Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2018

ročník 25
26. 6.–1. 9. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Podoby – Návrat

    Když jsem se po letech vracel do Evropy v roce 1990, probudil jsem se z narkoleptickýho spánku, kterej se hodně podobal smrti. Nebo tak nějak si to, asi blbě, představuju.

    Po deseti hodinách nad mrakama a po deseti skotskejch…

    Bylo to někde nad Irskem a začali jsme s tím letadlem mírně klesat.

    Svítalo.

    Z tý Evropy šly proti nám černý mraky. Teda špína a smrad, jak z nastartovanýho wartburga.

    Tak to je ta země, kam se vracím. Do země, kde 60 % lidí je úplně mimo. Země blbů, domov můj – země blbů domov můj. Vo nadtatrousech ať si vypráví sami. Rudolf Sloboda to popsal v knize Krv dost dobře.

    Po přistání jsem se ještě víc zhrozil, než jsem byl připravenej. Celníci se divili mýmu jménu i tomu, jak mluvím česky bez přízvuku. Já se tu narodil, za války… A proč sem jedete jako cizinec? Jsem cizinec, opáčil jsem. Už budu do konce svých dnů cizinec. Všude.

    Nikam nepatřím a je mi to docela ganz egal. Ouplně jedno.

    Večer U houbařů jsem pil jedno za druhým a prokládal pravidelně tuzemákem.

    Na ty černý mraky, na ten vejfuk z Evropy, jsem rychle zapomněl. Byl jsem konečně doma, u svýho kmene, pně, kam, kurva, asi patřím.

    Večer pokračoval s Martinem Schultzem na koncertu, kde se pokoušeli o blues, ale byl to spíš pokročilý lues…

    Starej vtip. Já vím.

    No a pak padly skoro vysvobozující další panáky a devítihodinový časový… tento a znovu – skoro smrt – jak by si ji – tu smrt – každej tak rád představoval.

    Další dny pobytu v rodný hroudě vypadaly, jako by si – ty dny – kokoti, z voka vypadly.

    A teď jsem tu zadýzlovanej už skoro 17 let. Sleduju, co se kolem děje, za moře už nejezdím. Jen ve snech, to stačí. Občas, když to s konzumací přepísknu, navštěvují mě mrtví kámoši a pomáhaj s nedopitým…

    Mnogaja ljeta!


    Komentáře k článku: Podoby – Návrat

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,