Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Praha sdílí prostor s PQ (No. 3)

Soulož jako jízda na pouťovém poníkovi

Také festival Tanec Praha se připojil ke kolosu Pražského Quadriennale, které až do konce tohoto týdne opanuje téměř vše, co se v Praze na divadelní scéně vrtne. Mimo jiné 21. června přinesl premiéru projektu poloviny ze zakladatelek skupiny VerTeDance Terezy Ondrové a choreografa a tanečního pedagoga Petera Šavela As Long As Holding Hands.

As Long As Holding Hands

As Long As Holding Hands je asi nejzábavnějším zpracováním lásky na poli výrazového tance FOTO STANISLAV DOBÁK

Oba se takto setkávají na jevišti už podruhé a znovu. Tak jako při loňském projektu Boys Who like to Play With Dolls jde v nové inscneaci o vztah muže a ženy a o sexualitu. Ovšem zatímco tehdy to byl především vztah či souboj genderů, tentokrát se objektem jejich zájmu stal ten nejpřirozenější, nejkrásnější, ovšem také k banalitě nejnáchylnější moment lidského života – zamilovanost: Chceš mě ještě stále držet za ruku?

„Ztanečněno“ bylo snad už téměř vše, co se lidského života týká, nepochybně i romantická láska, průběh soužití dvou partnerů, strasti i slasti na společné cestě. Čím se vymyká novinka Ondrové a Šavela, je všudypřítomný humor. Jejich koncept při přípravě inscenace zřejmě vycházel z představy, jak se asi jeví zamilovaný pár nezamilované veřejnosti. Když pominu jakousi předscénu, kdy oba partneři v sobě rozpohybují mileneckou sochu za zvuků operní árie, a intermezza, k němuž se ještě vrátím, nezazněl po celou dobu představení ani jediný hudební tón. Tanec v tichu, tak asi působí dva tokající milenci, již tančí na hudbu jen ve svých hlavách, ve světě lásky, do něhož nikdo z pozorovatelů nemá šanci vstoupit. A tak oba tanečníci po jevišti běhají, skáčou, vášnivě se oblézají, míjejí a zas se střetávají v naprostém tichu, tedy až na hlasité, především Šavelovo oddychování, o němž lze jen spekulovat, zda bylo předstírané.

Absence hudby není v tanečním představení úplně standardní, ale je to vynikající aktualizace, která působí asi podobně, jako když se před vámi někdo svlékne do naha a vy to nečekáte. Hudba mnohdy odvádějící pozornost často působí jako kus oblečení. Když hudba není, slyšíte dech, slyšíte hekání, slyšíte dupot po podlaze. Jako diváci vidíte a slyšíte všechno, milenci-aktéři si myslí, že neslyšíte nic, protože jsou ve svém světě. Ze stejného důvodu nevnímají směšnost svého chování, když se snaží zachránit každodenně náhle a definitivně krachující vztah nebo když se každodenně vášnivě radují z toho, že se usmířili. V taneční hyperbolizaci to pak vypadá tak, že muž se za ženou plazí jako pes, ta jej hrdě odmítá, pak se na sebe vrhají v neutuchající vášni a objektem jejich zájmu jsou zejména pohlavní znaky odlišující muže a ženu. Mimochodem až překvapivě často to byl právě muž, který se ať už z důvodu touhy, devótní oddanosti, nebo záchranné mise poníženě vlekl za ženou. Kam se asi poděla někdejší kritika genderových stereotypů?

Pozoruhodné ovšem je, jak se podařilo oběma tvůrcům transformovat veškerou možnou erotiku do zcela asexuální roviny. Zjevný náznak soulože vypadal spíše jako jízda na pouťovém poníkovi a vyloženým vrcholem v tomto ohledu byly námluvy, v nichž se oba milenci situovali do období jelení říje, nesli se po jevišti jako hrdá vysoká hrabající kopýtky do země a hlasitě na sebe troubili. Tady šlo už však vyloženě o parodii na lásku.

Divácky nejnáročnější moment přišel přibližně v polovině představení, kdy ticho vystřídala rozverná disco hudba, při níž se do sebe oba partneři „zakousli“ a v polibku a jen drobných pohybech ramen zůstali nepřetržitě celou věčnost. Předpokládám, že donutit uvažovat diváka nad tím, že sledování líbajícího se páru je extrémní nuda, bylo účelem. V tomto ohledu se záměr vydařil a tak jsem měl dostatek času prohlédnout si nikterak zajímavý interiér Ponce, ostatní diváky, přemýšlet o tom, o čem přemýšlí oni atd. Vysvobodilo nás opět ticho, s jehož příchodem se také z polibku stala parodická scéna, při níž oba aktéři do sebe začali hlasitě funět a prskat.

