Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2018

ročník 25
16. 10.–29. 10. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Dvojí divadlo Olivera Frljiće

    Divadelní svět Brno ukázal sílu i slabost tvorby chorvatského režiséra Olivera Frljiće. Powszechny Teatr přivezl jeho Prokletí opírající se do římskokatolické církve, polských národních mýtů a tamějších předsudků. Slovinský Mladinsko Theatre spolupracující s Chorvatským národním divadlem v Rijece pak Naše násilí a vaše násilí kritizující západní civilizaci za vykořisťování východu.

    Naše násilí a vaše násilí vyvolalo brněnské bouře FOTO ROBERT VYSTRČIL

    Obě inscenace jsou sledem tu více, tu méně provokativních obrazů rozvíjejících jednoduchou ústřední myšlenku. V porovnání s Naším násilím je Prokletí více mozaikovité, ale zase promyšlenější a vrstevnatější. Inscenace hovoří hlavně k polskému divákovi, a tak je míra její sdělnosti menší, zvláště v odkazech na stejnojmenné drama Stanisława Wyspiańského. Naopak scény felace s Janem Pavlem II., jeho oběšení nebo závěrečné kácení kříže jsou obecně srozumitelné provokace. Srovnatelné s ostrostí výjevu postavy s trnovou korunou znásilňující muslimku v Našem násilí, symbolizujícím panství Evropy nad světem.

    Frljić buduje velkolepou show lavírující mezi blasfemickým rockovým koncertem a patetickým muzikálem. Rychlé proměny útržkovitých obrazů rytmizuje práce se světlem a hudbou. Tím režisér udržuje diváka ve střehu a metá svoji nálož politických prohlášení a urážek, zcizovaných autoreferenčními vystoupeními herců. Umělecky nic nového, i když razanci těmto prostředkům upřít nelze.

    Frljić však inscenuje dvojí divadlo. To první je atraktivní spektákl plný hudby, barev a politických proklamací. To druhé se odehrává mimo jeviště. Scénou jsou mu ulice, radnice a redakce novin a televizních zpráv. Provokativní obrazy nemají zůstat mezi zdmi divadla. Jsou fotogenické, má se o nich mluvit, mají vyhnat lidi na náměstí.

    V Brně se oba prostory protnuly. Ulice vstoupila na jeviště, svalnatí křiklouni se vmísili mezi herce a hradbou ze svých těl zastavili běh inscenace. Nikoli však představení, jež pokračovalo vlastní logikou. Agresivní slovní přestřelky s diváky, vášnivá debata se zástupci divadla, hrozby, zmatek. A pak se tančí, najednou jako by zasvitla naděje, že umění zvítězí nad nenávistí. Ale tato naděje je utnuta, divadelní světla ztlumena a nastupuje antikonfliktní tým policie. Po odchodu nakrátko ostříhaných svalovců ven zůstává mezi diváky ještě pár křesťanek, modlících se růženec. I ty jsou nakonec s výkřikem Nedívejte se na to! vyvedeny.

    Ulice splynula s jevištěm, skutečnost s iluzí, proklamace s postojem a hrozbou. Frljićova metoda skládání obrazových fragmentů umožnila tuto integraci obou světů tak, že nezúčastněný divák by si nebyl jistý, co je inscenované a co není. V takových chvílích působí událost nejsilněji, i když zároveň do jevištní iluze vstupuje skutečné ohrožení.

    Prokletí Olivera Frljiće je inscenace možná provokativnější, ale v Česku příliš vášní nevyvolala FOTO ARCHIV DIVADLA

    Myslím na to, jak by Naše násilí a vaše násilí fungovalo bez tohoto protnutí dvojího divadla, jindy bezpečně odděleného zamčenými dveřmi sálu. A náhle se jeví jako povrchní a nudný kus. O to více, že postrádá významový rozsah Prokletí. Je jen jedním velkým výkřikem o provinění západní civilizace na svých bývalých koloniích. Dobře, budiž. Ale to je obehraná píseň konce dvacátého století, kdy postkoloniální myšlení mohlo snad ještě nést pel kontroverze.

