Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Liberečtí sloni 2017 (No. 4)

Nejsem výtvarník, přesto jsem si řekla, že se dneska rozepíšu o vizuální estetice divadla pro děti. Vyprovokovalo mě k tomu představení House medvědem slovinského Lutkovno gledaličce Ljubljana. Pohádka, která proklamuje, že je o toleranci a přijetí rozmanitosti, bohužel mou toleranci rozbouřila, a to jak po stránce dramaturgické, tak po stránce scénografické.

Příběh vypráví o houseti, které se vylíhlo z vajíčka, a medvěd byl ten první, koho spatřilo. FOTO archiv festivalu

Začnu na poli, které je mi blízké, tedy u stavby příběhu a u jeho logiky. Slovinští tvůrci využili námět stejnojmenné obrázkové knihy pro nejmenší, kterou namalovala německá ilustrátorka Katja Gehrmann. Příběh vypráví o houseti, které se vylíhlo z vajíčka, a medvěd byl ten první, koho spatřilo. Proto ho začalo považovat za svou mámu a mělo pocit, že je taky medvědem. Medvěd se mu snažil dokázat, že nejsou stejní. Vždyť house neumí vylézt na strom, ani plavat či jíst ryby. House však medvěda přesvědčilo, že nic z toho pro něj není problém, takže spolu klidně mohou žít.

Slovinští tvůrci pak tento příběh potřebovali doslovně vyložit, takže na jeho konci nasadili houseti medvědí uši a medvědovi zobák. Tím z příběhu udělali nesmysl: ani malé dítě neuvěří, že se z housete může stát medvěd a naopak. Pokud to zamýšleli jako metaforu – předpokládám, že ano –, pak jim prostě nevyšla. Příběh odehráli tím nejpodbízivějším způsobem, který se ve vztahu k dětskému diváku používá: malé ztracené house pípá, lísá se, ve své roztomilosti a bezbrannosti vzbuzuje soucit publika.

Katja Gehrmann byla za své ilustrace mnohokrát oceněna. Její obrázky k této pohádce si můžete prohlédnout zde: http://www.katjagehrmann.de/bilderbuch/gans-der-b%C3%A4r?1. Pro mě mají přesnou míru sentimentu a humoru. Ráda bych si takovou knížku spolu s dětmi prohlídla. To však rozhodně nemůžu říct o výtvarné stránce slovinské inscenace.

Scénografky Donna Wilson a Ajda Vogelnik si pro divadelní realizaci vymyslely látkové objekty a loutky. FOTO archiv festivalu

Scénografky Donna Wilson a Ajda Vogelnik si pro divadelní realizaci vymyslely látkové objekty a loutky. Proč ne: svět měkkých polštářů a plyšáků vyvolává příjemné pocity určitě nejen ve mně. Ovšem chybí-li mu cit pro barvy, vzory, tvary, stává se tím odpudivější, čím měkčí je. Jako když vás na návštěvě posadí do špinavého, zatuchlého prosezeného křesla, které má tu a tam díry zakryté promaštěným polštářem. Právě tak na mě působila výtvarná estetika inscenace House medvědem. Nepříjemný dojem podtrhla ještě záměrná nesouměrnost zvolených proporcí loutek, která nebyla ničím odůvodněná, tudíž působila víc jako nahodilost, respektive neumětelství. Celkový chaos a nesoulad dotvářely strakaté kostýmy, které o postavách nevypovídaly vůbec nic.

///

Plast evokuje led a sníh, krápníky a zasněžené hory, ledový zámek a chlad… FOTO archiv festivalu

Když jsem v duchu přidělovala estetice tohoto představení deset mínusových bodů, šlo mi hlavou, jak skvěle s volbou materiálů a jejich zasazení do logických souvislostí příběhu umí zacházet Bára Čechová, která dělala výpravu ke včerejší Norské pohádce Buchet a loutek. Dřevěné manekýny zkombinovala s plastovou scénou. Plast evokuje led a sníh, krápníky a zasněžené hory, ledový zámek a chlad, který jde ze zlé nosatice a její matky. Dřevěná Tea a Olaf se jím musejí probít, aby se mohli vrátit do své útulné dřevěné postele.

