Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

René Tuček – pěvec se sexem v hlase

(8. 1. 1936 Praha – 26. 8. 2017 Mariánské Lázně)

V sobotu 26. srpna, pět minut před půlnocí, se v jednaosmdesáti letech uzavřel život operního pěvce René Tučka. Odešel v něm jeden z představitelů velké české pěvecké generace, představované jmény jako Ivo Žídek, Miroslav Švejda, Jaroslav Horáček, Václav Zítek, Jindřich Jindrák či Antonín Švorc, spojené s nejlepšími lety opery Národního divadla.

Tučkova cesta k opeře nebyla snadná, zato vytrvalá. Vedla přes hornické učiliště, kam byl nucen nastoupit jako syn otce, jenž za podivných okolností zmizel ve Francii za druhé světové války. Byl prohlášen za padlého, ale rodina později zjistila, že svůj dobrodružný život skončil až ve venezuelském Caracasu. René se musel vyučit horníkem a pár let poctivě fáral v sokolovském dole Vilém. Zpěv studoval soukromě u Emila Polmana, Marie Gärtnerové, později u Jana Berlíka, Zdeňka Otavy a Přemysla Kočího.

Profesionální pěveckou kariéru začal jako sborista v plzeňské opeře, poté už jako sólista v Českých Budějovicích, kde si poprvé zazpíval i svou nejtypičtější roli, a sice Figara v Lazebníku sevillském. V roce 1960 se stal sólistou Janáčkovy opery v Brně, kde pod vedením šéfa opery a dirigenta Františka Jílka dozrál k stěžejním rolím klasického i moderního barytonového repertoáru. Nastudoval zde své pozdější slavné postavy Evžena Oněgina, Dona Giovanniho či Scarpiu v Tosce. Nejraději vzpomínal na Porgyho z Gershwinovy opery Porgy a Bess. Poprvé si v Brně zazpíval i Andreje Bolkonského v Prokofjevově opeře Vojna a mír, v níž v roce 1971 vstoupil slavně na prkna pražského Národního divadla po boku mladičké a půvabné Gabriely Beňačkové v roli Nataši a Ivo Žídka coby Pierra Bezuchova.

V silné konkurenci se v Národním divadle brzy prosadil mezi významné interprety barytonového oboru. Důvodem byl nejen jeho technicky dokonalý a barevný hlas, ale i schopnost hereckého prožitku, ostatně ne nadarmo se v mládí pokoušel na DAMU studovat činoherní herectví. A v neposlední řadě i jeho sportovní postava a vrozené mužné charisma, s nímž okouzloval zvláště ženské publikum. Při studiu každé postavy promýšlel její komplexní pěvecko-herecké pojetí. V televizních operních inscenacích nepotřeboval tehdy obvyklé činoherní alternace, dokonce sám hrál postavy, jež nazpívali jeho kolegové (například Přemysla zpívaného Václavem Bednářem nebo Lomikara se Zdeňkem Otavou).

Schopnost přemýšlet o zpěvu i dramatickém výrazu zúročil později jako pedagog na pražské HAMU, kde vychoval řadu pěvců. Mezi jeho žáky patří Richard Haan, Martin Bárta, Josef Moravec, Alžběta Poláčková, Eliška Weissová, ale i zpěváci mimo operní obor, jako je Radim Schwab nebo Tomáš Trapl.

Když za mnou René přišel s žádostí o spolupráci na vzpomínkové knize, bylo mi jasné, že to nebudou klasické operní memoáry. Dolovat z něho vzpomínky na operní kariéru nebylo snadné, zato byl neodolatelný vypravěč historek, někdy i velmi lechtivého založení. Vždyť vztah k ženám byl jeho celoživotní inspirací. A tak vznikla knížka nazvaná Sex v hlase, do níž na naši společnou prosbu přispěla úvahami na toto téma řada osobností, sexuologem Radimem Uzlem a psychiatrem Janem Cimickým počínaje, přes pěvce Štefana Margitu, herce Pavla Soukupa, dirigenty Libora Peška a Václava Hybše či semaforského principála Jiřího Suchého až po Karla Gotta. A René Tuček byl šťastný, protože přesně takové vzpomínky si přál. Jak také jinak u muže, který sexu v hlase i projevu měl na rozdávání…

  • Autor: Radmila Hrdinová
  • Publikováno: 23. září 2017

Komentáře k článku: René Tuček – pěvec se sexem v hlase

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 3/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


6. 2.–19. 2. 2018

Číslo 3/2018 (6. 2.–19. 2. 2018)

Obsah čísla 3/2018

Slovo ...

O pitomcích

Prezidentem České republiky se na...

Sukces měsíce

Benjamin Britten: Billy Budd

Státní opera v Národním divadle,...

Dotazník

Martina Kinská

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Trilobit

Vyhynulý mořský živočich jako by...

Fejeton

Povídka z Říma:...

Třetí Řím čeká, až se probudím,...

Glosa

Postarat se o nejmladší!

Kdykoli narazím na aktivity Nadačního...

Kronika

Jednou větou

Pražské Studio Alta oslaví v roce...

Kritika

Jak slunce stvořilo svět

Naivní divadlo uzavřelo svůj volný...

Zachraň strom!

Románová prvotina Timothée de...

Když vdovy hrají tenis

Operu Dvě vdovy napsal Bedřich Smetana...

Sestry na cestě od iluzí k...

Komorní scéna Aréna opět obrátila...

Cirkusový klaun Ernani

Po téměř sto sedmdesáti letech se...

A slova stékají jako med

Činoherní klub se otevírá...

Taškařice ze škamen

Komedie Úča musí pryč! dramatika...

Masky revolučního divadla

Bez roku čtyřicet let stará hra...

Billy Budd jako Špinarův...

I am an old man who has experienced...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 3/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Vladimír Kratina: Jsem kluk z...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kateřina Bohadlová:...

Rozhovor s ŘEDITELKOU souboru Geisslers...

Kontext

Stopy Zorky Ságlové

Úvahy výtvarné

Od všeho něco

Po dvou pražských a jednom brněnském...

To snad ČT nemyslí...

Úvahy TELEVIZNÍ

Burza

Užší nominace Cen Thálie...

Činohra Tereza Dočkalová – Nora,...

Divadlo 1918–2018

Divadelní zákon 1948 Za počátek...

Podoby – U Růže

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

V domě plném vlasů a...

V Semperově opeře v Drážďanech se...

Lázně jako magický prostor...

Sdílení zážitku je důležité pro...

Skutečnost může být jen...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Oldřich Veselý (13. 11. 1948 Brno –...

Výročí

Výročí 1.−15. února

Haken Petr, herec (1. 2. 1963) △...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Ivan Martin Jirous: Ochranný dohled...

Nad největším melodramem

Věra Šustíková je velkým znalcem...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tylovo divadlo Kutná Hora

Do divadla zadním vchodem

Vlasta Fialová (1928–1998)

Moravské zemské muzeum v Brně...

Pan Papírek… (XII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 3/2018



Obsah,