Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2018

ročník 25
13. 11.–26. 11. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Sestry na tenkém ledě

    Je to velmi tenký led – divadelně zpracovávat životy významných osobností církevního života, a vůbec zabývat se křesťansky zaměřenou tematikou. Je to téma z nejtěžších, při němž se může  lehce sklouznout k unylé, „pámbíčkářské“, sladkým dobrem přetékající inscenaci. Přesto se v této oblasti v poslední době vynořilo několik velmi silných počinů.

    Už dlouhou dobu se této tematice věnuje například herečka Lucie Trmíková se svým stálým okruhem spolupracovníků, velký potenciál představují i některé amatérské soubory a seskupení, jako je třeba Lauriger.

    Života Elišky Pretschnerové, členky Kongregace Školských sester řádu sv. Františka, se v produkci nevládní neziskové organizace FysioArt chopila zkušená divadelnice Hana Strejčková. Zpracovala jej prostě, jemně, citlivě, s vědomím si oněch ošemetných nástrah.

    Marie Eliška Pretschnerová (křestním jménem Anna, 1911-1993). FOTO OSF

    Sestra Marie Eliška Pretschnerová (křestním jménem Anna) žila vletech 1911-1993. Pocházela z Nových Zámků, po otci lesníkovi zdědila lásku k přírodě. Stala se sestrou Kongregace Školských sester řádu sv. Františka, vystudovala gymnázium a matematicko-fyzikální fakultu. V absolutoriu jí zabránila německá okupace v roce 1939. Dostudovala až po roce 1945. A celou dobu působila v řádu. Po roce 1948 zažila kruté rozprášení církevních řádů a vyrostla v přirozenou vůdčí osobnost, která svým klidem, rozvahou i činy pomáhala ostatním sestrám překonávat těžkou životní situaci. V roce 1969 se dostala do Říma a byla jmenována generální představenou Kongregace. Zemřela v Charitním domově právě v Hoješíně. Probíhá proces jejího blahoslavení.

    Velikost této osobnosti nevnímáme přes clonu křesťanské zbožnosti a bezkrevné andělskosti, nýbrž skrze skutečnou tělesnou bytost. FOTO archiv souboru

    Velikost této osobnosti v inscenaci Sestry nevnímáme přes clonu křesťanské zbožnosti a bezkrevné andělskosti, nýbrž skrze skutečnou tělesnou bytost plnou smyslu pro humor, která cítí, zlobí se, chybuje, putuje strázněmi života ve dvou totalitních režimech stejně klopotně jako mnoho dalších jejích současníků. „Jen“ má někdy více odvahy a síly a méně sebestřednosti a ambicióznosti. Proto dokáže myslet na širší společenství a na to, jak nejlépe pomoci těm, kteří to potřebují.

    Hana Strejčková se svým souborem, který je jednou z mnoha jejích aktivit, jež podniká na poli propojujícím umění a sociální pomoc, vytvořila křehce lyrickou, neokázalou inscenaci na pomezí pantomimy, pohybového divadla a činohry. Za pomoci živého hudebního doprovodu, který ještě umocňuje reminiscenci na estetiku dávných burianovských literárně-dramatických pásem. Poctivě nastudovala všechny okolnosti života ztvárňované jeptišky, navštívila se svým souborem místo jejího působiště Hoješín u Seče, ke spolupráci na textu přizvala jednu z Eliščiných pamětnic a kolegyní – sestru Zdislavu Noskovou.

    Režisérka se noří osobitě, bez ostychu, ale s taktem, pochopením a noblesou do obtížné látky. FOTO archiv souboru

    Režisérka se noří osobitě, bez ostychu, ale s taktem, pochopením a noblesou do obtížné látky užívajíc jednoduchých rekvizit, z nichž nejdůležitější je konstrukce ze syrového dřeva, která se mění podle potřeby v stůl, mučící nástroj, lávku, okno, pryčnu, žebřík… Další nezbytnou rekvizitou je rostlina. Přesazovaná, přemísťovaná, jako připomínka toho, jak byla příroda v životě Elišky důležitá coby útočiště a místo spočinutí i nejhlubších rozhovorů sama se sebou i s Bohem. Zelená barva rostlin, přírodní barva dřeva, černá a bílá, to je barevná škála této inscenace, která plně dokáže pojmout nejdůležitější fasety složitého a přitom velmi prostého života sestry Elišky.

    Herci jsou vedeni k tomu, aby na sebe zbytečně nestrhávali individuální pozornost. FOTO archiv souboru

    Herci jsou vedeni k tomu, aby na sebe zbytečně nestrhávali individuální pozornost. Jsou přísně součástí sboru, tak jako byla Eliška. Všichni (včetně Strejčkové) jsou rovnocennými „dělníky“ inscenace, kteří slouží výslednému tvaru. Jejich ladný, stylizovaný pohyb je schopen vyjádřit i velmi jemné odstíny. Není křečovitý, je uvolněný, svobodný. A současně soustředěný, vědoucí a záměrný. Každý z herců a hereček hraje více postav. Je lhostejné, zda mladý muž ztvárňuje chvíli také ženskou postavu oblečenou do sesterského roucha či naopak. Je v tom hloubka a půvab, rovnocennost v usebrání a v předávání… Strejčková umí modelovat inscenační tvar lehkou, přesnou kresbou, vést své kolegy k pozvolnému vygradování oblouku každého výstupu, který nikdy nevybočuje z plynulého, soustředěného toku celého příběhu. A přitom upozorňuje na vyhrocené okamžiky života Elišky a ostatních sester.

    Výhodou inscenace je, že je ji možno přenést do kteréhokoliv interiéru či přírodního prostředí. A díky čisté, až průzračné opravdovosti, s níž je interperetována, nikde neztratí na působivosti.

    FysioArt, Praha – Hana Strejčková, S.M. Zdislava Nosková, Filip Novák a pamětníci 20. století: Sestry. Režie a výprava: Hana Strejčková. Hudba: Alena Karkošková Hudební spolupráce: Školské sestry sv. Františka Česká provincie Světlo, ozvučení:Tomáš Strejček. Hrají: Alena Štěpánová, Anežka Beránková, Hana Strejčková, Ondřej Dudek, Filip Novák, Jakub Kučera. Koprodukce: Školské sestry sv. Františka Česká provincie. Světová premiéra: 19. května 2018, Hradec Králové, kostel Nanebevzetí Panny Marie. Psáno z pražské premiéry 13. května 2018, Praha, Mateřinec Břevnov – Školské sestry OSF.


    Komentáře k článku: Sestry na tenkém ledě

    1. Josef Herman

      Josef Herman

      Pozoruhodný text,
      ale je to opravdu kritika? Psaná z předpremiéry??

      11.07.2018 (21.35), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Omlouvám se,
      za jistou terminologickou nejasnost vyplývající z – myslím – neznalosti divadelních konvencí producentů či autorů této inscenace. Jak je na plakátu k inscenaci patrné, je představení 13. 5. vedené jako pražská premiéra. Jelikož ale představení v HK 19. května je tam uváděné jako „světová premiéra“, při redigování jsem toto pražské uvedení napsal jako předpremiéru. Nicméně šlo o regulérní premiéru, na kterou byla autorka inscenátory pozvaná a z ní recenzi psala. Má chyba.
      Aby bylo všemu dáno zadost, vracím tedy do popisky recenzovaného představení původní charakteristiku „pražská premiéra“. Autorce i všem přísně přesným teoretikům (nic ve zlém, v přesnosti je krása) se omlouvám.
      Snad je to nyní OK.
      🙂

      12.07.2018 (1.22), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,