///

U loutek k Malému pánovi má každý detail své opodstatnění. FOTO archiv festivalu

Za podobně vydařenou, esteticky sladěnou a logicky opodstatněnou považuju i scénografii Františka A. Skály k pohádce Malý pán. Kombinace přírodních materiálů a starého haraburdí je pro syna i otce Skálovy příznačná. U loutek k Malému pánovi má každý detail své opodstatnění, není nahodilý a souzní v rámci celku. Stejně tak je tomu i u scény, kterou si pro divadelní verzi pohádky vytvořili členové Divadla B z Prahy Radek Beran (scénář, režie a hra s loutkami i bez nich) a René Krupanský (dramatizace a hra s loutkami i bez nich).

///

Ostatní díly denního zpravodajství:

Liberečtí sloni 2017 (No. 1)

Liberečtí sloni 2017 (No. 2)

Liberečtí sloni 2017 (No. 3)

Liberečtí sloni 2017 (No. 5)

  • Autor: Zuzana Vojtíšková
  • Publikováno: 17. června 2017

Komentáře k článku: Liberečtí sloni 2017 (No. 4)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 13/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


27. 6.–4. 9. 2017

Číslo 13/2017 (27. 6.–4. 9. 2017)

Obsah čísla 13/2017

Slovo ...

Divadelní sezona končí

Divadlům i Divadelním novinám, které...

Sukces měsíce

Lazebník sevillský

Hudba Gioacchino Rossini, libreto Cesare...

Dotazník

Mathias Straub

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Praha je nejvýznamnějším...

Hlavní město Praha (HMP) je už...

Fejeton

Plavba na vlnách imaginace

Liberec, 14. června, devět hodin...

Názor

Glosa

Ke grantové politice

V 10. čísle Divadelních novin mne...

Anketa

Cena Josefa Balvína za sezonu...

Cenu Josefa Balvína za sezonu 2016/2017...

Kritika

Kapitálová škola hrou

Michal Dočekal, ředitel Činohry...

Žižkovy voči…

Proč jsem se jen, já osel, nevymlouval...

Život toužících žen

Protože Petru Hůlovou soustavně čtu,...

Nesnesitelná přesycenost...

Ve čtvrtém patře Divadla pod...

Calembour natřikrát

Znáte čokoládu Studentská pečeť?...

Když Čapek potkal Havla

Výrazné didaktické úmysly...

Kouzelný cirkus bratří...

Nejnovější inscenace Deadtown je v...

Dělat operní legraci je...

A pořádná dřina, protože se...

Kar za bolavé duše

První hru Natalie Kocab můžeme číst...

Jen panda je černá a bílá...

Režisér Michal Hába miluje...

Inspirativní střípky z...

Už je to dvacet let, co Arnošt...

Bayreuthský Lohengrin v...

Dílo Richarda Wagnera je velkolepé,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 13/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Bouřlivá divadelní Ostrava

V moravskoslezské metropoli proběhl na...

Rozhovor

Miroslav Hanuš: Ptali se mě,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filip Nuckolls: Ztratili jsme...

Rozhovor s režisérem a scenáristou...

Kauza

Kontext

Koncepce kulturní politiky...

Pražští zastupitelé schválili...

Pokus o dada 21. století...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vybočení z řady aneb...

Úvahy rozhlasové

Burza

Vážení kolegové, milí...

Herecká asociace informuje

Podoby – Jak přeříznout...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Studio Ypsilon Praha

Do divadla zadním vchodem

Divadelní tipy redaktorů DN...

Josef Herman O prázdninách se hraje...

Zahraničí

Mozart v bažinách

Únos ze serailu je na jevišti...

Mezi elegancí a barbarstvím

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kam kráčíš, Polsko?

Jiří Havelka koncem loňského roku...

Zemřeli

Zemřeli

Eduard Dřízga / Andrej Maťašík /...

Za Pavlem Kohnem

(14. října 1929 Praha – 18. června...

Výročí

Výročí 16. července –...

Novák Josef, režisér (16. 7. 1942)...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (III)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Jiří Suchý & Jiří Šlitr:...

Skripta, paměti, či sumář...

Když se kniha jmenuje prostě O...

Obrazem

Stimulovat pouliční scénu

Snímek Zdeňka Velena pochází ze...

Fagi a divadlo

Expert – nadějné vyhlídky

Příloha

Když máš v ruce...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 13/2017



Obsah,