kulturní čtrináctideník pro divadelníky a jejich diváky.
HISTORIE
HISTORIE
8/2012
Geisslers touží po Gozziho pomerančích
Geisslers Hofcomoedianten připravují premiéru Lásky ke třem pomerančům Carla Gozziho. Jak se vlastně v minulosti v českých divadlech dařilo této fiabě?
Počet komentářů 7 Publikováno 18. 04. 2012
HISTORIE
6/2012
Jiří Hájek, muž uhlířské víry?
Některá jména je třeba připomínat. Patří mezi ně komunistický novinář a normalizační „kulturtrégr“ Jiří Hájek (1919–1994). Pod romantizujícím pseudonymem (Sturm und Drang) Jiří Buřič také psal a publikoval básně. Při svém relativně zanedbatelném vzdělání byl neopodstatněně suverénní, sebestředně zpupný a arogantní.
Počet komentářů 1 Publikováno 19. 03. 2012
HISTORIE
2/2012
Nebudu mrtev – neboť smrt neexistuje
Už ani nepamatuji, kolik jsem napsal pamětí. Ale ani v jedněch nemohu najít, co si pamatuji, že jsem snad napsal: a to je, jak jsem se vlastně a kdy poprvé setkal se Zdeňkem Čecháčkem. Tak se to pokusím zopakovat.
Počet komentářů 0 Publikováno 25. 01. 2012
HISTORIE
22/2011
Divadlo nezaniká
Na DVD-ROMech začaly vycházet interaktivní rekonstrukce významných inscenací české divadelní historie. Prvními byly Zmoudření Dona Quijota režiséra Františka Zavřela (1914) a Julius Caesar Jiřího Frejky (1936).
Počet komentářů 13 Publikováno 27. 12. 2011
HISTORIE
16/2011
Do Stavovského na bulvár
Oslavy padesáti let otevření Národního divadla v roce 1933 byly honosné. Mimo jiné vyšly osmidílné Dějiny Národního divadla, rozsáhlé dílo, o němž pěl ódy Albert Pražák: Zachycuje nádherné duhové vidmo nad národem: pokolení za pokolením přichází s nejlepšími představiteli našeho umu a důmyslu, aby tu stvořili ústřední a představitelský dům naší vrcholné umělecké snahy, aby sem nakladli jako ve velkolepou klenotnici naše nejdražší osvětné hodnoty, nezničitelnou to jistinu národa, aby založili uchvacující tradici pro budoucnost a proměňovali tu svou statečnou víru v národ a v jeho duchovou sílu v hodnotný čin.
Počet komentářů 0 Publikováno 02. 10. 2011
HISTORIE
10/2011
Smrt pražského německého divadla
Německou kulturu u nás definitivně zlikvidovaly odsuny Němců po druhé světové válce. Méně se ví, že osud Nového německého divadla (Neues deutsches Theater) zpečetil ještě před válkou Adolf Hitler, lépe řečeno mnichovská dohoda v září 1938.
Počet komentářů 0 Publikováno 15. 05. 2011
HISTORIE
1/2011
Král Ubu před 50 lety
Inscenace předvedená v holešovickém divadélku Radar Prokopem Voskovcem a jeho přáteli mohla být považována za pouhý návrat k odkazu meziválečných divadelních avantgard; nejen proto, že se k Ubu samy vracely (někdejší Honzlova inscenace v Osvobozeném), ale i proto, že Jarryho poznámky ke hře v mnohém předznamenaly režijní koncepce, které avantgardy uplatňovaly: důraz na jevištní náznak, stylizaci a metaforu, antiiluzivní obnažení divadelní mašinérie a osamostatněné, neilustrativní rozvinutí jejích výrazových možností. Představení v Radaru ale tento duch nenesl (na rozdíl od pozdější realizace Ubu Na zábradlí); stejně mu byly cizí i vnější satirické aktualizace Jarryho hry příznačné pro jiné inscenace (Jean Vilar ve Francii, polští neo-avantgardisté) uvedené rovněž – shodou okolností – počátkem šedesátých let. Kulturní liberalizace a s ní spojená obnova zájmu o avantgardy, jak v Čechách začaly probíhat po XX. sjezdu, v nás tenkrát nebudily nadšení; viděli jsme v nich spíš nový kulturní dekorativismus a konformismus a obnovu podpory režimu, který jsme odmítali. Politické aktualizace jako ta, jíž podrobil Jarryho Jan Grossman, patřily samy k jazyku tohoto režimu, tak vzdálenému tomu, jímž jsme se chtěli vyjadřovat my. Stavěli jsme proti těmto projevům hlavně dvě věci: jedinečnost a bytostnou nepřizpůsobivost osobní imaginace, pojetí díla jako matoucího objektu a zdroje divákova zneklidnění, nikoli nástroje poučení nebo zábavy.
