Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Ženy a muži klasicky i moderně

Dlouho očekávaná premiéra Baletu Národního divadla pod vedením nového šéfa Filipa Barankiewicze se odehrála v říjnu v historické budově. Do komponovaného večera s názvem Timeless byly vybrány tři odlišné choreografie, které nabízejí pohled na proměnu taneční techniky od čisté klasiky/neoklasiky přes syntézu klasické a moderní taneční techniky až po rozmanitý současný tanec.

Choreografii Serenade vytvořil na Serenádu pro smyčce v C dur Petra Iljiče Čajkovského zakladatel tzv. americké baletní školy George Balanchine FOTO PAVEL HEJNÝ

Úvodní choreografii večera nazvanou Serenade vytvořil na Serenádu pro smyčce v C dur Petra Iljiče Čajkovského zakladatel tzv. americké baletní školy George Balanchine. První verze sice vznikla již v roce 1935, ale během let prošla několika úpravami. Choreografii postavil Balanchine původně pro žačky své baletní školy v rámci večerních lekcí scénické praxe. Inspiroval se jednak hudbou, jednak nepředvídatelnými událostmi, které se během zkoušek přihodily. Choreografie klade na každou tanečnici vysoké nároky nejen po stránce zvládnutí specifického stylu klasické taneční techniky (tzv. Balanchinova technika nebo také zjednodušeně neoklasika), ale i po stránce dokonalé souhry se sborem.

Těla tanečnic kreslí v prostoru neustále se proměňující obrazce, v nichž by sebemenší zaváhání narušilo strukturu a výsledný efekt. Jejich linie dotvářejí také dlouhé saténové šaty s vrchním dílem ve stylu klasického trikotu s ramínky. Ten zvýrazňuje štíhlé postavy tanečnic a dává vyniknout pohybům paží, kdežto dlouhá průhledná sukně především při rotacích, arabeskách a skocích maluje vlastní tvary. Přestože je toto dílo prezentováno jako čistý tanec oslavující hudbu a pohyb, můžeme najít v jeho druhé polovině náznaky jistého citového příběhu, který se odehrává mezi dvojicí tančící valčík (Sophie Benoit a Michal Štípa) nebo trojicí Ruská dívka (Andrea Kramešová), Temný anděl (Nikola Márová) a Chlapec elegie (Adam Zvonař).

Obrat o sto osmdesát stupňů přináší divákům prostřední část. Osmačtyřicetiletý izraelský choreograf Emanuel Gat vytvořil speciálně pro pražskou premiéru kratší nedějový kus s názvem Separate Knots (Oddělené uzly). Jedná se o choreografii pro dva. Záleží ovšem na aktuálním obsazení, zda těmi vyvolenými budou muž a žena, dva muži nebo dvě ženy. V programu k inscenaci Timeless vysvětluje Gat toto netradiční rozhodnutí: Vyvinulo se to samo sebou, protože nechávám na tanečnících, aby si vybrali, s kým chtějí pracovat. Chtěl jsem, aby tanečníci byli součástí tvůrčího procesu. Aby se jejich nápady a volby promítly do našeho společného díla.

Závěr večera patřil jednomu z nejslavnějších evropských baletů první poloviny 20. století Svěcení jara na hudbu Igora Stravinského FOTO PAVEL HEJNÝ

Na zkouškách tedy předal tanečníkům pohybový plán, se kterým musejí pracovat. To, v jakém pořadí, délce nebo dynamice části předvedou, záleží ovšem na nich. Hudební podklad, zcela nezávislý na pohybech tanečníků, tvoří Sonáta pro klavír v h moll, op. 58 od Fryderyka Chopina, interpretovaná klavíristou přímo na jevišti. Tanečníci Štěpán Pechar a Ondřej Vinklát mají na sobě pouze černé slipy, a tak působí v momentech, kdy stojí tváří v tvář těsně u sebe, dojmem jednoho „rozdvojeného“ těla. Pohybujíse místy sami pro sebe, místy jsou spolu v neustálém očním kontaktu. Stojí osamoceně s neurčitými gesty v prostoru, stíhají pohyby jeden druhého nebo se navzájem proplétají do krkolomných póz. Opakující se pohyby pánví v kontextu tak těsného kontaktu obou tanečníků však vyvolávají v publiku smích a řadu otázek.

Závěr večera patří jednomu z nejslavnějších evropských baletů první poloviny 20. století Svěcení jara na hudbu Igora Stravinského. Poprvé jej uvedl soubor Les Ballets Russes v Paříži roku 1913 s choreografií Václava Nižinského. Balet odkazuje na pradávné kmenové rituály pohanské Rusi, konkrétně obětování mladé dívky, která je nucena tančit až do naprostého vyčerpání, aby zajistila svému kmeni přízeň božstva.

