Proslulé muzikály superlativů a domácí novinky vystřídal na jevišti Městského divadla Brno popmuzikál, prakticky popopera, na jaké jsme zvyklí spíš z pražských soukromých jevišť. Ne tak jalová a podbízivá, obsahuje mluvené scény po vzoru klasického muzikálu, nicméně v zásadě je z rodu historických velkomuzikálů námětem, barvitým příběhem i hudebním jazykem.

Svetlana Slováková (Papežka) FOTO JEF A TINO KRATOCHVILOVI

Někdy kolem roku 855 prý na papežský stolec dosedla žena, vládla snad měsíc, a když na veřejnosti porodila dítě, ukamenovali ji. Zřejmě spíš legenda, historikové se dodnes nedohodli, hlavně že nad ní lze sklenout barvitý dojímavý příběh. Dennis Martin napsal muzikál Papežka (Die Päpstin) podle stejnojmenného románu Donny W. Crossové z roku 1996 prakticky sám, jen na libretu spolupracoval Christoph Jilo. Rozvedli historickou příhodu o zpola pohanském původu Jany kdesi v severských krajích, o tajemném léčitelství, jemuž se naučila od matky a z řeckých spisů, o její cestě za vzděláním v mužském přestrojení až po zvolení papažem a tragickou smrt. Podle zákonitostí popmuzikálu zdůraznili střet s koncentrovaným zlem úlisných římských patricijů a velkou tragickou lásku Jany ke statečnému válečníkovi markraběti Geroldovi. Nešlo jim ale jen o historické atrakce, v příběhu se vede genderová disputace o podřízení žen mužům, o mocenských intrikách, o srážce lidské moudrosti s lidskou hloupostí a mocichtivostí. A samozřejmě se nekončí happy endem.

Příběh se proplétá řadou situací, než doputuje středověkou Evropou do papežského Říma. Jeho vyprávění přímočarým popisem událostí je nejprůkaznějším spojením s žánrem popopery, spolu s analogicky narativní hudbou, melodickou, efektní, která rozvádí provařené melodické a rytmické modely občas velmi plytké. Dennis Martin je však naplnil většinou vkusně, s názvuky na středověkou hudbu a místy se schopností charakterizovat postavy a situace. A také písňové texty napsal vtipně, soudě podle jejich českého překladu Mikuláše Bryana, jenž je vybavil humornými i vážnými postřehy a obrazy a přesně dodržel jejich hudební frázování. Paráda, žádné rýmovačky typu láska – páska.

Stanislav Moša režíroval už světovou premiéru díla v německé Fuldě (3. 6. 2011), což dosvědčuje renomé brněnského Městského divadla v muzikálové Evropě. Brněnské uvedení je replikou původní premiéry, na níž se za českou stranu podílela i kostýmní výtvarnice Andrea Kučerová. Hudební nastudování je však ryze domácí, Dan Kalousek s Ondřejem Tajovským vypracovali hudební čísla sice efektně, ale především coby klíčový prostředek vyprávění příběhu. Ve Fuldě zněl doprovod z nahrávky, pro brněnské uvedení dílo skvěle instrumentoval Igor Vavrda, orchestr přerůstá v dramatickou součást inscenace, čemuž velmi napomohlo zdůraznění klavíru. Brněnský soubor může na úrovni obsadit všechny role, včetně dětských, klíčových je pět: Janu jako prostou dívku působivě zpodobnila Svetlana Slováková, Ladislav Kolář uměřeně sehrál moudrost řeckého učence Aeskulapia, Robert Jícha Janina milence Gerolda omezil na chlapácké vystupování, Igor Ondříček s Alešem Slaninou trochu přehrávali římské intrikány Arsenia a Anastasia, jejich dueta hodně poškodil distonující Slanina, sólové vystoupení však zvládl. Moša dbal především na nesentimentální věcné vyprávění příběhu, aniž by upozadil emoce postav – každá je toužícím a trpícím člověkem, přes propast staletí vlastně současníkem. A o to jde! Muzikál se v Německu stále drží v popředí zájmu, v Brně zřejmě uspěje také.

Městské divadlo Brno – Dennis Martin, Christoph Jilo: Papežka. Režie a úprava Stanislav Moša, hudební nastudování a dirigenti Ondřej Tajovský a Dan Kalousek, instrumentace Igor Vavrda, choreografie Julia Poulet, scéna Christopher Weyers, kostýmy Andrea Kučerová. Česká premiéra 4. února 2012. (Psáno z druhé premiéry 5. února 2012.)