Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2018

ročník 25
16. 10.–29. 10. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    O pitomcích

    Prezidentem České republiky se na dalších pět let stal Miloš Zeman. Myslím, že to sám nečekal. O to razantněji úspěch v jeho štábu zapili, přesněji řečeno bolševicky zachlastali. Jednoho soudruha to porazilo, a aby nebyl za slabocha, obvinil přítomné novináře, že ho chtěli zákeřně otrávit. Jednal jako muslimský fundamentalista – podřadnému jinověrci se smí lhát, to je i komunistická strategie. Jednomu novináři zase rozjaření vítězové dali pěstí do obličeje, aby věděl, jak se chovat k věrchušce. Nebo to byla předzvěst nových poměrů? Zeman sám neopomněl nazvat novináře pitomci.

    Můj bývalý student mě popíchl, jestli nad politikou nějak moc nemoralizuji. Morální rozhořčení prý nemůže být politickým programem, a proto Jiří Drahoš prohrál. Měl asi pravdu, jak ukazují podrobné analýzy rozhodování voličů. Vyplývá z nich, že těch sto padesát tisíc vítězných hlasů se Zemanovi podařilo schrastit v posledních dnech a hodinách. O vítězi tedy rozhodla politická technologie. Znal ji a úspěšně používal už Machiavelli a máme ji v sobě zakódovanou zřejmě statisíce let. Podařilo se nafilmovat „volby“ v tlupě orangutanů, kteří o vůdčí postavení bojovali tím, jak silné zvuky vydávají, když se bijí v prsa – vyhrál ten, který našel prázdný barel a mlátil do něj klackem.

    Volby prezidenta demokraticky ukázaly zdejší poměry, nelze než je respektovat. Odmítám označovat prozemanovské voliče za hlupáky a lůzu, stejně jako prodrahošovské za sluníčkáře nebo pražskou kavárnu. Jestliže Zeman označil novináře za pitomce, se stejně zvrácenou logikou mohu prohlásit za pitomce prezidenty, politiky, včelaře, potápěče… Pokud ale nebudu pitomce hloupě a účelově definovat jako příslušníky profesní skupiny, ale jako osoby se sníženou nebo nulovou schopností porozumět světu a umět v něm úspěšně přežít, pak jsme v posledních letech pitomci všichni – žijeme si jako nikdy dřív a svůj blahobyt ničíme nesmyslným jednáním.

    Proč jsme od listopadu 1989 nedokázali vytvořit občanskou společnost? – to je správné označení těch, co Zeman nálepkuje jako pražskou kavárnu. A má z její svobodomyslnosti strach, jako každý potenciální diktátor. Proč je tu po třiceti letech polovina totálně frustrovaných obyvatel, kteří se často právem cítí odstrčení? Což je pocit, který, odhaduji bez sociologických podkladů, přivedl opětovně k moci Zemana – je náš, zajímá se o nás, mluví s námi. A nepustí k nám ty zlé „muslimáky“! Že jen bubnuje na prázdný barel, ti lidé nepoznají, a kdyby ano, v někoho věřit potřebují. Nikdo jiný se jim nenabídl.

    Ideály listopadové revoluce nepřežily privatizaci a opoziční smlouvu. Na všem se dalo účelově dohodnout, žádné peníze nesmrděly, všeci kradli, nejschopnější nadělali miliardy, neschopní nic. Naivové nad společností filosofovali, jim podobní ji chtěli kultivovat uměním – tak je nechme psát a hrát bez cenzury, co chtějí, a budou to za pár šupů rádi dělat, tvrdila technokratická vrchnost čtvrt století! V Divadelních novinách o tom budou rádi referovat pisálkové ještě hůř placení. Technokrati se nemýlili.

    Možná i proto se nám před očima rozkládají hodnoty, které na křesťanském základu držely společnost pohromadě stovky let. I morální. V tom je euroatlantická civilizace rozvrácená stejně jako civilizace islámská, jen se zatím fackujeme a nezabíjíme kalašnikovem. Vystačíme s Masarykem, Čapkem a Havlem v dezinformacemi prosáklém světě? S demokracií to prostě nemusí dopadnout dobře, nic netrvá věčně. Podle Jiřího Balaštíka jsme její možnosti vyčerpali a musíme definovat něco jiného. Nevím, asi má pravdu. Ostatně ultratradicionalistické a nacionalistické koncepty se o to pokoušejí a podle mne nic dobrého nepřinesly. Jako že jsou mi morálně eklhaft. Prakticky to už budou rozhodovat mladší. Stejně jako otázku, jakou roli v tom všem má a bude hrát umění a divadlo.


    Komentáře k článku: O pitomcích

    1. jituška

      Pane Herman,
      Vy jste chytrý jako autobus.

      16.02.2018 (13.12), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Josef Herman

      Josef Herman

      Jituško,
      na tomto webu je zvykem argumentovat, ne popichovat. Zkuste to, třeba vám dám za pravdu.

      17.02.2018 (13.01), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,