Karla (2010), pro niž je kolorit regionu víc než jen živnou půdou. Příběh o nepřítomné dcerce jedné z místních žen má svou silnou sociální dimenzi a jasně přítomné genderové vidění.">

Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Až příliš moravská hra?

Hry Martina Františáka vyrůstají z podhoubí jeho rodného Valašska. Tak i Karla (2010), pro niž je kolorit regionu víc než jen živnou půdou. Příběh o nepřítomné dcerce jedné z místních žen má svou silnou sociální dimenzi a jasně přítomné genderové vidění. Jeho jazyk je iritující kombinací obecné češtiny, do níž prosakují moravismy a nejspíš i osobní neologismy autora. Františákovy postavy, životem uvláčené ženy, jak píše v programovém textu Jiřina Šiklová, však stěží ví něco o tom, co je to gender a feministické teorie jim nic neříkají. Musejí uživit prací ve sklárně své hladové krky, a jsou na to samy. Jedna z nich, nejostřeji vykreslená Bohuša, říká: Marta má chlapa v kamionu na cestách – čtyři děcka, Pavluša má chlapa v Norsku na plošině, tři měsíce jí nenapsal, každé ráno po šichtě strká hlavu do skříněk – myslíš, že nepoznám, jak trpí a naříká. Nejí chleba, ale řve celou svačinu. Pět děcek. Snad proto si říkají „hoši“, že hrají v životě nejen matky, ale mužské role se vším všudy. Muži z téže periférie jsou nepřítomní nejen na Františákově scéně, ale nechávají ženy na holičkách i v jejich životech. Chlap je tu jen jeden, a to je spíše chlap v. v., alkoholik a ztroskotanec Fügner, obsluhující jakousi nefrekventovanou pumpu, kde nacházejí svůj azyl zbědované ženy. Ten však vychází zdaleka ne tak přesvědčivě jako Františákovy „ženy na pokraji nervového zhroucení“. Jan Hartl, i když s dostatkem zkušeností ve vytváření podobných typů, má podstatně ztíženou roli oproti Taťáně Medvecké, která i na skromném prostoru Kolowratu dokázala svou Bohušu vybavit zcela přesvědčivou fysis. Jeho skuhrající Fügner se brzy oposlouchá, neboť je to stěží něco víc než rutina, zatímco mistrovská zkratka Medvecké je nejautentičtějším výkonem velmi neautentické inscenace. Drobnohlednost kolowratské optiky pak tuto nevěrohodnost jen umocňuje. Možná hra patří do většího prostoru, silné scénografické gesto by rozkolísanému textu mohlo jen prospět. Zde však se scénograf Jan Schindler nemohl pořádně rozmáchnout, bílý pult a jakási plocha, na níž posedávají uvláčené ženy, působí jako přízemní deskripce, která nejde s metaforickým rozměrem Františákova textu moc dohromady. I kostýmy Kataríny Hollé mohly víc páchnout dělňáckou bídou. Režie Jana Kačera se potýká se základním problémem Františákových textů, jenž vystupuje v Karle do popředí zvláště výrazně. Metaforičnost na jedné straně, a syrovost ostré sociální sondy na straně druhé – dvě roviny textu, jež by se teoreticky mohly doplňovat a umocňovat, tu stojí v rozporu a zanechávají diváka poněkud zmateného. Silné momenty střídá standardní mainstream a sterilní herecké výkony. Těžko kdo rozliší rozdvojení postavy Alexeje Pyška, kdy je továrníkem Reichmannem, chystající se svým „sockám“ vysvětlit ekonomickou nevyhnutelnost zavření fabriky, a kdy kdákajícím ministrem. A nedočíst se to v programu, pak ani obdobné schizma klíčové postavy příběhu Drahy a její závěrečné proměny v bílého rysa. Martina Preissová usilovně hraje holku, jež se z ekonomické nutnosti musí dávat komukoli, kdo projeví zájem. Tak přišla na svět i Karla, které se její matka zoufale a marně snaží dovolat. Mohl by to být silný moment, stejně jako výstupy trojice Foukaček. Výkony pražských aktérů jsou poznamenány nedostatkem vhledu, to je zřejmě základní problém této inscenace. Je až příliš poznat, že bída mladých žen, z nichž už čiší jen čirá rezignace, se studentkám divadelních škol nehraje moc dobře. Ani moravština jim neplyne z úst přirozeně a autenticky. Jazyk hry snad mohl v ostravském divadle Petra Bezruče, kde měla Karla premiéru, dodat hře něco regionálního koloritu, v Praze jsem však vnímal to, jak ubral na univerzálnosti její výpovědi.

Národní divadlo Praha (Kolowrat) – Martin Františák: Karla. Režie Jan Kačer, režijní a choreografická spolupráce Petr Zuska, scéna Jan Schindler, kostýmy Katarína Hollá, dramaturgie Iva Klestilová, hudba Petr Skoumal. Premiéra 18. května 2012.

  • Autor: Ivan Žáček
  • Publikováno: 24. Červen, 2012

Komentáře k článku: Až příliš moravská hra?

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 6/2015

Vychází za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a Nadace Českého literáního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


18. 3.-31. 3. 2015

Číslo 6/2015 (18. 3.-31. 3. 2015)

Obsah čísla 6/2015

Komentář

Snad nám čtenáři odpustí,

že je v tomto čísle trochu moc...

Sukces měsíce

Klicperovo divadlo: Evžen...

A. S. Puškin: Evžen Oněgin

Jak já to vidím

Lenka Kniha Bartůňková

Dotazník aneb Hledání divadelního...

Anketa

Kronika

Bylo & bude 6/2015

Bylo PŘÍJEMNÉ ABRAHÁMOVINY Přesně...

Kritika

Bůh, či Nebůh?

Fjodor Michajlovič Dostojevskij na...

Fassbinderovy ženy

V únoru měly premiéru dvě inscenace...

Medvědi ve vlakovém kupé

Jednou ze zřetelných dramaturgických...

Pravdivě falešný muzikál

Česká premiéra muzikálu Andrewa...

Kdo je v Ústí nežádoucí?

Cyklus Tři podoby svobody ústeckého...

Plzeňská cesta za komedií

Socialistickou nostalgii na bulharský...

Bod na ploše

Studio Hrdinů se věnuje inscenacím...

Podivné obrázky

Vzkřísit princip Laterny magiky se...

Puzzle ze starých časů

Inscenace Podivuhodné cesty Julese...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 6/2015...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Rozhovor

Stanislav Zindulka: Lepší je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kauza

Kontext

Vladimír Procházka: Ode mě...

Rozhovor s ředitelem a dramaturgem ...

Živá, nebo mrtvá tradice...

Legendární scéna Ve Smečkách...

Samospád Činoherního klubu

Toto není – a vzhledem k rozsahu...

Burza

Fagi a divadlo

Podoby (Jan Steklík – KŠ)

(KŠ = Křížovnická škola čistého...

Došlo do redakce

Jan Dvořák, Robert Hédervári a kol.:...

3LO3

V únoru se v Praze konala přehlídka...

Šmejdi na trhu práce

Herecká asociace informuje

Divadlo Ungelt

Divadla české Broadwaye

Just píše Rejžkovi

Milý Honzo, co se týče Kouzelné...

Ohrožený Činoherák Ústí

K věci

Zemřeli

Paměti, záznamy, deníky

Život třetí aneb Na...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 6/2015



Obsah,