Nefňukejte! Vzkazuje The Tap...

Po mnoha letech úspěšného...

Kladenské divadlo otevírá...

Otevření rekonstruované budovy...

Kronika

Jednou větou

Na bludný balvan v hukvaldské oboře...

Kritika

Continuo naruby

Divadlo Continuo představilo v...

Velká gesta jihlavské...

Režisérka Věra Herajtová chtěla v...

Labyrint bolestné duše a...

Jedna z nejprogresivnějších...

Divadlo miluju, film žeru!

Laskavě nevážný, někdy ironicky...

S ironií životem...

Na scénu HaDivadla se režiséru Ivanu...

Schimmelpfennigova apokalypsa...

Hru Rolanda Schimmelpfenniga Wenn, dann:...

Kometa do skály zakletá...

Česká dramatička Lenka Lagronová...

Vizuální smrt Malého prince

Mohla to být událost. Oceňovaný...

Nebýt nikomu na obtíž

Olga Havlová se v podání Pavlíny...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 9/2016...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Marek Cisovský: Herectví je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Olga Dabrowská: Láska,...

Rozhovor s filmovou režisérkou

Kontext

Markéta Fantová: Pražské...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Pavel Šmok – nejen symbol...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Fagi a divadlo

Podoby – Nezávislá...

Tak bych to přeložil z plynulý...

Došlo do redakce

Krystyna a Přátelé: Jeden taniec CD,...

Martina Trchová

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

Dům čtyř múz v naději…

Herecká asociace informuje

Stará aréna Ostrava

Místa pro „nová“ divadla

Levínský píše Uhdemu

Když jsem Ti psal o kladenském...

ALLES GUTE

Divadlo Sklep slaví 45. narozeniny.

Zahraničí

Divadlo ve službách...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Sjón: …a probudí se mrtvá...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Jan Badalec (30. 3. 1960 Praha – 29....

Výročí

Výročí 1.−15. května

Meluzín František, herec (1. 5. 1926)...

Paměti, záznamy, deníky

Smích léčí

Lehce po poledni přicházím na...

Příloha

Kmeny I – Argentinské tango...

Když nedávno vydal Vladimír 518...

Petr Nikl: Jako když...

Jelikož profil Petra Nikla vychází v...

Probuzení tanečnic v...

O tanečních událostech, které v...

Alina Nanu: Balet je vášeň

V rámci Taneční zóny 1/2016, z...

Taneční zóna zahajuje 20....

Drazí přátelé… Tímto oslovením...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 09/2016



Obsah,