    V nedávném rozhovoru pro Divadelní noviny se Frljić přihlásil k myšlence, že fašismus je konečným stadiem kapitalismu, stejně jako antisemitismus a rasismus. U této teze se ale zastavuje. Hlavním problémem jeho dramaturgie je tak opomíjení souvislostí, nedostatek hlubší analýzy kritizovaných jevů a absence hledání příčin.

    Když měla inscenace premiéru v rámci Wiener Festwochen v Schauspielhaus Wien v roce 2016, i přes negativní reakce nevyvolala takový útok. A to i přesto, že v Rakousku se ke křesťanství hlásí více než šedesát procent populace. O rok později ve Splitu se ale protestovalo, a na tucet odpůrců inscenace se dokonce dostalo do divadla a zpívalo vlastenecké písně. Uvedení Prokletí na loňském Palm Off Festu v Praze naopak nevzbudilo pozornost vůbec. Ale ani v Polsku, kde tato inscenace naopak přinesla ostré protesty a usilovalo se o zákaz, nenapochodovaly mohérové barety na jeviště.

    Brněnská reakce na Frljićovu tvorbu je v domácím kontextu nečekaná. Částečně ji lze vysvětlit předvolebním bojem některých politických hnutí a stran. Jedni spílali na jevišti a v hledišti, druzí deklamovali před divadlem do mikrofonu a třetí se třeba přihlásili k protestnímu dopisu Petra Osolsobě, jenž abdikoval z Umělecké rady JAMU. Vyčítal jí, že se dostatečně nevyjádřila k uvedením obou inscenací. Krajští zastupitelé se před svými voliči zase chtějí blýsknout krácením dotací.

    Oliver Frljić na jevišti Prokletí FOTO ADAM TUCHLIŃSKI

    Dalším vysvětlením je hlad médií po skandálu. Už tři roky se v každé redakci ví, že největší pozornost novinám zajistí uprchlíci a muslimové. A když se k tomu přidá boj za národní a náboženské symboly a svobodu umělecké tvorby, je jasné, proč média dávala takový prostor reakcím a neustále téma přiživovala. A nakonec alespoň zprvu byl tento zájem i vítanou propagací festivalu, jenž si letos vytknul právě téma křehkosti svobody.

    Neradno podceňovat nebezpečí národoveckých bojůvek, avšak je třeba se bránit iluzi významnosti těchto událostí. Jednak jen sotva je lze označit za důkaz nárůstu autoritářství v české společnosti. Jde spíše o regionální politický problém rezonující mezi českými intelektuály. Zároveň Frljićova tvorba není přesvědčivým politickým divadlem či novátorským uměním. Je dobře našlapanou a efektní show, které se v různé míře daří budovat provokaci a kritický hrot. Razantní postoje na jeviště i festivaly patří. Ale neradno je přeceňovat jen proto, že naplní malé brněnské náměstí bizarními politickými demagogy.

    Powszechny Teatr – Oliver Frljić, Stanisław Wyspiański: Prokletí. Režie Oliver Frljić, dramaturgie Agnieszka Jakimiak, Joanna Wichowska, Goran Injac, kostýmy Sandra Dekanić, světla Jacqueline Sobiszewski, scénografická spolupráce Małgorzata Dzik. Premiéra 18. února 2017, Varšava. (Psáno z uvedení na DSB 24. května 2018.)

    Mladinsko Gledališče (koprodukce) – Oliver Frljić: Naše násilí a vaše násilí. Režie Oliver Frljić, dramaturgie Marin Blažević, set design Igor Pauška, kostýmy Sandra Dekanić, světla Dalibor Fugošić. Premiéra 29. května 2016, Vídeň. (Psáno z uvedení na DSB 26. května 2018.)

    • Autor:
    • Publikováno: 11. června 2018

    Komentáře k článku: Dvojí divadlo Olivera Frljiće

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,