Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Oživlé mrtvoly pod Palmovkou

Téměř před čtyřmi lety měla v Jihočeském divadle premiéru inscenace Fuk! režiséra Petra Zelenky. Její reprízu jsem zhlédl na Nové scéně v březnu 2012 a tehdy jsem o ní mimo jiné napsal: Nedotaženost střídá nedotaženost. Derniéru měl Fuk! v červnu 2013 a nyní ho resuscitovali v Divadle pod Palmovkou. Režie znovu Petr Zelenka, týž inscenační tým (změna pouze na postu dramaturgie), identická scéna (změna pouze v obrazech na zdech), tíž herci (změna pouze na postu Jardy v podání Jiřího Langmajera) a týž recenzent s prakticky stejným názorem jako před lety.

Setkání přátel po letech nemusí být jen legrace FOTO VIKTOR KRONBAUER

Setkání přátel po letech nemusí být jen legrace FOTO VIKTOR KRONBAUER

Stává se, že se čas od času některé inscenace po letech obnoví. Motivace je asi různá, nejčastější, řekl bych, je nový úhel pohledu, pokušení zkusit to znovu, jinak, lépe. Proč ale dělat totéž stejným způsobem a se stejnými lidmi? Že by dramaturgická impotence znovu oživené Palmovky? V médiích se objevilo vysvětlení, že jelikož tři ze čtyř herců z Jihočeského divadla jsou nyní v angažmá v Divadle pod Palmovkou, dohodli se ředitelé obou divadel, že se inscenace v Praze obnoví.

Ač je inscenace téměř identická, přece jen pár poznámek. Homose­xuál­ní zaměstnanec radnice Petr (Martin Hruška) miluje výtvarné umění, a tak si ze sbírky radnice obstará osm obrazů, které po něm nyní radnice chce zpět. Část jich už ale nemá, zbytek dát nechce. Právně to zjevně není zcela čisté. Na pomoc přicházejí postupně jeho přátelé z dob, kdy měli kapelu a byli si blíž než kdokoli jiný. Jarda, budoucí ministr (Jiří Langmajer), Tom, zkrachovalý právník na drogách (Ondřej Volejník), a Martin, alternativní divadelní režisér (Zdeněk Kupka). Jenže po letech už má každý svůj život a pomoc příteli není pro každého prioritou. Petrův byt je přesto středobodem vyprávění. Jarda zrovna opustil rodinu a u Petra přespává. Když jde ale do tuhého, dá ruce pryč, bude z něj přece ministr. Toma zrovna pustili z blázince a i jeho se Petr ujal. Když jde ale do tuhého, jde si šňupnout. Martin souloží s Jardovou dcerou a do Petrova bytu si chodí vyslechnout, že jeho inscenace nikdo z přátel vlastně nemá rád. Když jde do tuhého, zůstává s Petrem.

Oproti inscenaci uvedené v Jihočeském divadle nevisí na stěnách bytu, v němž se představení odehrává, obrazy připomínající smrt Marata, ale obrazy mnohem abstraktnější, smrt ve vaně připomínající velice vzdáleně. Je to škoda, příběh Petra je v kontextu příběhu o Maratovi aspoň zajímavým druhým plánem děje. Sečtělejší divák si může zapřemýšlet, neznalý aspoň dokáže identifikovat podobnosti vi­zuál­ní. Abstraktní malby použité na Palmovce toho neříkají o mnoho víc, než že jejich majitel je fanouškem umění. Toto vítězství ilustrativnosti nad metaforou rozhodně vřelejšímu přijetí inscenace nepomáhá.

V Českých Budějovicích hrál Jardu Jan Dvořák, nyní ho ztvárňuje Jiří Langmajer. A vytvořil z něj nejvtipnější postavu na jevišti. Způsob, jakým mluví a jedná, hořekuje nad ztrátou rodiny, koketuje se striptérkou, jíž nerozumí ani slovo, dodává inscenaci humor, který v ní zoufale chybí, i když by v ní zjevně být měl. Je důležitým osvěžením, které dělá z Fuk! koukatelnější dílo, než bylo před lety. Také bych nyní už nenapsal, že nedotaženost střídá nedotaženost. Celek působí kompaktně, hlavní dějová linka nemizí pod tíhou nejrůznějších odboček a podzápletek. Jednání všech postav mají svůj smysl a divák chápe, co se děje. Přesto to celé působí ploše a ne-uvěřitelně. Chybí bod zlomu, kdy měl přijít obrat k emoci – když ne na jevišti, tak aspoň na cestě do hlediště. Pokud je pro diváka zajímavější řešit právní kličky než tragické osudy lidí, tak není něco v pořádku.

