Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Liberečtí sloni 2017 (No. 4)

Nejsem výtvarník, přesto jsem si řekla, že se dneska rozepíšu o vizuální estetice divadla pro děti. Vyprovokovalo mě k tomu představení House medvědem slovinského Lutkovno gledaličce Ljubljana. Pohádka, která proklamuje, že je o toleranci a přijetí rozmanitosti, bohužel mou toleranci rozbouřila, a to jak po stránce dramaturgické, tak po stránce scénografické.

Příběh vypráví o houseti, které se vylíhlo z vajíčka, a medvěd byl ten první, koho spatřilo. FOTO archiv festivalu

Začnu na poli, které je mi blízké, tedy u stavby příběhu a u jeho logiky. Slovinští tvůrci využili námět stejnojmenné obrázkové knihy pro nejmenší, kterou namalovala německá ilustrátorka Katja Gehrmann. Příběh vypráví o houseti, které se vylíhlo z vajíčka, a medvěd byl ten první, koho spatřilo. Proto ho začalo považovat za svou mámu a mělo pocit, že je taky medvědem. Medvěd se mu snažil dokázat, že nejsou stejní. Vždyť house neumí vylézt na strom, ani plavat či jíst ryby. House však medvěda přesvědčilo, že nic z toho pro něj není problém, takže spolu klidně mohou žít.

Slovinští tvůrci pak tento příběh potřebovali doslovně vyložit, takže na jeho konci nasadili houseti medvědí uši a medvědovi zobák. Tím z příběhu udělali nesmysl: ani malé dítě neuvěří, že se z housete může stát medvěd a naopak. Pokud to zamýšleli jako metaforu – předpokládám, že ano –, pak jim prostě nevyšla. Příběh odehráli tím nejpodbízivějším způsobem, který se ve vztahu k dětskému diváku používá: malé ztracené house pípá, lísá se, ve své roztomilosti a bezbrannosti vzbuzuje soucit publika.

Katja Gehrmann byla za své ilustrace mnohokrát oceněna. Její obrázky k této pohádce si můžete prohlédnout zde: http://www.katjagehrmann.de/bilderbuch/gans-der-b%C3%A4r?1. Pro mě mají přesnou míru sentimentu a humoru. Ráda bych si takovou knížku spolu s dětmi prohlídla. To však rozhodně nemůžu říct o výtvarné stránce slovinské inscenace.

Scénografky Donna Wilson a Ajda Vogelnik si pro divadelní realizaci vymyslely látkové objekty a loutky. FOTO archiv festivalu

Scénografky Donna Wilson a Ajda Vogelnik si pro divadelní realizaci vymyslely látkové objekty a loutky. Proč ne: svět měkkých polštářů a plyšáků vyvolává příjemné pocity určitě nejen ve mně. Ovšem chybí-li mu cit pro barvy, vzory, tvary, stává se tím odpudivější, čím měkčí je. Jako když vás na návštěvě posadí do špinavého, zatuchlého prosezeného křesla, které má tu a tam díry zakryté promaštěným polštářem. Právě tak na mě působila výtvarná estetika inscenace House medvědem. Nepříjemný dojem podtrhla ještě záměrná nesouměrnost zvolených proporcí loutek, která nebyla ničím odůvodněná, tudíž působila víc jako nahodilost, respektive neumětelství. Celkový chaos a nesoulad dotvářely strakaté kostýmy, které o postavách nevypovídaly vůbec nic.

///

Plast evokuje led a sníh, krápníky a zasněžené hory, ledový zámek a chlad… FOTO archiv festivalu

Když jsem v duchu přidělovala estetice tohoto představení deset mínusových bodů, šlo mi hlavou, jak skvěle s volbou materiálů a jejich zasazení do logických souvislostí příběhu umí zacházet Bára Čechová, která dělala výpravu ke včerejší Norské pohádce Buchet a loutek. Dřevěné manekýny zkombinovala s plastovou scénou. Plast evokuje led a sníh, krápníky a zasněžené hory, ledový zámek a chlad, který jde ze zlé nosatice a její matky. Dřevěná Tea a Olaf se jím musejí probít, aby se mohli vrátit do své útulné dřevěné postele.

