Divadelní noviny > Názory – Glosy
Povaha česká prokouřená
Blížila se půlnoc posledního května, chtěla jsem si dát poslední povolenou cigaretu. Přišla jsem pozdě a navíc sedm minut po půlnoci vešel do kavárny dobrák a všem nový zákon připomněl. Povolaní policisté přijeli hned. Umění práskat se v Čechách evidentně předává po generace.
Přitom mají kouření (nejen v kavárnách) a s ním spjatá motivická krajina velikou literární tradici. Motáky nezvěstnému Karla Pecky potvrzují, jak ceněnou komoditou byly cigarety v jáchymovských lágrech, na cigaretový papír se dokonce psaly básně. Platilo to i ve vězeních, vždyť si o kartony psal v dopisech i Magor, ačkoli byl nekuřák. Cigaretový kouř se stal východiskem eseje Václava Havla Příběh a totalita. V „zastavení“ Bedřicha Fučíka s F. X. Šaldou se vzpomíná, že zapálit si u věhlasného kritika se počítalo mezi pocty. Vyjmenovat kuřáky v literatuře by vystačilo na monografie i sympozia.
Zahulené bary. Spisovatel s popelníky. Ta představa autora s cigaretou je skoro klišé a žije si v myslích čtenářů vlastním životem. Spíš se nabízí otázka, jestli se s novým zákonem promění i topos kaváren, jestli budeme místo zakouřených obrazů z Topolova Smíchova číst prosvětlené věty z provzdušněných podniků.
Pravděpodobně se tak nestane. Nový zákon oživil i největší českou ctnost aneb Vynalézavost. Kavárny změnily status na soukromé kluby a kouří se dál. V červenci otevře na Národní třídě „kavárna“ pro účely časosběrného dokumentu o kuřácích. Zakazovat v Čechách je prostě od nepaměti donkichotské. Státníkům propříště doporučuji větší úkol. Vytáhněte do boje s jinou civilizační chorobou a na Světový den duševního zdraví zakažte deprese, neboť „blbá nálada“ se v tomto kraji vrací se stejnou intenzitou jako bonzáctví a vynalézavost. Byl by na to hezký grant.
Komentáře k článku: Povaha česká prokouřená
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
