Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Nejde o život, ale o přežívání

Národní divadlo představilo na scéně Stavovského divadla u nás dosud nehranou britskou autorku Rebeccu Lenkiewiczovou, která údajně patří k nejvýznamnějším současným dramatikům. Volba na jednu stranu pochopitelná, protože jde o text, který běžnému publiku konvenuje svou realističností, na druhou překvapivě spjatá se jménem režiséra Daniela Špinara.

Smrt babičky Lily (kterou hraje Jana Preissová) zasáhne rodinu i diváky FOTO PETR NEUBERT

Ovšem ani v tomto případě Špinar původní realistickou podobu hry ne zcela respektoval. Především spolu s výtvarníkem Stojčevským nevytvořili popisný interiér, ale sál kina se sedačkami a dvěma dveřmi, v němž aktéři Noční sezony sledují obraz svých vlastních osudů. Jeho statičnost sice režisér narušuje rozehráváním některých situací, ale propojení divák–publikum a divák–herec příliš nefunguje, zůstává tak jen u nápadu. Inscenátoři se zřejmě inspirovali tím, že jedna z postav je filmová hvězda, která do města přijíždí natáčet film o irském básníkovi Yeatsovi. Různé projekce pak zřejmě mají dokreslovat celkovou ozvláštňující atmosféru. Hraje se však hlavně na předscéně, která vypovídá o bezútěšnosti rodinného dění.

Také text se dramaturg a režisér snažili co nejvíc zbavit popisnosti, proto hodně škrtali. Nic proti tomu, i tak zůstala hra dialogy přeplněná, jako by odkazovala k tomu, že Lenkiewiczová byla původně herečkou. Navíc, i kdyby se autorka v rozhovoru nevyznala ze svého obdivu k Čechovovi a Williamsovi, inspirace těmito dramatiky je v Noční sezoně víc než zřejmá. (A nejde vůbec o to, že také zde tvoří rodinu vedle otce a babičky tři sestry.) Lenkiewiczová chce psát dobré role pro ženy a rozhodně ji víc než příběh zajímají vztahy a city postav. Noční sezona je tak vlastně obrazem života jedné irské rodiny, která má atypické složení a postupně před divákem odhaluje traumata své minulosti i přítomnosti. Ve skutečnosti vlastně nejde o život, ale spíš o dost zoufalé přežívání.

Problematické jsou škrty, které postihly postavu Maud. Zbyla po nich totiž jen dost obecná motivace té nejmladší z celého tria a je zásluhou Lucie Polišenské, že jí dokázala přesto vtisknout určitý charakter. Tahle nabručená, přitom trochu frackovitá holka, která v zuřivém emocionálním výbuchu naplno vyjeví svou osobní bolest, přesně odpovídá tragikomické rovině hry. Podobně i Veronika Lazorčáková přesně vystavěla roli navenek racionální, drsnější Rose odhalující v opilecké scéně s Johnem svou zranitelnost. Judith Terezy Vilišové asi nejméně dává najevo, jak ji zasáhl odchod matky, která je před lety opustila. Vypadá vyrovnaně, ale i ve své zdánlivé rozumnosti bojuje s nejistotou a citovou deprivací.

Mužské postavy jsou na první pohled méně komplikované, do jisté míry jen otec Patrick není vykreslen přímočaře. Ondřej Pavelka si evidentně užívá tohoto svérázného glosátora, permanentního opilce a vulgárního cynika, který tak však jen přehlušuje svou osamělost a životní ztroskotání. Nejméně prostoru zde má Judithin milenec Gary, ale i když režisér u Pavla Baťka zvýrazňuje spíše komickou rovinu role, herec ji vyrovnává určitou nejednoznačností. Igor Orozovič předvádí svého Johna v póze blyštivé star i nečekané citlivosti, protože také on má svůj zranitelný kout. Johnův příjezd do rodiny Kennedyových se vlastně stává popudem k tomu, aby vyhřezly na povrch vztahové problémy. Orozovič sice recituje Yeatse citlivě, Yeats se dotýká i osobních osudů postav, ale jako další motiv působí celá tato textová rovina uměle. Možná je to tím, že má rodinné drama ještě více vzdalovat od reálné devastace života, kterou Lenkiewiczová tak usilovně předvádí, ale scénicky se nepodařilo sem dodat nějaký tón tajemnosti, či dokonce mystičnosti.

