Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

O dvou pekařích

Vždycky, když producent Petr Kratochvíl, který se svého času snažil narovnat systém podpory pražských divadel, chtěl dát nějaký názorný příklad zvrácenosti jejich financování, použil příměr o dvou pekařích v jedné ulici. Představte si, říkával, že ten jeden dostane na každý rohlík za pět korun tři koruny z městské kasy a ten druhý nic.

Loupák. FOTO archiv

Loupák. FOTO archiv

Na jeho slova jsem si vzpomněla v polovině února na premiéře hry Tracyho Lettse v režii Petra Svojtky v Divadle Kalich. Výborná inscenace, jako vystřižená z těch nejlepších let Činoherního klubu. Taky skvěle obsazená: Marek Taclík, Táňa Vilhelmová, Igor Chmela, Ivan Lupták, Anna Fialová.

Už šestnáct let pro vás hrajeme bez grantů a dotací, zaznívá v Kalichu z obrazovky vedle jeviště před každým představením, a za to děkujeme vám, našim divákům. Podle kulturní statistiky NIPOS je Kalich setrvale jedním z nejnavštěvovanějších českých divadel. A taky oním pekařem, který na své rohlíky nedostane ani korunu. Sám si vydělá na provoz i na čtyři premiéry ročně, tři činoherní a jednu muzikálovou. Na těch zhruba 60 milionů výnosů (jak vyplývá z účetních závěrek v obchodním rejstříku) se musí pěkně otáčet. Vloni tu činohru režírovaly Lída Engelová, Alice Nellis a tandem SKUTR, garnitura srovnatelná i s Národním divadlem, koneckonců ve dvou zdejších inscenacích hraje i tamní hvězda Iva Janžurová.

Ale zpátky k Zabijáku Joeovi. Jeho režisér Petr Svojtka je zaměstnaný „přes ulici“, je uměleckým šéfem v Městských divadlech pražských (MDP), přesto má čas režírovat v Kalichu. MDP mají dvě scény – menší Rokoko (asi 200 sedadel) a ABC srovnatelně velké, jako je Kalich (přibližně 500 míst) –, které na svůj provoz dostaly – jen tak, protože jsou příspěvkovou organizací města Prahy – v loňském roce 57‚6 milionu korun, pro tento rok ještě o milion víc. A to přesto, že za vstupné utržily v uplynulém roce o zhruba 5 milionů více než v roce 2014.

Divadlo ABC si z těch dotačních milionů jistě ukouslo nejméně polovinu a s touto dotací v minulém roce uvedlo čtyři premiéry, stejný počet jako nedotovaný Kalich.

Příměr s rohlíky tady sedí bezvadně. Srovnatelný repertoár, dokonce titíž lidé. A přesto jednomu divadlu doplácí magistrát na každou vstupenku 300 korun (v Divadle ABC), nebo dokonce 506 korun (v Divadle Rokoko) a druhému nic. Ještě stále si člověk s nadějí říká, že tedy budou nejspíš do městského divadla alespoň cenově dostupné vstupenky, a ono tak plní jakousi veřejnou službu. Ale ani to ne. V Kalichu prodávají vstupenky na činohru od 199 do 499 korun, na Ženu za pultem a Nahniličko od 199 do 599. V ABC stojí lístky od 220 do 320, ale na inscenaci Pan Kaplan má třídu rád už od 350 do 450, a na představení Shirley Valentine a Vím, že víš, že vím se Simonou Stašovou dokonce tvrdě „komerčních“ 490 a 590 korun.

Můžeme se na to ale – jako v té židovské anekdotě – podívat taky z té lepší stránky. Pomalu, ale jistě v Praze vznikají soukromé produkce jako Kalich nebo Studio DVA, které si mohou dovolit zaplatit kvalitní režiséry a herce (paradoxně často zaměstnané v příspěvkových nebo dotovaných divadlech), ale obejdou se zcela bez veřejné podpory. V jejich čele stojí lidé, kteří se naučili provozovat soukromé divadlo s kvalitním repertoárem a mají vysokou návštěvnost. Je jen otázka, kdy pražští radní konečně pochopí, že platit si draze to, co mohou mít Pražané i bez dotací, je koneckonců zbytečné.