///

U loutek k Malému pánovi má každý detail své opodstatnění. FOTO archiv festivalu

Za podobně vydařenou, esteticky sladěnou a logicky opodstatněnou považuju i scénografii Františka A. Skály k pohádce Malý pán. Kombinace přírodních materiálů a starého haraburdí je pro syna i otce Skálovy příznačná. U loutek k Malému pánovi má každý detail své opodstatnění, není nahodilý a souzní v rámci celku. Stejně tak je tomu i u scény, kterou si pro divadelní verzi pohádky vytvořili členové Divadla B z Prahy Radek Beran (scénář, režie a hra s loutkami i bez nich) a René Krupanský (dramatizace a hra s loutkami i bez nich).

///

Ostatní díly denního zpravodajství:

Liberečtí sloni 2017 (No. 1)

Liberečtí sloni 2017 (No. 2)

Liberečtí sloni 2017 (No. 3)

Liberečtí sloni 2017 (No. 5)

  • Autor: Zuzana Vojtíšková
  • Publikováno: 17. června 2017

Komentáře k článku: Liberečtí sloni 2017 (No. 4)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 12/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


13. 6.–26. 6. 2017

Číslo 12/2017 (13. 6.–26. 6. 2017)

Obsah čísla 12/2017

Slovo ...

O sochaři, jehož zabil...

Říkalo se mu „fronta na maso“....

Sukces měsíce

Divadelní Flora Olomouc

Divadelní festival v Olomouci již...

Dotazník

Linda Straub

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Rozdělování veřejných...

V Brně se po roce 1989 pomalu a s...

Fejeton

Povaha česká prokouřená

Blížila se půlnoc posledního...

Názor

„Kouříme? Nekouříme –...

Titulní citát z Havlovy Zahradní...

Glosa

Nedá mi to

Karla Hofmannová na vedlejší straně...

Přehlížená Afrika

Třináctý ročník festivalu Tvůrčí...

Anketa

Kronika

Jednou větou

Třetí ročník anonymní soutěže o...

Reportáž

Kritika

Pestrá Flora

V polovině května rozkvetla Olomouc...

Olomoucké divadelní zázraky

Divadelní Flora Olomouc: 12.–21....

Sukně příliš široké pro...

Hru Christophera Hamptona Nebezpečné...

Na vlně teenagerovské

Osmidílná série Mládí v hajzlu...

Ze života loutek, které už...

BodyVoiceBand, jehož základ tvoří...

Divadelní galerie

Na začátku Fragmentů milostných...

S Čechovem neradno režijně...

Racek, jedna z pětice „velkých...

Honibrku, ty jsi Káj?

Představení AnderSen začne jako...

To je směšné, cha, cha,...

David Drábek uvařil hradeckého...

Pěkná napodobenina

Plzeňská opera uvedla českou...

Nový pokus o Žítkovské...

Dodo Gombár se jako režisér a...

Tři muži v chalupě aneb...

Závěrečná část „angažované,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 12/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Šťastná budoucnost?...

Ve Zlíně proběhl v polovině května...

Dušan D. Pařízek: Čas od...

S režisérem Dušanem D. Pařízkem...

Pestrá Flora

V polovině května rozkvetla Olomouc...

Olomoucké divadelní zázraky

Divadelní Flora Olomouc: 12.–21....

Rozhovor

Alexandre Katsapov: Emoce teď...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Dušan D. Pařízek: Čas od...

S režisérem Dušanem D. Pařízkem...

Jak se vaše divadlo vyrovná...

Rozhovor s řediteli o kouření v...

Kauza

Kontext

Balety v Národním divadle

V březnu uspořádaly Divadelní noviny...

Anamnézy zla a jiskřičky...

Úvahy filmové

Burza

Nahlédnutí do výtvarné...

Národní muzeum informuje

Vážení kolegové, milí...

Herecká asociace informuje

Podoby – Kartinky z Ruzyně

Teď by to bylo 41 let, ale ten smrad...

Zahraničí

Streaming, decibely, skype

Nová dráma 2017

Nečekej na lepší časy aneb...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Trzymaj się, Stary

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Olga Racková-Doležalová (15. 1. 1934...

Výročí

Výročí 1.−15. července

Adamcová Marie, kostýmní výtvarnice...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (II)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Expert – Obřad jako obraz

Fagi a divadlo

Akce / Action

Výpravnou publikaci Akce/Action...

Expert – obřad jako obraz

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 12/2017



Obsah,