MLADÍ A NEKLIDNÍ 14/2010
Rozhněvaní česko-slovenští blogeři a blogerky spílají divadlu (No. 9)
Varyš píše Kyselové
Milá Evo,
píšu Ti zejména proto, že věřím, že ženský, slovenský a speciálně Tvůj pohled (ne nezbytně v tomto pořadí) může obohatit a třeba i rozčeřit vody této údajně neklidné stránky.
O nás/vás/nich se poslední dobou mluví jako o facebookové generaci. Je to sice nová variace na staré známé hořekování nad mladými nepovedenými nezvedenci, ale jinak nevím, co si pod tím mám představit. Jestli to nebude tak, že neznámé se nám vždycky jeví větší, než je, a proto facebook nejen odsuzují, ale především vnímají jako něco zásadního především ti, kteří ho nepoužívají. Psal o tom ostatně nedávno Karel Hvížďala – internet je revoluce jen pro staré…
Tvůj Vojtěch
Kyselová odpovídá Varyšovi
Drahý Vojtěch,
naozaj som úprimne potešená, že došlo aj na mňa a po dlhej dobe si budem s niekým dopisovať a že bude môj penfriend Varyš, no jednoducho nemám čo riešiť. Nebudem síce zastierať isté rozhorčenie nad tým, že som sa až teraz dostala do centra Tvojej blogpozornosti, ale na druhej strane po Klarinovi a Bernátkovi do tretice všetko dobré!
(…) Asymetrické rodové rozvrstvenie v teatrológii je záhadou aj pre mňa. Neviem si to vysvětlit, ale ako feministke mi ženský kolektív neprekáža (druhá strana to tak ale niekedy nevidí). Prevaha mužov-teatrológov-profesionálov je v československom kontexte viac český fenomén, slovenská časť je až na pár výnimiek výsostne ženským „piesočkom“ (a ešte k tomu zasa skoro samá feministka!). Prečo je tomu tak, je myslím na širší sociologicko-teatrologický výskum…
Úplné znění dopisů najdete na internetových stránkách DN
Vojtěch Varyš03. 09. 2010
Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).