Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Petr Váša

Dívám se z okna a vidím, že podzim je už opravdu v plném proudu. Svědčí o tom i rýma, která mě vítá hned po probuzení a jejíž následky na sobě vidím při letmém pohledu do zrcadla. Podívám se tedy raději do jedné ze svých nejoblíbenějších knih z poslední doby, Atlasu lidského těla Pierluigiho Diana, kapitola o imunitě, aby bylo jasné, co se ve mně děje. Kniha je tvořena téměř pouze fotografiemi. Jenom si ji prolistovat je životní zážitek! Všechny ty ohromně zvětšené části těla, orgánů… Makrofág pohlcující bakterii vypadá jako z nějaké opravdu vzdálené planety, o bakterii ani nemluvě, celá scéna pak jako dílo vrcholného abstraktního expresionismu. Přitom se něco podobného odehrává jen kousek pod povrchem toho, co jsem zvyklý považovat za své „já“, a pokud řeknu, že jsem to tedy taky já, makrofág by mohl protestovat, jaképak taky, raději tu argumentaci nebudu domýšlet. A abstrakce? Těžko si představit něco konkrétnějšího než fotografii řekněme chuťových pohárků na jazyku, patřičně zvětšenou. A ty neurony! Mí nejoddanější přátelé, co se jen nadřou, abych dopsal tuhle větu, a jak noblesně to přecházejí mlčením a nechají mě žít v iluzi o „já“, kterou v mé hlavě tak obratně sestavují, abych mohl žít v relativním klidu, tedy dokud neotevřu Atlas lidského těla.

Což mi připomíná knihu Lidský mozek Rity Carterové, úžasnou, fantastickou. Mé dosavadní představy o mnoha věcech, mimo jiné také o kráse, rychle berou za své. Musím se nutit, abych četl něco jiného než pořád tohle.

V létě jsem se konečně přiměl k systematické četbě časopisu UNI. Dotáhl jsem to až na několik kompletně přečtených ročníků a musím říct, že mě kromě všech těch zajímavostí a překvapení z oblasti hudby, literatury, výtvarného umění a antropologie připadá skvělá sama existence takového měsíčníku a lidí, kteří ho drží při životě. Konečně vím, co je to ta Alternativa!

Taky jsem se po čase znova vypravil do hudebního oddělení brněnské Mahenovy knihovny a kromě pár desítek jiných lahůdek jsem zhltnul všechno, co tam mají od Jeanna-Philippa Rameaua, nejen opery, pročetl si všechny buklety, nadchnul se pro tenhle výkon francouzského ducha snad ještě víc, než jsem čekal. Nádhera. Hostina bohů. Nekonečný večírek.

Na různých letních festivalech jsem ocenil hodně dobré hudby, divadla i večírků, nejvíc mě možná nadchla skupina WWW v Boskovicích, konečně původní hiphop bez jakýchkoliv otravných klišé, a Geisslers Hofcomedianten v Hronově – tomu tedy říkám nadčasové baroko! A zcela okouzlený jsem už půl roku úspěchem Christophera Nolana, nejen filmu Počátek. Myslím, že toto je opravdu husarský kousek, proniknout do samého srdce Hollywoodu s takovou náloží nezávislého vidění a donutit davy lidí, aby chodily do kina přemýšlet – kdo by to čekal?

Nedávno jsem byl v Divadle Husa na provázku na premiéře Maestra a Markéty a kromě výhrady k řekl bych zbytečnému křiku některých herců ve druhé části jsem strávil celý následný večírek chválením všech myslitelných složek inscenace, až to některým přítomným začalo být podezřelé. Jistě, i chválit je třeba s mírou, zejména když to je jedna z věcí, které mluvčího baví ze všeho nejvíc. Vracím se tedy zpátky k oknu a stěžuji si na podzim a na rýmu, hlavně na to jejich otřepané spojení. Některé neuronové okruhy dávají vědět, že pokud toto má být konec článku, lze si stěžovat na opomenutí celé řady kulturních jevů, které také zaslouží hlasitou chválu. Výstava Básníci v ulicích! Poslední Hellboy!

