Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Shakespearovský filmový trip

David Drábek se ve své další (už čtvrté) shakespearovské adaptaci v Klicperově divadle zase pořádně rozjel: milenci bloudí v lese postelí psychiatrického oddělení rozpadající se nemocnice, kterou opravuje národnostně pestrá družina Jurije Klubkoněnka. Shakespearovy verše jsou v inscenaci Sen noci svatojánské aneb Čas probuzení „halucinací“ v současném příběhu, ten je ovšem zčásti vypůjčený. V podstatě jde, jak podtitul poctivě přiznává, o fúzi Shakespearovy komedie s filmovou story z roku 1990, inspirovanou knihou neurologa Olivera Sachse. Je to spojení trochu krkolomné, jemuž pověstné „drábkoviny“, surreálně ujeté situační gagy, hříčky a hlášky, které hradecké publikum umí bouřlivě ocenit, dávají autorský punc.

V Drábkově Snu noci svatojánské bloudí milenci v lese postelí psychiatrického oddělení FOTO PATRIK BORECKÝ

Sen noci svatojánské se liší od předešlých Drábkových adaptací Shakespeara, v nichž autor na Shakespearovo kopyto narážel vlastní současný příběh. Umístil Macbetha do prostředí provozovny řetězce McDonald’s a bavil se konfrontací banální reality korporátního postupu a monstrózní touhy po moci. Nesmiřitelnosti Monteků a Kapuletů v Romeovi a Julii vytvořil pandán v pokleslém českém rasismu a uviděl Romea jako Roma. Drábkovy satiricko-groteskní paralely shakespearovských látek byly místy přitažené za vlasy, ale jejich jádrem zůstávala společenská kritika, sympaticky podprahově jedovatá, ironická a v nejlepších momentech až gogolovsky mysteriózní.

Ještě jiný případ, asi nejšťastnější, byla adaptace Richarda III., kde se Drábkovi podařilo vyprávět shakespearovský příběh pro něj typickými prostředky, ale bez skřípajících paralel a vytvořit mrazivou kabaretní koláž s mnoha přesnými současnými obrazovými i hudebními aluzemi.

Jako by se ve Snu noci svatojánské Drábek neměl čeho chytit a zároveň neměl trpělivost hledat její vážnější obsah. Taky poprvé jde o komedii, kde není moc co zlehčovat a ironizovat, protože tuhle práci už odvedl její autor. Emocionálně naléhavý příběh, s nímž by se mohl ztotožnit, si našel v hollywoodském příběhu osamělého badatele, který hledá léčbu, jež by mohla probudit psychiatrické pacienty z katatonického spánku. Sen jako sen…

Povedlo se mu vytvořit důvtipné paralely mezi postavami filmu a postavami Shakespearovy komedie. Z Dr. Sayera se stal Dr. Puckman alias Puk, jeho pacienti dostali jména po čtveřici milenců. Nemocnici přesadil do českých poměrů, vytvořil postavy jejího Ředitele a Primářky a k shakespearovským dvojrolím rozhádaných zamilovaných vládců Thésea/Oberona a Hippolyty/Titánie tak přidal třetí. Matlák Klubko a jeho kolegové řemeslníci se proměnili v internacionální partu pod vedením ukrajinského bosse.

Drábek ale už nedokázal obě látky organicky scelit a dát jejich fúzi jasný smysl. Filmový příběh nakonec paradoxně inscenaci dominuje. Milostné výměny ze Snu noci svatojánské prožívají jeho hrdinové až v halucinacích způsobených Puckmanovou infuzí jako součást objevování sebe sama, svého probouzení. Klubkoněnkova parta se slibně exponovaným satirickým potenciálem nakonec jen přispěje do závěrečné bláznivě kostýmované show bezzubým „psychoterapeutickým“ představením s epizodami z Avatara. V ní nakonec zaniká i motiv pacientů znovu neúprosně uvržených do své ztuhlosti.

Inscenace je nejsilnější tam, kde je původní, autorská, což se nejvíc týká první půlky, v níž Drábkovy dialogy daly vzniknout šťavnatým hereckým kreacím. Jan Vápeník exceluje jako pragmatický, žoviální ředitel nemocnice, která mu padá na hlavu. Jiří Panzner je dojemný i šílený, fyzicky se nápadně podobá svému filmovému předobrazu Robinu Williamsovi. Natálie Holíková a Martina Nováková jako sestřičky Flora a Fauna vtipně atakují diváky nabídkou choulostivých zdravotnických úkonů. A Klubkoněnkova ukrajinsko-persko-africko-avatarská parta ohromuje snahou o instalaci antického sloupku.

A tak si s jednou s Drábkových postav říkám: Nehledej jebáky na slunci. Lidi se baví. Přesto mi to nedá – jsem totiž přesvědčená, že David Drábek má na víc než trefně komentovat aktuální dění na facebooku a bavit se splétáním příběhů, které už napsal někdo jiný. Přeju mu v novém působišti v Městských divadlech pražských pevnou ruku dramaturga, který nepovolí, dokud mu na stole nebudou ležet další Akvabely. A taky přeji Klicperovu divadlu, aby se neprobudili scenáristé filmu Čas probuzení a nežádali satisfakci.

Klicperovo divadlo, Hradec Králové – William Shakespeare a David Drábek: Sen noci svatojánské aneb Čas probuzení. Scénář a režie David Drábek (s použitím překladu Martina Hilského), hudba Darek Král, scéna Marek Zákostelecký, kostýmy Tomáš Kypta, dramaturgie Ladislav Nunvář. Premiéra 16. prosince 2017.

  • Autor: Marie Reslová
  • Publikováno: 08. ledna 2018

Komentáře k článku: Shakespearovský filmový trip

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 2/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


23. 1.–5. 2. 2018

Číslo 2/2018 (23. 1.–5. 2. 2018)

Obsah čísla 2/2018

Slovo ...

Kultura buranství

Jelikož přelom roku je celkově na...

Sukces měsíce

Charles Gounod: Faust a...

Janáčkova opera Národního divadla v...

K věci

Kolik stojí Velké divadlo?

Velké divadlo, historická scéna...

Fejeton

Už jim zase hráblo aneb Jak...

Povídka divadelní

Kritika

Znepokojivý obraz minulosti i...

Když na počátku padesátých let...

Fikce, historie, nebo...

Dystopický román Kaspara Collinga...

Studený ohňostroj, či...

Na mnoha místech českých zemí byl...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 2/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Dominika Špalková: Divadlo...

Rozhovor s uměleckou šéfkou Divadla...

Obrazem

Zákulisí Baletu ND

Balet Národního divadla nabídl při...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 2/2018



Obsah,