Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2018

ročník 25
26. 6.–1. 9. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    O co Arše jde?

    V osmnáctém čísle Divadelních novin se Vladimír Hulec za přitakání Lenky Dombrovské v textu O pražské divadelní mapě vyjádřil o programu Divadla Archa jako o vyčerpaném. Protože svá tvrzení nepodložili konkrétními údaji, rád bych alespoň na několika řádcích uvedl, jak takový „vyčerpaný“ program vypadá. O co nám v Arše jde?

    V červnu každého roku schvaluje správní rada výroční zprávu našeho divadla, je to zákonná povinnost každé obecně prospěšné společnosti. Výroční zprávu za loňský rok, stejně jako zprávy za léta předcházející, najdete na našich webových stránkách (https://www.divadloarcha.cz/cz/o-divadle.html ). Je to čtení, které je určeno odborníkům na fungování organizací veřejných služeb jako důkaz transparentnosti jejich aktivit. Jsem přesvědčen, že nahlédnout do této zprávy může být zajímavé i pro čtenáře Divadelních novin. Uvidí totiž činnost Archy z určitého odstupu a v komplexnosti.

    V dnešní době se často mluví o krizi návštěvnosti, o konzumním vnímání kultury. Divadlo Archa připravuje pro své diváky umělecky náročný program. Zdánlivě jde tedy proti trendům doby. Přehled činnosti ovšem říká, že v loňském roce  Archa uspořádala na vlastní scéně 233 představení, která navštívilo 47.715 diváků. Šlo o největší počet představení v historii divadla a nejvyšší návštěvnost od roku 2000. Dalších 22 představení se konalo na domácích a zahraničních zájezdech, zájezdová představení celkem navštívilo 3400 diváků. Divadlo vyprodukovalo 9 premiér (z toho 5 velkých divadelních projektů). V podobném duchu pokračuje Archa i letos.

    Vedení divadla si průběžně klade otázku, jak má vypadat úkol kulturní instituce v 21. století. Divadlo musí reagovat na společenské dění, vyrovnávat se s tabu, která jsou ve společnosti přítomná, a hledat umělecké prostředky, jak se k nim postavit. V Arše prosazujeme divadlo neinterpretativní. Podle nás musí divadlo vznikat z reálných zdrojů, bezprostředně a kolektivní tvorbou všech, od režiséra, přes účinkující, po zvukaře a osvětlovače. Je důležité přistupovat rovnoprávně ke všem součástem divadelní tvorby. Samotným tvůrčím procesem se pak objevují nejefektivnější způsoby komunikace. Z toho vychází také výběr umělců, se kterými Archa spolupracuje. S některými z nich váže dlouhodobý vztah. České publikum tak má možnost pravidelně sledovat vývoj umělecké tvorby umělců světového renomé jako jsou například Wim Vandekeybus a jeho skupina Ultima Vez, japonský tanečník Min Tanaka nebo argentinská režisérka Lola Arias. Kontinuální mnoholetá spolupráce s těmito umělci je podmíněna také tím, že jde o umělce, kteří neustále hledají nové formy vyjádření a nebojí se riskovat. V současné době je například rezidenčním umělcem Archy vlámský spisovatel, filosof a performer Pieter De Buysser považovaný v Belgii za „literárního Hieronyma Bosche“ či „vypravěče 22. století“. Pieter je nositelem mnoha divadelních a literárních cen včetně ceny Emila Zoly.

    Kromě Pietera De Buyssera Archa v současné době spolupracuje s nezávislým čínským divadlem Living Dance Studio, které patří k vrcholným představitelům čínského dokumentárního divadla. Představení Obyčejní lidé, které konfrontuje nedávnou českou a čínskou historii, bylo nedávno uvedeno na scéně Slovinského národního divadla v rámci mezinárodního festivalu v Mariboru.

    V tomto smyslu nadále Archa rozvíjí i vzdělávací a rezidenční program Archa.lab, který dává možnost mladým umělcům rozšiřovat své zkušenosti a následně je uplatnit i v umělecké tvorbě. Dvouletou rezidenturu  Archa.lab v minulosti získali režijní dvojice Skutr, Rosťa Novák, VerTe Dance, Magda Stojowska a Tereza Durdilová a naposledy Spielraum Kollektiv (Linda a Mathias Straubovi). Archa však v hledání nových cest a možností divadelního vyjádření neustává.

