Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2018

ročník 25
26. 6.–1. 9. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Petr Michálek: Hledáme nové příběhy

    V Divadelních novinách, přesněji na těchto našich webových stránkách, vycházely deníkové reportáže z letošního 23. ročníku mezinárodního divadelního festivalu Setkání Stretnutie, které připravovali ve spolupráci s festivalem Marcel Sladkowski a Petr KlariN Klár. Na závěr nabízíme jejich rozhovor s ředitelem festivalu a pořadatelského Městského divadla Zlín Petrem Michálkem.

    Ředitel MD Zlín Petr Michálek. FOTO JAKUB PLÍHAL

    Petr Michálek: Hledáme nové příběhy

    Na letošním 23. ročníku mezinárodního divadelního festivalu Setkání Stretnutie se objevily divadelní žánry (pantomima, nový cirkus), jež se z dosud téměř výhradně činoherního zacílení festivalu vymykaly. Jde o jednorázovou odbočku, nebo se podobnými cestami chce přehlídka vypravit i v budoucnu?

    Množství hracích míst a žánrů festivalu evidentně slušelo a není vyloučeno, na tuto koncepci za rok navážeme. Základní pilíř ale zůstává stejný: dramaturgické novinky. V našem případě to neznamená hledání nových forem divadla, ale hledání nových příběhů.

    Ze site-specific projektu brněnského Divadla Feste Moc bezmocných. FOTO Divadlo Feste

    Dočkáme se v následujících ročnících festivalu i mladých souborů věnujících se progresivní činohře či divadlu společensky angažovanému (pražská divadla X10, Masopust, Meet Factory, brněnské Divadlo Feste, Stará aréna Ostrava, slovenský Med a prach a další)?

    Doufám, že ano. Pro mne je v tomto smyslu zásadní jedna věc. Náš festival není primárně pro kritiky nebo odbornou veřejnost, jakkoli jsme rádi, že tu jsou, ale pro zlínskou veřejnost. Na návštěvnosti jsme, troufám si tvrdit, závislí o poznání víc, než jiné festivaly. To ale ani jedno ze zmiňovaných divadel pochopitelně nediskvalifikuje. Tím spíš, že se bavíme o tom, že není třeba hrát každý den v našem Velkém sále… Mimochodem, za pár dnů přivážíme do Zlína Moc bezmocných Divadla Feste

    Na programu letos absentovala v minulosti pravidelná hostování divácky atraktivních souborů, jako je pražské a bratislavské Národního divadlo, Dejvické divadlo či Radošinské naivní. Projevuje se tu dramaturgický záměr, nebo to spíše vypovídá o finanční kondici festivalu, čemuž by možná odpovídal i nižší počet představení?

    No vidíte, a celkové náklady byly letos vyšší než loni! Měli jsme méně představení, ale dražších. Dejvice točí seriál, Radošince chceme pozvat samostatně na podzim, Slovenské národné divadlo nemohlo termínově. Jisté je totiž při skládání takového programu jen jedno: Jisté není vůbec nic. O to větší zázrak je, když to nakonec přece jen vypadá jako ucelená dramaturgie, což se – soudím dle reakcí – letos podařilo.

    Z inscenace Hmatuláci Bábkového divadla na Rázcestí z Banské Bystrice. FOTO archiv festivalu

    Z jakého důvodu v letošním roce chyběly otevřené workshopy a populární rodinná sobota? Budou tyto přerušené tradice, které se výrazným způsobem podílely na charakteru a atmosféře předchozích ročníků festivalu, obnoveny? Pokud nikoli, proč?

    Měli jsme letos vážný problém s lektory. Workshop jsme tedy připravovali pouze jeden – fotografický pod vedením Marka Malůška. A nikdo se do něj nepřihlásil… Důvody analyzujeme. Tato pracovní setkání bychom do budoucna nejen rádi zachovali, ale ještě rozvíjeli.

    Rodinná sobota byla redukovaná “pouze” na dvě uvedení inscenace Hmatuláci ve Studiu Z. Důležitý je totiž i kontext časový. V sobotu odpoledne se v Komenského parku konal v rámci Živého Zlína velký program pro rodiny s dětmi, který navštívilo kolem tří tisíc lidí. A musíme si uvědomit, že náš festival se koná těsně před Mezinárodním filmovým festivalem, kdy je dětská cílová skupina „masírovaná“ osm dní v kuse. Ale na našem interním hodnocení letošního festivalu mi tento náš ústup byl vyčten, budu tedy o tom přemýšlet a možná příští rok s něčím novým přijdeme.

    Jakým způsobem bude pokračovat spolupráce festivalu s divadelními školami? Vrátí se na program festivalu jejich inscenace?

    Koncept setkání středních hereckých škol jsme definitivně opustili již dříve. Našim úkolem není dotovat jejich vzdělávání. Jsou však vždy zvány a mají u nás, myslím, exkluzivní podmínky. Čím dál tím víc bychom se ale chtěli soustředit na vysoké umělecké školy. VŠMU letos mělo hrát, ale z důvodů zranění herečky z toho nakonec sešlo. Představení z DAMU jsme odmítli, protože škola měla nepřiměřené nároky. Dveře jsou ale otevřené a třeba studenti z JAMU, kteří letos na festivalu byli, mi dali do budoucna velkou naději.

    ///

    O letošním festivalu Setkání Stretnutie na i-DN:

    Česko-slovenské mosty 2018 (No. 1)

    Česko-slovenské mosty 2018 (No. 2)

    Česko-slovenské mosty 2018 (No. 3)

    Česko-slovenské mosty 2018 (No. 4)

    Česko-slovenské mosty 2018 (No. 5)

    Česko-slovenské mosty 2018 (No. 6)

    Česko-slovenské mosty 2018 (No. 7)

    Zápisy ze zlínských setkávání (No. 1)

    Zápisy ze zlínských setkávání (No. 2)

    Zápisy ze zlínských setkávání (No. 3)

    Zápisy ze zlínských setkávání (No. 4)

    Zápisy ze zlínských setkávání (No. 5)

    Zápisy ze zlínských setkávání (No. 6)


    Komentáře k článku: Petr Michálek: Hledáme nové příběhy

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,