Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Ovčáček se vrací

Když v listopadu loňského roku připravili v Městském divadle ve Zlíně nekorektní kabaret Ovčáček čtveráček, nemělo se jednat o víc než o útvar reflektující aktuální turbulence na domácí politické scéně předchozích dnů a týdnů. Scénář Petra Michálka vychrlený za dva dny a vpuštěný na jeviště po čtyřech zkouškách pro pouhá dvě představení se však přes noc stal fenoménem s celostátním ohlasem, jenž zlínské divadelníky přiměl k turné po největších tuzemských městech završené únorovou derniérou vysílanou v přímém přenosu v desítkách českých kin. Nečekaná spontánní rezonance kusu ukázala, do jaké míry je většina společnosti rozladěna jednáním mocenských elit a lačná jejich satirického obrazu.

Pozornost na sebe strhává zejména Andrej Babiš (v přesném podání Zdeňka Juliny) FOTO ZDENĚK BORECKÝ

Od té doby se mnoho nezměnilo, ba spíše dění na politické scéně (v souvislosti s blížícími se parlamentními a prezidentskými volbami asi, bohužel, nikterak překvapivě) nabralo na nových absurdních obrátkách, jež Petra Michálka přiměly – jistě i pod dojmem úspěchu prvního kabaretu – pustit se do „ovčáčkovského“ námětu podruhé. Na inscenaci Ovčáček miláček, tvůrci žánrově specifikované jako tingltangl, je znát, že vznikala za výrazně jiných podmínek než Ovčáček čtveráček: především ke koncipování textu, jakkoli reaguje i na dosti čerstvé události, měl autor relativně dlouhý čas divadelních prázdnin. I když zůstal zachován princip maximálního využití autentických výroků konkrétních osob (a že bylo z čeho vybírat: ohlášená a odvolaná demise Sobotkovy vlády, prezidentovy šarády, odvolání ministra financí Babiše, kauza jeho odposlechů…), je využit v rámci prokomponovanějšího celku zasazeného nikoli do současnosti, nýbrž do blízké budoucnosti, do času vrcholící prezidentské kampaně zkraje roku 2018.

Dílu to propůjčilo jistý antiutopický nádech (odkazující možná k Orwellově Farmě zvířat, jak lze odečíst zejména z motivu prasat a psů), v němž vyniká záhadná postava Muže v bílém a jeho rámující výrok o světě, jehož podobu si z jednotlivostí skládáme sami. To jsou slova, která se daleko víc než možná sebeironie (vždyť i inscenace je mozaika sestavená dle názoru tvůrců) jeví jako pobídka k aktivnější účasti na stavu této země. To ostatně napovídá i jisté zdrsnění a zvážnění ve srovnání s Ovčáčkem čtveráčkem: viz silná tečka inscenace (opět prasečí motiv), nebo třeba mrazivě krutý konec občanského angažmá mladého písničkáře a idealistického aktivisty Tomáše.

Jakkoli je ovšem dějová linka této jediné fiktivní postavy důležitá, nelze ji považovat za nosnou, protože se v předivu inscenace poněkud ztrácí. To je asi hlavní úskalí Ovčáčka miláčka: jeho propracovaný tvar jde místy na úkor čitelnosti, orwellovské motivy se z něj odhadují hůře než analogické (a troufnu si říci, že kongeniální) využití Havlovy Zahradní slavnosti u čtveráčka. Ostatně i titulní hrdina, třebas si uchovává důležitost velkého manipulátora, je v panoptiku postav vcelku upozaděn. Do popředí vystupují jiní, pozornost na sebe strhává zejména Andrej Babiš (v přesném podání Zdeňka Juliny) či politováníhodná figura premiéra Sobotky (Pavel Vacek); oba také figurují v těch nejtrefnějších výstupech, jakými jsou třeba odlet premiéra do Lucemburska nebo fiktivní svatba Babiše s českým národem.

Poměřování, zda byl lepší čtveráček, anebo nyní miláček, je vedlejší. Nynější tvar je scénicky velkorysejší (užití železné opony), víc promísený a v satiře razantnější. Předchozí kabaret byl přehlednější, měl více průzračnosti a možná i spontaneity. Podstatné je, že rozčilující důvody, pro které oba kusy vznikly, nejenže přetrvávají, ale ještě gradují. Oba „Ovčáčkové“ tak coby reflexe našeho politicko-společenského marasmu mají smysl.

Městské divadlo Zlín – Petr Michálek: Ovčáček miláček. Režie Petr Michálek, výprava Zdeněk Nedorost. Premiéra 31. srpna 2017.

  • Autor: Marcel Sladkowski
  • Publikováno: 19. září 2017

Komentáře k článku: Ovčáček se vrací

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,