    V prvních dvou týdnech letošního září  se všechny prostory divadla proměnily v divadelní laboratoř. Divadlo Archa pořádalo první ročník mezinárodní divadelní školy. Intenzivní dílny, zaměřené na specifika divadelní tvorby v sociálním kontextu, se účastnilo 25 studentů a divadelních profesionálů z celého světa od Singapuru, Íránu, Turecka, Švýcarska, Polska, Kanady a dalších zemí po studenty prestižních uměleckých škol v Londýně.

    V rámci programu Archa školám mají i studenti základních a středních škol vidět nejen představení ale v jednodenních dílnách si vyzkoušet divadelní tvorbu pod vedením profesionálů v oblasti režie, světelného, hudebního a video designu.

    Vedle toho pořádá Archa.lab každý týden kurzy kreativního pohybu pro děti a dospělé z řad veřejnosti.

    Divadlo Archa je aktivně zapojeno do mezinárodní spolupráce. Je aktivním členem dvou evropských projektů House on Fire a Theatron spolu s dvaceti významnými evropskými divadly. Program House on Fire se věnuje novému politickému divadlu a Theatron je zaměřen na projekty rozvoje nového publika. V rámci těchto projektů jsme například vytvořili program Moving Audience, kdy si vyměňujeme s drážďanským evropským uměleckým centrem Hellerau a nově také s divadlem Brut ve Vídni nikoli představení, ale publikum. Diváci z Drážďan a z Vídně jezdí na vybraná představení do Archy a naopak.

    Soustavně se zabýváme také tím, kdo je naše publikum a jakým způsobem s ním spolupracovat. Nejnovější výzkum pro nás vedli odborníci Institutu pro management umění a médií na berlínské Freie Universität. Nešlo pouze o výzkum založený na sběru dat, ale také na interaktivních dílnách s publikem, kde se o programu a fungování Archy diskutovalo. Kromě jiného výsledky toho výzkumu opět potvrdily, že základní věková skupina mezi 25 a 40 lety tvoří více jak polovinu publika Divadla Archa. Spolupracujeme také s katedrou Arts managementu na Vysoké škole ekonomické. Jejich výzkum marketingu pražských divadel ukázal, že základní motivací k návštěvě divadla Archa je, více než u ostatních, téma představení. Tímto směrem vedeme také přístup k rozvoji nového publika. Je to teoreticky podložený, dlouhodobý a komunitně orientovaný proces.

    Co se týče mezinárodního ohlasu, uvedu jen jeden z nejdůležitějších příkladů. Prestižní americký časopis The Drama Review, jehož šéfredaktorem je uznávaný teoretik divadla Richard Schechner, se málokdy věnuje českému divadlu. Loňské zimní číslo tohoto časopisu přineslo rozsáhlý článek K novým vrcholům: Kde se avantgarda setkává s komunitním uměním (Towards a New Cutting Edge: Where Avantgarde Meets Community Art). Autor Eugene van Erven uvádí několik příkladů, kdy avantgardní divadelní postupy kombinované s autentickou osobní výpovědí předjímají vývoj světového divadla. Velkou část článku věnuje popisu představení  Sólo pro Lu z produkce Divadla Archa, které je podle něj ukázkou tohoto trendu. Letos v červenci noviny Wiener Zeitung označily Archu za „jednu z nejrenomovanějších netradičních uměleckých scén východní Evropy“.

    Program divadla Archa se snaží reagovat na aktuální události a klást otázky. Jsme přesvědčení, že umění není od toho, aby přinášelo odpovědi, ale aby umenšovalo šance těch, kteří navrhují jednoduchá řešení. O to nám v Arše jde především.

    /autor textu, ředitel Divadla Archa Ondřej Hrab, reaguje na kulatý stůl v DN 18/2017 O pražské divadelní mapě/


    Komentáře k článku: O co Arše jde?

