Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Otevřít se čtvrtému světu

    Projekt 4. svět Terezy Durdilové a Magdy Stojowské, uváděný v Divadle Archa, patří k těm, z nichž přímo čiší vyhraněný společenský postoj tvůrců. V tomto případě se jedná o nespokojenost se způsobem, jakým se (nejen) český stát vypořádává s nárůstem chudoby. Hlavní inspirační zdroj tvoří výpovědi lidí – „odborníků všedního dne“, kteří ještě donedávna patřili ke střední společenské vrstvě, ale znenadání se ocitli na sociálním dně. Stali se občany čtvrtého světa.

    FOTO DAVID KUMERMANN

    Atmosféru díla dobře vystihuje charakter scénografického řešení. FOTO DAVID KUMERMANN

    Sedmero aktérů nejprve diskutuje o tom, jak by se dal problém chudoby odstranit definitivně. Protože se však na ničem nemohou shodnout, diskusi opouštějí, a dále už k divákům promlouvají v konkrétnější rovině. Počáteční nezdar uvede do pohybu sled rychle po sobě jdoucích sólových promluv, který plyne prakticky až do konce představení. Aktéři nejprve popisují domov, který již opustili. Přinášejí na jeviště předměty, jež je s ním stále spojují, a mluví o nich. Poté přecházejí k pokusům o analýzu okolností jejich sociálního pádu. Někteří se přiznávají, že se stali oběťmi vlastní slabosti, jiní trvají na tom, že pouze odmítli přijmout kompromis nabízený společností. Postupem času přichází řeč například na popis každodenních starostí lidí odkázaných na sociální podporu (někteří aktéři přímo před diváky rozepisují svůj měsíční rozpočet). Místy se zmiňují také konkrétní neprozřetelná rozhodnutí v oblasti sociální politiky.

    Inscenace je proložena několika málo kolektivními stylizovanými scénami. Jakýsi počítačový hlas například vyslovuje pojmy jako bezohlednost či chamtivost, čímž do postav „nahrává potenciál“, s nímž mohou uspět v kapitalistickém světě. Scény jako je tato, v nichž aktéři k publiku nepromlouvají přímo, ale skrze stylizovaný obraz, jsou však slabšími místy inscenace. Tvůrci v nich sklouzávají k poučování publika. A navíc tak činí v tezích, s nimiž se beztak diváci už mnohokrát setkali.

    Atmosféru díla dobře vystihuje charakter scénografického řešení. Jeviště ohraničují zleva a zezadu dva stany, jejichž stěny tvoří bílá buničina. Symbolizují sice chudé provizorní domovy občanů čtvrtého světa, ale aktéři se k nim vztahují spíše jako k vytouženým útočištím, v nichž je možno si odpočinout nebo se zasnít. Buničina, z níž jsou vytvořeny, je sice na dotek kousavá, při pohledu zdálky však její bílá nadýchanost asociuje zasněženou krajinu a působí uklidňujícím dojmem. A analogicky – problémy „odborníků všedního dne“ sice nejsou v inscenaci zjednodušovány, ale celková atmosféra je harmonická. Občané čtvrtého světa vystupují jako lidé schopní sebereflexe, a vůbec ne jako neschopní hlupáci, za něž by je někteří ze středních vrstev chtěli mít, aby si nemuseli připustit, že chudoba reálně hrozí také jim. Právě na ně může mít harmonizující atmosféra blahodárný vliv, protože jim usnadňuje podívat se na problematiku čtvrtého světa realisticky. Přispívá k uvolnění myšlenkové křeči, kterou v některých divácích vyvolává pocit ohrožení.

    Kdo očekává, že mu 4. svět bude při interpretaci klást odpor a vyprovokuje tak jeho imaginaci, bude zklamán. Jakožto umělecký tvar je až příliš snadno srozumitelný. Inscenace však v sobě nese značnou energii – aktéři mají nakažlivou chuť podělit se o své problémy s publikem. K tomu, aby vynikla, bylo jistě třeba velké dávky citlivosti, když s nimi tvůrci při přípravách díla komunikovali. Výsledku také značně prospělo střihové řazení scén, které si ponechalo poutavost kaleidoskopické mozaiky, ale současně nesklouzlo k libovolnému vršení scén na sebe. To jsou však klady, které se vztahují spíše ke zkušenosti a k řemeslným dovednostem tvůrců než k jejich schopnosti umělecky přetvářet svět. Význam inscenace 4. svět je především společenský.

    Divadlo Archa – Tereza Durdilová, Magda Stojowska: 4. svět. Režie Tereza Durdilová, dramaturgie Magda Stojowska, režijní spolupráce Kateřina Jungová, scénografická spolupráce Zdeněk Durdil, hudba Ondřej Anděra. Premiéra 5. května 2014. (Projekt vznikl v rámci programu rezidencí Archa. lab.)


    Komentáře k článku: Otevřít se čtvrtému světu

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,