Diváky, kteří se ztratí při hledání smyslu Gatova díla‚ vrací zpět do reality choreografie Glena Tetleyho. Jasně koresponduje s hudbou i obsahem baletu. Spojuje estetiku a technické principy klasiky s moderní taneční technikou kontrakce a uvolnění. Taneční pohyby jsou tak dynamicky, až živočišně umocněny, přesto nevyvolávají smích. Naopak, z jeviště vyzařuje neobyčejná energie podporující celkový estetický zážitek. Kromě náročných skoků, pádů a zvedaček vidíme i náznaky akrobacie, vynalézavé sborové kánony nebo sekundové „živé obrazy“. Vedoucí úlohu zde přebírají mužské sbory, tančící s ženami jen jako s nějakým „ostrým nástrojem“. Vyvoleným (obětovaným) je tentokrát muž, Youn Sik Kim, ale o sólové party se v záplavě sborových výstupů musí podělit se svými rodiči, dvojicí Matka (Nikola Márová) a Otec (Michal Štípa).

Inscenace Timeless je šikovně dramaturgicky postavena. Její rámec tvoří dvě choreografie, které patří mezi špičku světové baletní klasiky 20. století. První dává více prostoru něžným dívkám a potěší milovníky lyrického klasického tance na špičkách. Druhá oproti ní zobrazuje konkrétní děj a dominuje v ní energická živelnost mužů. Prostřední duet populárního současného choreografa pak upozorňuje publikum na to, že i když si velmi ceníme časem prověřených hodnot‚ žijeme přeci jen ve 21. století!

Balet Národního divadla – George Balanchine: Serenáda. Hudba Petr Iljič Čajkovskij, hudební nastudování David Švec, dirigent David Švec, Václav Zahradník, kostýmy Roman Šolc, světelný design Daniel Tesař.

Emanuel Gat: Separate Knots. Hudba Fryderyk Chopin, kostýmy Emanuel Gat, světelný design Emanuel Gat.

Glen Tetley: Svěcení jara. Hudba Igor Stravinskij, dirigent a hudební nastudování David Švec, scéna a kostýmy Nadine Baylis, světelný design John B. Read. Premiéry 20. a 21. října 2017. (Psáno z druhé premiéry.)

  • Autor: Libuše Hronková
  • Publikováno: 14. listopadu 2017

Komentáře k článku: Ženy a muži klasicky i moderně

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 2/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


23. 1.–5. 2. 2018

Číslo 2/2018 (23. 1.–5. 2. 2018)

Obsah čísla 2/2018

Slovo ...

Kultura buranství

Jelikož přelom roku je celkově na...

Sukces měsíce

Charles Gounod: Faust a...

Janáčkova opera Národního divadla v...

Dotazník

Ivan Pinkava

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Kolik stojí Velké divadlo?

Velké divadlo, historická scéna...

Fejeton

Už jim zase hráblo aneb Jak...

Povídka divadelní

Kronika

Jednou větou

1 Horácké divadlo Jihlava má od...

Kritika

Potkali se v Pardubicích

Režisér Michael Tarant má zálibu v...

Porušení mravního i...

Břetislav Rychlík se jako režisér...

Strašlivý vztek?

České divadlo vzalo Caryl Churchill na...

Když člověku rupnou...

Výraznou linii tvorby Divadla Tramtarie...

Šest žen znovuzrozených

Šest žen (původně Šest žen...

Dobře vržené kostky

Inscenací s poněkud dlouhým názvem...

Znepokojivý obraz minulosti i...

Když na počátku padesátých let...

Fikce, historie, nebo...

Dystopický román Kaspara Collinga...

Studený ohňostroj, či...

Na mnoha místech českých zemí byl...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 2/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Jana Burkiewiczová: Baví mě...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Dominika Špalková: Divadlo...

Rozhovor s uměleckou šéfkou Divadla...

Kontext

Tři billboardy skeptických...

Úvahy filmové

Svobodný v nezavedených...

Začátkem roku po těžké nemoci...

DAMU potemněla

Aby ne – je sobotní pozdní večer...

Moc sladkého škodí! Momenty...

Na tradičním loutkářském festivalu...

Burza

Podoby – Přebytek

Stručný obsah příspěvku zde není...

Divadlo v Dlouhé Praha

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Inspirující outsider

Stručný obsah příspěvku zde není...

Bill C. Davis: Každá hra si...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Ohlasy

Oprava

V popiscích k Velkému rozhovoru se...

Zemřeli

Byla to přísná ženská,...

(30. května 1944 Český Brod – 10....

Zemřeli

Marián Labuda (28. 10. 1944 Hontianske...

Výročí

Výročí 15.−31. ledna

Mikšaník Vratislav, sólista baletu...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Ajrin Zlámalová: Nebyla jsem vždycky...

Služebník slova rekapituluje

Přednáším poezii více než 40 let....

Obrazem

Divadlo 1918–2018

České divadlo se přirozeně prolíná...

Zákulisí Baletu ND

Balet Národního divadla nabídl při...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 2/2018



Obsah,