Plzeňská TOP 02 (podle Pavla Trenského)
Na plzenskem festivalu plati zpravidla: cim mensi, tim lepsi. Tak i letos u mne vysoko skoroval Weissenstein (dejvickeho M. bez m jsem nevidel.) Ze zahranicnich produkci me nejvic zaujal The Sound of Silence, pusobiva studie totalitni minulosti pomoci hudebnich klipu.
Na druhe strane Anna Karenina byla pro mne velike zklamani. Kde jsou ty casy, kdy zajezdy Slovenskeho narodniho divadla byly udalosti prveho radu! Estetickemu smerovani Jana Mikulaska nerozumim. Velici umelci se vzdy snazi o vytvoreni osobiteho stylu, ktery casto po leta prohlubuji. V tom spociva na pr. uspech Komorniho divadla. Mikulasek meni svuj styl doslova od inscenace k inscenaci: jeho Onegin ma malo spolecneho s jeho Heddou ci Hamletem, a letosni Divoka kachna uz vubec nic s Elemetarnimi casticemi. Snad z tohoto duvodu je kvalita jeho praci tak rozkolisana.
Zpravodajství z festivalu Divadlo Plzeň „den po dni“ čtěte ve sloupci Blog DN
Komentáře k článku: Plzeňská TOP 02 (podle Pavla Trenského)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
