Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Siki siki siki aneb Lučavka královská

Divák vchází do velkého sálu Divadla Alfred ve dvoře. U zadní stěny jeviště sedí u kavárenských stolků šestice performerů. Tři muži, tři ženy. Dva páry (Pavol Smolárik a Dora Bouzková, Petr Vačnura a Barbora Mišíková), každý u stolku proti sobě, osamělá smyslná žena nalevo (Petra Lustigová) a zamyšlený muž vpravo (Daniel Šváb). V zastavených pozicích, v zastavených gestech, jako by ve veřejné samotě či uprostřed rozhovoru. Jako by je uspal trn Šípkové Růženky. Vpravo na zemi je zlatá koule velikosti většího míče, před stolky je na zemi velký čtvercový koberec. Zhasínají světla, zápisky Jiřího Adámka z kavárny, tedy nejnovější performance Řekni něco jeho skupiny Boca Loca Lab začíná.

Jiří Adámek: Řekni něco. Repro archiv Divadla Alfred ve dvoře

Jiří Adámek: Řekni něco. Repro archiv Divadla Alfred ve dvoře

Dlouho, možná několik minut, se nic neděje. Herci pomalu, nenápadně ožívají. Mluví jakýmsi umělým jazykem. V určitých intervalech Petra Lustigová eroticky vykřikne a všichni ostatní hlasitě vzdychnou. Z mumlavé řeči vznikají krátké dialogy, nápěvy písní. Vše má hudební charakter. Trochu to připomíná translatinu Petra Váši a jeho hledačství v jazykových možnostech hlásek, sykavek, odkazů na obecná, vzdáleně nám srozumitelná slova.

Kavárna ožívá, dostáváme se k interpretaci úvodního obrazu. Herci vstávají, stolky a židle přenášejí na koberec, vytvářejí situace. Občas někdo odběhne mimo koberec, někdy i mimo sál. Záhy se však – nezměněn – vrací, stále za zvuků translatinských dialogů. Vzniká zřetelná hudební struktura. Ocitáme se v oblasti abstraktního divadla, kdy dění na jevišti je vlastně jen tu více tu méně konkrétní choreografie pohybů, ale to podstatné se odehrává ve „složité jednoduchosti“ zvuků, zpívaných monologů, dialogů, voicebandů. A i když se postupně toho před diváky odehraje mnoho, chvílemi s až překvapivě konkrétními situacemi (erotická scéna se stolkem), to hlavní je ukryto uvnitř zvukové a pohybové struktury. Existenci zlatého jádra nikdy nerozlouskneme, příběhy, které se před námi odehrávají, mohou být snem či představou, která se v reálu neodehrála. Na konci jsou opět herci u – jinak rozestavěných – stolků, v jiných partnerstvích. Jako by osamělí, opuštění. Někteří dokonce leží na zemi. Závěrečný rytmizovaný chór, teď už zřetelná, krásná píseň. Tma, konec.

Boca loca Lab během příprav performance Řekni něco. FOTO archiv Boca Loca Lab

Pavol Smolárik, Barbora Mišíková, Dora Bouzková, Daniel Šváb a Petr Vančura během příprav performance Řekni něco. FOTO archiv Boca Loca Lab

Performance Řekni něco režiséra a autora tohoto konceptu Jiřího Adámka (v programu píše, že jde o jeho „zápisky z kaváren“) navazuje na experimenty se zvukem a pohybem umělců 60. let (a následných) minulého století Phila Glasse, Merce Cunninghama, Meredith Monk a od nich odvíjených hudebně pohybových divadelních forem. U nás tímto směrem vedle Petra Váši nejradikálněji léta směřuje – byť v oblasti činoherního, konkrétních slov se nezbavujícího experimentování – Petr Macháček a jeho Divadlo Kámen. Kdysi provokativně prohlásil, že ho zajímají možnosti komunikace a výpovědi (divadelní) formy zbavené obsahu. Zdá se, že v této performanci jde Jiřímu Adámkovi o podobné hledačství. Jak moc jím pečlivě utvářená (v zásadě minimalistická) struktura a forma dokážou divadelně „držet“ a s diváky komunikovat samy o sobě, jak moc se lze na ně spolehnout a skrze ně se dobírat hlubších vrstev (banálních) dějů či dokonce samotného bytí. Samozřejmě obsah vzniká vždy, třeba jen opakováním situací a frází (u Macháčka), evokacemi konkrétních slov v abstraktní řeči a jejich rytmizací (Váša) či intelektuálními interpretacemi pohybových a zvukových konstelací a struktur (Adámek). Zbaveni však dramatického dění, můžeme se jako diváci soustředěněji zabývat jejich analýzou a podvědomým působením obrazů, které vidíme, zvuků, které slyšíme. A také ocenit čistotu formy zbavené nánosu špíny reálného světa. Každý tón, každý pohyb působí jak kaligrafický tah štětcem po prázdném plátně. Dohromady vytvářejí abstraktní (kali)grafický obraz, tanečně-pohybové představení, hudební skladbu.