Bezpochyby je As Long As Holding Hands aspoň pro mě nejzábavnějším zpracováním lásky na poli výrazového tance. Na druhou stranu se obávám, že důraz na vtip, na banálnost, na legrační neohrabanost převýšil nad dalšími aspekty, kterými nepochybně vztah dvou lidí prochází, a upřímně musím říct, že jsem byl překvapen, když představení skončilo – myslel jsem, že jsme teprve v polovině. V každém případě celá řada pohybových prvků, zbytnělých miniaturních gest, která nevědomky děláme, ale neuvažujeme o nich, a tady se prezentují jak pod mikroskopem, jsou ve spojení s tichem vydatnou sondou do lidského života.

pq_pohlednice

///

Ostatní zpravodajství z PQ 2015 na i-DN:

Scénografie v novém světle

Praha sdílí prostor s PQ (No. 1)

Praha sdílí prostor s PQ (No. 2)

Praha sdílí prostor s PQ (No. 4)

Praha sdílí prostor s PQ (No. 5)

Praha sdílí prostor s PQ (No. 6)

Praha sdílí prostor s PQ (No. 7)

Praha sdílí prostor s PQ (No. 8)

Praha sdílí prostor s PQ (No. 9)

Praha sdílí prostor s PQ (No. 10)

Praha sdílí prostor s PQ (No. 11)

 

  • Autor: Dominik Melichar
  • Publikováno: 22. června 2015

Komentáře k článku: Praha sdílí prostor s PQ (No. 3)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 13/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


27. 6.–4. 9. 2017

Číslo 13/2017 (27. 6.–4. 9. 2017)

Obsah čísla 13/2017

Slovo ...

Divadelní sezona končí

Divadlům i Divadelním novinám, které...

Sukces měsíce

Lazebník sevillský

Hudba Gioacchino Rossini, libreto Cesare...

Dotazník

Mathias Straub

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Praha je nejvýznamnějším...

Hlavní město Praha (HMP) je už...

Fejeton

Plavba na vlnách imaginace

Liberec, 14. června, devět hodin...

Názor

Glosa

Ke grantové politice

V 10. čísle Divadelních novin mne...

Anketa

Cena Josefa Balvína za sezonu...

Cenu Josefa Balvína za sezonu 2016/2017...

Kritika

Kapitálová škola hrou

Michal Dočekal, ředitel Činohry...

Žižkovy voči…

Proč jsem se jen, já osel, nevymlouval...

Život toužících žen

Protože Petru Hůlovou soustavně čtu,...

Nesnesitelná přesycenost...

Ve čtvrtém patře Divadla pod...

Calembour natřikrát

Znáte čokoládu Studentská pečeť?...

Když Čapek potkal Havla

Výrazné didaktické úmysly...

Kouzelný cirkus bratří...

Nejnovější inscenace Deadtown je v...

Dělat operní legraci je...

A pořádná dřina, protože se...

Kar za bolavé duše

První hru Natalie Kocab můžeme číst...

Jen panda je černá a bílá...

Režisér Michal Hába miluje...

Inspirativní střípky z...

Už je to dvacet let, co Arnošt...

Bayreuthský Lohengrin v...

Dílo Richarda Wagnera je velkolepé,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 13/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Bouřlivá divadelní Ostrava

V moravskoslezské metropoli proběhl na...

Rozhovor

Miroslav Hanuš: Ptali se mě,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filip Nuckolls: Ztratili jsme...

Rozhovor s režisérem a scenáristou...

Kauza

Kontext

Koncepce kulturní politiky...

Pražští zastupitelé schválili...

Pokus o dada 21. století...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vybočení z řady aneb...

Úvahy rozhlasové

Burza

Vážení kolegové, milí...

Herecká asociace informuje

Podoby – Jak přeříznout...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Studio Ypsilon Praha

Do divadla zadním vchodem

Divadelní tipy redaktorů DN...

Josef Herman O prázdninách se hraje...

Zahraničí

Mozart v bažinách

Únos ze serailu je na jevišti...

Mezi elegancí a barbarstvím

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kam kráčíš, Polsko?

Jiří Havelka koncem loňského roku...

Zemřeli

Zemřeli

Eduard Dřízga / Andrej Maťašík /...

Za Pavlem Kohnem

(14. října 1929 Praha – 18. června...

Výročí

Výročí 16. července –...

Novák Josef, režisér (16. 7. 1942)...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (III)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Jiří Suchý & Jiří Šlitr:...

Skripta, paměti, či sumář...

Když se kniha jmenuje prostě O...

Obrazem

Stimulovat pouliční scénu

Snímek Zdeňka Velena pochází ze...

Fagi a divadlo

Expert – nadějné vyhlídky

Příloha

Když máš v ruce...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 13/2017



Obsah,