Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

O dvou pekařích

Vždycky, když producent Petr Kratochvíl, který se svého času snažil narovnat systém podpory pražských divadel, chtěl dát nějaký názorný příklad zvrácenosti jejich financování, použil příměr o dvou pekařích v jedné ulici. Představte si, říkával, že ten jeden dostane na každý rohlík za pět korun tři koruny z městské kasy a ten druhý nic.

Loupák. FOTO archiv

Loupák. FOTO archiv

Na jeho slova jsem si vzpomněla v polovině února na premiéře hry Tracyho Lettse v režii Petra Svojtky v Divadle Kalich. Výborná inscenace, jako vystřižená z těch nejlepších let Činoherního klubu. Taky skvěle obsazená: Marek Taclík, Táňa Vilhelmová, Igor Chmela, Ivan Lupták, Anna Fialová.

Už šestnáct let pro vás hrajeme bez grantů a dotací, zaznívá v Kalichu z obrazovky vedle jeviště před každým představením, a za to děkujeme vám, našim divákům. Podle kulturní statistiky NIPOS je Kalich setrvale jedním z nejnavštěvovanějších českých divadel. A taky oním pekařem, který na své rohlíky nedostane ani korunu. Sám si vydělá na provoz i na čtyři premiéry ročně, tři činoherní a jednu muzikálovou. Na těch zhruba 60 milionů výnosů (jak vyplývá z účetních závěrek v obchodním rejstříku) se musí pěkně otáčet. Vloni tu činohru režírovaly Lída Engelová, Alice Nellis a tandem SKUTR, garnitura srovnatelná i s Národním divadlem, koneckonců ve dvou zdejších inscenacích hraje i tamní hvězda Iva Janžurová.

Ale zpátky k Zabijáku Joeovi. Jeho režisér Petr Svojtka je zaměstnaný „přes ulici“, je uměleckým šéfem v Městských divadlech pražských (MDP), přesto má čas režírovat v Kalichu. MDP mají dvě scény – menší Rokoko (asi 200 sedadel) a ABC srovnatelně velké, jako je Kalich (přibližně 500 míst) –, které na svůj provoz dostaly – jen tak, protože jsou příspěvkovou organizací města Prahy – v loňském roce 57‚6 milionu korun, pro tento rok ještě o milion víc. A to přesto, že za vstupné utržily v uplynulém roce o zhruba 5 milionů více než v roce 2014.

Divadlo ABC si z těch dotačních milionů jistě ukouslo nejméně polovinu a s touto dotací v minulém roce uvedlo čtyři premiéry, stejný počet jako nedotovaný Kalich.

Příměr s rohlíky tady sedí bezvadně. Srovnatelný repertoár, dokonce titíž lidé. A přesto jednomu divadlu doplácí magistrát na každou vstupenku 300 korun (v Divadle ABC), nebo dokonce 506 korun (v Divadle Rokoko) a druhému nic. Ještě stále si člověk s nadějí říká, že tedy budou nejspíš do městského divadla alespoň cenově dostupné vstupenky, a ono tak plní jakousi veřejnou službu. Ale ani to ne. V Kalichu prodávají vstupenky na činohru od 199 do 499 korun, na Ženu za pultem a Nahniličko od 199 do 599. V ABC stojí lístky od 220 do 320, ale na inscenaci Pan Kaplan má třídu rád už od 350 do 450, a na představení Shirley Valentine a Vím, že víš, že vím se Simonou Stašovou dokonce tvrdě „komerčních“ 490 a 590 korun.

Můžeme se na to ale – jako v té židovské anekdotě – podívat taky z té lepší stránky. Pomalu, ale jistě v Praze vznikají soukromé produkce jako Kalich nebo Studio DVA, které si mohou dovolit zaplatit kvalitní režiséry a herce (paradoxně často zaměstnané v příspěvkových nebo dotovaných divadlech), ale obejdou se zcela bez veřejné podpory. V jejich čele stojí lidé, kteří se naučili provozovat soukromé divadlo s kvalitním repertoárem a mají vysokou návštěvnost. Je jen otázka, kdy pražští radní konečně pochopí, že platit si draze to, co mohou mít Pražané i bez dotací, je koneckonců zbytečné.

  • Autor: Marie Reslová
  • Publikováno: 10. března 2016

Komentáře k článku: O dvou pekařích

  1. bohumil nekolný

    Marie,
    svou poslední otázkou zpochybňuješ princip veřejných divadel jako takový. Ale ten vytváří páteřní divadelní systém ve všech evropských civilizovaných zemích, včetně metropolí. O tom, zda je u nás spravován a financován racionálně není řeč. Ale obdobná slova „do vlastních řad“ mohou být smrtící.

    05.03.2016 (9.38), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    • Marie Reslová

      Peggy,
      ale to přece není pravda, přece je z kontextu jasné, že píšu o určitém typu produkcí a ne, že zpochybňuji princip „veřejnoprávních“ divadel. To by mě ani nenapadlo.

      10.03.2016 (13.55), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

  2. DN

    Na text
    reaguje na serveru Nadivadlo divadelní historik Martin Švejda: http://nadivadlo.blogspot.cz/2016/03/svejda-dvoji-faul-marie-reslove.html#more

    10.03.2016 (16.56), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 15/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


19. 9.–2. 10. 2017

Číslo 15/2017 (19. 9.–2. 10. 2017)

Obsah čísla 15/2017

Slovo ...

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u...

Sukces měsíce

Collectif Malunés: Forever,...

Belgie, Francie. Režijní dohled...

K věci

O návštěvě ministra...

Ve čtvrtek 7. září přijel do...

Fejeton

Tři a

Když mě redakce těchto novin...

Názor

Otevřené dopisy ministru...

V Praze 11. září 2017 Vážený pane...

Kritika

Není co vzkázat, ale je o...

Jak vývoj divadelního jazyka na...

Ovčáček se vrací

Když v listopadu loňského roku...

Všelidové divadlo – Cirkus...

Divadelní avantgardy 20. století snily...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 15/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Lenka Dombrovská...

Starý operní kritik Josef Herman se...

Kauza

Kontext

Burza

Zemřeli

Obrazem

Ako to bolo za komunizmu

Letos 7. listopadu uplyne sto let od...

Fagi a divadlo

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 15/2017



Obsah,