Plachý-Velek

Pane Hulče,

Vy jenom zakrýváte vnitřní vyprázdněnost a fakt, že ve skutečnosti nemáte co říct. Když dojde na argumenty, místo odpovědi na prostou a slušnou otázku se uchýlíte k posměškům a urážkám. Sleduje tuto debatu někdo z Divadelních novin? Toto je u vás komunikační „norma“?

Pane Hulče,

držme se tedy tématu „Plachý“. Přesně to popsal ve svém textu výše pan Daněk. Pan Just s ním souhlasí a já taky. Vy zjevně nejste schopen vidět, v čem je text pana Ermla nemorální. Chybí Vám nějaké čidlo, nebo něco, čím byste to rozpoznal. Je přece úplně, ale úplně jedno, jaká je statistika výroků pro a proti panu Plachému. Zklamal jste mě, Vy jenom odbíháte od tématu, pane Hulče. Důležitá je povaha výroků, které pan Erml pouští „do hry“. Seriózní argumenty pana Justa jsou přece něčím zcela jiným, než psychologické soudy pana Rychlíka. Znovu se Vás ptám, je to podle Vás v pořádku, že se pan Erml baví s panem Rychlíkem o zdravotním stavu pana Plachého? Je v pořádku, že se pouští zcela subjektivně do srovnání Plachého „váhové kategorie“ v divadle a přitom neviděl jedinou jeho inscenaci? Jsou to férové metody, nebo nejsou? Toto je tedy podle Vás ta „živá novinařina“? Je mi smutno z Vás i z celé této diskuse. Vy se nemůžete dobrat v tématu „Plachý“ ničeho podstatného, protože jste ho zavrhl, jak sám píšete (po Zlatém Drakovi jste od něho nic neviděl) a teď jenom hledáte argumenty, jak omluvit ten průšvih, který pan Erml svým článkem nadrobil. V článku se pan Erml dovolává MMB, tedy zřizovatele pana Plachého, resp. Národního divadla v Brně. Myslím, že by bylo na místě, zeptat se zřizovatele Divadelních novin, jestli ví, jaké v nich vychází články, kolik lidí dnes zajímají, jaká je na ně „společenská objednávka“, kolika lidem ubližují, koho naopak vynáší, atd. Takové „hlasování o důvěře“ by teď Divadelním novinám velmi prospělo. Zeptat se pár českých divadel, jak vnímají Divadelní noviny, jaký je jejich dosah, renomé. Končím tuto debatu, mám i jinou, důležitější práci, a přeji Vám i Divadelním novinám vysoké dotace a hlavně více lepších článků, recenzí a analýz, než jakou je ta zfušovaná o panu Plachém.

Pane Štědroni,

Vy se tedy přidáváte k panu Ermlovi, Rychlíkovi a Hulcovi a jejich kampani proti činohře Mahenova divadla. Stavíte se vlastně proti instituci, jejímž jste zaměstnancem, že? Toto by mělo zajímat zřizovatele Národního divadla v Brně. Na tomto veřejném serveru píšete proti části podniku, v němž jste zaměstnán. Takové jednání mi jenom potvrzuje, co jsem o Vás slyšel a co jsem uvedl minule (že se rád vozíte po zádech jiných). Nemám nejmenší chuť se s někým takovým zahazovat, natož pak scházet. Názorem mnoha mých přátel je, že co se týká obrazu ND v Brně, nejvíce problematická je Reduta, jak jsem již uvedl. Je to „obraz“ divadla, které je zde navíc. V tak malém městě, jako je Brno, je Reduta s podobným programem jako Hadivadlo nebo Provázek prostě navíc.

S tím Landou jste to trochu přehnal, ne? NDB přece z jeho přítomnosti v Brně výrazně profituje. Pokud říkám výrazně, nemyslím tím profit, který má Brno z Teatru Zoopark v Redutě. To přece nemůžete srovnávat. Jak jsem již uvedl, Landu moc nemusím, ale taková demagogie mě prostě vytáčí. Není to tak, že NDB prodává Landu, je to obráceně. Prodat Redutu není zase asi takový problém, zvláště když tam děláte pokleslá talk-show Tomáše Matonohy. Ale je to něco zcela jiného, než vyprodat těch sedm set, nebo kolik míst je vlastně v Mahenově divadle.

I já jsem rád, že končí naše diskuse. Ať si čtenáři udělají obrázek o tom, kdo používá štvavé argumenty (navíc proti vlastnímu podniku) a přidává se k těm, kteří tyto štvavé argumenty vytvářejí.

