Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Nová síť informuje (No. 11)

Tereza Dvořáková: Úředníci jsou z nás občas na větvi

Mají Karlovy Vary co nabídnout i po „sezoně“? Tímto směrem se ubírají úvahy iniciativy Vzbuďme Vary, která vznikla ve spolupráci nezávislých spolků Offcity a ProVary. Zprvu nenápadný pokus oživit Vary i mimo období filmového festivalu se postupně rozvinul v komplexní snahu o rozvoj umění ve veřejném prostoru, podporující komunitní projekty a pozvolna měnící kulturně-společenskou situaci ve městě. Za iniciativu Vzbuďme Vary odpovídá Tereza Dvořáková.

Tereza Dvořáková hovoří za iniciativu Vzbuďme Vary FOTO ARCHIV INICIATIVY VZBUĎME VARY

Iniciativa Vzbuďme Vary má za sebou zhruba dvouletou existenci, v jaké fázi se nachází nyní?

Vedle dvou ročníků festivalu zaměřeného na živé umění a podporu komunitního života jsme uspořádali několik dalších akcí ve veřejném prostoru Varů. Od začátku pro mě byla důležitá linie kulturní advokacie, protože v karlovarském kulturním prostoru chybí dialog o naplnění potřeb místních aktérů i nemainstreamových diváků. S tím souvisí pořádání veřejných rozprav, díky kterým zjišťujeme, jak se na kulturní život ve Varech dívají diváci a kolegové kulturní pořadatelé. Snažíme se podporovat aktivní lidi, kteří chtějí začít ve Varech dělat něco nového. Loni se nám s podporou Nové sítě podařilo prosadit novou linii dotací na kulturní projekty zaměřené na živou kulturu a sousedské slavnosti. Bohužel město ji nakonec podpořilo jen třetinou přislíbených prostředků.

Celoroční program aktivit vytváříme společně s kolegyní Terezou Hadravovou. Už delší dobu si ale uvědomuji, že potřebujeme další stálé spolupracovníky, kteří by s námi byli na stejné vlně a spolupodíleli se na směřování iniciativy.

Zrealizovaly jste několik pracovních setkání s primátorem a zástupci města, co z nich vzešlo?

Spolupráce s primátorem je pro mě jedním z překvapivých a současně nadějných momentů. Shodli jsme se, že bychom se mohli společně začít zaobírat palčivým tématem Varů – lázeňskou zónou, srdcem, do něhož Karlovaráci přestali chodit. Zatím jsme uspořádali dva think tanky, do kterých jsme pozvali všechny zástupce kulturních, vzdělávacích organizací, ale i ředitele hotelů. Přišlo nakonec dohromady kolem 30 lidí a nakonec vznikl nápad, že bychom příští rok mohli společně uspořádat jednodenní akci, která by místním opět otevřela centrum města.

Jsou zde nějaká úskalí či překážky, které brání, aby se z Varů stalo kulturně „friendly“ město?

Mám pro Vary takovou metaforu: jsou jako rodina, ve které došlo k mnoha traumatům, a tak jsou v ní přítomná tabu i třinácté komnaty, o nichž se lidé bojí mluvit nebo prostě neví jak. Částečně jde o známá fakta: odsun německého obyvatelstva, nezakořeněnost místních a příliv cizinců, nejen z bývalého Sovětského svazu po roce 1989. To vše zde působí a ovlivňuje i kulturní sféru. Současné Karlovy Vary také málo využívají, že se zde setkávají lidé z různých kultur. Právě multikulturní karlovarská realita je však velmi zajímavá a nosná.

Jako všude jinde zde lidé neradi vystupují ze zaběhlých kolejí, přestože je status quo neuspokojivý. A pak tu pozoruji něco, čemu říkám „regionální kulturní mafie“: někteří lidé působící v kultuře, dokonce i v kulturních spolcích, prostě odmítají, aby se něco změnilo, protože tím by se zhroutil systém a jejich postavení, které si vybudovali. Vytvářejí tak kolem sebe atmosféru strachu a přitom sami bohužel nevytvářejí nic nového, nepřejí novým podnětům, které jsou právě nezbytnou podstatou živé kultury.

Varský kulturní systém je také poměrně byrokratický a úředníci jsou z nás občas téměř na větvi. Prostor lázeňské zóny je pak opředen nepřehlednými pravidly, ve kterých se někdy nevyznají ani oni sami. Chybí mi tu promyšlená dramaturgie zacílená na rozmanité cílové skupiny, dokonce i u zavedených kulturních institucí jako je městské divadlo nebo galerie.

Co všechno je třeba podniknout, aby změna nastala?

Už od začátku naší iniciativy se pokoušíme bavit s politiky a úředníky o nutnosti tvorby kvalitní koncepce, která by vedla k strategickému uvažování o kultuře. Není to ale snadné a zatím narážíme na docela velký odpor. Na začátku roku jsme společně s dalšími aktivisty úspěšně zastavili nesmyslnou stavbu velkého dopravního terminálu, což mělo, jak se domnívám, pozitivní vliv i na další iniciativy: karlovarští symfonici konečně bojují za kvalitní sál, objevila se petice pro rekonstrukci chátrajícího bazénu v Thermalu a kolegové ze spolku PROTEBElive začali usilovat o kulturní využití zanedbaných prostor bývalé kavárny v Thermalu. Karlovaráci pomalu začínají věřit tomu, že aktivně ovlivňovat dění ve veřejném prostoru je možné. Takže abych odpověděla na otázku: je důležité udržovat komunikaci a podněcovat k dialogu, i když se ho ti, kteří mají vliv, snaží zpřetrhat, ignorovat nebo třeba zesměšnit.