Na Palmovce je to sice o něco větší sranda, než byla v Českých Budějovicích, pořád ale nerezonuje základní sdělení, že osobní prospěch je v hodnotovém žebříčku vždy na prvním místě. Že přátelství je jen slovo. Že každý tak trochu podvádí, ale ne každý je za to souzen. To všechno jsou motivy, které tu mají nevyužitý potenciál, končí v náznaku.

Divadlo pod Palmovkou: Maria Goos: Fuk! Překlad Tereza Šimůnková, úprava a režie Petr Zelenka, scéna Nikola Tempír, kostýmy Vladimíra Formínová, dramaturgie Daria Ullrichová. Premiéra 18. prosince 2015.

  • Autor: Dominik Melichar
  • Publikováno: 19. ledna 2016

Komentáře k článku: Oživlé mrtvoly pod Palmovkou

  1. Jiří Z.

    A tenhle výplach vy považujete za kritiku?

    29.01.2016 (8.45), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

  2. Martina Rohlíková

    Byla jsem
    na představení na Palmovce. Bohužel. Představení s jedním vtipem. Jinak o ničem. Chtěla jsem na konci začít pískat, ale diváci tleskali. Asi proto, že už to konečně skončilo.

    10.05.2016 (18.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 3/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


6. 2.–19. 2. 2018

Číslo 3/2018 (6. 2.–19. 2. 2018)

Obsah čísla 3/2018

Slovo ...

O pitomcích

Prezidentem České republiky se na...

Sukces měsíce

Benjamin Britten: Billy Budd

Státní opera v Národním divadle,...

Dotazník

Martina Kinská

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Trilobit

Vyhynulý mořský živočich jako by...

Fejeton

Povídka z Říma:...

Třetí Řím čeká, až se probudím,...

Glosa

Postarat se o nejmladší!

Kdykoli narazím na aktivity Nadačního...

Kronika

Jednou větou

Pražské Studio Alta oslaví v roce...

Kritika

Jak slunce stvořilo svět

Naivní divadlo uzavřelo svůj volný...

Zachraň strom!

Románová prvotina Timothée de...

Když vdovy hrají tenis

Operu Dvě vdovy napsal Bedřich Smetana...

Sestry na cestě od iluzí k...

Komorní scéna Aréna opět obrátila...

Cirkusový klaun Ernani

Po téměř sto sedmdesáti letech se...

A slova stékají jako med

Činoherní klub se otevírá...

Taškařice ze škamen

Komedie Úča musí pryč! dramatika...

Masky revolučního divadla

Bez roku čtyřicet let stará hra...

Billy Budd jako Špinarův...

I am an old man who has experienced...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 3/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Vladimír Kratina: Jsem kluk z...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kateřina Bohadlová:...

Rozhovor s ŘEDITELKOU souboru Geisslers...

Kontext

Stopy Zorky Ságlové

Úvahy výtvarné

Od všeho něco

Po dvou pražských a jednom brněnském...

To snad ČT nemyslí...

Úvahy TELEVIZNÍ

Burza

Užší nominace Cen Thálie...

Činohra Tereza Dočkalová – Nora,...

Divadlo 1918–2018

Divadelní zákon 1948 Za počátek...

Podoby – U Růže

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

V domě plném vlasů a...

V Semperově opeře v Drážďanech se...

Lázně jako magický prostor...

Sdílení zážitku je důležité pro...

Skutečnost může být jen...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Oldřich Veselý (13. 11. 1948 Brno –...

Výročí

Výročí 1.−15. února

Haken Petr, herec (1. 2. 1963) △...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Ivan Martin Jirous: Ochranný dohled...

Nad největším melodramem

Věra Šustíková je velkým znalcem...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tylovo divadlo Kutná Hora

Do divadla zadním vchodem

Vlasta Fialová (1928–1998)

Moravské zemské muzeum v Brně...

Pan Papírek… (XII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 3/2018



Obsah,