Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Petr Váša

Dívám se z okna a vidím, že podzim je už opravdu v plném proudu. Svědčí o tom i rýma, která mě vítá hned po probuzení a jejíž následky na sobě vidím při letmém pohledu do zrcadla. Podívám se tedy raději do jedné ze svých nejoblíbenějších knih z poslední doby, Atlasu lidského těla Pierluigiho Diana, kapitola o imunitě, aby bylo jasné, co se ve mně děje. Kniha je tvořena téměř pouze fotografiemi. Jenom si ji prolistovat je životní zážitek! Všechny ty ohromně zvětšené části těla, orgánů… Makrofág pohlcující bakterii vypadá jako z nějaké opravdu vzdálené planety, o bakterii ani nemluvě, celá scéna pak jako dílo vrcholného abstraktního expresionismu. Přitom se něco podobného odehrává jen kousek pod povrchem toho, co jsem zvyklý považovat za své „já“, a pokud řeknu, že jsem to tedy taky já, makrofág by mohl protestovat, jaképak taky, raději tu argumentaci nebudu domýšlet. A abstrakce? Těžko si představit něco konkrétnějšího než fotografii řekněme chuťových pohárků na jazyku, patřičně zvětšenou. A ty neurony! Mí nejoddanější přátelé, co se jen nadřou, abych dopsal tuhle větu, a jak noblesně to přecházejí mlčením a nechají mě žít v iluzi o „já“, kterou v mé hlavě tak obratně sestavují, abych mohl žít v relativním klidu, tedy dokud neotevřu Atlas lidského těla.

Což mi připomíná knihu Lidský mozek Rity Carterové, úžasnou, fantastickou. Mé dosavadní představy o mnoha věcech, mimo jiné také o kráse, rychle berou za své. Musím se nutit, abych četl něco jiného než pořád tohle.

V létě jsem se konečně přiměl k systematické četbě časopisu UNI. Dotáhl jsem to až na několik kompletně přečtených ročníků a musím říct, že mě kromě všech těch zajímavostí a překvapení z oblasti hudby, literatury, výtvarného umění a antropologie připadá skvělá sama existence takového měsíčníku a lidí, kteří ho drží při životě. Konečně vím, co je to ta Alternativa!

Taky jsem se po čase znova vypravil do hudebního oddělení brněnské Mahenovy knihovny a kromě pár desítek jiných lahůdek jsem zhltnul všechno, co tam mají od Jeanna-Philippa Rameaua, nejen opery, pročetl si všechny buklety, nadchnul se pro tenhle výkon francouzského ducha snad ještě víc, než jsem čekal. Nádhera. Hostina bohů. Nekonečný večírek.

Na různých letních festivalech jsem ocenil hodně dobré hudby, divadla i večírků, nejvíc mě možná nadchla skupina WWW v Boskovicích, konečně původní hiphop bez jakýchkoliv otravných klišé, a Geisslers Hofcomedianten v Hronově – tomu tedy říkám nadčasové baroko! A zcela okouzlený jsem už půl roku úspěchem Christophera Nolana, nejen filmu Počátek. Myslím, že toto je opravdu husarský kousek, proniknout do samého srdce Hollywoodu s takovou náloží nezávislého vidění a donutit davy lidí, aby chodily do kina přemýšlet – kdo by to čekal?

Nedávno jsem byl v Divadle Husa na provázku na premiéře Maestra a Markéty a kromě výhrady k řekl bych zbytečnému křiku některých herců ve druhé části jsem strávil celý následný večírek chválením všech myslitelných složek inscenace, až to některým přítomným začalo být podezřelé. Jistě, i chválit je třeba s mírou, zejména když to je jedna z věcí, které mluvčího baví ze všeho nejvíc. Vracím se tedy zpátky k oknu a stěžuji si na podzim a na rýmu, hlavně na to jejich otřepané spojení. Některé neuronové okruhy dávají vědět, že pokud toto má být konec článku, lze si stěžovat na opomenutí celé řady kulturních jevů, které také zaslouží hlasitou chválu. Výstava Básníci v ulicích! Poslední Hellboy!

Jiná veličenstva mě ale lákají k úvaze, kdo, co a hlavně čím vidí, když se řekne, jak já to vidím. Je o tom zajímavá pasáž v Thagardově Úvodu do kognitivní vědy, ještě si to jednou projdu, abych zjistil, zda aspoň trochu chápu, co se tady vůbec děje.

  • Autor: Petr Váša
  • Publikováno: 9. Prosinec, 2010

Komentáře k článku: Petr Váša

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 18/2014

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


28. 10.-10. 11. 2014

Číslo 18/2014 (28. 10.-10. 11. 2014)

Obsah čísla 18/2014

Komentář

Říjen, měsíc posvícení...

Čas od času je vyhlášen konkurz na...

Sukces měsíce

Zdeněk Fibich: Pád Arkuna

Národní divadlo Praha, dirigent John...

Jak já to vidím

Jiří Bartovanec

Dotazník aneb Hledání divadelního...

Inspirace divadlem

Srdce temnoty

Ten člověk na mne zpočátku působil...

Kronika

Bylo & bude 18/2014

Bylo Pocty osobnostem a projektům...

Kritika

Tanečníci v horečnatém...

Divadlo Kalich slaví dvacátou sezonu...

JAMU má Martu, Marta má...

Studio Marta se proměnilo v moskevskou...

Zrcadlo moci

Na první premiéru letošní sezony...

Činoherák hraje v Ústí!

Toho fénixe vyletěvšího z popele...

Nebeský & Peklo &...

V experimentálním prostoru NoD byla...

Kritický žebříček 18/2014...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Vlny nálezů a ztrát

Pražská část 21. ročníku festivalu...

Rozhovor

Burza

Zemřeli

Zemřeli

Nina Jiránková (1. 10. 1927...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 18/2014



Obsah,