KRITIKA 13/2010
Nevstoupíš dvakrát…
Francouzský herec a režisér Yoshi Oida, dlouholetý spolupracovník Petera Brooka, vloni Prahu okouzlil nastudováním Brittenovy opery Smrt v Benátkách ve Státní opeře Praha. Není divu, že jsme očekávali od jeho druhé pražské operní režie další zázrak, jenže ten se nekonal. S takřka stejnou poetikou si Oida neporadil s Mozartovou operou Idomeneo. Jde sice nad rámec základního distinguovaného aranžmá, postavy však k originálnímu jednání a tudíž k životu nepřivedl. Jen Oida ví, proč se tak stalo, nezbývá než konstatovat, že i mistr tesař se utne, a dohadovat se, že režisér nejspíš v Mozartově opeře nenalezl ty pravé podněty. Nedivím se mu, v Idomeneovi sice jsou jasné názvuky pozdějšího génia, opera nicméně jako celek ještě nic převratného neznamená a troufám si odhadnout, že nenapsat ji Mozart, nehraje se. Dobře, stane se v nejlepších rodinách.
Za horší považuji, že to pravé mozartovské v partituře neobjevil ani dirigent Tomáš Netopil, jeho provedení je pouze pečlivé, ale nicneříkající. A pokud ani sólisté neohromí, provedení se neodlepí od země, je jen úctyhodné, co s tím dnes. Navíc mi nezbývá než konstatovat, že hlavní hvězda produkce, česká sopranistka působící především ve Švýcarsku Martina Janková (Ilia), opět neúnosně distonovala – ostatně zazpívat čistě jsem ji neslyšel ani při jejích koncertech, ani z nahrávek. Nerozumím, co ji činí hvězdou.
Národní divadlo Praha – W. A. Mozart: Idomeneo. Opera o třech jednáních, inscenační úprava Yoshi Oida a Rob Kearley. Dirigent Tomáš Netopil, režie Yoshi Oida, scéna Tom Schenk, kostýmy Elena Mannini. Premiéra ve Stavovském divadle 6. května 2010.
28. 06. 2010
Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).