Panu Štědroňovi:

Kdo tedy zodpovídá za soubor činohry ND v Brně, který ve vašich inscenacích převážně vystupuje, pane Štědroni? A nestává se divadlo Reduta vlastně stagionou? Opravdu mají peníze z rozpočtu města Brna plynout na pražská divadla, která zde převážně vystupují? – Nejsou na tuto činnost v Brně určeny soukromé subjekty? Například Divadlo Bolka Polívky? Není program Reduty vlastně tak trochu vezením se po zádech druhých?

Panu Dubskému:

Práci režisérů s výrazným rukopisem nabízí čas od času všechna brněnská dotovaná divadla. To není žádná výsada Reduty.

Panu Hulcovi:

K panu Plachému. Především souhlasím s panem Justem a Daňkem, že by se mu měly Divadelní noviny omluvit za článek pana Ermla. Ten se opravdu nepovedl. K Vámi navozeným otázkám, pane Hulče. Pan Plachý s panem Dvořákem přebíral Mahenovo divadlo v ne dobrém stavu. Na ty Srbovy inscenace a představení v dramaturgii Dory Viceníkové se už nedalo dívat. Neviděl jsem všechny Plachého inscenace, ale rozhodně by mě nenapadlo hodnotit jeho tvorbu „návštěvností“. Má výrazný styl, v jeho hrách hraje vždy důležitou úlohu hudba. Jeho režie „Všech Shakespearových žen“ Na provázku mě bavila asi víc než jeho projekty v Mahenově divadle. Viděl jste nějakou jeho hru v Mahenově divadle, pane Hulče? Myslím, kromě Tajemství Zlatého Draka, kterého viděli asi všichni. (Sám nejsem zrovna příznivcem této inscenace, ale nevadí mi, nemyslím si, že je v ní nějaká „ideologie“, je to taková hra. Trochu jako Foglar a Rychlé šípy. S výbornou Landovou hudbou a Dvořákovou scénou.) Ale moc se mi líbil Richard III., Antonius a Kleopatra, Královna Margot. To je divadlo, které do Mahenova divadla patří a vyjímá se tam. Je obdivuhodné, jak tento člověk dokázal přejít z malých scén do velkého prostoru a zaplnit jej. Ptáte se, jakou „společenskou ideu razí“. Doufám, že žádnou jinou, než dělat prostě dobře divadlo. Vlastně pro tu Plachého éru v ND v Brně je nejdůležitější právě asi ta „otevřenost“, kterou zmiňujete. Otevřel divadlo výborným režisérům Davidu Drábkovi, Viktorce Čermákové, Romanu Groszmannovi, ale i třeba zpěvákovi Danielu Landovi nebo úžasnému Emilu Horváthovi. A podařilo se mu to. Spojil jakoby „nespojitelné“. Jeho koncepce má u diváků úspěch. O divadle se mluví, je o něm slyšet. Mrzí mě, že o něm Divadelní noviny, resp. pan Erml, referují způsobem, skoro jakoby byl nějaký zločinec, nebo co. Pana Rychlíka jsem si vážil, ale co to tam v tom článku povídá o „duševní kondici“?! To má být seriózní debata a psaní o divadle? Tyto metody Vy schvalujete, pane Hulče?

Pane Hulče,

návštěvnost nezaručuje kvalitu, ale každá divadelní aktivita, placená z peněz nás, daňových poplatníků, by měla mít nějakou společenskou objednávku. Třeba na Městské divadlo Brno zde nepochybně je obrovská společenská objednávka. Zabýváte se tímto aspektem vůbec v Divadelních novinách? Jaká je vlastně společenská objednávka na Divadelní noviny? Dříve jsem si Vaše noviny kupoval na Hl. nádraží v Brně, teď je tam už neseženu.

