V Praze se však skupině dosud příliš nedařilo. Pokus vytvořit stálou scénu v Divadle Na prádle ztroskotal a Ypsilonka, kde nyní účinkují nejčastěji, s nimi zatím také nesrostla. Nejnovější inscenace Teatromat by však mohla přinést obrat. Po několika letech tápání, jak a kam cílit svou dramaturgii (Zahrádkáři, Košičan, Karavan Evropa), přišli Ondřej Cihlář s Petrem Prokopem, hlavní „tahouni“ skupiny, s divadelně nosným, divácky atraktivním nápadem. „Obšlehli“ princip Činčerova Kinoautomatu, s nímž slavil úspěchy na montrealském EXPO 67, a praktikovali jej na divadle. Vytvořili jednoduchý příběh studentky Aleny (Petra Nesvačilová), která jede z Českých Budějovic do Prahy na konkurz do divadla a během své cesty zažívá nečekané životní nástrahy. Partnerem typově dobře vybrané Nesvačilové je nedávný absolvent KALD DAMU Ondřej Bauer. Trochu ztřeštěný komik s klukovským vystupováním a schopností rychlých reakcí vytváří řadu protichůdných postav protřelých pražských svůdníků a různých „týpků“, jež Alenu potkávají a různými bláznivými „kousky“ snaží pozměnit její život. Cihlář s Prokopem pak celý Teatromat uvádějí, řídí hlasování diváků a současně sem tam vstupují do děje i jako herci. Důležitou roli hrají filmové projekce různých komiksově laděných animací, jež často samy utvářejí charakter scén. To podstatné je však dialog s diváky. Vznikají často nečekané/nepřipravené situace, které herce někdy dokonce zaskočí (dvě dívky se tak smály, že nebyly schopné reagovat a hlasovat), s nimiž si však oni nakonec s přehledem poradí. Zvládnou i chvíle, kdy se diváci vzepřou a – třeba – neumožní ukončení příběhu, neb stále svým hlasováním posílají herce do jedné a téže situace, z níž není úniku. Víc než o příběh jde divákům především o to na Vosto5 „vyzrát“. Z uzavřeného kabaretního tvaru se tak stává otevřené vyskočilovské „nedivadlo“, z divadelního matu věčný šach.

Proč ne? Nicméně by mě docela zajímalo, jak by to vypadalo, kdyby Ondřej Cihlář sepsal napínavější příběh, anebo – dokonce – kdyby touto metodou zpracoval (a promyslel) nějaký známý dramatický text. Třeba Hamleta. To už by pak nemusel být jen divadelní šach, ale skutečný mat.

Divadlo Vosto5 – Ondřej Cihlář: Teatromat. Režie Ondřej Cihlář, scéna a ilustrace Kateřina Bažantová, animace Libor Pixa, kostýmy Josefína Bakošová, projekce Kariok, hudební spolupráce Vratislav Šrámek, Dominik Renč, dramaturgie Jan Foukal. Premiéra 29. dubna 2010 ve Studiu Ypsilon (psáno z reprízy 19. května – festival Divadelní Flora Olomouc)