Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

O střední Evropě

Střední Evropa existuje a my v ní, ale nemáme to jednoduché. Pás zemí zhruba od Pobaltí a Polska na jih má složitou minulost. Renesance jej zasáhla jen okrajově a epocha zámořských objevů, která učinila Západ tím, čím je, Středoevropany neinspirovala. Zato utrpěli vyčerpávajícím zápasem s osmanskou expanzí. Za to, že ve Vídni, v Budapešti, v Bratislavě nestojí mešity, nýbrž kostely, divadla, galerie, se zaplatilo draze. Těžkou formativní zkušeností byl společný pád střední Evropy po roce 1918 do „pásma rozpadu“. Po zbytek 20. století se hroutily, obnovovaly, přesouvaly a přejmenovávaly státy, hranice i obyvatelstvo. Jistě to souviselo se zběsilou velmocenskou politikou, ale také s explozí netolerantních, až genocidně orientovaných lokálních ideologií. Tu tragickou dějinnou smršť si dodatečně zpříjemňujeme vyprávěními, jak jsme hrdinsky bojovali a vítězili. Ale v podvědomí si všichni neseme drastické kolektivní zkušenosti, někteří víc, jiní méně. Takže své představy o budoucnosti zatěžujeme hluboce vžitou nedůvěrou. Z té pramení občas i politika států V4. Od podzimu 1989 jsme se vesměs všestranně obohatili. Avšak naše úzkosti s námi zůstaly. Je to dobře patrné na výsledcích mnoha průzkumů veřejného mínění, občas i na lehce hysterickém tónu médií.

Divadelník FOTO MAGDA HUECKEL

Poměrně mělké národní kultury se dlouhá desetiletí soustřeďovaly na výchovu k boji proti všemožným nepřátelům. Nyní se nabízí neproblematicky sobecký senzualismus. Užívej si, co to dá. Akutní rozpoložení nám však extrémní freudiánství, jež obsahy lidských životů redukuje na řízný sex, nezlepší. A taky se stále potýkáme s tradičními sklony ke kolektivistickému rovnostářství, jež je dnes posilováno módním tvrzením, že každý a každá musí být ve všem všudy roven každému a každé. Což podporuje jakousi permanentní rozjitřenost. Zanedbáno zůstává hlubší existenciální zakotvení našich individuálních existencí. Odtud, obávám se, náš nepokoj.

Žádné společenství nemůže úspěšně fungovat bez přirozené vnitřní diferenciace a rozličnosti, podporované zákony a svobodnou kritikou. Fungující společenskou soustavu, bohužel, nelze vymyslet. Ta je odrazem kulturních hodnot, jimž společnost aktuálně důvěřuje. Žijeme z pestré změti představ, připomínající bazar použitého nábytku. Tu kousek poděděný po osvícencích, něco z pozůstalosti po TGM, trochu vzpomínek válečných hrdinů, tuhle křeslo po tetičce z Vídně, úlomky křesťanských zásad, něco „východní moudrosti“, tam ruský samovar, pak zas plakát z výzdoby anarchistického squatu, bolest politických vězňů pomíchaná s nacionalistickou zraněností a k tomu ještě fascinace údajnou digitální všemohoucností. Je divné, že se leckdy cítíme všelijak? Zakopáváme o propletený myšlenkový nepořádek. Nevíme, kudy vedou hlavní směry a kudy vedlejší komunikace. V tomto stavu neočekávejme nic moc od politiků. Ti ať se starají alespoň o měnu, rozpočet, bezpečnost, zdravotnictví atd. Ale věřím, že časem by nás mohly trochu přeléčit trpělivé, od pýchy jakžtakž oproštěné kulturní iniciativy.

Pavel Švanda
spisovatel a novinář

  • Autor: DN
  • Publikováno: 05. října 2017

Komentáře k článku: O střední Evropě

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,