Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2018

ročník 25
18. 9.–1. 10. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Dvojkoncert s výhradami

    Národní divadlo v Brně uvedlo na své první činoherní scéně poslední premiéru této sezony – Schillerovu Marii Stuartovnu v režii Martina Čičváka. Dramaturgie vsadila na skutečnost, že divadlo disponuje dvěma výraznými osobnostmi, které může do hlavních ženských rolí bez rizika obsadit – mělo jít o herecký koncert. Básník a dramatik Friedrich Schiller si do obou postav, které se ve skutečnosti nikdy nesetkaly, promítl své představy (protestantská mravnost proti katolické zpustlosti) a ty se pochopitelně v mnohém podstatném neshodují s historickými předlohami.

    Eva Novotná (Alžběta) a Hana Tomáš Briešťanská (Marie) v hereckém koncertě Marie Stuartovna FOTO JAKUB JÍRA

    Nicméně představitelka Alžběty je Tudorovně výrazně podobná – tak ji známe z dobových portrétů. Eva Novotná však naštěstí nezůstává jen u toho. Krom suverénních gest je u její postavy zřetelně podaná střízlivá reflexe a ironie (ne-li jízlivost), zároveň však nepůsobí chladně, bez emocí, jen se nedává strhnout. Vězněná skotská královna je několikavrstevná figura, divadelně o dost atraktivnější než její věznitelka. Poněkud překotný slovní projev Hany Tomáš Briešťanské sedí především ve chvílích, kdy komentuje svůj úděl, hovoří s komornou, nemluvě o závěrečné zpovědi. Přesto by v její dikci měla být výrazněji znát královská urozenost, vyzařovat z ní, probleskovat jí. Plastičtěji by patrně vyzněl i osudový rozhovor-pře při setkání obou královen, v němž se dopustí chyby horší zločinu, která ji bude stát život. Příhodná česká „zkomolenina“ anglického slůvka bitch, již Marie vmete Alžbětě do tváře a která část obecenstva pohoršila jako vulgarismus, by účinněji zazněla z úst skutečné královny, než jako když ji vyřkne služka.

    Ostatní herci v lepších případech zdařile oběma protagonistkám sekundují – za všechny lze zmínit Terezu Groszmanovou v roli chůvy a Tomáše Davida jako Mortimera ve scéně s bubny těsně pře smrtí. V horších případech pouze statují, odříkávajíce své role historických figur s už nepříjemnou typicky „mahenkovskou“ šarží.

    Tom Ciller navrhl scénu jako obrazoborecký protestantský interiér – nad ní je jako Damoklova klec zavěšen velký dutý kvádr, který se spustí dolů a jen zdůrazní bezvýchodnost situace skotské panovnice, když ji v sobě neprodyšně uvězní. Jako zcela redundantní pouhé nápady, ne-li polopatismy lze označit ovíjení Marie izolepou (její nesvoboda je zřejmá i bez toho) a především naprosto rušivé použití kamery s promítanými detaily Alžbětiny tváře ve chvílích jejího dramatického rozhodování. Její představitelka přece nepotřebovala žádné berličky, stačilo sledovat její skutečnou tvář. (Chyběly snad už jen mikroporty.) Synchronní s děním na scéně byla minimalistická hudba Ivana Achera – bodově soustředěná na mezní situace nebo vytvářející předěly mezi scénami.

    S výhradami lze říci, že kalkulace s hereckým dvojkoncertem dramaturgii vyšla a že Marie Stuartovna se právě z tohoto důvodu může udržet na repertoáru hodně dlouho. A nic se stran návštěvnosti nestane, vypadnou-li z představení zcela zbytná hejblata…

    Národní divadlo Brno – Friedrich Schiller: Marie Stuartovna. Překlad Hanuš Karlach. Režie Martin Čičvák, scénografie Tom Ciller, kostýmy Geroges Vafias, hudba Ivan Acher. Premiéra 15. června 2018 v Mahenově divadle.


    Komentáře k článku: Dvojkoncert s výhradami

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,