Ale zpátky k Redutě. Poptávka po ní, jak to popisuje pan Štědroň, je hlavně v oblasti odborné veřejnosti. Já jsem jsem laik, ale zajímá mě, co se děje v brněnských divadlech, do Prahy občas taky přijedu. Osobně vnímám produkci Reduty jako velmi nevyrovnanou. Některá představení jsou skutečně špatně navštěvována a divím se prostě městu Brnu, že si pouští do hry další experimentálmí scénu. Pokud na to Brno má, pak není žádný problém, ale já mám spíše zprávy, že jsou na tom brněnská divadla finančně špatně. Nejhůře je na tom opera ND v Brně, sbor, orchestr a kolektivní tělesa. Tam se musí šetřit radikálně, zaměstnancům jsou kráceny platy. Nevím, jestli si při tom všem může Brno dovolit další divadlo, podobné Provázku a Hadivadlu. Myslím, že ne. Reduta je tu prostě jaksi navíc. Morávek dělá přece jenom experimentální divadlo nesrovnatelně lépe. V Redutě jsou ta poloprázdná představení, a to nevytváří dobrý obraz ani o celém Národním divadle v Brně, když pod něj Reduta spadá. Viděl jsem v Redutě třeba hru Marnie, a bylo to slabé. Eva Novotná se snažila hrát, ale nebylo o čem. Pan Vašák jakoby vůbec nevěděl, jakou postavu má hrát. Byl to zbytečně strávený večer. A takových v Redutě bylo více. Reduta pak má exkluzivní inscenace, jimiž si zřejmě získává přízeň odborné veřejnosti. Ale já se ptám — za jakou cenu? V době, kdy ve sboru v opeře není na platy, Reduta žánrově zdvojuje a ztrojuje divadelní společenskou objednávku mezi brněnskými divadly.

Ale ta „Korespondence“ se jim podařila, to zase ano. To stojí zato vidět.

Plno na hokeji a plno v kultivovaném divadle?

To přece nemyslíte vážně, pane Hulče. To může srovnávat jenom nekulturní člověk. Já jsem osobně v Redutě zažil většinou poloprázdné hlediště, některé inscenace byly pěkné (Korespondence V + W), jiné hrozné (Éros, Agáta hledá práci). Když chci vidět experimentální divadlo, tak si zajdu do Experimentálního divadla na Provázku nebo do Hadivadla. Taková nabídka experimentů mi na Brno bohatě stačí. Navíc ty experimenty v Redutě jsou většinou dosti dětinské.

Právě,

že je tam pořád plno. Proto to má pro Brňáky nějaký smysl. Nevím, jaký smysl má divadlo, kam skoro nikdo nechodí.

Jsem pravidelným návštěvníkem

Národního divadla v Brně a mohu porovnat inscenace v Mahenově divadle a v Redutě. Hlavní je, že v Redutě většinou sedí kolem dvaceti diváků a něco málo více. Nedivím se, protože jejich inscenace jsou podobné Divadlu Husa na provázku a Hadivadlu, které sídlí kousek od Reduty. Mahenovo divadlo jsem poloprázdné v poslední době nezažil. A skvělé inscenace jako Zlatí chlapci nebo Richard III. taky v jiném brněnském divadle neuvidíte, protože jsou jedinečné. Takže problémem Národního divadla v Brně je Reduta, kde si dělají inscenace pro sebe a pro pár svých známých. I když se jim jednou za uherský rok něco podaří. Ale srovnatelná s Provázkem a s Hadivadlem Reduta není. Nechápu, kde bere město Brno tolik peněz, že si může dovolit financovat tolik „experimentálních“ divadel za sebou. Reduta mi přijde jako takový přílepek Národního divadla v Brně, se kterým si neví nikdo rady. Mahenovo divadlo je pro mě čitelné a má svůj jasný směr a smysl. Pan Plachý je možná kontroverzní, ale jeho inscenacím rozumím a mám pocit, že mu rozumí i většina Brňáků. Richard III. je naprosto skvělá inscenace a všem přátelům ji doporučuji. Velmi neobvyklá, ale Halberstadt je v tom nedostižný. Myslím, že většina lidí z Brna to cítí podobně. Zajímalo by mě naopak, jak se financuje divadlo, kde bývá třeba patnáct-dvacet diváků na představení (Reduta). Kdo to platí? My — daňoví poplatníci? Pokud vím, tak Reduta žije z peněz Národního divadla v Brně, ale jinak je úplně „samostatná“.

Matěji,

uklidni se, situace ND Brno je naprosto v klidu, a spíš si hlídej, abys tu nebyl za hysterického trotla (už delší dobu) především Ty.

Pro pana Kyliána:

nevím jak to, ale v loňské sezóně prostě měla Mahenova činohra největší návštěvnost a tržby za posledních deset let. To jsou snadno ověřitelná fakta. Jedni lidé odcházejí, jiní přicházejí, tak už to v životě chodí. Naštěstí těch, kteří k nám přicházejí, je stále velmi mnoho.

Srdečně