Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Od rituálů k divadlu (No. 4)

V závěrečném dílu o lidovém a obřadním divadle vzdálených kultur inspirovaném monografií Stanislava Slavického Scénické tradice jihovýchodní Asie, se vydáme do Vietnamu a na ostrovy Filipíny.

Vietnam

Vietnamský tuong byl před tisícem let inspirován čínskou operou, ale vyvinul se v originální rituální scénickou formu. FOTO STANISLAV SLAVICKÝ

Vietnam přes represivní působení komunistické ideologie a útrapy tragické války nebyl postižen tak brutálně jako Kambodža. Odlišnosti mezi jeho severem a jihem v dlouhé historii přinesly výrazné kulturní specifika, která se v posledních letech po sjednocení a liberalizaci země vzájemně obohacují. I tradiční aristokratické hudebně-taneční umění začínající v 10. století pod vlivem čínské opery se ve středověku vyvinulo do originální vietnamské klasické opery tuong. Dnes se provozuje se státní podporou, podobně jako lidové divadlo cheo a unikátní vodní loutkové divadlo mua roi.

Velké oblibě se i zde těší tradiční animistické kulty a rituály, které se specificky synkretizovaly s dominantním buddhismem, konfucianismem a taoismem. V jejich klášterech je prostor k uctívání předků. Tyto kulty jsou doprovázeny ceremoniály a rituály za doprovodu hudby gongů, bubnů a píšťal pod vedením šamana. Teatrálnost těchto rituálů, zejména hudební a taneční forma v dávné minulosti rovněž ovlivnila podobu dvorských i lidových tanců a hudby.

Jižní část Vietnamu procházela historicky liberálnějším kulturním zázemím, což umožnilo vznik specifických synkretických religiózních církví. Mezi nimi si získala největší popularitu cao dai, v jejíž liturgii a ceremoniích jsou propojeny tradiční velká asijská náboženství s křesťanstvím. Jejich obřady jsou kosmopolitním mysteriem s velkou scénickou působivostí chrámového prostředí, klasické obřadní hudby a chorálních zpěvů. Autor své zážitky z ceremonie cao dai obohacuje i svědectvím Grahama Greena z jeho slavné novely Tichý Američan.

Filipíny

Filipíny se z kontextu ostatních asijských zemí a regionů poměrně výrazně vyčleňují. Kultura těchto ostrovních etnik nebyla příliš dotčena vlivy buddhismu, hinduismu ani konfucianismu. Mnohá etnika si proto v obtížně dostupných oblastech původní charakter svých kultur a jejich projevů uchovala. Právě tam se úzce propojuje odkaz animistických rituálů anito s pozdějším (extatickým) katolicismem nebo islámem. Kulturně jsou však Filipíny kontinentálním zemím Asie dosti vzdáleny, na čemž se podepsala i dlouhodobá španělská kolonizace.

Filipínské pašije a fiesty k oslavě Krista Krále a populárního Pražského Jezulátka – Santo Niňo – jsou fenoménem, kde se nejvíce propojily původní tradice a rituály s misijním křesťanstvím.

Proslulé jsou velikonoční procesí a obřady, které mají specificky etnický charakter. V provincii Pampanga na sever od Manily se dokonce koná „live“ křižování vybraných nadšených dobrovolníků, které je i krutým divadlem (v knize působivě fotodokumentováno).

Na jižních ostrovech se udržuje tradice muslimských tanců, které doprovázely produkce historických španělských koloniálních her moro-moro. Ty se však dnes staly, podobně jako španělská zarzuela, inspirací pro experimentální soubory, které v Manile vznikly v šedesátých letech pod vlivem amerických off-off Broadway skupin. Z nich nejznámější je divadlo PETA, které rovněž experimentovalo s filipínskými animistickými i koloniálními tradicemi. S tímto divadlem – jak autor zmiňuje – v roce 1972 spolupracoval i režisér Ladislav Smoček na své inscenaci Brechtova Dobrého člověka ze Sečuanu. Při návštěvě prezidenta Václava Havla na Filipínách v roce 1996 nastudoval tento soubor jeho hru Vyrozumění.