Řekni něco navazuje na performanci Terirorium, již v roce 2010 uvedla Boca Loca Lab v Teatro Roxy/NoD. FOTO archiv Boca Loca Lab

Řekni něco navazuje na performanci Teritorium, již v roce 2010 uvedla Boca Loca Lab v Teatro Roxy/NoD. FOTO archiv Boca Loca Lab

Performance Řekni něco je výsostně artistní, intelektuální experiment, který je zaměřen především na proces tvorby. Důsledně hledá základní (možná prvotní) možnosti divadla jako přímého odrazu (civilního) světa kolem nás skrze lidský zvuk a pohyb. Tak trochu navazuje na performanci Teritorium, již v roce 2010 uvedla Boca Loca Lab v Teatro Roxy/NoD. Nečekejte tedy lehce interpretovatelnou, dramatickou látku. Ta – snad – přijde jindy. Byť i zde – přiznávám – jsem ji jistou dobu očekával. Třeba že z malých erotických rituálů vyvstane obraz násilí či rozpadu (kavárenské, úřednické) společnosti, již jsme sledovali. Nestalo se. Byla to jen má vlastní evokace, práce mé vlastní fantazie, můj vlastní „zápisek z kavárny“. Propadl jsem se do snu, kde se vše jak lučavkou královskou rozplynulo a zůstalo jen jádro, magické sluneční světlo, které máme uvnitř sebe každý z nás a skrze něž posuzujeme a vnímáme svět. Možná i tak lze interpretovat závěrečný obraz, kdy v černém prostoru jeviště svítil bodový reflektor na zlatou kouli, na atom, jehož se během představení nikdo nedotkl a jenž jako záhadný šém byl stále přítomný.

Hodnocení: @@@@

Boca Loca Lab – Jiří Adámek: Řekni něco. Scénář a režie: Jiří Adámek, dramaturgie: Martina Musilová, scéna: Darina Giljanović, kostýmy: Ivana Kanhäuserová, trénink: Zuzana Sýkorová, produkce: Jedefrau.org. Premiéra 26. 10. 2013 v Divadle Alfred ve dvoře, Praha.

Nejbližší uvedení: Alfred ve dvoře 22. + 24. 11. 2013, 20:00h

  • Autor: Vladimír Hulec
  • Publikováno: 27. října, 2013

Komentáře k článku: Siki siki siki aneb Lučavka královská

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 11/2016

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


24. 5.-6. 6. 2016

Číslo 11/2016 (24. 5.-6. 6. 2016)

Obsah čísla 11/2016

Sloupek

Shakespeare 2016

Kolem třiadvacátého dubna jsem...

Sukces měsíce

Bohuslav Martinů: Epos o...

Režie Jiří Heřman, Národní divadlo...

Dotazník

Honza Malík

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Přátelství, to je někdy...

Kde se vzal, tu se vzal, vznikl v...

Fejeton

Nežli žít na kolenou, to...

Tdtdtdtrrr! Špička jazyka za...

Glosa

O symbolech

Konec druhé světové války slaví...

Kronika

Jednou větou

Národní divadlo získalo zpět...

Kritika

Maškaráda v kostce

Maškaráda Michaila Jurjeviče...

Toyen a Woolfová na...

Nanohach končí! Týden před Vánoci...

Spor Shylocka s korektností

Monodrama u nás nepříliš známého...

Záměny pohlaví, moudrost i...

Inscenace oblíbené Shakespearovy...

Karel IV. byl sympaťák

K oslavám sedmistého výročí...

Dokonalost ne vždy dokonalá

Brněnská tvůrčí skupina DOK.TRIN si...

Kouzla pro rodiče s dětmi

Nový šéf opery Jihočeského divadla...

Nechat díl práce na...

Elementárně syrový dramatický...

Étos kusu tkví v osudech...

Inscenace Otvírání studánek Alfréda...

Co je vlastně étos tohoto...

Otvírání studánek Alfréda Radoka...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 11/2016...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Marie Štípková: Díky...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Miloš Horanský: Buďte...

Rozhovor s režisérem

Honza Malík: Rozchod...

Rozhovor s tanečníkem a choreografem

Kontext

EFB a jeho cesty za operou

E. F. Burian (1904–1959) byl génius...

Když nám je spolu tak...

Úvahy filmové

Duše okouzlená…...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Fagi a divadlo

Podoby – Varování

Kdyby se všechna varování naplnila,...

Studentská Thálie 2016...

Herecká asociace informuje

Místo činu: Komedie

Eutanazie je v našich zeměpisných...

Levínský píše Uhdemu

Dnes se Ti trochu zdráhám psát,...

S nevysloveným nelze...

Ve čtvrtek 31. března vystoupil ve...

Došlo do redakce

Jan Steklík: Grafické partitury CD,...

Zahraničí

Mistři pěvci pařížští

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Karol Machata (13. 1. 1928 Malacky,...

Výročí

Výročí 1.−15. června

Vaštová Věra, sólistka operety (1....

Paměti, záznamy, deníky

Jak potkat „tvořivé...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 11/2016



Obsah,