Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Báseň monumentálního minimalisty

Jako základ pro další bizarní výpravu do obludně groteskních světů si Miroslav Bambušek vybral hru německého dramatika Rainalda Goetze Pevnost: Řeč o zničení. Autor nevybíravým, přesto mnohdy vtipným způsobem komentuje situaci v Německu 90. let, kde se diskuse nad holokaustem přenesla ze seriózní historicko-společenské roviny do rozjuchaného, banalizujícího rámce popkultury. V básnivých i naturalisticky detailních slovních obrazech tematizuje proměnu vnímání dějin. Jeho cynicky prorocké komentáře zosobňuje řada bizarních postav i osob s reálným předobrazem (např. spisovatel Peter Weiss nebo poválečná protinacistická aktivistka Beata Klarschveld). Bambušek inscenaci staví především na dekadentní show Německo hledá superoběť moderovanou dvojicí Hape (Petr Čtvrtníček) a Katja (Dora Bouzková). Bambušek podvratný a jízlivý obraz zlehčování závažných témat vnímá jako důvod, jak se „ubavit k smrti“.

Pevnost (Řeč o zničení)

Richard Němec, Milan Stehlík, Tomáš Bambušek, Jan Lepšík v dekadentní show Miroslava Bambuška FOTO JAN DVOŘÁK

Komplikovaný text zinscenoval jako obrazově agresivní mozaiku, ve které znepokojivý, i když vtipný obsah přehlušuje smrští barevných filtrů, stroboskopem i disharmonickou hudbou Petra Kofroně a Petra Krušelnického. Ve změti nesrozumitelných výkřiků, které lze přirovnat k bolestivému kvílení a bojovným povykům, se ovšem objevují i diametrálně odlišné pasáže.

Mezi ně patřily tiché, významově i formálně koncentrované výstupy, jejichž dominantou byl výkon Milana Stehlíka. Pomalu, soustředěně předříkával text, a paradoxně tím přehrával některé dynamičtější spoluhráče. Subtilní obrazy, které lze připodobnit k recitaci ponurého básníka, jsou výrazné nejen inscenačně, ale také obsahově. Metaforické promluvy postavy nazvané Mnemopat Stehlík zasazuje do ambientních, zvukově umírněnějších hudebních ploch a režisér tak nechává vyznít největší přednosti Goetzova textu. V úvodní sekvenci sedí Stehlík za stolem, skoro jako zakletý, a hovoří o mrtvých, kteří vystoupili ze zdí a obrazů na stěnách. Na snový začátek navazuje také obdobně melancholický závěr, ve kterém Mnemopat ozřejmí smysl textu promluvou: …kolem každého hluku; hluk mrtvého nehluku; sedíme v pevnosti ze slov; abychom nebyli v tichu; abychom neslyšeli mrtvé.

Bambuškova inscenace je surovou vizuální koláží. Na síle jí ubírají občas nepřehledné scény. Pevnost je naopak strhující v momentech, které jsou formálně úsporné a režisér v nich nechává plně zaznít kvality textu.

Hodnocení: 4

Viz také Freak Show od Vladimíra Hulce (hodnocení 2)

MeetFactory – Rainald Goetz: Pevnost (Řeč o zničení). Překlad Martina Černá. Režie Miroslav Bambušek, dramaturgie Matěj Samec, výprava Jana Preková, hudba Petr Krušelnický. Premiéra 20. prosince 2013. (Psáno z reprízy 8. ledna 2014.)

  • Autor: Martin Macháček
  • Publikováno: 03. února 2014

Komentáře k článku: Báseň monumentálního minimalisty

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 3/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


7. 2.–20. 2. 2017

Číslo 3/2017 (7. 2.–20. 2. 2017)

Obsah čísla 3/2017

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 3/2017



Obsah,