Jiná veličenstva mě ale lákají k úvaze, kdo, co a hlavně čím vidí, když se řekne, jak já to vidím. Je o tom zajímavá pasáž v Thagardově Úvodu do kognitivní vědy, ještě si to jednou projdu, abych zjistil, zda aspoň trochu chápu, co se tady vůbec děje.

  • Autor: Petr Váša
  • Publikováno: 09. prosince 2010

Komentáře k článku: Petr Váša

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 16/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


3. 10.–16. 10. 2017

Číslo 16/2017 (3. 10.–16. 10. 2017)

Obsah čísla 16/2017

Slovo ...

Divadlo, které si nerozumí

Mám dojem, že účastníci...

Sukces měsíce

Národní divadlo...

SUKCES MEZINÁRODNÍHO FESTIVALU DIVADLO

Dotazník

VerRich

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Seminář o umělecké kritice

Do Centra současného umění DOX...

Anketa

Kronika

Jednou větou

Vlastivědné muzeum v Olomouci...

Kritika

Nedává, nebere

Poslední premiérou loňské sezony...

Každý musí sestoupit do...

Hrát na konci léta v krásném...

Vykřičíme všechnu bídu

Součástí pracovních oslav deseti let...

Mysteriózní film o temné...

Závěrečným představením...

Dosažení vyšších cílů

V roce 1999 uvedl Petr Lébl v rámci...

Jak budovat nový svět

Neznám knížku slovenské autorky...

Vše, anebo nic o synech a...

Nápad přivézt na plzeňský festival...

Místo srdce máme troud

Rumunské maďarskojazyčné divadlo z...

Slepá avantgarda (proti)

Inscenace polského TR Warszawa Holzwege...

Otázky bez odpovědí (pro)

Možná si toho nejsme plně vědomi,...

Zločin a trest v celé...

Nejen zlí jazykové tvrdí, že mnohé...

Šílenství jako stav světa?

Gogolovy Bláznovy zápisky – o...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 16/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Divadelní smrti aneb Festival...

Podle mého si „přední příčky“...

Mysteriózní film o temné...

Závěrečným představením...

Dosažení vyšších cílů

V roce 1999 uvedl Petr Lébl v rámci...

Jak budovat nový svět

Neznám knížku slovenské autorky...

Vše, anebo nic o synech a...

Nápad přivézt na plzeňský festival...

Místo srdce máme troud

Rumunské maďarskojazyčné divadlo z...

Slepá avantgarda (proti)

Inscenace polského TR Warszawa Holzwege...

Otázky bez odpovědí (pro)

Možná si toho nejsme plně vědomi,...

Zločin a trest v celé...

Nejen zlí jazykové tvrdí, že mnohé...

Šílenství jako stav světa?

Gogolovy Bláznovy zápisky – o...

Rozhovor

René Levínský: Píšu,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filip Barankiewicz:...

Rozhovor s novým uměleckým šéfem...

Kontext

O divadelním létě (nejen) v...

Zdá se, že vypravit se do divadla...

Burza

Joan Brehms se vrací domů

Národní muzeum informuje

Nominace na Cenu Thálie

Herecká asociace informuje

Podoby – Květáci

Stručný obsah příspěvku zde není...

Divadlo Radost Brno

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Aurora Lubos: Čekám, až mě...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Radu Afrim: Stačí tři zvuky...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Ohlasy

Ještě k Národnímu divadlu

ohlasy: Ad DN 15/2017, str. 2

Zemřeli

Zemřeli

Arnošt Svoboda (6. 2. 1941 Třebíč...

Jan Tříska bohužel...

Nemohu stále uvěřit, že nepřijde....

Výročí

Výročí 1.−15. října

Černý Ondřej, ředitel, kritik a...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VI)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Fagi a divadlo

Jan Tříska

Ve Stříbrné ulici na Starém Městě...

Pan Papírek… ( III )

Příloha

Poděkování

Mezinárodní divadelní festival PALM...

Palm Off Fest 2017 – program

20. října v 19 hodin Zahájení...

Visegrád by chyběl stejně...

V posledních měsících jsou stále...

O střední Evropě

Střední Evropa existuje a my v ní,...

Nová pravice ve střední...

Rodí se nová střední Evropa a jeden...

Lze zachránit střední...

Střední Evropa, o které kdysi psal...

Lze žít a hrát divadlo...

Druhý ročník setkání divadel...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 16/2017



Obsah,