Po předcházející Slavického monografii Scénické tradice Latinské Ameriky je i tato publikace o rituálech a divadle jihovýchodní Asie významným příspěvkem české teatrologii. Současně je čtivá a atraktivní i pro neprofesionální zájemce o divadlo a vzdálené kultury.

 Stanislav Slavický: Scénické tradice jihovýchodní Asie. Připravil Ústav teorie scénické tvorby Divadelní fakulty AMU, vydalo Nakladatelství KANT ve Velké řadě edice Disk – svazek 35, 2015.

/Konec/

///

Ostatní díly:

Od rituálů k divadlu (No. 1)

Od rituálů k divadlu (No. 2)

Od rituálů k divadlu (No. 3)

Pro případné zájemce o tuto tematiku upozorňujeme, že v loňském a v chystaném letošním ročníku revue Taneční zóna uveřejňuje autor cyklus antropologických divadelních studií, který nazval Rituál a tanec a který postupně přibližuje taneční a divadelní kořeny kultur všech kontinentů světa. Po Africe a Latinské Americe to letos bude Blízký Východ a právě jihovýchodní Asie.

  • Autor: Vladimír Hulec
  • Publikováno: 04. února 2018

Komentáře k článku: Od rituálů k divadlu (No. 4)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 4/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


20. 2.–5. 3. 2018

Číslo 4/2018 (20. 2.–5. 3. 2018)

Obsah čísla 4/2018

Slovo ...

V povolební kocovině

Tak se vám svěřím. Ani tři týdny...

Dotazník

Tereza Volánková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Ceny Thálie s Václavem...

Herecká asociace oznámila zásadní...

Fejeton

Divadlo pije!

Divadlo žije! Divadlo pije! Fenomén...

Názor

Jak v Národním divadle...

Myslel jsem, že stoletým výročím...

Kronika

Jednou větou

Na piazzetě Národního divadla (nám....

Kritika

Jeviště plná techniky a...

Plzeňské Divadlo J. K. Tyla nabízí...

Příroda proti kultuře

Divadelní spolek Tygr v tísni se v...

Smutná válečná romance

Novelu Petr a Lucie napsal Romain...

Krejčík by se nezlobil

O’Caseyho Pension pro svobodné pány...

Zrození, život, smrt

DUP39, tedy podzemní sály a zákoutí...

Nenechat se sbalit do Ikea...

Hra Burgtheater (1983) Elfriede Jelinek...

Trochu si zahajlujeme a...

Činohra pražského Národního divadla...

William Shakespeare, Klatův...

Jan Klata je prvoligový evropský...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 4/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Dotkni se komedie a zazpívej

Na pardubickém GRAND Festivalu smíchu...

Rozhovor

Ivana Uhlířová: Vůle,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Felix Koch a Nathalie Frank:...

Rozhovor se zástupci sdružení LAFT...

Kontext

Hmyz na divadle a u voleb

Světoznámý český výtvarník Jan...

Co s tím ministr kultury...

Ministra kultury v demisi Ilji Šmída...

Burza

Ceny Thálie 2017

Herecká asociace informuje

Divadlo 1918–2018

Rudozelený anton pro EFB Aprílové...

Podoby – Brambory

Stručný obsah příspěvku zde není...

Sbírka trofejí

Národní muzeum informuje

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Zahraničí

Divadlo v troskách –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jan Klata: Teď a tady budu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřel

Jiří Laštovka (21. 7. 1978 České...

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Payanoia: Pajány CD Galén, 42:07 min....

Postdramatično, kam se...

Někdy se to prostě stane. Nad...

Obrazem

Konkurs Fotografii Teatralnej

V Polsku se již třetím rokem koná...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XIII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 4/2018



Obsah,