Karla (2010), pro niž je kolorit regionu víc než jen živnou půdou. Příběh o nepřítomné dcerce jedné z místních žen má svou silnou sociální dimenzi a jasně přítomné genderové vidění.">

Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Až příliš moravská hra?

Hry Martina Františáka vyrůstají z podhoubí jeho rodného Valašska. Tak i Karla (2010), pro niž je kolorit regionu víc než jen živnou půdou. Příběh o nepřítomné dcerce jedné z místních žen má svou silnou sociální dimenzi a jasně přítomné genderové vidění. Jeho jazyk je iritující kombinací obecné češtiny, do níž prosakují moravismy a nejspíš i osobní neologismy autora. Františákovy postavy, životem uvláčené ženy, jak píše v programovém textu Jiřina Šiklová, však stěží ví něco o tom, co je to gender a feministické teorie jim nic neříkají. Musejí uživit prací ve sklárně své hladové krky, a jsou na to samy. Jedna z nich, nejostřeji vykreslená Bohuša, říká: Marta má chlapa v kamionu na cestách – čtyři děcka, Pavluša má chlapa v Norsku na plošině, tři měsíce jí nenapsal, každé ráno po šichtě strká hlavu do skříněk – myslíš, že nepoznám, jak trpí a naříká. Nejí chleba, ale řve celou svačinu. Pět děcek. Snad proto si říkají „hoši“, že hrají v životě nejen matky, ale mužské role se vším všudy. Muži z téže periférie jsou nepřítomní nejen na Františákově scéně, ale nechávají ženy na holičkách i v jejich životech. Chlap je tu jen jeden, a to je spíše chlap v. v., alkoholik a ztroskotanec Fügner, obsluhující jakousi nefrekventovanou pumpu, kde nacházejí svůj azyl zbědované ženy. Ten však vychází zdaleka ne tak přesvědčivě jako Františákovy „ženy na pokraji nervového zhroucení“. Jan Hartl, i když s dostatkem zkušeností ve vytváření podobných typů, má podstatně ztíženou roli oproti Taťáně Medvecké, která i na skromném prostoru Kolowratu dokázala svou Bohušu vybavit zcela přesvědčivou fysis. Jeho skuhrající Fügner se brzy oposlouchá, neboť je to stěží něco víc než rutina, zatímco mistrovská zkratka Medvecké je nejautentičtějším výkonem velmi neautentické inscenace. Drobnohlednost kolowratské optiky pak tuto nevěrohodnost jen umocňuje. Možná hra patří do většího prostoru, silné scénografické gesto by rozkolísanému textu mohlo jen prospět. Zde však se scénograf Jan Schindler nemohl pořádně rozmáchnout, bílý pult a jakási plocha, na níž posedávají uvláčené ženy, působí jako přízemní deskripce, která nejde s metaforickým rozměrem Františákova textu moc dohromady. I kostýmy Kataríny Hollé mohly víc páchnout dělňáckou bídou. Režie Jana Kačera se potýká se základním problémem Františákových textů, jenž vystupuje v Karle do popředí zvláště výrazně. Metaforičnost na jedné straně, a syrovost ostré sociální sondy na straně druhé – dvě roviny textu, jež by se teoreticky mohly doplňovat a umocňovat, tu stojí v rozporu a zanechávají diváka poněkud zmateného. Silné momenty střídá standardní mainstream a sterilní herecké výkony. Těžko kdo rozliší rozdvojení postavy Alexeje Pyška, kdy je továrníkem Reichmannem, chystající se svým „sockám“ vysvětlit ekonomickou nevyhnutelnost zavření fabriky, a kdy kdákajícím ministrem. A nedočíst se to v programu, pak ani obdobné schizma klíčové postavy příběhu Drahy a její závěrečné proměny v bílého rysa. Martina Preissová usilovně hraje holku, jež se z ekonomické nutnosti musí dávat komukoli, kdo projeví zájem. Tak přišla na svět i Karla, které se její matka zoufale a marně snaží dovolat. Mohl by to být silný moment, stejně jako výstupy trojice Foukaček. Výkony pražských aktérů jsou poznamenány nedostatkem vhledu, to je zřejmě základní problém této inscenace. Je až příliš poznat, že bída mladých žen, z nichž už čiší jen čirá rezignace, se studentkám divadelních škol nehraje moc dobře. Ani moravština jim neplyne z úst přirozeně a autenticky. Jazyk hry snad mohl v ostravském divadle Petra Bezruče, kde měla Karla premiéru, dodat hře něco regionálního koloritu, v Praze jsem však vnímal to, jak ubral na univerzálnosti její výpovědi.

