Plody Divadelní Flory (No. 1)
Samba v kapkách deště
Divadelní Floru, nekorunovanou královnu olomoucké kulturní nadílky, přivítalo na prahu její plnoletosti počasí, jež z ruky zobe vodníkům, rybářům a smutečním vrbám, nikoli však teplomilným savcům, mezi něž se hrdě počítám. V tomto brutálním nečasu, který je ideální představě poloviny května vzdálen asi jako Rio de Janeiro Čeljabinsku, nezbývá než nahradit mléko někdejšího mateřského cecavce přítulnou náručí Modrého Portugalu, jenž zahřeje i vzpruží, stejně jako vyhledání azylu v některém z místních sálů, které jsou zasvěceny Thálii.
Pochodeň letošního festivalového maratónu byla zažehnuta čtvrtečním večerem, v němž proběhla světová premiéra společného projektu Mlčení divadelních subjektů Divadla na cucky a Handa Gote. Bohužel jsem se s ním takřka osudově minul. Čtyřicet minut konzistentní nudy mě ukolébalo do letargie – podobně jako mláďata medvídka mývala kontinuální olizování listů koky. K vytoužené symbióze různorodých divadelních přístupů bohužel nedošlo. Nacucští herečtí protagonisté se tentokrát ochotně proměnili v přičinlivé loutečky demiurgů z Handa Gote. A s nevelkým nadšením předvedli nonverbální hybrid čechovovské nudy a nedvědovského folku. S klíčovou tezí inscenace, shrnuté v závěru do proklamace sloganu kdo mlčí, ten něco skrývá, lze navíc s úspěchem polemizovat. Nepřehlédnutelným pozitivem Mlčení je nicméně příkladná kolektivní souhra, která je nejsilnější zbraní souboru.
Rozpaky z mlčenlivého úvodu naštěstí rázně rozptýlil zahajovací festivalový večírek, který jasně ukázal, že Divadelní Flora disponuje výtečnou atmosférou prvotřídního chleba a špičkových her. Do široce rozevřených vrat úvodní noci vyprovodili nadšené diváctvo v divadelním stanu hudební producenti Hibou Blaster a NUMéROBé za doprovodu VJ projekcí Loup Blastera, a následný, temperamentně různorodý taneční set báječně vyskákaného diskžokeje Vercingetorixe. A pátek? Ten již patřil Vosto5tce!
Druhé město v režii Jiřího Havelky – už nyní je vrcholem letošní Divadelní Flory… FOTO ARCHIV FESTIVALU
Bez ohledu na další vývoj letošního ročníku Divadelní Flory jednorázový site-specific projekt Druhé město rozhodně zůstane jedním z vrcholů aktuální programové kolekce. I nadále nepříznivé počasí sice utvořilo z místa konání, terasy olomoucké radnice, prostor pro pouze intenzivně otužilé diváctvo, jeho odměnou však byl zážitek, na který se nezapomíná. Na olomouckém Horním náměstí, které bylo coby jeden z mála pozitivních aspektů počasního marastu na páteční popoledne nezvykle vyprázdněné, se před očima promrzlých přihlížečů postupně začali vynořovat různorodé bytosti, aby v režii Jiřího Havelky netradičním způsobem rozžili epicentrum města. V úvodu lehce rozvolněná forma se posléze přetavila do překvapivě kompaktního tvaru, v němž kromě členů divadla Vosto5 vynikla i řada dalších spolupracovníků, povětšinou z řad olomouckého obyvatelstva. Neméně potěšila i nenásilná připomínka proslulé inscenace Karavan Evropa, přítomnost tandemu vodníka a potápěče posilující magicko-realistní atmosféru představení a zejména závěrečný kolektivní rituál dobývání kašny, v němž se odvaha hereckého týmu poddat se chladným vlnám stala radostným katalyzátorem nechuti k vládnoucí zimě. Vivat!
Magdalena Tuka a Anity Wach – další nepříjemný festivalový průplesk FOTO ARCHIV FESTIVALU
Po nezbytném zahřátí organismu kvalitní rajčatovou polévkou, rozmrznutí zkřehlé stránky tělesné a v rámci zachování zdraví vynechané performanci Věry Andrašíkové, jsem se následně vydal do útrob Divadla K3, abych se plně oddal animální síle světa wrestlingu. Inscenace performujícího dua Magdaleny Tuky a Anity Wach Figt, fight, that´s all we can do, ovšem byla dalším nepříjemným programovým průpleskem, který navíc značně podlézal laťku profesionality. Projekt navíc klidně mohl nést podtitul Wrestling for Dummíes, zdařile se mu dařilo vytvořit leda tak dojem, že jej představitelky spíchly během předchozí noci, po zhlédnutí dvou tří videí na youtube.com či maximálně filmu Darrena Arronovskyho Wrestler. Teze o ženách válečnících jsou jen pouhou programovou vějičkou na naivní divácké rybky. Přemíra výrazových prostředků, které byly využívany bez koncepce a míry, se postupně stala přirozeným producentem poněkud ušmudlané nudy. Mé původní ambice, že se zúčastním navazujícího wrestlingového workshopu, vzaly s nezdarem inscenace definitivně za své.. .
A nechyběl ani tradiční Stand´artní kabaret…FOTO ARCHIV FESTIVALU
Kvalitativní úroveň druhého festivalového dne naštěstí opět v šapitó pozvedli členové divadla Vosto5 tradičním Stand´artním kabaretem, jenž tentokrát tematizoval problém stárnutí, školu v přírodě a termix, a následný taneční jam, který se postupně transformoval v opojně živelnou oslavu života v Olomouci. Rozhodně nikoli málo pro pátek uplakaný.
(Pokračování příště!)
Komentáře k článku: Plody Divadelní Flory (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
