kulturní čtrináctideník pro divadelníky a jejich diváky.


MLADÍ A NEKLIDNÍ 8/2010

Obviňovali nás z nihilismu

Máme Valentýna a nebožáci zmasírovaní současným konzumem shánějí červená přání, růže, dárky a další kýče. Já se rozhodla pro zážitek jiného druhu, a to návštěvu Kabaretu Caligula a jejich obnovené premiéry Zkáza vesmírné lodi Libido, akčního diskomuzikálu z budoucnosti. A ejhle, ukázalo se, že popíračů masového trendu se najde docela dost, ve velkém sále Paláce Akropolis, kterou „Caliguláci“ považují za svou současnou domovskou scénu, bylo natřískáno.

Během dvou hodin sedm herců a tři zpěvačky řádně protrénovali naše bránice. A čemu jsme se to vlastně smáli? Vzdálené budoucnosti a otázce, kdo s kým bude a vůbec může souložit. Lidé s lidmi jako dnes, s mechanickými roboty – sexboty, technickou vymožeností nové civilizace nebo pohlavně neukojitelnými gigloanarchisty Šišáky, jež se prostřednictvím svých „vyslanců lásky“ chystají zmocnit lodi Libido? A do toho všeho se zjevuje sám božský otec našeho impéria – prorok Romulus. Chytrý humor, opulentní scéna, originální kostýmy, monstrózní efekty, to vše vytváří zcela osobitý provokující tvar, který se nebojí pracovat s povrchností, kýčem, banalitou a dalšími prvky současné popkultury, které promíchává s odkazy na klasická literární díla.

Po představení jsem se sešla v šatně se čtyřmi hlavními protagonisty, respektive otci textu a zakladateli Kabaretu Caligula Štěpánem Benyovszkým, Ondřejem Gabrielem, Tadeášem Petrem a Lukášem Rumlenou. Na začátku neměli žádné cíle. Bylo jim jedenáct, studovali společně na víceletém gymnáziu Jana Keplera a chtěli zdramatizovat první díl Pána prstenu: Scénář obsahoval mnoho pasáží jako například: scéna je tajemně nasvícena, je tam spousta zlata, ohromná stěna, kterou proboří kostlivá ruka, mající asi pět metrů, která se plazí dovnitř… Naštěstí jsme včas pochopili, že tyhle ambice nejsou na místě. Prvním projektem, který jsme dokončili, bylo Ovčí střívko, mělo pouze pět minut, bylo velmi nenáročné a legrační a od té doby jsme se snažili toho držet. Nenáročné?? Kluci připouštějí, že ani Libido ani další dvě celovečerní hry Jan Hus: vzkříšeníHamlet: přání zabít nejsou jednoduchými nenáročnými produkcemi, ale právě do takovýchto monstrprojekcí se už pouštět nechtějí. Chceme více experimentovat s filmem, krátké filmečky, skeče, novou formu. Po třinácti letech se konečně snažíme dělat kabaret. Přesunout se do menšího prostoru, dělat víc kontaktní divadlo. Což mimochodem začali provozovat v novém studiovém prostoru na Praze 6 v Divadle Potrvá.

Ne náhodou se začíná hovořit o jakémsi svérázném kultu, který se vytváří kolem Kabaretu Caligula. Příznivců, kterým přišel na chuť zvrhlý císař, mnoho krve, sexu a nepřekonatelný počet mrtvol na jevišti, stále přibývá. S negativním přijetím se ale setkali na přehlídce Jiráskův Hronov v roce 2005, kde hráli svého Hamleta: přání zabít, temnou gotickou grotesku z Dánska s podtitulem incest, metal, královražda. Byli jsme poučeni, že to není Hamlet, a co tedy Hamlet je. Negativní to bylo i od takových pubescentů, kterým by se to mělo líbit, říkali: tak pozor přátelé, tohle není Shakespeare. Dokonce nás obviňovali z nihilismu a fašismu. Možná proto už na žádné amatérské divadelní přehlídky a festivaly nejezdí.

Kabaret Caligula se ke svému neprofesionalismu hrdě hlásí a navzdory úspěchu na něm nechtějí nic měnit. Přiznávají, že s herci zkoušejí teprve dva víkendy před premiérou, a to s textem v ruce, často ani celou hru neprojedou v kuse. Nejlegračnější jsou profesionální technici, kteří nevěří, že to dáme. Nechápou, že hodinu před premiérou nikdo neumí text, nikdo neví, kde má stát. Nakonec to ale překvapivě ustojí. Na svatého Valentýna to tedy ustáli bravurně. Vesmírná loď se vznášela dobře naladěna v dokonalém rytmu vstříc galaktické budoucnosti. Tak šťastný let…

Marcela Magdová

20. 04. 2010



KOMENTÁŘE ČTENÁŘŮ
VLOŽIT KOMENTÁŘ



Číslo 10 (ročník 21, 15. 5. 2012)

Obsah čísla 10/2012

Zamčený obsah Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Komentář Proč stavět nová divadla?
Jiří Sulženko Sukces měsíce Aischylos: Oresteia
Propadák měsíce Jakub Folvarčný: V pasti těla
Jak já to vidím Michal Dalecký Zamčený obsah
Michal Dalecký Inspirace divadlem Blonďatá bestie vysílá na chalupu Zamčený obsah
Petra Hůlová Kronika 18. dubna—1. května
Reportáž V zoologické zahradě byl každý
Richard Erml Kritický žebříček 10/2012 Kritika V teplákách za šlechtictvím Zamčený obsah
Marcel Sladkowski Jak to bylo s básníky a jejich aférkami? Zamčený obsah
Jan Kerbr Ušetřená opera Zamčený obsah
Josef Herman Na šikmé ploše Zamčený obsah
Ladislav Vrchovský Ostrovní thriller o temných vášních Zamčený obsah
Lucie Bartoš Mluvící krávy v páternosteru Zamčený obsah
Lenka Dombrovská Všichni za jednoho
Jan Kerbr Skutky a cesty České taneční platformy
Nina Vangeli Rozhovor Aleš Procházka: O roli jsme se rvali jako o kost Zamčený obsah
Richard Erml Kontext Ladronka 518
Vladimir 518 Kudy jsme se ubírali Zamčený obsah
Vladimír Karfík Vysněné bestsellery
Literární Noviny Dokument, hodný toho jména Zamčený obsah
Stella Fialová Groteskní humor, »obnažená« absurdita
Jan Kolář Jak je důležité míti Filipa Zamčený obsah
Vladimír Just Zahraničí Vězení, kůň a divočák aneb Třikrát z operního Berlína Zamčený obsah
Josef Herman Racek za polárním kruhem Zamčený obsah
Martin Porubjak Výročí Výročí – červen
Paměti, záznamy, deníky Fagi a divadlo
jsem Fagi Co na sebe vím IV Zamčený obsah
Milan Uhde Poděbradské dny poezie
3MIS3 Zamčený obsah
Dědova mísa Dědova mísa
Miloš Štědroň

Obsah čísla 10/2012