Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

O sochaři, jehož zabil Stalin?

Říkalo se mu „fronta na maso“. Obludný Stalinův pomník byl na pražské Letné slavnostně odhalen v roce 1955 a následujících sedm let kamenný „vožď“, provázený devíti postavami – dělníka, sovětského vojáka, partyzána, družstevnice a bůhví koho ještě –, hrozivě shlížel dolů na Vltavu. Do povětří byl vyhozen v rámci kampaně proti tzv. kultu osobnosti, jíž se českoslovenští soudruzi opožděně přihlašovali k Chruščovovu projevu na XX. sjezdu jeho rodné komunistické strany. Architektonická soutěž byla vypsána už v roce 1949 a zúčastnit se jí museli pod hrozbou nejrůznějších sankcí všichni tehdejší sochaři a architekti. Také Otakar Švec, autor futuristické sochy motocyklisty a magické dvojbusty Voskovce a Wericha. Prý záměrně vytvořil projekt ošklivého naddimenzovaného sousoší a prý za pomoci pouhých dvou lahví vodky – v naději, že tak v tom vynuceném sochařském klání nemůže vyhrát. Zmýlil se. Vysoce postavení soudruzi měli zvrhlý vkus. „Vernisáže“ svého díla se nedožil, pár měsíců před ní spáchal sebevraždu. Zda ze žalu nad předchozí sebevraždou své ženy, zda vinou stále se stupňujícího tlaku vysokých funkcionářů a všudypřítomné Státní bezpečnosti, je otázka, na niž neznáme odpověď. Neodpovídá na ni ani Rudolf Cainer, jemuž tato strohá fakta posloužila k napsání poutavého příběhu Žulový Stalin.

Soudím, že právě tento román byl inspirací Viktoru Polesnému pro film Monstrum, jejž Česká televize premiérovala v neděli 28. května. Polesný je zkušený filmař a už jeho Smyčka podle předlohy Pavla Kohouta či Zločin v Polné, oceněný letošním Českým lvem, přesáhly běžný standard současné původní televizní tvorby. Monstrum ale nabízí i jiný „přesah“. Film pečlivě sleduje Švecovo rodinné i společenské drama. Brutální vytržení z intimity „buržoazní“ vily plné avantgardních obrazů do veřejného šedivého světa socialistického realismu. Švecovy úniky k milence a k alkoholu, drobné konflikty s manželkou a velké konflikty s panující mocí. Stále se stupňující strach a stále větší ochotu ke kompromisům. Poznání životního krachu, který jej nakonec přiměje k radikálnímu řešení. Atd. Atd. Zásadní, přesahující hodnotou tohoto filmu je však to, že jeho „sdělení“ nezůstává uvězněno v historii. Je to obecně platná, skoro bych chtěl napsat všeplatná zpráva o tom, jak zničit talent, jak rozbít lidskou osobnost na prvočinitele, jež ona sama už nikdy nedokáže dát dohromady. A „oscarové“ herectví Jana Novotného (Otakar Švec) a Zuzany Stivínové (Vlasta Švecová) je další přidanou hodnotou tohoto snímku. Všem filmařům, kteří snad někdy budou čerpat z temné historie našich padesátých let minulého století, neváhám doporučit, aby do případné role velkého manipulátora, ministra kultury a informací Václava Kopeckého pokaždé obsadili uměleckého šéfa vinohradského divadla Juraje Deáka. Jiného tak přesvědčivého představitele proslulého tlučhuby hned tak nenajdou.

Ještě malé zpřesnění Švecovy cesty sochařstvím: Wikipedie tvrdí, že Otakar Švec byl též autorem jednoho pomníku T. G. M. Stál v Lounech, za protektorátu byl zbořen a po listopadu 1989 obnoven. Švecovy sochy našeho prvního prezidenta však existují dvě. Ta druhá, umístěná v parku před základní školou v Sušici, přečkala německou i sovětskou okupaci. Jen státníkovo jméno bylo až do listopadu ’89 na podstavci vyškrábáno.