Letos je festival určen hlavně pro zdejšího genia loci, Ducha pramenů, který podle pověsti sídlí v skále Zámeckého vrchu v centru města. FOTO ARCHIV INICIATIVY VZBUĎME VARY

Jaká je dramaturgie festivalu Vzbuďme Vary a komu je určen?

Letos je festival určen hlavně pro zdejšího genia loci, Ducha pramenů, který podle pověsti sídlí v skále Zámeckého vrchu v centru města. Společným tématem festivalu je proto voda, léčivé zdroje, za něž považujeme i živé umění. Když jsme se o tom bavily s Magdalénou Petrákovou (pořadatelku festivalu Luhovaný Vincent), shodly jsme se na tom, že právě lázně jsou pro umění ideálním prostředím. Doufáme, že se nám podaří „léčit kulturou“ lázeňské hosty a turisty, okouzlit a pozvat k údivu nad živým uměním Karlovaráky, kteří tak budou mít další důvod zavítat do lázeňské zóny.

Co vás v poslední době v kultuře potěšilo?

Nejvíc asi letní proměny Automatických mlýnů v Pardubicích, které se stávají dalším živým kvasícím multižánrovým kulturním prostorem v Pardubicích. Pardubická kultura je pro mě stále zdrojem příjemných překvapení, inspirace a taky určité naděje, že to někde jinde jde, když propadám do skepse ze situace ve Varech.

Těší mě také, že ve Varech získáváme nové příznivce. Na Tango tančírnu na Tržní kolonádě s Patrikou Porákovou a Javierem Antaeem přišlo mnoho nových diváků a spolupráce s Tancem Praha na Ghaně zrána, na které s námi spolupracovala Lenka Hodoušová, byla také nebývale divácky úspěšná. A mám radost i z toho, že kolegyně Tereza nedávno náhodou potkala zdejší divadelnici Hanu Frankovou Hniličkovou, která vede skvělé Divadlo Dagmar, a tak se konečně podařilo domluvit schůzku, o kterou usilujeme už rok a půl.

Co vás naopak zklamalo?

Rozhodnutí karlovarské kulturní komise o výši dotací na některé projekty. Opakující se náročné jednání s některými úředníky i lidmi ve vlivných funkcích, kteří pak neplní své dohody. Drby za zády a občasné agresivní výpady proti nám. Ale je to i dobrá škola mentálního bojového umění.

Co byste si přála?

Nejvíc ze všeho bych si přála, abych mohla ve Varech nebo na Karlovarsku spoluvytvářet místa s duší, kde bychom společně s dalšími lidmi uváděli do života naše nápady.

  • Autor: Petr Pola
  • Publikováno: 13. září 2017

Komentáře k článku: Nová síť informuje (No. 11)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 19/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


14. 11.–27. 11. 2017

Číslo 19/2017 (14. 11.–27. 11. 2017)

Obsah čísla 19/2017

Slovo ...

Ministerstvo mrtvé kultury

Bonviván a scénograf Daniel Dvořák...

Sukces měsíce

Prokletí v Praze

Teatr Powszechny, Varšava (Polsko) –...

Dotazník

Marwan Alsolaiman

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Co stojí Plácido Domingo

Zhruba dva roky vyjednávali nejprve...

Fejeton

Tragédi

Josífek nikdy nezvedá oči od...

Kronika

Jednou větou

Vítězi letošního ročníku ankety...

Kritika

Vládci ve spodním prádle

Hra Jamese Goldmana Lev v zimě měla...

Rozmohl se nám tu takový...

Je mi to nepříjemné – ale prostě...

Tato hra není v pohodě

Inscenace Jsme v pohodě reprezentuje v...

Pět sester, Antone...

Požehnáním pro každý soubor je...

Postaru, ale působivě

Původní operní novinka v...

Amazonky – podvratný sen...

Amazonky, které měly premiéru v...

Ženy a muži klasicky i...

Dlouho očekávaná premiéra Baletu...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 19/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Abychom neztratili úplně...

Palm Off Fest již druhým rokem...

Hubu mu zacpeme přesvatým...

V českých katolických kruzích koluje...

Vzhůru na barikády!

V Divadle pod Palmovkou se letos...

Rozhovor

Jiří Josek: Překlad je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jitka Jílková: Letos...

Rozhovor s ředitelkou Pražského...

Kauza

Kontext

Růžové zahrady na Kavčích...

Ne, nebudu krtincům z Kavčích hor,...

Lekce flamenka

Díky Magdaleně Kožené a jejímu...

Sympozium jako prostor k...

Původní význam řeckého slova z...

Burza

Na místě předmluvy

Národní muzeum informuje

Psáno o letošních...

Herecká asociace informuje

Podoby – Kdyby odpůrci…

Stručný obsah příspěvku zde není...

Severočeské divadlo opery a...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Oliver Frljić: Skutečný...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kultura v zajetí...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Otto Šujan (2. 6. 1930 Zvolen,...

Výročí

Výročí 15.–30. listopadu

Rozmus Andrzej, herec (16. 11. 1967) △...

Paměti, záznamy, deníky

Zábradlí ve skle

Jednou z událostí divadelní sezony...

Knihovnička

Došlo do redakce

Helena Albertová: Karel Zmrzlý...

Tradiční divadlo radikálně...

Asi málokdo si ve světové teatrologii...

Obrazem

Fagi a divadlo

Plakát je poselství

Ve středu 25. října začala ve foyer...

Pan Papírek… (V)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 19/2017



Obsah,