Tu sem vnáší Jana Preissová jako babička Lily, která pluje prostorem i přes svůj věk jako stále mladá, půvabná, nepozemská bytost. Bylo by jednoduché ji označit jako bláznivou, ona se jen uzavřela ve vlastním vnitřním světě, který si skutečnost nepřipouští. A to přesto, že dokáže svého postavení v rodině občas i využít. Stále touží po dceři Esther, která po svém odchodu do Londýna nestojí o jakýkoli kontakt, ale spíše volá po tom, aby se vrátilo to, co dělá život naplněným. V krásných volánkových šatech protančí-prožije zbývající dny a její smrt zasáhne nejen rodinu, ale určitě i diváka. Druhá, patnáctiminutová část inscenace se odehraje nad její urnou, kolem níž se nakonec všichni pustí do tance. Ve dveřích se objevuje také tančící Lily, snad aby nám připomněla, že někteří živí jsou vlastně mrtví, ale platí to i naopak.

Národní divadlo – Rebecca Lenkiewiczová: Noční sezona. Překlad Jitka Sloupová. Režie Daniel Špinar, dramaturgie Milan Šotek, scéna Dragan Stojčevski, kostýmy Linda Boráros, hudba Victoria Parker. Premiéra 9. listopadu 2017 ve Stavovském divadle.

  • Autor: Jana Paterová
  • Publikováno: 27. listopadu 2017

Komentáře k článku: Nejde o život, ale o přežívání

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 3/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


6. 2.–19. 2. 2018

Číslo 3/2018 (6. 2.–19. 2. 2018)

Obsah čísla 3/2018

Slovo ...

O pitomcích

Prezidentem České republiky se na...

Sukces měsíce

Benjamin Britten: Billy Budd

Státní opera v Národním divadle,...

Dotazník

Martina Kinská

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Trilobit

Vyhynulý mořský živočich jako by...

Fejeton

Povídka z Říma:...

Třetí Řím čeká, až se probudím,...

Glosa

Postarat se o nejmladší!

Kdykoli narazím na aktivity Nadačního...

Kronika

Jednou větou

Pražské Studio Alta oslaví v roce...

Kritika

Jak slunce stvořilo svět

Naivní divadlo uzavřelo svůj volný...

Zachraň strom!

Románová prvotina Timothée de...

Když vdovy hrají tenis

Operu Dvě vdovy napsal Bedřich Smetana...

Sestry na cestě od iluzí k...

Komorní scéna Aréna opět obrátila...

Cirkusový klaun Ernani

Po téměř sto sedmdesáti letech se...

A slova stékají jako med

Činoherní klub se otevírá...

Taškařice ze škamen

Komedie Úča musí pryč! dramatika...

Masky revolučního divadla

Bez roku čtyřicet let stará hra...

Billy Budd jako Špinarův...

I am an old man who has experienced...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 3/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Vladimír Kratina: Jsem kluk z...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kateřina Bohadlová:...

Rozhovor s ŘEDITELKOU souboru Geisslers...

Kontext

Stopy Zorky Ságlové

Úvahy výtvarné

Od všeho něco

Po dvou pražských a jednom brněnském...

To snad ČT nemyslí...

Úvahy TELEVIZNÍ

Burza

Užší nominace Cen Thálie...

Činohra Tereza Dočkalová – Nora,...

Divadlo 1918–2018

Divadelní zákon 1948 Za počátek...

Podoby – U Růže

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

V domě plném vlasů a...

V Semperově opeře v Drážďanech se...

Lázně jako magický prostor...

Sdílení zážitku je důležité pro...

Skutečnost může být jen...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Oldřich Veselý (13. 11. 1948 Brno –...

Výročí

Výročí 1.−15. února

Haken Petr, herec (1. 2. 1963) △...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Ivan Martin Jirous: Ochranný dohled...

Nad největším melodramem

Věra Šustíková je velkým znalcem...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tylovo divadlo Kutná Hora

Do divadla zadním vchodem

Vlasta Fialová (1928–1998)

Moravské zemské muzeum v Brně...

Pan Papírek… (XII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 3/2018



Obsah,