Divadelní noviny > Názory – Glosy
Roztrháno na kusy
Nevím, čím to je, ale blaničtí rytíři spící v poslaneckých lavicích se probudí k boji vždy, když se projednává novela autorského zákona. Druhdy nudné jednání o nezáživných předpisech vystřídá estráda hodná sama o sobě autorskoprávní ochrany. U většiny poslanců panuje zřejmě přesvědčení, že autorskému právu rozumí, protože každý už v životě nějaký ten film viděl. Ve své podstatě technická, profesionálně připravená novela ministerstva kultury, transponující už s ročním zpožděním unijní směrnici o kolektivní správě, se ve sněmovně stala kolbištěm partikulárních zájmů jednotlivých poslanců či zájmových skupin. Bylo úsměvné sledovat, jak poslanci, jejichž kamarádi vlastní nějakou tu vesnickou hospodu, bojují za jejich nezadatelné právo (levně) šířit s podávanou stravou i kulturní bohatství, aniž by byla cena obědového menu ohrožena nemravnou odměnou umělce, který už přece „jednou zaplaceno dostal“. Autorskému právu se po více než dvou stech letech dostává zásadního přehodnocení, protože pro nové populisty je kultura dobrým terčem. Štvou je nejenom veřejné peníze, jimiž je dotováno mj. intelektuální podhoubí, které je jim na obtíž, ale i soukromé peníze od uživatelů kulturních statků. Jako by to byl zájem odstřihnout již tak strádající kulturní průmysl od jakýchkoli zdrojů financování. Nejednou tomuto trendu, bohužel, naslouchají i Evropská komise a naši zákonodárci.
Licenční odměny, které jsou u nás mezi nejnižšími v Evropě (na úrovni Bulharska a Turecka) v řádu jednotek stokorun měsíčně za celosvětový repertoár, jsou některým poslancům trnem v oku. Ti usilují o jejich cenovou regulaci jako za starých dobrých časů – místo toho, aby o přiměřenosti a správnosti takto nastavených odměn rozhodovaly především nestranné soudy. Jako by nestačilo, že průměrná mzda číšníka je na úrovni mzdy umělce, ačkoli přidaná společenská i ekonomická hodnota umělecké práce jsou naprosto nesrovnatelné.
V situaci, kdy by se zástupci kultury měli sjednotit na obranu společných zájmů, však dochází nejednou ke kanibalskému boji o zbytky koláče. Kulturní „produkty“ se dnes nedaří prodávat a kdysi méně významné výnosy z kolektivní správy začínají tvořit pro mnoho podnikatelů v oboru hlavní zdroj příjmů. Vedle populistických výkřiků lovců na kolektivní správce, kteří se zasloužili o ztížení kolektivní správy (zmizela povinnost součinnosti pronajímatele prostoru pro hudební produkci, omezily se povinnosti jejího pořadatele, zavedla se částečná cenová regulace atd.), se pak ocitají protichůdné pozměňovací návrhy podporované různými skupinami nositelů práv. Výsledkem takového poslaneckého kutilství je legislativní paskvil – například v § 98f bylo jako vlastní text zákona odhlasováno i odůvodnění poslancova návrhu.
Těšme se na to, kolik z autorského zákona zbude po dalším kole v Senátu.
Autor je právník
Komentáře k článku: Roztrháno na kusy
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
