Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Nová síť informuje (No. 5)

Martina Erbsová: Politika si vás najde

„Malý Avignon“ – tak se někdy říká off části festivalu Divadlo evropských regionů. Za dramaturgií Open Air Programu Hradec Králové, jak zní správně celý název, stojí dynamicky se rozvíjející kulturní neziskovka kontrapunkt. Před nedávnem pod svá křídla přibrala i další nemalý festival Jazz goes to town. Ředitelkou kontrapunktu je Martina Erbsová, nejen zkušená manažerka a aktivistka veřejného prostoru, ale i kandidátka do krajských voleb.

Martina Erbsová FOTO MARTIN VOSÁHLO

Open Air Program si v posledních letech získal pověst jednoho z nejvyhledávanějších letních divadelních festivalů. Mohla byste nám něco říct o dramaturgii a organizátorech?

Dovolím si tedy trochu historického úvodu. Open Air Program (OAP) založilo v roce 2000 Volné sdružení Východočeských divadelníků v čele s Alexandrem Gregarem, který o 10 let později organizaci předal o. s. Poco a poco animato, tehdy pod vedením Dominiky Špalkové (která je dnes uměleckou ředitelkou Divadla Drak). V roce 2013 se sdružení přejmenovalo a změnilo právní formu. Tedy aktuálně je organizátorem kontrapunkt.

Návštěvník, který v červnu přijíždí na Mezinárodní festival Divadlo evropských regionů, který pořád Klicperovo divadlo a Divadlo Drak, přirozeně vnímá celou tuto událost jako jeden velký organizmus. OAP je však jeho samostatnou součástí se svou vlastní historií.

Za 16 let svého trvání se výrazně proměnil, takže nyní se například denně uskuteční téměř 20 rozličných divadelních a pohybových produkcí, performancí a koncertů nezávislých profesionálních i neprofesionálních uskupení. Dramaturgie se odvíjí především z výběru přihlášených projektů (výzva na tento rok má uzávěrku 26. února 2017). Naším cílem je ale rovněž zavést diváka do nových lokalit a ukázat mu město z jiné perspektivy.

Do programu letošního Open Airu se divadla mohou přihlásit, jak už jste zmínila, do 26. února. Chystáte i nějaké novinky?

Chceme letos ještě více osídlit hradecké ulice. Pracujeme s tématy využívání veřejného prostoru a péče o něj, určování hranic soukromého a veřejného, která se budeme letos snažit rozehrát především prostřednictvím výtvarných instalací a jiných uměleckých intervencí. Například projekt Zářící město, experimentální zvuková performance tvůrců Jana Mocka a Táni Švehlové, která se odehrává přímo v jednom z domů panelového sídliště a poodkrývá život a příběhy jeho obyvatel. Mám radost, že tímto projektem vykročíme i mimo hranice historického centra, na které se jinak soustředí veškeré festivalové dění.

Většina vašich aktivit je orientovaná na místní obyvatele, byl to i důvod vaší kandidatury do posledních krajských voleb?

Asi je to přirozené, že když něco děláte pro komunitu v místě, kde žijete, tak si vás politika sama najde. Nějaký čas to však trvalo, než jsem k tomuto kroku svolila. Necítím se být politikem, přestože dění ve svém městě a regionu pochopitelně sleduju. Snažím se k rozvoji města přispět hlavně svou prací. Ukazovat, že pokud jste s nějakým stavem nespokojeni, můžete ho změnit, třeba i drobností. Uvědomila jsem si, že někteří lidé chápou svou občanskou povinnost výhradně jako možnost volit. A pokud se nezadaří, pak čtyři roky pouze planě kritizují – nejlépe na sociálních sítích. Na druhou stranu je pro politiky slovo partnerství téměř neznámým pojmem. Volení zástupci kolikrát ke své funkci přistupují stylem – zvolili jste si nás, tak nás zase uvidíte na plakátech a nemluvte nám do toho. Málokdy mají zájem o diskuzi a zpětnou vazbu. Tak to jsou ty důvody – být aktivní a chtít partnerství.

Co vás v poslední době potěšilo na poli kultury?

