Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2018

ročník 25
12. 6.–25. 6. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Nová síť informuje (No. 5)

    Martina Erbsová: Politika si vás najde

    „Malý Avignon“ – tak se někdy říká off části festivalu Divadlo evropských regionů. Za dramaturgií Open Air Programu Hradec Králové, jak zní správně celý název, stojí dynamicky se rozvíjející kulturní neziskovka kontrapunkt. Před nedávnem pod svá křídla přibrala i další nemalý festival Jazz goes to town. Ředitelkou kontrapunktu je Martina Erbsová, nejen zkušená manažerka a aktivistka veřejného prostoru, ale i kandidátka do krajských voleb.

    Martina Erbsová FOTO MARTIN VOSÁHLO

    Open Air Program si v posledních letech získal pověst jednoho z nejvyhledávanějších letních divadelních festivalů. Mohla byste nám něco říct o dramaturgii a organizátorech?

    Dovolím si tedy trochu historického úvodu. Open Air Program (OAP) založilo v roce 2000 Volné sdružení Východočeských divadelníků v čele s Alexandrem Gregarem, který o 10 let později organizaci předal o. s. Poco a poco animato, tehdy pod vedením Dominiky Špalkové (která je dnes uměleckou ředitelkou Divadla Drak). V roce 2013 se sdružení přejmenovalo a změnilo právní formu. Tedy aktuálně je organizátorem kontrapunkt.

    Návštěvník, který v červnu přijíždí na Mezinárodní festival Divadlo evropských regionů, který pořád Klicperovo divadlo a Divadlo Drak, přirozeně vnímá celou tuto událost jako jeden velký organizmus. OAP je však jeho samostatnou součástí se svou vlastní historií.

    Za 16 let svého trvání se výrazně proměnil, takže nyní se například denně uskuteční téměř 20 rozličných divadelních a pohybových produkcí, performancí a koncertů nezávislých profesionálních i neprofesionálních uskupení. Dramaturgie se odvíjí především z výběru přihlášených projektů (výzva na tento rok má uzávěrku 26. února 2017). Naším cílem je ale rovněž zavést diváka do nových lokalit a ukázat mu město z jiné perspektivy.

    Do programu letošního Open Airu se divadla mohou přihlásit, jak už jste zmínila, do 26. února. Chystáte i nějaké novinky?

    Chceme letos ještě více osídlit hradecké ulice. Pracujeme s tématy využívání veřejného prostoru a péče o něj, určování hranic soukromého a veřejného, která se budeme letos snažit rozehrát především prostřednictvím výtvarných instalací a jiných uměleckých intervencí. Například projekt Zářící město, experimentální zvuková performance tvůrců Jana Mocka a Táni Švehlové, která se odehrává přímo v jednom z domů panelového sídliště a poodkrývá život a příběhy jeho obyvatel. Mám radost, že tímto projektem vykročíme i mimo hranice historického centra, na které se jinak soustředí veškeré festivalové dění.

    Většina vašich aktivit je orientovaná na místní obyvatele, byl to i důvod vaší kandidatury do posledních krajských voleb?

    Asi je to přirozené, že když něco děláte pro komunitu v místě, kde žijete, tak si vás politika sama najde. Nějaký čas to však trvalo, než jsem k tomuto kroku svolila. Necítím se být politikem, přestože dění ve svém městě a regionu pochopitelně sleduju. Snažím se k rozvoji města přispět hlavně svou prací. Ukazovat, že pokud jste s nějakým stavem nespokojeni, můžete ho změnit, třeba i drobností. Uvědomila jsem si, že někteří lidé chápou svou občanskou povinnost výhradně jako možnost volit. A pokud se nezadaří, pak čtyři roky pouze planě kritizují – nejlépe na sociálních sítích. Na druhou stranu je pro politiky slovo partnerství téměř neznámým pojmem. Volení zástupci kolikrát ke své funkci přistupují stylem – zvolili jste si nás, tak nás zase uvidíte na plakátech a nemluvte nám do toho. Málokdy mají zájem o diskuzi a zpětnou vazbu. Tak to jsou ty důvody – být aktivní a chtít partnerství.

    Co vás v poslední době potěšilo na poli kultury?

    Zůstanu v Hradci. Největší radost mám ze dvou kamarádek Anety a Natálie, které loni v listopadu na břehu Labe po ročním úsilí a různých peripetiích otevřely komunitní saunu NUUK, kde uvádějí i kulturní projekty. Jejich energie a vytrvalost je velkým zdrojem inspirace pro ostatní. Když něco chybí tak, si to vytvoříte a nemusí to stát zrovna miliony, stačí dělat věci srdcem a věřit jim. Navíc je to projekt, který Hradec Králové opět trochu dostal na mapu inovativních, neotřelých snad světových počinů.

    Co vás naopak zklamalo?

    Ať je to v rovnováze, tak opět Hradec. Rozhodnutí města umístit bez předchozí diskuze o potřebnosti a následné veřejné soutěže novou sochu-figuru na Malé náměstí v historickém centru.

    Co byste si přála?

    Zcela sobecky? Aby se nám podařilo dle plánu zrealizovat, tedy hlavně finančně zabezpečit, oba letošní festivaly – Open Air Program i říjnový Jazz Goes to Town – a posunout je zase o kousek dál. Pokusit se víc zaktivizovat mladé v Hradci, aby se zapojovali do organizace kulturních akcí. No a pak dodělat školu a přivést na svět v pořádku druhého potomka. A přežít to bez úhony.

    • Autor:
    • Publikováno: 3. února 2017

    Komentáře k článku: Nová síť informuje (No. 5)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,