Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2018

ročník 25
26. 6.–1. 9. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Povedený snímek

    Snímek 51 je třetí a dosud nejhranější hra americké autorky Anny Ziegler (*1979). Po dvou amerických uvedeních na ni opravdový úspěch čekal až po uvedení v londýnském West Endu (Noël Coward Theatre, 2015) s Nicole Kidman v hlavní roli.

    Eva Elsnerová v zásadě vystavěla curieovský portrét… FOTO MARTIN SVOBODA

    Tématem hry je jeden z nejvýznamnějších objevů 20. století na poli biochemie či genetiky a jeho údajné zcizení. Brit Francis Crick a Američan James Watson oznámili objev dvoušroubovicovité struktury DNA 25. dubna 1953 a v roce 1962 za něj dostali Nobelovu cenu, ještě s kolegou Mauricem Wilkinsem. Pro dramatičku představuje zápletku genderový konflikt – skutečnost, že podíl Rosalind Franklin, britské Židovky, biofyzičky a bioložky, jež na projektu významně spolupracovala, je historicky podceňována. Na první pohled typické téma do dnešní korektní doby.

    Machismus ve vědě? Nedostatečné ocenění přínosu ženy, která vědě obětovala všechno a nakonec i svůj život? (Rosalind Franklin zemřela na nádor vaječníků, patrně vyvolaný nadměrným ozařováním rtg paprsky.) Ku cti autorky budiž připsáno, že v tomto bodě nijak zvlášť netlačí na feministickou pilu, spíše se drží v pozadí a zajímají ji více obecnější otázky, spojené s odhalováním tajemství života – samozřejmě na půdorysech konkrétních lidských osudů šesti vědců. Portréty pěti mužů a jedné ženy jsou napsány docela zručně, i když se autorka nevyvaruje občasných romantických stereotypů a vytváření šarží. Přesto, jsou-li jejich charaktery oživeny s takovou divadelní energií a nasazením, jak se to podařilo v inscenaci Filipa Nuckollse, dokáže jejich příběh, v němž se umně proplétají vědecké ambice, testosteronový drive mužů a upjatá odtažitost staré panny, zaujmout a udržet pozornost diváka i po téměř dvě hodiny dlouhého představení.

    Sledujeme životní příběh ženy zcela oddané vědě, cílevědomé, sebevědomé, tvrdohlavé, až trochu povýšené – krátce ženy, jež musela budit příslušné reakce mužského světa už jen tím, jak dokázala v interpersonálních vztazích odfiltrovat příměs sexuality. Tak ji vidí autorka a z tohoto silového pole buduje své konflikty. Nejsou nijak vyostřené, Rosalindiny střety na pracovišti, jemuž dominují muži, probíhají výhradně v rovině konverzace – a Ziegler si pomáhá, aby bylo o čem hrát, i jistou ahistoričností (je těžko představitelné, že by v poválečné Anglii, v tak liberálním akademickém prostředí Cambridge, mohl být ženám zakázán vstup do jídelny).

    Režisérovi se pozoruhodně daří překonávat zmíněnou schematičnost textu a rozehrát vcelku komorními prostředky příběh, jenž přes řadu banálních míst nepostrádá dramatický tah, až do náznaku jakési závěrečné katarze. Nejsou tu téměř vůbec hluchá místa, jistě i díky přirozeně mluvnému, současnému překladu Jitky Sloupové a velmi dobrým výkonům dynamické mužské pětice (Lukáš Jůza, Daniel Ondráček, Matouš Ruml, Jan Zadražil a Marek Němec). Těžko někoho zvláště vyzdvihnout, ale ocenit je třeba především interakci zdařile odlišených typů vědecké řevnivosti mužského světa, tohoto kolektivního protihráče Rosalindy Franklin. Tu ztělesnila střídmými, ale adekvátními prostředky Eva Elsnerová jako v zásadě curieovský portrét, který v závěru dokázala pozoruhodným způsobem zjemnit a rozkrýt v lyrickém detailu.

    Faktograficky se hra svou ústřední tezí o „ukradené Nobelovce“ pohybuje na trochu tenkém ledě (uznání vědeckého světa se rodilo postupně během padesátých let a ve chvíli, kdy bylo rozhodnuto o nominaci, byla Franklin již dávno po smrti – a přestože takové návrhy padly, Nobelova cena se in memoriam neuděluje). Také v ní nejsou myšlenkové hloubky jako v Kodani Michaela Frayna (Kašpar, 2001), ale přesto Snímek 51 má co nabídnout – úvahou o průsečících, které mohly odvést život Rosalind Franklin úplně jiným směrem či smířlivě metaforickým závěrem, kdy věda přechází v poezii.

    Divadlo v Celetné, Praha – Anna Ziegler: Snímek 51. Překlad Jitka Sloupová. Režie Filip Nuckolls, dramaturgie Lenka Bočková, výprava Petra Krčmářová, hudba Daniel Fikejz. Premiéra 12. března 2018.


    Komentáře k článku: Povedený snímek

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,