    1. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Ondřeji,
      odvoláváš se na Výroční zprávu. To jsou čísla a barevné obrázky, těmi se dokáže ohánět každý úředník. Ale co je za nimi?
      Archa dnes téměř zcela vyklidila pole pro experimentující divadlo, pro tzv. Události, už není pro mladé (divadelní) intelektuály a zvídavce téměř zajímavá. Archa už téměř neobjevuje nové či aktuální tváře soudobého našeho i zahraničního divadla. A pokud ano, nedává jim dostatečný prostor, aby se jejich tovrba rozvinula. Umísťuje je vesměs na Malou scénu s málo reprízami. Spíše přiváží zavedené osobnosti a soubory, s nimiž navázala dlouhodobou spolupráci (Vandekeybus, Tanaka, DHnP – Ok, ale to je spíš dramaturgická rutina). Velmi si cením festivalu Akcent, ale koukni se na letošní podzim v Praze – Pražské křižovatky, 4+4 dny, Palm-Off přivezly výrazné a aktuální inscenace a divadla tohoto směru. Archa se svým podzimnín divadelním programem vedle toho velmi bledne, v podstatě jen poskytla prostor festivalům 4+4 dny a PDFNJ. Jaký to rozdíl oproti 90. letům a začátku tisíciletí, kdy byla ledoborcem zahraničních hostování avantgardního – především fyzického – divadla u nás.
      Ale nejen z letošního podzimu vyplývala má poznámka ve zmíněné diskusi. Dlouholetý zájem Archy právě o fyzické divadlo se vytrácí. A není patrné, čím z aktuálního světového divadelního dění je nahrazujete. Byusser je podle mne velký omyl, do Archy zcela nevhodný. V sociálním, politickém či jinak společensky angažovaném divadle jste nedůslední, málo aktivní, málo razantní. Jistou nadějí by mohla být Wen Hui, ale první původní projekt s ní (Obyčejní lidé) zatím nepřesvědčil. Tanaka je za zenitem. Snad jen Vandekeybus je dnes vaší velkou devizou. Proč nepřivážíte aktuální trendy butó, proč nepřivážíte soudobé taneční soubory, performery pracující s novými technologiemi apod.? V tomto jsou dnes Palác Akropolis a Jatka78 daleko aktuálnější.
      Z českých souborů jste si nedokázali udržet rozjíždějícího se Rosťu Nováka či SKUTR-y. Začínající Spitfire company, Vladimíra 518 (tehdy s TOW), Krushu, Bambuška, Viktorku Čermákovou, Miřenku Čechovou, Radima Vizváryho, Jakuba Čermáka a DDTPP, 11:55, Losers Cirque company, nezávislé soubory nové opery či Jiřího Adámka a jeho Boca Loca Lab jste nezaregistrovali, pražské taneční a performanční soubory zvete jen ojediněle, pokud vůbec. Místo toho dáváte prostor Vosto5, kteří se ale svou poetikou do Archy nehodí. Navíc je oslovujete v době, kdy už jsou zavedení, není to žádný váš objev. Zato neskutečně dlouho dáváte prostor Jardovi Duškovi, který už dávno měl být v soukromém sektoru, nemluvě o show Jana Krause. Proč u vás téměř nevznikají původní nové projekty? Českých (ale jistě dnes i zahraničních) osobností, které by rády vaši nabídku přijaly a vytvořily ony – jak jsem je nazval – divadelní Události, je dnes hodně. Záleží samozřejmě na vás, koho zvolíte, najdete. U nás i v zahraničí. Právě v tomto hledání a objevování se Archa dřív definovala a profilovala, čímž získávala prestiž a autoritu. Dnes má těchto aktivit mnohem méně či jsou často nevýrazné, umělecky a společensky rutinní. Spielraum Kollektiv jsou nadějní (jsem na jejich vývoj velmi zvědav), ale není to málo? Opět je to velký ústup v porovnání s mnoha nezávislými soubory a divadelními prostory Prahy.
      Právě o tom byla má poznámka v diskusi Divadelních novin, na kterou reaguješ: „Postavení Archy už převzala jiná divadla, Palác Akropolis, Studio Hrdinů, Jatka78. Zrovna jejich tvůrci by v Arše mohli své vize mnohem lépe naplňovat.“ Chtěl jsi ji doložit konkrétními údaji. Tu je tedy – nebo aspoň část z nich – nabízím.
      Archa by si nový vítr zasloužila.

      28.11.2017 (2.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,