Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Podzemní proces

V legendárním pražském kině v Mostecké ulici se po letech probouzí kulturní život. Dnes se prostor jmenuje 64 U HRADEB a má sloužit jako místo pro prezentaci (multi)oborových projektů i přednášek.

Martin Šalanda a Nela H. Kornetová v projektu The Trial, který je inspirován Procesem Franze Kafky FOTO VOJTĚCH BRTNICKÝ

Na konci února zde uvedl petrohradský režisér Maxim Didenko s šesti performery pohybovou inscenaci The Trial. Tento Proces je výrazně vizuální dílo, jehož smysl je však těžko rozkódovatelný. Didenko se inspiroval románem Franze Kafky, výslechy i korespondencí současných politických vězňů a také obžalovaných v době stalinismu. A snad právě touha po úplnosti (či velikosti sdělení) z inscenace paradoxně vytvořila jen mozaiku výkřiků, které se obtížně skládají dohromady. (Což je dáno i špatnou akustikou rozlehlého místa.) Na druhou stranu, kdyby nebyla známa tato ambicióznost tvůrců, The Trial je pozoruhodný v mnoha ohledech.

Didenko dokonale oživil bývalý podzemní kinosál, jeho boční stěny i strop. Studené, ještě mrtvé, avšak stále velkolepé prostředí dodává projektu stísňující atmosféru. Režisér pracuje s projekcemi, které jsou promítány, kde jen to je možné. Vytváří tak dokonalý obraz našeho pramálo osobního, depresivního světa. Teplo a život dodává především dřevo, které se však postavám stává břemenem.

Na začátku povstane nahý muž (Martin Šalanda), aby byl životem smýkán, lidmi uzurpován a skončí obětován. Je to obraz lidského údělu, trpkého, bez sebemenší naděje. V této rovině, silně symbolistické – nechybí jablko, které mu nabízí hříšná žena (Nela H. Kornetová), ani ukřižování – je projekt obrazivý, divákům přístupný, třeba v abstraktní, intuitivní rovině.

Avšak Didenko dodává aktualizace – mučení a výslechy jsou nahrávány na mobily a pouštěny divákům, je zde také ukázka, jak média manipulují s veřejným míněním, a zcela zbytná interakce s publikem. Závěrečná scéna, kdy jsou všichni performeři nazí, stojí k divákům otočeni zády a „popravčí“ jim na záda píše jednotlivá písmena, až si divák složí slovo KONEC, pak působí zbytečně polopaticky.

Je to mírné rozčarování, vidět takto ctižádostivé představení a skvělé tanečníky, kteří se válejí v prachu a chladu, a necítit uspokojení. Nebo strach. Anebo jakoukoli silnou emoci.

Avšak – viděla jsem v srpnu v tomto prostoru work in progress The Trial (mnohé, možná to nejlepší, z toho na premiéře nebylo) a věřím, že tento tým ještě se svým hledáním pravdy a spravedlnosti neskončil.

ProFitArt – Maxim Didenko: The Trial. Režie Maxim Didenko, výprava Pavel Semchenko, kostýmy Jana Stanulová, hudba Ivan Kushnir, light design Mikoláš Holba, projekce Oleg Michaylov, sound design Andrey Shvestov. Premiéra 27. února 2017 v 64 U HRADEB.

  • Autor: Lenka Dombrovská
  • Publikováno: 20. března 2017

Komentáře k článku: Podzemní proces

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 6/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


21. 3.–3. 4. 2017

Číslo 6/2017 (21. 3.–3. 4. 2017)

Obsah čísla 6/2017

Slovo ...

Téma?

Jako čtenář českých divadelních...

Sukces měsíce

M. Kunze, S. Levay: Rebecca

Národní divadlo moravskoslezské...

Dotazník

Marka Míková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Komedie aneb Zpět do vlídné...

Rada hlavního města Prahy rozhodla,...

Fejeton

Homo ludens aneb Člověk bez...

Po nějaké době se vracím na stránky...

Názor

Manipulace a neznalost Jana...

V úvodním textu DN č. 5 nazvaném O...

Anketa

Kronika

Jednou větou

Muzikál Srdcový král pražského...

Kritika

Faustovo prokletí

Faustovo prokletí Hectora Berlioze je v...

Ideál ženy v zrcadle

Letošní sezona v Městském divadle v...

Činohra v cizí kůži

Mají-li návštěvníci HaDivadla před...

Podzemní proces

V legendárním pražském kině v...

Klasika pro mládež?

Jako třetí díl volné trilogie...

Tam, kde včera znamená...

Bolek Polívka (dále pro přehlednost...

Nečitelná láska paní...

Jen několik měsíců po vydání...

Lidové divadlo podle Martinů

Měl jsem v poslední době štěstí...

Smějící se bestie Tomáš...

Tomáš Dianiška je bůh. Tedy podle...

Modernismus a avantgardismus ...

Když jsem vstoupil do provázkovského...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 6/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Šimon Dominik: Nezačínám...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Je čas uvést věci do pohybu

Rozhovor s novými šéfy činohry a...

Kontext

Akademie v mantinelech...

Poslední únorovou neděli se v Los...

Kulatý stůl Divadelních...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Výstavy – výstavy –...

Národní muzeum informuje

Nejlepší herec nemusí...

Herecká asociace informuje

Podoby: Nevyžádaný dopis...

Píšu ti milá, jaks správně poznala,...

Divadlo Antonína Dvořáka...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Maxim Didenko: Divadlo je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Vladimíre, děkuju

Vladimír Vašut byl taneční kritik a...

Zemřeli

Vladimír Vašut (26. 3. 1931 Dolní...

Výročí

Výročí 1.−15. dubna

Riedlbauch Václav, skladatel (1. 4....

Paměti, záznamy, deníky

Jan Skopeček: Má poslední...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Fagi a divadlo

Prokletí

Osmnáctého února měla ve...

Expert – manifest

Příloha

Události z historie školy

1945 d dekretem prezidenta republiky...

Doctores honoris causa JAMU

Janáčkova akademie múzických umění...

Devět „nej“ brněnské...

Janáčkova akademie múzických umění...

Anketa s výraznými...

1. Jak vzpomínáte na studia, co jste...

Kalendář akcí k oslavám /...

24. března / Divadlo na Orlí...

Moderní vysoká škola s...

Vládním zákonem z 12. září 1947...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 6/2017



Obsah,