  • Autor: Marie Reslová
  • Publikováno: 10. března 2016

Komentáře k článku: O dvou pekařích

  1. bohumil nekolný

    Marie,
    svou poslední otázkou zpochybňuješ princip veřejných divadel jako takový. Ale ten vytváří páteřní divadelní systém ve všech evropských civilizovaných zemích, včetně metropolí. O tom, zda je u nás spravován a financován racionálně není řeč. Ale obdobná slova „do vlastních řad“ mohou být smrtící.

    05.03.2016 (9.38), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    • Marie Reslová

      Peggy,
      ale to přece není pravda, přece je z kontextu jasné, že píšu o určitém typu produkcí a ne, že zpochybňuji princip „veřejnoprávních“ divadel. To by mě ani nenapadlo.

      10.03.2016 (13.55), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

  2. DN

    Na text
    reaguje na serveru Nadivadlo divadelní historik Martin Švejda: http://nadivadlo.blogspot.cz/2016/03/svejda-dvoji-faul-marie-reslove.html#more

    10.03.2016 (16.56), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 3/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


6. 2.–19. 2. 2018

Číslo 3/2018 (6. 2.–19. 2. 2018)

Obsah čísla 3/2018

Slovo ...

O pitomcích

Prezidentem České republiky se na...

Sukces měsíce

Benjamin Britten: Billy Budd

Státní opera v Národním divadle,...

Dotazník

Martina Kinská

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Trilobit

Vyhynulý mořský živočich jako by...

Fejeton

Povídka z Říma:...

Třetí Řím čeká, až se probudím,...

Glosa

Postarat se o nejmladší!

Kdykoli narazím na aktivity Nadačního...

Kronika

Jednou větou

Pražské Studio Alta oslaví v roce...

Kritika

Jak slunce stvořilo svět

Naivní divadlo uzavřelo svůj volný...

Zachraň strom!

Románová prvotina Timothée de...

Když vdovy hrají tenis

Operu Dvě vdovy napsal Bedřich Smetana...

Sestry na cestě od iluzí k...

Komorní scéna Aréna opět obrátila...

Cirkusový klaun Ernani

Po téměř sto sedmdesáti letech se...

A slova stékají jako med

Činoherní klub se otevírá...

Taškařice ze škamen

Komedie Úča musí pryč! dramatika...

Masky revolučního divadla

Bez roku čtyřicet let stará hra...

Billy Budd jako Špinarův...

I am an old man who has experienced...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 3/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Vladimír Kratina: Jsem kluk z...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kateřina Bohadlová:...

Rozhovor s ŘEDITELKOU souboru Geisslers...

Kontext

Stopy Zorky Ságlové

Úvahy výtvarné

Od všeho něco

Po dvou pražských a jednom brněnském...

To snad ČT nemyslí...

Úvahy TELEVIZNÍ

Burza

Užší nominace Cen Thálie...

Činohra Tereza Dočkalová – Nora,...

Divadlo 1918–2018

Divadelní zákon 1948 Za počátek...

Podoby – U Růže

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

V domě plném vlasů a...

V Semperově opeře v Drážďanech se...

Lázně jako magický prostor...

Sdílení zážitku je důležité pro...

Skutečnost může být jen...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Oldřich Veselý (13. 11. 1948 Brno –...

Výročí

Výročí 1.−15. února

Haken Petr, herec (1. 2. 1963) △...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Ivan Martin Jirous: Ochranný dohled...

Nad největším melodramem

Věra Šustíková je velkým znalcem...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tylovo divadlo Kutná Hora

Do divadla zadním vchodem

Vlasta Fialová (1928–1998)

Moravské zemské muzeum v Brně...

Pan Papírek… (XII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 3/2018



Obsah,