Národní divadlo Praha (Kolowrat) – Martin Františák: Karla. Režie Jan Kačer, režijní a choreografická spolupráce Petr Zuska, scéna Jan Schindler, kostýmy Katarína Hollá, dramaturgie Iva Klestilová, hudba Petr Skoumal. Premiéra 18. května 2012.

  • Autor: Ivan Žáček
  • Publikováno: 24. Červen, 2012

Komentáře k článku: Až příliš moravská hra?

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 10/2013

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Bannery od Google


15. 5.-28. 5. 2013

Číslo 10/2013 (15. 5.-28. 5. 2013)

Obsah čísla 10/2013

Komentář

Kdo jsme a co chceme

Na semináři o financování...

Sukces měsíce

Idit Herman: With Unarmed...

režie Idit Herman, Teatr Novogo Fronta...

Propadák měsíce

Bogusław Schaeffer: Scénář...

režie Gabiel Gietzky, Company.cz...

Jak já to vidím

Jan Lepšík

Rád bych se zde zmínil o několika...

Inspirace divadlem

Kde hledat národní divadlo

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kronika

17. dubna—1. května

17. dubna V Praze byl zahájen...

Kritika

Když klejete, nekoktáte!

O oscarovém filmu Králova řeč (2010)...

Ta naše písnička...

Premiéra nové inscenace v Divadle na...

Cheb láme ledy

Uvádět současnou světovou dramatiku...

Špionážní zádrhel

Stručný obsah příspěvku zde není...

Život není pohádka

Stručný obsah příspěvku zde není...

Táta s fontem Jednoty

Dramatik Ondřej Novotný v rámci...

Pustinou dychtivé duše

Dvě řady diváků na horním konci...

Opravdu: Oh! Jaká podívaná!

Uvařil jsem si tuhle kaši, zvanou...

Labyrint hmyzu a ráj divadla

Dnes se s ctěným panem profesorem...

Jen počkej, zajíci! Divadlo...

Clipa Theatre (Izrael) & Teatr Novogo...

Kritický žebříček 10/2013

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Setkávání pokrevních...

Mezinárodní festival divadelních...

Rozhovor

Nina Vangeli: Dnes můžeme...

Publicistka a režisérka Nina Vangeli...

Tereza Vilišová: Čas je to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kontext

Product placement

Přečetli jsme v Literárních...

Do Evropy… Zpátky, nebo...

Již podvacáté přinesly Dny...

Burza

Dědova mísa

Už dlouho myslím na jeden námět –...

Fagi a divadlo

Tiché tahy

Snad každý český divadelník zná E....

Idiot

Dva skladatelé, dva Magoři

Valná hromada Herecké...

(27. 4. 2013 v Činoherním klubu v...

3MIS3

V čase nemilostného trojúhelníku...

Zahraničí

Budoucnost (amerického)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Valene Kane: Krása je pro...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Paměti, záznamy, deníky

Život v podvodu I

Sopranistka Marie Steinerová se...

Příloha

Václav Novotný: Ne že bych...

Požádal jsem pražského radního pro...

Návrh systémové...

Pod tímto názvem objednal radní pro...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 10/2013



Obsah,