Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Perikola aneb Klamavá reklama v Brně

Opera Národního divadla v Brně zve publikum všech věkových kategorií na Offenbachovu Perikolu: starší ocení operetní esprit a podívanou a mladší můžeme nalákat na exotickou atmosféru nabitou milostným vzrušením a rychlým dějovým spádem. Na premiéře jsem nezaznamenala nic z toho. Jana Wallingerová, Ondřej Koplík, Jan Šťáva i další sólisté své party solidně odzpívají, ale o operetní lehkosti a jiskřivosti hovořit těžko. Mluvené pasáže jsou upovídané a těžkopádně se vlečou, zvláště když interpreti nesnesitelně zpěvavě štěbetají, nepřirozeně deklamují. Režisér Tomáš Studený je tentokráte nedovedl k přesné herecké stylizaci, a tak přehrávají, upadají do šarží. V symbolickém prostoru členěném různě skládanými obřími písmeny se hraje hodně vousaté divadlo.

Jan Šťáva (Don Andrés) a Jana Wallingerová (Perikola) FOTO JANA HALLOVÁ

Dramaturg Jakub Kruliš ve spolupráci s režisérem sepsal nové libreto – „volně na motivy“ původního. V originále místokrál v převleku obhlíží, jak lid oslavuje jeho narozeniny, v Brně zajde do Národního kabaretu zkontrolovat, kam to vlastně míří štědrá státní dotace. Zpěváci Perikola a Piquillo si tu nezoufají hlady, ambiciózní Perikola od svého milého odchází prostě za kariérou. Perikola jako aktuální společenské divadlo? Proč ne, je to jedna z cest, kterou v poslední době při inscenování tohoto díla šli i v zahraničí. Jenže v Brně chybí odvaha k opravdu razantnímu autorskému gestu: zůstalo u jednotlivých (někdy poněkud nejapných) narážek na politikaření, korupci, úplatnost, nespolehlivost koaličních partnerů… K vytvoření výmluvného obrazu dnešní společnosti mají brněnští inscenátoři / autoři mentálně daleko. Hrdě hlásají, že nová inscenace nabídne divákům unikátní možnost, totiž rozhodnout o tom, jaký bude závěr příběhu! Ano, diváci skutečně o pauze hlasují, zda si má Perikola vybrat Piquilla či místokrále. Mohlo by to být inspirativní, kdyby skutečně existovala dvě zcela různá vyústění – a o osudu postav i celého království by rozhodli diváci. Jenže tady dva různé konce spočívají zřejmě jen v tom, že se Perikola na konci mechanicky přitočí k jednomu či druhému muži. Příznačné – v této pohříchu povrchní inscenaci je opravdu jedno, koho si vybere.

Národní divadlo Brno – Jacques Offenbach: Perikola. Hudební úprava a dirigent Caspar Richter, režie Tomáš Studený, scéna Eva Jiříkovská, kostýmy Kateřina Kerndlová, sbormistr Josef Pančík, choreografie Hana Košíková, dramaturg Jakub Kruliš. Premiéra 6. ledna 2012 v Janáčkově divadle.

  • Autor: Lenka Šaldová
  • Publikováno: 6. Únor, 2012

Komentáře k článku: Perikola aneb Klamavá reklama v Brně

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 03/2016

Vychází za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literáního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


2. 2.-13. 2. 2016

Číslo 03/2016 (2. 2.-13. 2. 2016)

Obsah čísla 03/2016

Sloupek

Divadlo přeje nepřipraveným

Pro Honzu Nebeského jsem napsal...

Sukces měsíce

All Genius All Idiot v...

Prostor pro nové, nezávislé a...

Dotazník

Jiří Nekvasil

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Pořád se točí!

Život otáčivého hlediště v...

Názor

Pavana za mrtvý Ateliér

Šéfredaktorka čtrnáctideníku...

Glosa

Nudná budoucnost

Výstava Skvělý nový svět v Centru...

Anketa

Kronika

Jednou větou

Festival nového cirkusu Cirkopolis...

Kritika

Blues svědomí versus...

Román Tsunami blues Markéty...

Špatně vyložený divadelní...

Buranteatr uvedl na Sokolském stadionu,...

Těžká cesta ze dna

Tragikomedii Top Dogs napsal...

Plout dál, zlou tmou…

Pluj dál, jen dál,/ Pán Bůh je s...

Se ctí a tajemstvím

Nejnovější inscenace strašnického...

Semafor a rubato

Myslím, že je omylem – jak se to...

Swing do nich teprve leze

Poslední premiéru Studia Ypsilon Swing...

Popelka v nepravých rukou

Popelka aneb Laskavost vítězí (La...

Bolestná klauniáda u...

Před třemi lety jsem v úvaze nad...

Z Kyliánovy líhně

Jedna z nejlepších choreografií...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 3/2016...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Rozhovor

Ondřej Sokol: Chci, aby lidi...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jaroslav Slánský: Chci...

Rozhovor s uměleckým šéfem...

Kauza

Kontext

Od Adamce po Žížalu

Napsat divadelněhistorickou práci v...

Fenomén Baarová

Úvahy filmové

Obejít se nedá aneb Odkaz...

Polský divadelní kritik, historik a...

Začíná rekonstrukce...

Hudební ředitel pražské Státní...

Burza

Fagi a divadlo

Podoby – Jak to kdo vidí

Stručný obsah příspěvku zde není...

Došlo do redakce

Petr Váša: Sni Centrum pro studium...

HA za kulatým stolem v...

Herecká asociace informuje

Studio Hrdinů

Místa pro „nová“ divadla

Levínský píše Uhdemu

Jsem moc rád, že Tě úvod naší hry...

DVĚ LEGENDY – BOLEK...

Fotografie z výstavy Manéž na...

Zahraničí

Shakespeare ve vlastní...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Berlín se baví

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Karel Koliš (17. 6. 1948 Praha – 21....

Výročí

Výročí 1.−15. února

Mlynářová Vlasta, herečka (1. 2....

Paměti, záznamy, deníky

Sto růží v bidetu (III)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 03/2016



Obsah,