Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Perikola aneb Klamavá reklama v Brně

Opera Národního divadla v Brně zve publikum všech věkových kategorií na Offenbachovu Perikolu: starší ocení operetní esprit a podívanou a mladší můžeme nalákat na exotickou atmosféru nabitou milostným vzrušením a rychlým dějovým spádem. Na premiéře jsem nezaznamenala nic z toho. Jana Wallingerová, Ondřej Koplík, Jan Šťáva i další sólisté své party solidně odzpívají, ale o operetní lehkosti a jiskřivosti hovořit těžko. Mluvené pasáže jsou upovídané a těžkopádně se vlečou, zvláště když interpreti nesnesitelně zpěvavě štěbetají, nepřirozeně deklamují. Režisér Tomáš Studený je tentokráte nedovedl k přesné herecké stylizaci, a tak přehrávají, upadají do šarží. V symbolickém prostoru členěném různě skládanými obřími písmeny se hraje hodně vousaté divadlo.

Jan Šťáva (Don Andrés) a Jana Wallingerová (Perikola) FOTO JANA HALLOVÁ

Dramaturg Jakub Kruliš ve spolupráci s režisérem sepsal nové libreto – „volně na motivy“ původního. V originále místokrál v převleku obhlíží, jak lid oslavuje jeho narozeniny, v Brně zajde do Národního kabaretu zkontrolovat, kam to vlastně míří štědrá státní dotace. Zpěváci Perikola a Piquillo si tu nezoufají hlady, ambiciózní Perikola od svého milého odchází prostě za kariérou. Perikola jako aktuální společenské divadlo? Proč ne, je to jedna z cest, kterou v poslední době při inscenování tohoto díla šli i v zahraničí. Jenže v Brně chybí odvaha k opravdu razantnímu autorskému gestu: zůstalo u jednotlivých (někdy poněkud nejapných) narážek na politikaření, korupci, úplatnost, nespolehlivost koaličních partnerů… K vytvoření výmluvného obrazu dnešní společnosti mají brněnští inscenátoři / autoři mentálně daleko. Hrdě hlásají, že nová inscenace nabídne divákům unikátní možnost, totiž rozhodnout o tom, jaký bude závěr příběhu! Ano, diváci skutečně o pauze hlasují, zda si má Perikola vybrat Piquilla či místokrále. Mohlo by to být inspirativní, kdyby skutečně existovala dvě zcela různá vyústění – a o osudu postav i celého království by rozhodli diváci. Jenže tady dva různé konce spočívají zřejmě jen v tom, že se Perikola na konci mechanicky přitočí k jednomu či druhému muži. Příznačné – v této pohříchu povrchní inscenaci je opravdu jedno, koho si vybere.

Národní divadlo Brno – Jacques Offenbach: Perikola. Hudební úprava a dirigent Caspar Richter, režie Tomáš Studený, scéna Eva Jiříkovská, kostýmy Kateřina Kerndlová, sbormistr Josef Pančík, choreografie Hana Košíková, dramaturg Jakub Kruliš. Premiéra 6. ledna 2012 v Janáčkově divadle.

  • Autor: Lenka Šaldová
  • Publikováno: 06. února 2012

Komentáře k článku: Perikola aneb Klamavá reklama v Brně

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,