Počet komentářů 0 Publikováno 06. 01. 2011
HISTORIE
19/2010
Konferencemi za lepší příští
Bývá poučné sem tam prolistovat zažloutlé stránky starých časopisů. Chystaná debata o Divadelních novinách mi totiž připomněla dobu, kdy divadelníci rokovali nad vším možným: jak nejlépe psát divadelní hry, jak nejlépe režírovat, malovat kulisy, svítit, hrát. A samozřejmě jak nejlépe o divadle psát. Tehdy vymezila mantinely komunistická ideologie, v úzkých hranicích se však diskutovalo překvapivě podobně jako v dnešní situaci bez hranic. Konferovalo se nejvíc v letech 1949–1950, první ročník časopisu Divadlo obsáhl tisíc stran, na nichž se vlastně neřešilo nic jiného, než co se kde dělá dobře a co špatně. Soudružsky společně se hledalo to správné řešení a prosazovalo se to nové mladé proti starému.
Počet komentářů 0 Publikováno 12. 11. 2010
HISTORIE
11/2010
Urvi, co můžeš
Ve snaze vrhnout veškerý potenciál na bojiště zakázali nacisté na svých územích od 1. září 1944 všechny formy zábavy. Včetně divadla. Bylo jasné, že osmiměsíční uzavření divadel je symbolickou tlustou čárou, za níž bude všechno jinak. Však se už od poloviny 30. let v komunistické části divadelního spektra zvažovala nová organizace divadla, zejména v kruhu kolem E. F. Buriana a jeho scénografa a správního ředitele Déčka Miroslava Kouřila, který se stal nejvlivnější postavou prvních pěti poválečných let. Zhruba řečeno, divadlo se mělo po sovětském vzoru stát státem kontrolovaným ideologickým nástrojem.
Počet komentářů 0 Publikováno 30. 05. 2010
HISTORIE
5/2010
Kočování pod pokutou zakázáno
Dějiny českého divadla vykreslují venkovské, zvláště kočovné divadlo v romantickém oparu národního obrození. Pojďme ten idylický obrázek konfrontovat s poznámkami divadelních praktiků...
Počet komentářů 0 Publikováno 09. 03. 2010
Číslo 10 (ročník 21, 15. 5. 2012)
Obsah čísla 10/2012
Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).
Jiří Sulženko Sukces měsíce Aischylos: Oresteia
Propadák měsíce Jakub Folvarčný: V pasti těla
Jak já to vidím Michal Dalecký
Michal Dalecký Inspirace divadlem Blonďatá bestie vysílá na chalupu
Petra Hůlová Kronika 18. dubna—1. května
Reportáž V zoologické zahradě byl každý
Richard Erml Kritický žebříček 10/2012 Kritika V teplákách za šlechtictvím
Marcel Sladkowski Jak to bylo s básníky a jejich aférkami?
Jan Kerbr Ušetřená opera
Josef Herman Na šikmé ploše
Ladislav Vrchovský Ostrovní thriller o temných vášních
Lucie Bartoš Mluvící krávy v páternosteru
Lenka Dombrovská Všichni za jednoho
Jan Kerbr Skutky a cesty České taneční platformy
Nina Vangeli Rozhovor Aleš Procházka: O roli jsme se rvali jako o kost
Richard Erml Kontext Ladronka 518
Vladimir 518 Kudy jsme se ubírali
Vladimír Karfík Vysněné bestsellery
Literární Noviny Dokument, hodný toho jména
Stella Fialová Groteskní humor, »obnažená« absurdita
Jan Kolář Jak je důležité míti Filipa
Vladimír Just Zahraničí Vězení, kůň a divočák aneb Třikrát z operního Berlína
Josef Herman Racek za polárním kruhem
Martin Porubjak Výročí Výročí – červen
Paměti, záznamy, deníky Fagi a divadlo
jsem Fagi Co na sebe vím IV
Milan Uhde Poděbradské dny poezie
3MIS3
Dědova mísa Dědova mísa
Miloš Štědroň