  • Autor: Jan Kolář
  • Publikováno: 15. června 2017

Komentáře k článku: O sochaři, jehož zabil Stalin?

  1. Petr Feyfar

    Bezpochyby vynikající film,
    výborné herecké výkony – podepisuji. Co mě ale rušilo, byl příliš současný jazyk. Žádný člověk by tehdy, kdy se film odehrává (tedy v padesátých letech), neřekl např.: „Oni to mají v genech!“. Tehdy o genech sotva kdo něco věděl – a rozhodně geny nepatřily do hovorového jazyka. A tak by spíš řekl: „Ti to mají v krvi.“

    26.06.2017 (14.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 12/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


13. 6.–26. 6. 2017

Číslo 12/2017 (13. 6.–26. 6. 2017)

Obsah čísla 12/2017

Slovo ...

O sochaři, jehož zabil...

Říkalo se mu „fronta na maso“....

Sukces měsíce

Divadelní Flora Olomouc

Divadelní festival v Olomouci již...

Dotazník

Linda Straub

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Rozdělování veřejných...

V Brně se po roce 1989 pomalu a s...

Fejeton

Povaha česká prokouřená

Blížila se půlnoc posledního...

Názor

„Kouříme? Nekouříme –...

Titulní citát z Havlovy Zahradní...

Glosa

Nedá mi to

Karla Hofmannová na vedlejší straně...

Přehlížená Afrika

Třináctý ročník festivalu Tvůrčí...

Anketa

Kronika

Jednou větou

Třetí ročník anonymní soutěže o...

Reportáž

Kritika

Pestrá Flora

V polovině května rozkvetla Olomouc...

Olomoucké divadelní zázraky

Divadelní Flora Olomouc: 12.–21....

Sukně příliš široké pro...

Hru Christophera Hamptona Nebezpečné...

Na vlně teenagerovské

Osmidílná série Mládí v hajzlu...

Ze života loutek, které už...

BodyVoiceBand, jehož základ tvoří...

Divadelní galerie

Na začátku Fragmentů milostných...

S Čechovem neradno režijně...

Racek, jedna z pětice „velkých...

Honibrku, ty jsi Káj?

Představení AnderSen začne jako...

To je směšné, cha, cha,...

David Drábek uvařil hradeckého...

Pěkná napodobenina

Plzeňská opera uvedla českou...

Nový pokus o Žítkovské...

Dodo Gombár se jako režisér a...

Tři muži v chalupě aneb...

Závěrečná část „angažované,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 12/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Šťastná budoucnost?...

Ve Zlíně proběhl v polovině května...

Dušan D. Pařízek: Čas od...

S režisérem Dušanem D. Pařízkem...

Pestrá Flora

V polovině května rozkvetla Olomouc...

Olomoucké divadelní zázraky

Divadelní Flora Olomouc: 12.–21....

Rozhovor

Alexandre Katsapov: Emoce teď...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Dušan D. Pařízek: Čas od...

S režisérem Dušanem D. Pařízkem...

Jak se vaše divadlo vyrovná...

Rozhovor s řediteli o kouření v...

Kauza

Kontext

Balety v Národním divadle

V březnu uspořádaly Divadelní noviny...

Anamnézy zla a jiskřičky...

Úvahy filmové

Burza

Nahlédnutí do výtvarné...

Národní muzeum informuje

Vážení kolegové, milí...

Herecká asociace informuje

Podoby – Kartinky z Ruzyně

Teď by to bylo 41 let, ale ten smrad...

Zahraničí

Streaming, decibely, skype

Nová dráma 2017

Nečekej na lepší časy aneb...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Trzymaj się, Stary

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Olga Racková-Doležalová (15. 1. 1934...

Výročí

Výročí 1.−15. července

Adamcová Marie, kostýmní výtvarnice...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (II)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Expert – Obřad jako obraz

Fagi a divadlo

Akce / Action

Výpravnou publikaci Akce/Action...

Expert – obřad jako obraz

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 12/2017



Obsah,