Karla (2010), pro niž je kolorit regionu víc než jen živnou půdou. Příběh o nepřítomné dcerce jedné z místních žen má svou silnou sociální dimenzi a jasně přítomné genderové vidění.">

Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Až příliš moravská hra?

Hry Martina Františáka vyrůstají z podhoubí jeho rodného Valašska. Tak i Karla (2010), pro niž je kolorit regionu víc než jen živnou půdou. Příběh o nepřítomné dcerce jedné z místních žen má svou silnou sociální dimenzi a jasně přítomné genderové vidění. Jeho jazyk je iritující kombinací obecné češtiny, do níž prosakují moravismy a nejspíš i osobní neologismy autora. Františákovy postavy, životem uvláčené ženy, jak píše v programovém textu Jiřina Šiklová, však stěží ví něco o tom, co je to gender a feministické teorie jim nic neříkají. Musejí uživit prací ve sklárně své hladové krky, a jsou na to samy. Jedna z nich, nejostřeji vykreslená Bohuša, říká: Marta má chlapa v kamionu na cestách – čtyři děcka, Pavluša má chlapa v Norsku na plošině, tři měsíce jí nenapsal, každé ráno po šichtě strká hlavu do skříněk – myslíš, že nepoznám, jak trpí a naříká. Nejí chleba, ale řve celou svačinu. Pět děcek. Snad proto si říkají „hoši“, že hrají v životě nejen matky, ale mužské role se vším všudy. Muži z téže periférie jsou nepřítomní nejen na Františákově scéně, ale nechávají ženy na holičkách i v jejich životech. Chlap je tu jen jeden, a to je spíše chlap v. v., alkoholik a ztroskotanec Fügner, obsluhující jakousi nefrekventovanou pumpu, kde nacházejí svůj azyl zbědované ženy. Ten však vychází zdaleka ne tak přesvědčivě jako Františákovy „ženy na pokraji nervového zhroucení“. Jan Hartl, i když s dostatkem zkušeností ve vytváření podobných typů, má podstatně ztíženou roli oproti Taťáně Medvecké, která i na skromném prostoru Kolowratu dokázala svou Bohušu vybavit zcela přesvědčivou fysis. Jeho skuhrající Fügner se brzy oposlouchá, neboť je to stěží něco víc než rutina, zatímco mistrovská zkratka Medvecké je nejautentičtějším výkonem velmi neautentické inscenace. Drobnohlednost kolowratské optiky pak tuto nevěrohodnost jen umocňuje. Možná hra patří do většího prostoru, silné scénografické gesto by rozkolísanému textu mohlo jen prospět. Zde však se scénograf Jan Schindler nemohl pořádně rozmáchnout, bílý pult a jakási plocha, na níž posedávají uvláčené ženy, působí jako přízemní deskripce, která nejde s metaforickým rozměrem Františákova textu moc dohromady. I kostýmy Kataríny Hollé mohly víc páchnout dělňáckou bídou. Režie Jana Kačera se potýká se základním problémem Františákových textů, jenž vystupuje v Karle do popředí zvláště výrazně. Metaforičnost na jedné straně, a syrovost ostré sociální sondy na straně druhé – dvě roviny textu, jež by se teoreticky mohly doplňovat a umocňovat, tu stojí v rozporu a zanechávají diváka poněkud zmateného. Silné momenty střídá standardní mainstream a sterilní herecké výkony. Těžko kdo rozliší rozdvojení postavy Alexeje Pyška, kdy je továrníkem Reichmannem, chystající se svým „sockám“ vysvětlit ekonomickou nevyhnutelnost zavření fabriky, a kdy kdákajícím ministrem. A nedočíst se to v programu, pak ani obdobné schizma klíčové postavy příběhu Drahy a její závěrečné proměny v bílého rysa. Martina Preissová usilovně hraje holku, jež se z ekonomické nutnosti musí dávat komukoli, kdo projeví zájem. Tak přišla na svět i Karla, které se její matka zoufale a marně snaží dovolat. Mohl by to být silný moment, stejně jako výstupy trojice Foukaček. Výkony pražských aktérů jsou poznamenány nedostatkem vhledu, to je zřejmě základní problém této inscenace. Je až příliš poznat, že bída mladých žen, z nichž už čiší jen čirá rezignace, se studentkám divadelních škol nehraje moc dobře. Ani moravština jim neplyne z úst přirozeně a autenticky. Jazyk hry snad mohl v ostravském divadle Petra Bezruče, kde měla Karla premiéru, dodat hře něco regionálního koloritu, v Praze jsem však vnímal to, jak ubral na univerzálnosti její výpovědi.

Národní divadlo Praha (Kolowrat) – Martin Františák: Karla. Režie Jan Kačer, režijní a choreografická spolupráce Petr Zuska, scéna Jan Schindler, kostýmy Katarína Hollá, dramaturgie Iva Klestilová, hudba Petr Skoumal. Premiéra 18. května 2012.

  • Autor: Ivan Žáček
  • Publikováno: 24. Červen, 2012

Komentáře k článku: Až příliš moravská hra?

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 4/2015

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


18. 2.-3. 3. 2015

Číslo 4/2015 (18. 2.-3. 3. 2015)

Obsah čísla 4/2015

Komentář

Mít kde slavit

Divadelníci v Kladně letos slaví a...

Osobnost měsíce

Adam Plachetka

4. února poprvé vystoupil v...

Jak já to vidím

Petr Hašek

Dotazník aneb Hledání divadelního...

Anketa

Kronika

Bylo & bude 4/2015

Bylo ČINOHERNÍ KLUB SLAVÍ PADESÁTINY...

Kritika

Zabouchnuté dveře

Herečka Jana Paulová, před lety...

Apoteóza věčného ...

Italský autor Alessandro Baricco o své...

Nevzrušivý génius

Shafferův Amadeus – drama o souboji...

Sen o životě a smrti

I když je společenský sál...

Odsun s třemi vykřičníky

Národní divadlo moravskoslezské...

Jaký život, taková smrt

HaDivadlo se v projektu Die young!...

Jeden západ osiřelejší...

Osiřelý západ, hru Martina McDonagha...

Mefistofele jako varieté

Mefistofele (podle inscenátorů...

Okusuj betonový žlab!

Potzlow je úplně normální vesnice....

Kritický žebříček

Kritický žebříček 4/2015...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

O komediích a jejich hercích

Festival smíchu

Rozhovor

Magdaléna Borová: Dovolila...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kontext

O čem ví jen básník

Nakladatelství Torst vydalo již...

Za Janem Roubalem

25. října 1947 v Broumově – 20....

Zahlušené memento 1789 aneb...

Napsal jsem je jen a jen na naléhání...

Burza

Fagi a divadlo

Ceny Thálie 2014

Ve středu 4. února na tradiční...

Podoby

Charlie Hucket

3LO3

Plzeň se stala v tomto roce evropským...

Just píše Rejžkovi

Co se týče Tvého kolegy sloupkaře,...

Pražská kultura (opět) na...

K věci

Zahraničí

Po dvou operách z Berlína a...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Olja Muchina: Všechno jsem...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Maxmilian Hornyš (10. 4. 1927 Krnov –...

Výročí

Výročí 16.–29. února

Wronka Leszek, skladatel (16. 2. 1960)...

Paměti, záznamy, deníky

Životy Ladislava Zemana

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 4/2015



Obsah,