Zůstanu v Hradci. Největší radost mám ze dvou kamarádek Anety a Natálie, které loni v listopadu na břehu Labe po ročním úsilí a různých peripetiích otevřely komunitní saunu NUUK, kde uvádějí i kulturní projekty. Jejich energie a vytrvalost je velkým zdrojem inspirace pro ostatní. Když něco chybí tak, si to vytvoříte a nemusí to stát zrovna miliony, stačí dělat věci srdcem a věřit jim. Navíc je to projekt, který Hradec Králové opět trochu dostal na mapu inovativních, neotřelých snad světových počinů.

Co vás naopak zklamalo?

Ať je to v rovnováze, tak opět Hradec. Rozhodnutí města umístit bez předchozí diskuze o potřebnosti a následné veřejné soutěže novou sochu-figuru na Malé náměstí v historickém centru.

Co byste si přála?

Zcela sobecky? Aby se nám podařilo dle plánu zrealizovat, tedy hlavně finančně zabezpečit, oba letošní festivaly – Open Air Program i říjnový Jazz Goes to Town – a posunout je zase o kousek dál. Pokusit se víc zaktivizovat mladé v Hradci, aby se zapojovali do organizace kulturních akcí. No a pak dodělat školu a přivést na svět v pořádku druhého potomka. A přežít to bez úhony.

  • Autor: Petr Pola
  • Publikováno: 03. února 2017

Komentáře k článku: Nová síť informuje (No. 5)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 6/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


21. 3.–3. 4. 2017

Číslo 6/2017 (21. 3.–3. 4. 2017)

Obsah čísla 6/2017

Slovo ...

Téma?

Jako čtenář českých divadelních...

Sukces měsíce

M. Kunze, S. Levay: Rebecca

Národní divadlo moravskoslezské...

Dotazník

Marka Míková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Komedie aneb Zpět do vlídné...

Rada hlavního města Prahy rozhodla,...

Fejeton

Homo ludens aneb Člověk bez...

Po nějaké době se vracím na stránky...

Názor

Manipulace a neznalost Jana...

V úvodním textu DN č. 5 nazvaném O...

Kronika

Jednou větou

Muzikál Srdcový král pražského...

Kritika

Faustovo prokletí

Faustovo prokletí Hectora Berlioze je v...

Ideál ženy v zrcadle

Letošní sezona v Městském divadle v...

Činohra v cizí kůži

Mají-li návštěvníci HaDivadla před...

Podzemní proces

V legendárním pražském kině v...

Klasika pro mládež?

Jako třetí díl volné trilogie...

Tam, kde včera znamená...

Bolek Polívka (dále pro přehlednost...

Nečitelná láska paní...

Jen několik měsíců po vydání...

Lidové divadlo podle Martinů

Měl jsem v poslední době štěstí...

Smějící se bestie Tomáš...

Tomáš Dianiška je bůh. Tedy podle...

Modernismus a avantgardismus ...

Když jsem vstoupil do provázkovského...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 6/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Šimon Dominik: Nezačínám...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Je čas uvést věci do pohybu

Rozhovor s novými šéfy činohry a...

Kontext

Akademie v mantinelech...

Poslední únorovou neděli se v Los...

Kulatý stůl Divadelních...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Výstavy – výstavy –...

Národní muzeum informuje

Nejlepší herec nemusí...

Herecká asociace informuje

Podoby: Nevyžádaný dopis...

Píšu ti milá, jaks správně poznala,...

Divadlo Antonína Dvořáka...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Maxim Didenko: Divadlo je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Vladimíre, děkuju

Vladimír Vašut byl taneční kritik a...

Zemřeli

Vladimír Vašut (26. 3. 1931 Dolní...

Výročí

Výročí 1.−15. dubna

Riedlbauch Václav, skladatel (1. 4....

Paměti, záznamy, deníky

Jan Skopeček: Má poslední...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Fagi a divadlo

Prokletí

Osmnáctého února měla ve...

Expert – manifest

Příloha

Události z historie školy

1945 d dekretem prezidenta republiky...

Doctores honoris causa JAMU

Janáčkova akademie múzických umění...

Devět „nej“ brněnské...

Janáčkova akademie múzických umění...

Anketa s výraznými...

1. Jak vzpomínáte na studia, co jste...

Kalendář akcí k oslavám /...

24. března / Divadlo na Orlí...

Moderní vysoká škola s...

Vládním zákonem z 12. září 1947...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 6/2017



Obsah,