Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Podzemní proces

V legendárním pražském kině v Mostecké ulici se po letech probouzí kulturní život. Dnes se prostor jmenuje 64 U HRADEB a má sloužit jako místo pro prezentaci (multi)oborových projektů i přednášek.

Martin Šalanda a Nela H. Kornetová v projektu The Trial, který je inspirován Procesem Franze Kafky FOTO VOJTĚCH BRTNICKÝ

Na konci února zde uvedl petrohradský režisér Maxim Didenko s šesti performery pohybovou inscenaci The Trial. Tento Proces je výrazně vizuální dílo, jehož smysl je však těžko rozkódovatelný. Didenko se inspiroval románem Franze Kafky, výslechy i korespondencí současných politických vězňů a také obžalovaných v době stalinismu. A snad právě touha po úplnosti (či velikosti sdělení) z inscenace paradoxně vytvořila jen mozaiku výkřiků, které se obtížně skládají dohromady. (Což je dáno i špatnou akustikou rozlehlého místa.) Na druhou stranu, kdyby nebyla známa tato ambicióznost tvůrců, The Trial je pozoruhodný v mnoha ohledech.

Didenko dokonale oživil bývalý podzemní kinosál, jeho boční stěny i strop. Studené, ještě mrtvé, avšak stále velkolepé prostředí dodává projektu stísňující atmosféru. Režisér pracuje s projekcemi, které jsou promítány, kde jen to je možné. Vytváří tak dokonalý obraz našeho pramálo osobního, depresivního světa. Teplo a život dodává především dřevo, které se však postavám stává břemenem.

Na začátku povstane nahý muž (Martin Šalanda), aby byl životem smýkán, lidmi uzurpován a skončí obětován. Je to obraz lidského údělu, trpkého, bez sebemenší naděje. V této rovině, silně symbolistické – nechybí jablko, které mu nabízí hříšná žena (Nela H. Kornetová), ani ukřižování – je projekt obrazivý, divákům přístupný, třeba v abstraktní, intuitivní rovině.

Avšak Didenko dodává aktualizace – mučení a výslechy jsou nahrávány na mobily a pouštěny divákům, je zde také ukázka, jak média manipulují s veřejným míněním, a zcela zbytná interakce s publikem. Závěrečná scéna, kdy jsou všichni performeři nazí, stojí k divákům otočeni zády a „popravčí“ jim na záda píše jednotlivá písmena, až si divák složí slovo KONEC, pak působí zbytečně polopaticky.

Je to mírné rozčarování, vidět takto ctižádostivé představení a skvělé tanečníky, kteří se válejí v prachu a chladu, a necítit uspokojení. Nebo strach. Anebo jakoukoli silnou emoci.

Avšak – viděla jsem v srpnu v tomto prostoru work in progress The Trial (mnohé, možná to nejlepší, z toho na premiéře nebylo) a věřím, že tento tým ještě se svým hledáním pravdy a spravedlnosti neskončil.

ProFitArt – Maxim Didenko: The Trial. Režie Maxim Didenko, výprava Pavel Semchenko, kostýmy Jana Stanulová, hudba Ivan Kushnir, light design Mikoláš Holba, projekce Oleg Michaylov, sound design Andrey Shvestov. Premiéra 27. února 2017 v 64 U HRADEB.

  • Autor: Lenka Dombrovská
  • Publikováno: 20. března 2017

Komentáře k článku: Podzemní proces

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,