Věc Makropulos za koncertní či „poloscénické“. Ve světe to nejčastěji znamená orchestr umístněný na jevišti, před nímž pěvci v koncertním rozestavení a oblečení u pultíků herecky naznačují základní jednání mezi postavami. Pokud bych chtěl být zlomyslný, markýrují obvyklé operní markýrování postav na jevišti. Jako kdyby právě operní divadlo spočívalo v herecké posunčině!">

Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Nevědí, že hrají divadlo

V Národním divadle moravskoslezském označili uvedení opery Leoše Janáčka Věc Makropulos za koncertní či „poloscénické“. Ve světe to nejčastěji znamená orchestr umístněný na jevišti, před nímž pěvci v koncertním rozestavení a oblečení u pultíků herecky naznačují základní jednání mezi postavami. Pokud bych chtěl být zlomyslný, markýrují obvyklé operní markýrování postav na jevišti. Jako kdyby právě operní divadlo spočívalo v herecké posunčině! Operní divadlo přece pracuje především s hudbou, s její divadelností, gestem, obrazností a dramatičností, to vše na jevišti inscenátoři vizualizují, tematizují, odtud extrahují tradiční nebo třeba úplně nové příběhy, postavy a jejich jevištní život. Tvrdí se to v každé učebnici operní režie, jenže na jevištích, zvláště našich, něco takového sotva kdy zahlédneme. A právě to obsahuje ostravské koncertní provedení, jemuž chybí jen dotáhnout, co začali dirigent Robert Jindra s výtvarníkem Davidem Bazikou, ale i v této neúplné, vlastně tak trochu neuvědomělé podobě jde o strhující „inscenaci“ hudebního dramatu.

Eva Urbanová (Emilia Marty) v závěru opery FOTO MARTIN POPELÁŘ

Robert Jindra dovedl ostravský orchestr k soustředěné precizní hře, přitom spontánně muzikální, zvukově bohaté. Zároveň a především však Jindra rozvrhem partitury koncipoval dramatické situace v nuancích, v jakých toho lze dosáhnout právě jen hudbou. Orchestr je další postavou s vlastními „replikami“, že právě tak je třeba Janáčkovu hudbu interpretovat, věděli nejlepší janáčkovští dirigenti a ví to i Robert Jindra.

David Bazika prostorem příběh a témata opery naopak zobecnil. K Janáčkovu řekněme filosofickému zamyšlení nad dlouhověkostí dodal téma hudby samé: v kruhovém centru jeviště jsou na zmačkané bílé látce rozestavené masivní dřevěné hudební pulty, u kterých při předehře opona odhalí strnule stojící postavy (sólisty). Nad nimi zavěšený kruh, na horizontu svítí velké iniciály, v posuvných černých průhledech se posléze objeví sbor. Všechno se v životě opakuje, přesto je výjimečný a krásný, dalo by se přečíst jedno z významových poslání scény. Přesto prostor neustále podmiňuje vnímání příběhu a několikrát podtrhne „jevištní“ situaci – v závěru na jednom z pultíků symbolicky shoří „věc Makropulos“.

Událostí se samozřejmě stalo první nastudování Emilie Marty Evou Urbanovou. Měla zjevně respekt k partu a napoprvé nevyužila všechny jeho možnosti. Pro postavu je však dokonale disponovaná a závěru opery dodala vznosný patos. Vůbec je opera obsazena z domácích (česko-slovenských) zdrojů na hranici možného: Aleš Briscein do role Alberta Gregora přesedlal z Janka, kterého obvykle zpívá i v zahraničí (vloni v Salcburku), tady ho výtečně zazpíval Luciano Mastro. Solicitátora Vítka věcně a precizně zazpíval Jozef Kundlák, barona Prusse Ivan Kusnjer a Kristinu Agnieszka Bochenek-Osiecka. Václav Morys v další ze svých proměn stvořil dojemně komického Hauka-Šendorfa. Pouze Peter Mikuláš nebyl v partu advokáta Kolenatého úplně přesný.

Pouhá tři představení se vyprodala, diváci nešetřili ovacemi. Operní divadlo prostě musí poskytovat výjimečné zážitky, jinak dnešní společnost přestává zajímat – to je možná nejdůležitější poučení z jednoho z vrcholů operní sezony.

Národní divadlo moravskoslezské Ostrava – Leoš Janáček: Věc Makropulos. Hudební nastudování a dirigent Robert Jindra, režijní spolupráce Bohuslava Kráčmarová, sbormistr Jurij Galatenko. Koncertní uvedení 13., 21. a 26. ledna 2012. (Psáno z provedení 21. ledna 2012.)

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 6. Únor, 2012

Komentáře k článku: Nevědí, že hrají divadlo

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 5/2015

Vychází za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a Nadace Českého literáního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


4. 3.-17. 3. 2015

Číslo 5/2015 (4. 3.-17. 3. 2015)

Obsah čísla 5/2015

Komentář

O moderních technologiích a...

Plzeňské Nové divadlo se na začátku...

Osobnost měsíce

Juraj Kukura

Juraj Kukura – představitel Fjodora...

Jak já to vidím

Anita Krausová

Dotazník aneb Hledání divadelního...

Kronika

Bylo & bude 5/2015

Bylo VÁCLAV HAVEL’S HUNT FOR A PIG...

Kritika

Brněnský nostalgický kruh

V Městském divadle Brno měla...

Zpráva o jednom životě

Městské divadlo ve Zlíně v...

Anče, Kubo, je tu...

Divadlo na Vinohradech se inscenací...

Na ztracené vartě

Už dlouho jsem neviděl tak dokonale...

Jaký to nádherný svět...

Druhý ročník festivalu nového...

OPERA 2015 – dobrý...

OPERA 2015 je již dvanáctým...

Kdysi Mozartova Kouzelná...

Singspiel (čili hru se zpěvy)...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 5/2015...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Rozhovor

Jiří Bartovanec: Tančil...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kontext

K antice staré i nové

Nejnovějším přírůstkem...

Potužilovo inferno

Poezie a láska jsou prostě...

Já na bráchu…

Svým třetím celovečerním filmem...

Jak se daří opeře na...

Festivalu OPERA 2015 se poprvé...

Burza

Fagi a divadlo

Náměstí Kubánské revoluce

Podoby

Došlo do redakce

Daniel Růžička, Jarmila...

3LO3

Meteorologové a někteří básníci a...

Setkání asociací v...

V úterý 17. února se na FAMU setkali...

Divadlo Na Jezerce

Divadla české Broadwaye

Staronové pořádky a...

K věci

Publicistika

Staronové pořádky a...

K věci

Zahraničí

Kolotoč britských ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

O beránkovi, který v New...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Dmitrij Ťulpanov (1. 1. 1966 Leningrad...

Výročí

Výročí 1.–15. března

Kareninová Zdenka, sólistka opery (1....

Paměti, záznamy, deníky

Život druhý aneb Jak ho to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 5/2015



Obsah,