Perseidy nad Letnou (No. 5)
Poslední srpnová středa v Letenském parku patřila mimo jiné i večerní akci „tři v jednom“. Tvorbu divadla Ilmatilla a Cirkusu Mlejn spojuje choreografie finské artistky Ilony Jäntti. Z avizovaných tří krátkých projektů Silver Lining, Fejka a Ride se však vyklubaly pouhé ochutnávky, i když není jasné, v jakém poměru k tomu kterému celku. Večer tak více než co jiného připomínal prezentaci práce finské umělkyně, přesvědčivé v akrobacii, ale méně přesvědčivé v realizaci svých nápadů a vizí.
Ilona Jäntti v Silver Lining FOTO ARCHIV
Jäntti hledá nové cesty nového cirkusu ve využití pomůcek z nestandardních materiálů. Její komentář o pohybu ve vzduchu v drátěné síti a možnosti cestovat a zanechávat stopy svého pohybu jako zmrazené, jako zaznamenané na displeji nějakého přístroje předem dráždil fantazii. Silver Lining, čtyři pavoučí sítě z králičího pletiva na černém pozadí, vypadaly v přítmí křehce. V záři reflektorů jakoby se změnily v ocel – a pak očekávání neobvyklého zážitku začalo pomalu vyprchávat. Bezchybně prováděná fyzicky náročná akrobacie sice vtiskla drátěné šále, postupně stlačené rukama do jediného proudu, nějaké tvary, ale žádný konkrétní reliéf, který by v publiku vyvolal aha-efekt, nevznikl. A neobjevil se ani po poměřování lidských sil se třemi pavučinami najednou. Modelování kovové tkáně vlastním tělem a prosazování vlastní vůle do nepoddajného materiálu, k němuž musíme přistupovat s respektem, to je jistě silný osobní prožitek pro performerku. Ta odvedla obdivuhodný výkon, divák však přišel tak nějak zkrátka. Ačkoliv střet živého organismu s neživou hmotou vyvolal ve vzduchu zvláštní napětí.
Eliška Brtnická a Josef Toman při rokerolovém výstupu v projektu Fejka FOTO VOJTĚCH BRTNICKÝ
To se přeneslo a zarezonovalo s nejdelší částí programu, rozsáhlou ukázkou z připravované inscenace Cirkusu Mlejn Fejka. Na e-shopu IKEA je Fejka specifikována jako: umělá květina, která vypadá jako pravá. Vydrží „svěží“ dlouhé roky. Anotace slibovala akrobacii, rokenrol a pokojové rostliny a příběh dvou lidí, dvou snů a jednoho společného života. Drátěná očka vystřídaly ocelové obruče coby kola, okovy, náušnice, záchranný kruh, snubní prsten, tvar pro živé mandaly. Pokud má jít o příběh, musíme si počkat na kompletní verzi. V ukázce šlo o hru jednoho páru na kočku a na myš, o cirkulaci v kruhu partnerství, z něhož není úniku, o vzájemné prorůstání. Tomu všemu asistovaly Fejky v květináčích. Eliška Brtnická s pružným tělem hadí ženy či mladého zeleného výhonku udivovala elegancí především při vzdušné akrobacii v kruzích. Při té párové na pevné zemi protagonisté úplnou jistotou ještě nevládli. Josef Toman byl v pohybech chlapsky zemitější a ve stojce s hlavou v květináči neměl daleko ke kaktusu. Jenže o hlavu při rozmnožování zase tak moc nejde, a tak i tenhle „kaktus“ ztratil ostny. Nadhled a vtip v choreografii doprovázeli performeři grimasami. Publikum reagovalo smíchem i potleskem, nicméně žádných inovativních prvků se nedočkalo. Uvidíme, kam se inscenace posune do premiéry, která je plánována na leden 2015.
V poslední třetině se do šapitó vrátila Ilona Jäntti. Ride, vzdušná hra se světly a stíny, má zkoumat pohyb ve vzduchu očima architekta. I tentokrát skutečnost pokulhávala za vizí. Čtyři zavěšené žárovkové řetězce ve tvaru cirkusového stanu zkoumala Jäntti stylem lenochoda. Obtížnost akrobacie na pružných kabelech a slalom mezi rozsvícenými žárovkami jistě ocení ti, kteří mají s cirkusovými disciplínami co do činění. Divákovi dlouhé a pečlivé testování pevnosti téhle střechy nic zvláštního nenabídne. Pavouk ve světelném kuželu a čtyřbarevný filtr na poměrně slabém reflektoru připomněli záměr anotace jen chabě. Skutečná magická hra světel, stínů a tvarů nastala pouze ve chvíli, kdy se na tělo akrobatky, jež cvičila téměř ve tmě a rychlými pohyby v zavěšeném kruhu, promítaly křiklavé proměnlivé vzorce. Ilona Jäntti tedy tentokrát přesvědčila hlavně v úloze aktérky, její novátorský potenciál potřebuje dozrát.
Výraznou a kompaktní součást všech bloků představovala scénická hudba a je trestuhodné, že jméno skladatele (nebo jména skladatelů) v programu chybí. Cynické kovově tupé tóny strun elektrické kytary při střetech, jemné virbly ve vypjatých momentech, náladové smyčce, psychedelie i proklamovaný rokenrol v dobře nadávkované směsi vyvolávali vyváženou cirkusově divadelní atmosféru dokonale.
Místo tří chodů jsme se dočkali trojitého předkrmu. Překvapení šéfkuchaře se totiž teprve chystá.
///
Předchozí díly denních reportáží:
Komentáře k článku: Perseidy nad Letnou (No. 5)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
